Berjev Be-12P

Typ:  speciální požární modifikace protiponorkového obojživelného letounu typu Be-12 (Mail)

Určení:  hašení lesních požárů nacházejících se ve vzdálenosti 60 až 70 km od vodního zdroje

Odlišnosti od letounu Be-12 (Mail):

- absence protiponorkového systému, vyjma radiolokátoru typu Iniciativa-2B (v této souvislosti ze zádě trupu zmizel dlouhý žihadlovitý kryt detektoru MAD)

- instalace jedné nádrže na vodu s objemem 4 500 l uvnitř zbraňové šachty – její vyprazdňování za letu se děje prostřednictvím nezměněných dvoudílných podélně dělených obdélníkových dvířek trupové pumovnice včleněných do člunovitého břicha trupu, v oblasti za jeho odstupněním

- instalace dvou nádrží na vodu s objemem po 750 l uvnitř přední části trupu, přímo za pilotní kabinou – jejich vyprazdňování se děje prostřednictvím dvou samostatných vedle sebe umístěných jednodílných čtvercových dvířek včleněných do břicha trupu

- instalace otvorů pro napouštění nádrží na vodu na odstupnění člunovitého břicha trupu (napouštění zmíněných nádrží lze provádět i v průběhu klouzání po vodní hladině s částečně ponořenou zadní částí trupu)

- instalace jednoho páru kruhových drenážních kanálků trupových nádrží na bocích přídě trupu, v oblasti za pilotní kabinou

Historie:  Protože těžká ekonomická krize, která zachvátila na počátku 90. let postsovětské Rusko, sebou přinesla seškrtání téměř všech státních zbrojních zakázek, do středu pozornosti řady zdejších leteckých konstrukčních kanceláří se tehdy dostala civilní letecká technika. Nejinak tomu bylo i v případě TANTK G.M. Berjeva. V roce 1992 se tedy tato specializovaná konstrukční kancelář na vývoj vojenských námořních obojživelných letounů a hydroplánů z vlastní iniciativy pustila do prací na projektu hned několika civilních modifikací turbovrtulového protiponorkového obojživelného letounu typu Be-12 (Mail). Konkrétně přitom šlo o verzi pro hašení lesních požárů Be-12P, užitkovou verzi Be-12NCh, verzi pro ekologický monitoring Be-12EKO a výzkumnou verzi Be-12I. Se sériovou výrobou všech zmíněných civilních verzí obojživelného letounu typu Be-12 (Mail) se ale nepočítalo. Jejich základem se měly stát ze stavu VMF vyřazené exempláře tohoto protiponorkového speciálu. VMF se totiž tehdy začalo obojživelných speciálů typu Be-12 (Mail) ve velkém zbavovat, což byl jeden z mnoha důsledků rozsáhlých škrtů ve zbrojním rozpočtu, které sebou přinesla již zmíněná ekonomická krize. Realizace se ale nakonec dočkaly pouze první dva uvedené projekty, projekt požárního modelu Be-12P a projekt užitkového modelu Be-12NCh. Požární speciál typu Be-12P byl určen pro hašení lesních požárů nacházejících se ve vzdálenosti 60 až 70 km od vodního zdroje a vyznačoval se instalací tří nádrží na vodu s celkovým objemem 6 000 l uvnitř trupu. Zatímco jedna z nich (4 500 l) vyplňovala prostor zbraňové šachty, instalace zbylých dvou (2 x 750 l) se nacházela přímo za pilotní kabinou. Jejich natankování bylo přitom možné provést buďto na letišti nebo v průběhu klouzání po hladině moře, jezera či řeky rychlostí 120 km/h s částečně ponořenou zadní částí trupu. Posledně uvedeným způsobem bylo přitom možné všechny tři trupové nádrže naplnit za pouhých 25 až 30 sec. Provoz požárního speciálu typu Be-12P byl možný jak z pozemích letišť (2. třídy), tak z hladiny moře (při stavu 3 a méně). První exemplář tohoto modelu vznikl konverzí sériového Be-12 (Mail) s výrobním číslem 9601404 a žlutým trupovým číslem 40. Svůj první vzlet tento stroj vykonal dne 27. dubna 1992 z podnikového letiště závodu TANTK z Taganrogu. Křest ohněm si první Be-12P odbyl krátce nato, v červenci toho samého roku, při hašení požáru u Migulinska, který se nachází v Rostovském kraji. Toto první operační nasazení bylo ale zároveň jeho poslední. Dne 14. července 1992, v průběhu čerpání vody z hladiny řeky Don, totiž tento stroj skončil na břehu se zataženým podvozkem, poté co jeden z jeho motorů v důsledku nasátí cizorodého předmětu vypověděl službu. Později byl sice přepraven v podvěsu obřího vrtulníku typu Mi-26 (Halo) do Taganrogu, od jeho opětovného uvedení do letuschopného stavu muselo být ale, díky značnému rozsahu poškození draku, zcela opuštěno. Mezitím byly na požární speciál typu Be-12P upraveny ještě tři ze stavu VMF vyřazené protiponorkové letouny typu Be-12 (Mail). Konkrétně přitom šlo o letouny s výrobními čísly 8601004, 0601704 a 2602505. První uvedený letoun, RA-00041 (v.č. 8601004), se od následujících dvou, RA-00049 (v.č. 0601704) a RA-00073 (v.č. 2602505), mírně odlišoval, a to instalací modifikovaného hasícího systému. Konkrétně přitom tento stroj obdržel, na základě výsledku provozních zkoušek, nový intercom typu SPGS-1 (na místo typu SPU-7), modifikované zařízení pro plnění trupových nádrží z vodní hladiny (a přidružené potrubí), modifikovaný systém pro vysouvání a zasouvání vztlakových klapek a dvojici zpětných zrcátek, které pilotům usnadňovaly výhled na postranní vývody drenáže trupových nádrží. Přestavbu všech tří zmíněných letounů typu Be-12 (Mail), v.č. 8601004, 0601704 a 260250, na požární speciál typu Be-12P financovala správa Irkutského kraje spolu s Federální agenturou pro lesní hospodářství Ruska. Svého prvního operačního nasazení se dva z nich dočkaly již v roce 1993, a to na území Irkutského kraje. Ten samý rok oba tyto stroje zasahovaly též v tundrách Čukotky a na svazích hory Aj-Petri, která se nacházející na Krymu, poblíž Jalty. Na území Irkutského kraje bylo přitom možné spatřit dvojici obojživelných požárních speciálů typu Be-12P při své činnosti též v průběhu roku 1994. Jeden z těchto strojů navíc tehdy zasahoval též poblíž Gelendžiku. Další požární speciál Be-12P byl zase nasazen na území Vešenského okresu. Neméně vytíženy byly tyto turbovrtulové obojživelné stroje i v letech 1995 až 1998. Za tuto časovou periodu přitom speciály typu Be-12P zavítaly do Irkutského a Rostovského kraje, do Krasnodarského, Stavropolského a Chabarovského okresu, do republiky Sacha (Jakutsko) a na území poloostrovů Sachalin, Čukotka a Krym. Vodu přitom tyto stroje tehdy nabíraly z hladiny jezer Bajkal (Irkutský kraj) a Krasnoje (poloostrov Čukotka), z hladiny řek Lena, Amur, Bitim, Zeja a Don, z hladiny Bratského, Utsje-Ilimského, Irkutského, Cimljanského a Krasnojarského rezervoáru a z hladiny Černého a Ochotského moře. Zatímco v letech 1993, 1996 až 1998, 2001 a 2003 se na vzdušných hasících operacích na území Ruska podílely pouze dva obojživelné speciály typu Be-12P, v letech 1994, 1995, 1999, 2000 a 2002 se nacházely v aktivní službě hned tři tyto stroje. Jenom za prvních sedm let služby obojživelné požární speciály typu Be-12P uhasily více než 140 a odhalily více než 350 lesních požárů a svrhly celkem 17 188 t vody (celkem 2 798 shozů). Široké veřejnosti se obojživelný požární speciál typu Be-12P poprvé představil v září roku 1993 na moskevské airshow MAKS 93. Zde bylo přitom možné konkrétně shlédnout letoun s registrací RA-00073. Své druhé veřejné prezentace se tento speciál dočkal dva roky nato, v srpnu roku 1995, na moskevské airshow MAKS 95. Provoz všech obojživelných požárních speciálů typu Be-12P byl definitivně ukončen až v roce 2008, tedy ve stejném roce jako provoz jediného exempláře speciálu typu Be-12P-200, který původně zastával roli vzdušné zkušebny hasícího systému proudového požárního obojživelného letounu typu Be-200. Poté byl jeden z nich, RA-00041, věnován Taganrogskému leteckému muzeu.

Verze:  -

Vyrobeno:  čtyři exempláře (vznikly konverzí sériových Be-12)

Uživatelé:  pouze Rusko

Posádka:    dva piloti, navigátor a radista

Pohon:        dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20D s max. výkonem po 5 180 hp

Radar:         impulsní dopplerovský radiolokátor typu Iniciativa-2B (‘Short Horn’) se zorným polem 180° v horizontální rovině a +8° až -48° ve vertikální rovině. Tento typ radiolokátoru slouží pro navigaci. Jeho instalace se přitom nachází uvnitř protáhlého zaobleného krytu, který vybíhá ze špice trupu v oblasti nad zasklením kabiny navigátora.

Kapacita:   6 000 l vody, přepravované uvnitř tří trupových nádrží, dvou s objemem po 750 l (jejich instalace se nachází za pilotní kabinou) a jedné s objemem 4 500 l (její instalace se nachází za odtokovou hranou křídla)

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 25.10.2013