Berjev Be-6 AŠ-73

Typ:  pokročilá modifikace těžkého námořního víceúčelového hydroplánu typu LL-143

Určení:  průzkum na otevřeném moři, vyhledávání vynořených ponorkových plavidel, pátrací a záchranná činnost na moři, pokládání minových zátaras a ničení slabě chráněných hladinových plavidel a pobřežních základen za pomoci neřízených pum

Odlišnosti od letounu LL-143:

- instalace silnějších 2 400 hp hvězdicových (vzduchem chlazených) pohonných jednotek typu AŠ-73 na místo 2 250 hp motorů typu AŠ-72

- instalace obranné střelecké věže typu SEB-3A s dvojicí 20 mm kanónů typu B-20E na hřbetu zádě trupu, přímo za odtokovou hranou křídla, na místo střelecké věže typu UTK-1 s jedním 12,7 mm kulometem typu UBT

- absence kýlového střeliště s jedním pohyblivým 12,7 mm kulometem typu UBT

- instalace zbraňových závěsníků pod střední částí křídla (zbraňové závěsníky modelu LL-143 se nacházely přímo pod motorovými gondolami)

- modifikované avionické vybavení instalací vysílací radiostanice typu RSB-3bisDD (na místo typu RSI-4), přijímací radiostanice typu RSI-6M (na místo typu RSI-4), radiopolokompasu typu RPKO-25 (na místo typu RPKO-20), radiovýškoměru typu RV-2 a ručního fotoaparátu typu AFA-27T

Historie:  Přestože státní zkoušky prototypu těžkého víceúčelového námořního hydroplánu typu LL-143 z dílny G.M. Berjeva, který vznikl jako perspektivní nástupce amerických obojživelných letounů řady Catalina (Mop) ze stavu Sovětského VMF, zakončilo, dne 27. července 1946, kladné hodnocení, tento dvoumotorový stroj nebylo i přes jeho nesporné kvality možné považovat za plně vyzrálý pro řadovou službu, a to díky slabé obranné výzbroji a zastaralému avionickému vybavení. Do konstrukce druhého prototypu letounu LL-143, který vešel ve známost pod označením Be-6 AŠ-73, byla proto na základě výnosu ze dne 25. dubna 1947 vnesena celá řada změn. V první řadě tento stroj obdržel instalaci silnějších 2 400 hp hvězdicových motorů typu AŠ-73 z dílny A.D. Švecova na místo motorů typu AŠ-72 s max. výkonem po 2 250 hp. Tyto motory přitom nebyly ničím jiným, než modifikací pohonných jednotek strategického bombardéru typu Tu-4 (Bull) bez instalace turbokompresorů. Změnami přitom prošla též obranná výzbroj. Konkrétně pohyblivý 12,7 mm kulomet typu UBT, jehož instalace se nacházela ve hřbetním střelišti, nahradil pohyblivý zdvojený kanón typu B-20E ráže 20 mm. Současně bylo zcela zrušeno střeliště s jedním pohyblivým kulometem téhož typu, které bylo včleněno do kýlu zádě trupu. Kromě výše uvedeného prototyp Be-6 AŠ-73 obdržel též instalaci modernějšího avionického vybavení. V neposlední řadě byl tento stroj zproštěn všech nedostatků, které se podařilo odhalit v průběhu zkoušek prototypu LL-143. V rámci závodních zkoušek, které byly realizovány v Taganrogu, jediný prototyp hydroplánu typu Be-6 AŠ-73 vykonal, mezi 2. červencem a 3. říjnem roku 1948, celkem 34 zkušebních letů s celkovou délkou trvání 43 hod a 35 min, včetně jednoho dálkového letu nad vodami Azovského moře s délkou 2 074 km. Za celý program závodních zkoušek letounu Be-6 AŠ-73 došlo k jedné jediné mimořádné události. V průběhu jednoho ze zkušebních letů, když se tento stroj nacházel ve výšce 5 000 m, začaly jeho ocasní plochy náhle sužovat potíže s třepotáním. To přitom vyústilo takřka úplnou destrukcí směrového kormidla. A nejen to. Následkem zmíněných vibrací se navíc utrhlo potrubí palubního topení a v neposlední řadě též palubní akumulátorová baterie, díky čemuž posádka hydroplánu Be-6 AŠ-73 zcela přišla o spojení se zemí. Přestože se někteří z nich již chystali palubu tohoto stroje opustit, pilotovi se jej podařilo zachránit a přistát na hladině Taganrogského zálivu, nějakých 50 km od zkušební základny. Zmíněné potíže s třepotáním ocasních ploch se nicméně podařilo úspěšně odstranit, a to zavedením určitých úprav do vyvážení výškového kormidla. Z hlediska letových výkonů a ovladatelnosti byl hydroplán typu Be-6 AŠ-73, stejně jako jeho předchůdce v podobě letounu typu LL-143, hodnocen nanejvýš kladně. Díky absenci palubního radiolokátoru jej ale bylo již možné považovat za morálně zastaralou techniku. Kritiku přitom sklidila též obranná výzbroj, palubní vybavení a v neposlední řadě též pilotní kabina. Z tohoto důvodu byla do konstrukce a palubního vybavení dalšího, třetího, prototypu hydroplánu typu Be-6, který vešel ve známost pod označením Be-6TR, vnesena celá řada změn. Model Be-6TR přitom vzešel z výnosu ze dne 12. června 1948 a kromě průzkumu na otevřeném moři mohl sloužit též pro přepravu výsadkářů. Tímto se ale zkoušky prototypu Be-6 AŠ-73 zdaleka nezastavily. Dne 25. ledna 1949 byl totiž tento stroj odevzdán ke státním zkouškám. V rámci první etapy státních zkoušek, která byla zaměřena na prověření základních letových charakteristik, si prototyp Be-6 AŠ-73 na své konto připsal dalších 63 zkušebních letů s celkovou délkou trvání 57 hod a 27 min. V jejich průběhu se přitom podařilo odhalit na 171 závad. První etapa státních zkoušek prototypu Be-6 AŠ-73 byla završena dnem 9. srpna téhož roku. Předtím, než byl tento stroj předán k druhé etapě státních zkoušek, prošel konverzí na prototyp modelu, známého jako Be-6M. Ten zase vzešel z výnosu ze dne 10. června 1950 a mimo jiné se vyznačoval instalací obranné výzbroje a zaměřovacího vybavení, jehož součástí se stal též palubní radiolokátor, z proudového frontového bombardéru typu Il-28 (Beagle) z dílny S.V. Iljušina. Shodné konverzi byl přitom prakticky ve stejnou dobu podroben též jediný prototyp průzkumného-výsadkového modelu Be-6TR.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí nedostavěného druhého prototypu letounu LL-143)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík/střelec, palubní mechanik, radista a dva střelci

Pohon:       dva pístové motory typu Švecov AŠ-73 s max. výkonem po 2 400 hp

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: denní optický bombardovací zaměřovač typu OPB-1D a noční optický bombardovací zaměřovač typu NKPB-1d (instalace zmíněných zaměřovačů je umístěna za plochým čelním okénkem kabiny navigátora nacházejícím se přímo pod příďovým střelištěm) a střelecké zaměřovače (jejich instalace je umístěna v obranných střeleckých postech)

Výzbroj:    dva pohyblivé 20 mm kanóny typu B-20E, instalované ve střelecké věži typu SEB-3A umístěné na hřbetu trupu, přímo za odtokovou hranou křídla, čtyři pohyblivé 12,7 mm kulomety typu UBT, umístěné po jednom v příďovém střelišti typu NU-143, v ocasním střelišti typu NUB-3 nacházejícím se přímo pod VOP, a ve dvou střeleckých postech včleněných do boků zadní části trupu, přímo za odtokovou hranou křídla, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 000 kg (neřízené pumy do hmotnosti 1 500 kg, hlubinné pumy, torpéda a námořní miny), přepravovaná na závěsnících, umístěných pod střední částí křídla

Poslední úpravy provedeny dne: 18.10.2013