Berjev Be-6SS

Typ:  speciální modifikace dálkového průzkumného hydroplánu typu Be-6 (Madge) určená pro pátrací a záchrannou činnost na moři

Určení:  vyhledávání ztroskotaných hladinových plavidel a havarovaných letounů na moři, vyhledávání a vyzvedávání trosečníků a doprava záchranných člunů a záchranného vybavení do oblasti námořních nehod

Odlišnosti od letounu Be-6 (Madge):

- absence příďové a hřbetní obranné střelecké věže s veškerým vnitřním zařízením a průzkumného vybavení v podobě fotoaparátu pro denní nebo noční snímkování (ocasní obranná střelecká věž naproti tomu zůstala plně zachována)

- instalace speciálního radiotechnického pátracího vybavení v podobě radiokompasu typu AKR-5U Pritok a radiopřijímače typu Štyrě-A-4 s dosahem 80 km (anténa nad kabinou navigátora) - za pomoci tohoto zařízení lze detekovat a určit směr zdroje signálu nouzového radiomajáku systému Štyrě a nouzové radiostanice systému Kamelija

- modifikovaný interiér trupu - zde se nyní nachází dvanáct sedadel a tři závěsná lůžka pro trosečníky a pracoviště jednoho ošetřovatele opatřené sedadlem, stolkem a skříňkou s léky a zdravotnickým vybavením (toto si mimo jiné vyžádalo z útrob trupu vyjmout lůžko, které sloužilo pro odpočinek posádky, a sedadla pro výsadkáře)

- rozšířené palubní vybavení o záchranný nafukovací člun typu LAS-5MA, snímatelné schůdky, lano s plováky, megafon a výsuvný reflektor typu K-35-2 se svítivostí 850 000 kandel (ten zaujal pozici hřbetní střelecké věže, která se nacházela v oblasti za odtokovou hranou křídla)

- absence ofenzivní výzbroje – na křídelní závěsníky tohoto modelu se umisťují pouze odhazovatelné záchranné kontejnery typu KAS-90 (za jejich pomoci lze poskytovat trosečníkům záchranné prostředky v podobě nafukovacích záchranných člunů, radiostanic, oblečení a potravin, i za podmínek, které nedovolují přistání na vodní hladině), denní značkovací pumy typu OMAB-25-12D (ty jsou naplněny fluorescenčním práškem, který na hladině vody vytváří světle zelenou skvrnu viditelnou ze vzdálenosti 3 až 4 km) a noční značkovací pumy typu OMAB-25-8N (ty po dopadu na vodní hladinu hoří jasným plamenem, který je viditelný ze vzdálenosti až 3 km)

Historie:  Vývojem specializované modifikace dálkového průzkumného hydroplánu typu Be-6 (Madge) pro pátrací a záchrannou činnost na moři byla OKB-49 G.M. Berjeva pověřena dne 26. listopadu 1955, tedy krátce poté, co se tento nástupce amerických obojživelných letounů řady Catalina (Mop) stal součástí výzbroje VMF. Požadovaná modifikace hydroplánu typu Be-6 (Madge) vešla ve známost pod označením Be-6SS a stala se historicky vůbec prvním speciálem pro pátrací a záchrannou činnost na moři sovětské konstrukce. Předtím VMF pro tento účel používalo pouze řadové průzkumné hydroplány, jakými byly např. typy MBR-2 a KOR-2 (Be-4) z dílny G.M. Berjeva. Jediný prototyp pátracího speciálu Be-6SS vznikl v prostorách prototypové dílny Berjevovi OKB-49. Jeho základem se přitom stal sériový Be-6 Madge (v.č. 4601201). Státní zkoušky tohoto stroje byly realizovány mezi 11. červnem a 18. červencem roku 1958 a probíhaly na domovské základně 977. ODRAP (samostatný pluk dálkových průzkumných letounů) Černomořské flotily. Zatímco letové a pilotní charakteristiky pátracího speciálu typu Be-6SS byly hodnoceny kladně, neboť se prakticky nelišily od letových a pilotních charakteristik řadového Be-6 (Madge), speciální pátrací a záchranné vybavení tohoto stroje sklidilo nemálo kritiky. Práce na odstraňování nedostatků, které se podařilo odhalit v průběhu státních zkoušek, se ale poněkud zatáhly. Opravné zkoušky speciálu typu Be-6SS byly proto nakonec realizovány až mezi 16. květnem a 21. červnem roku 1960. Protože VMF krátce nato, dne 22. prosince 1960, vypsalo technické zadání na kvalitativně nový letoun této kategorie, pátrací speciál typu Be-6SS nakonec nepřekročil prototypové stádium. Zmíněným zadáním požadovaný stroj přitom vešel ve známost pod označením Be-14 a jeho základem se stal podstatně pokročilejší a výkonnější turbovrtulový protiponorkový obojživelný letoun typu Be-12 (Mail). Přestože pátrací speciál typu Be-6SS nakonec zůstal v jednom jediném exempláři, prostředky vynaložené na jeho vývoj nepřišly nazmar. Některé specializované pátrací a záchranné vybavení, které vzniklo v rámci programu Be-6SS, se totiž následně stalo součástí palubního vybavení některých operačních Be-6 (Madge) ze stavu VMF. Toto se přitom konkrétně týkalo radiopřijímače typu Štyrě-A-4, který využíval anténu nacházející se nad kabinou navigátora, radiokompasu typu AKR-5U Pritok, podvěsných záchranných pouzder typu KS-90 a značkovacích pum typu OMAB-25-12D a OMAB-25-8N.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl přestavbou sériového Be-6)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík, palubní mechanik, radista, operátor radiolokátoru a střelec

Pohon:       dva pístové motory typu Švecov AŠ-73 s max. výkonem po 2 400 hp

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu PSBN-M (Mushroom). Tento typ radiolokátoru slouží pro navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních a hladinových cílů. Jeho instalace se přitom nachází uvnitř výsuvného kopulovitého dielektrického krytu, který je včleněn do břicha zadní partie člunovitého břicha trupu, v oblasti za jeho odstupněním. Zatímco rozlehlý průmyslový objekt je radar typu PSBN-M schopen identifikovat na vzdálenost 100 km, velké hladinové plavidlo dokáže odhalit na vzdálenost 40 až 50 km, železniční most na vzdálenost 30 až 50 km, velký tok na vzdálenost 30 až 40 km, vynořený periskop ponorky na vzdálenost 2 až 3 km.

Kapacita:    12 sedících a 3 ležící ranění s jedním ošetřovatelem

Výzbroj:      dva pohyblivé 23 mm kanóny typu NS-23 s celkovou zásobou 450 nábojů, instalované v ocasním střelišti typu Il-K6-51; na křídelní závěsníky, kterých je celkem osm (dva mezi trupem a motorovými gondolami a šest vně motorových gondol), se umisťují pouze pouzdra se záchranným vybavením typu KS-90 (max. 8 ks), denní značkovací pumy typu OMAB-25-12D, noční značkovací pumy typu OMAB-25-8N a akustické bóje typu RGB-n Iva (max. 2 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 18.10.2013