Berjev Be-6PLO (‘Madge’)

Typ:  speciální protiponorková modifikace dálkového průzkumného hydroplánu typu Be-6 (Madge)

Určení:  vyhledávání a ničení ponorkových plavidel protivníka

Odlišnosti od letounu Be-6 (Madge):

- instalace hydroakustické stanice typu Baku sestávající se z UKV radiopřijímače typu SPARU-55 Pamir (Mad Gear) (za jeho pomoci lze přijímat signál od vypuštěných akustických bójí nacházejících se ve vzdálenosti 50 až 60 km) a pasivních akustických bójí typu RGB-N Iva (Crow Egg) – ty se umisťují v počtu 16-ti exemplářů na křídelní zbraňové závěsníky na místo podvěsné výzbroje (letouny tohoto typu ze stavu Severní a Tichooceánské flotily později obdržely instalaci zásobníku pro dalších 27 akustických bójí typu RGB-n Iva (Crow Egg) uvnitř trupu - shoz těchto bójí byl prováděn ručně otevřenými přístupovými dveřmi)

- instalace štíhlého žihadlovitého krytu detektoru magnetických anomálií (MAD) typu APM-56 Čita (později, po roce 1962, zaměněn typem APM-60 Orša vykazujícím větší citlivostí a spolehlivostí) na místo ocasního střeliště typu Il-K6-51 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu NS-23 – v této souvislosti ze zádě trupu, v oblasti pod vodorovnou ocasní plochou, zmizel bohatě zasklený hranatý kryt kabiny střelce (hřbetní střelecká věž naproti tomu zůstala plně zachována)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o 100 kg hlubinné pumy typu MPLAB-100 a kazety s 57-ti hlubinnými pumami typu PLAB-MK s hmotností 7,54 kg (ty se umisťují v počtu šesti exemplářů na křídelní závěsníky)

- instalace IČ lokátoru typu Gagara (úprava zavedená do konstrukce jen některých letounů)

Historie:  Přestože první prototyp pístového průzkumného hydroplánu typu Be-6 (Madge), který vešel ve známost pod označením LL-143, poprvé vzlétl již v roce 1945, do sériové výroby se tohoto nástupce amerických obojživelných letounů řady Catalina (Mop) nepodařilo, díky častým změnám v technickém zadání, zavést dříve než v roce 1952. To již jej ale bylo možné považovat za morálně zastaralou techniku. Díky poměrně malé rychlosti a omezené obratnosti totiž hydroplány typu Be-6 (Madge) představovaly velmi snadný cíl nejen pro proudové stíhací letouny, které mezitím zcela nahradily ty pístové, ale i pro protiletadlové dělostřelectvo. Za zcela vyhovující přitom nebylo možno považovat ani jejich dolet. Poslání těchto pístových průzkumných strojů proto již od roku 1954 začaly velmi rychle přebírat „pozemní“ průzkumné letouny s proudovým pohonem typu Il-28R (Beagle) z dílny S.V. Iljušina. Přestože to vypadalo, že hydroplány typu Be-6 (Madge) u VMF velmi rychle skončí, nakonec tomu tak nebylo. Tento pístový stroj byl totiž shledán za ideální vzdušnou platformu pro první domácí leteckou hydroakustickou stanici pro vyhledávání a sledování ponorkových plavidel v podobě typu Baku, jejíž vývoj se právě tehdy podařilo dokončit. Specializovaná protiponorková modifikace průzkumného hydroplánu typu Be-6 (Madge) přitom vešla ve známost pod označením Be-6PLO (Madge) a kromě zmíněné hydroakustické stanice obdržela též instalaci detektoru magnetických anomálií (MAD) typu APM-56 Čita. Prototyp tohoto speciálu vznikl konverzí sériového Be-6 Madge (v.č. 4601601) a první etapou zkoušek, která byla realizována na Černém moři, prošel mezi červencem a listopadem roku 1953. Ke zkušením letům přitom zmíněný stroj tehdy vzlétal z hladiny jezera Paleostomi, které se nachází poblíž Poti. Poté se zkušební program prototypu protiponorkového speciálu typu Be-6PLO (Madge) přesunul na Barentsovo moře. Role cíle se přitom tehdy zhostily stíhací ponorky s dieselovým pohonem projektu 613 (Whiskey class). K podpisu závěrečné zprávy ze zkoušek hydroakustické stanice typu Baku došlo v lednu roku 1954. Za operačně plně způsobilé bylo přitom toto zařízení oficiálně prohlášeno v roce 1955. Konverzí na protiponorkový speciál typu Be-6PLO (Madge) postupně prošly téměř všechny průzkumné hydroplány typu Be-6 (Madge) Sovětského VMF. Jako první byly do standardu Be-6PLO (Madge) dopracovány hydroplány typu Be-6 (Madge) ze stavu Černomořské a Baltské flotily. První z nich přitom zmíněnou konverzí prošly již v roce 1954. Poté, od roku 1955, byly takto upraveny hydroplány typu Be-6 (Madge) ze stavu Severní flotily. Jako poslední byly, v letech 1956 až 1957, do standardu Be-6PLO (Madge) dopracovány hydroplány typu Be-6 (Madge) ze stavu Tichooceánské flotily. Zpočátku operační služby se některé protiponorkové speciály typu Be-6PLO (Madge) musely spoléhat výhradně na detektor MAD typu APM-56 Čita. Toto zařízení bylo ale použitelné pouze pro vyhledávání ponorkových plavidel v uzavřenějším prostoru, jakými jsou např. průlivy či průplavy. Ponorkové plavidlo s výtlakem 1 000 t plavicí se ve hloubce 50 m přitom detektor MAD typu APM-56 Čita dokázal detekovat na vzdálenost 250 až 300 m (při výšce letu 50 m). Hlavním prostředkem těchto prvních protiponorkových speciálů sovětské konstrukce pro vyhledávání ponorkových plavidel protivníka se ale stala hydroakustická stanice typu Baku. Zmíněná stanice se přitom sestávala z UKV radiopřijímače typu SPARU-55 Pamir (Mad Gear) s dosahem 50 až 60 km a 18-ti pasivních akustických bójí typu RGB-n Iva (Crow Egg). Protože akustické bóje typu RGB-n Iva (Crow Egg) vykazovaly značnou hmotností (45 kg) a délkou (cca 2 m) a navíc tyto bóje nebylo možné umístit jinam, než do vnějšího podvěsu na křídelní zbraňové závěsníky, součástí zbraňového systému letounu Be-6 (Madge) se jich nakonec stalo pouhých 16. Protože bylo za jejich pomoci možné pokrýt jen velmi malou oblast, hydroplány typu Be-6PLO (Madge) ze stavu Severní a Tichooceánské flotily později obdržely instalaci vnitřního trupového zásobníku s dalšími 27-ti bójemi tohoto typu. Jejich shoz se ale děl ručně otevřenými dveřmi. Vzdálenost, na kterou dokázala hydroakustická stanice typu Baku odhalit ponorkové plavidlo, byla velmi závislá na místních hydrologických podmínkách. Akustické bóje typu RGB-n Iva (Crow Egg) byly totiž použitelné pouze při stavu moře 3 a méně. Tak např. ponorky projektu 613 (Whiskey class) plavící se ve vodách Barentsova moře bylo za pomoci systému Baku možné odhalit na vzdálenost 4 000 až 5 000 m. Naproti tomu ve vodách Černého moře tomu nebylo více než 200 až 300 m. Kromě výše uvedeného se součástí palubního vybavení protiponorkových speciálů typu Be-6PLO (Madge) stal, stejně jako v případě průzkumných hydroplánů typu Be-6 (Madge), palubní radiolokátor typu PSBN-M (Mushroom). Zmíněný radiolokátor bylo přitom možné využívat pro vyhledávání ponorek s vynořenou nástavbou nebo periskopem. Ten ale tento typ radaru dokázal detekovat na vzdálenost pouhých 2 až 3 km. Protiponorkové speciály Be-6PLO (Madge) povětšinou létaly v ryze vyhledávací konfiguraci, s nákladem 16-ti akustických bójí na křídelních závěsnících, nebo v ryze útočné konfiguraci. V tomto případě se zase na jejich závěsnících nacházel náklad šesti 100 kg hlubinných pum typu MPLAB-100 nebo čtyř až šesti kazet s 6 x 57-ti hlubinnými pumami typu PLAB-MK s hmotností 7,54 kg. Ve vyhledávací-útočné konfiguraci létaly pouze hydroplány typu Be-6PLO (Madge) ze stavu Tichooceánské flotily. Pod křídlo těchto strojů se přitom obvykle umisťovaly dvě kazety s hlubinnými pumami typu PLAB-MK a 12 akustických bójí typu RGB-n Iva (Crow Egg). Alternativně bylo možné zmíněné akustické bóje umístit do trupu. V tomto případě se pod křídlem našlo místo pro další dvě kazety s hlubinnými pumami typu PLAB-MK. To si ale vyžádalo snížit zásobu paliva na 5 000 l, což sebou přineslo pokles operačního poloměru na pouhých 450 až 500 km. Šance na zničení ponorky protivníka za pomoci speciálu typu Be-6PLO (Madge) za reálných podmínek byla velmi malá. Dle výpočtů by totiž k tomu bylo za potřebí 40 těchto strojů, a to pouze v případě, že by každý z nich byl vyzbrojen 6-ti hlubinnými pumami typu MPLAB-100 nebo čtyřmi kazetami s hlubinnými pumami typu PLAB-MK. Palubní vybavení protiponorkových speciálů typu Be-6PLO (Madge) bylo v průběhu služby průběžně vylepšováno. Tak např. od konce 1962 začaly být hydroplány tohoto typu dovybavovány navigačním systémem typu AIP-1. Zmíněné zařízení přitom dokázalo tyto stroje navést zpět do místa, ve kterém bylo zapnuto. To znatelně usnadňovalo bombardování a v neposlední řadě též pokládání bariér akustických bójí. Jako první byly systémem AIP-1 vybaveny hydroplány typu Be-6PLO (Madge) ze stavu Černomořské flotily. Prvních 34 cvičných pumových útoků za využití tohoto navigačního zařízení bylo přitom uskutečněno již v roce 1963, a to s hydroplány typu Be-6PLO (Madge) ze stavu Severní flotily. Některé protiponorkové speciály typu Be-6PLO (Madge) později obdržely též instalaci IČ senzoru typu Gagara, za jehož pomoci bylo možné sledovat tepelnou stopu ponorkových plavidel protivníka. Protože ale toto zařízení vykazovalo mizernou spolehlivosti, příliš se nerozšířilo. Počínaje rokem 1962 byla řada těchto strojů vybavena též novým detektorem MAD typu APM-60 Orša, který vykazoval v porovnání s typem APM-56 Čita vyšší citlivostí a spolehlivostí. I přesto bylo vyhledávání ponorkových plavidel potenciálního protivníka prováděno nadále vesměs visuálně nebo za pomoci radiolokátoru typu PSBN-M (Mushroom). Použití akustických bójí typu RGB-n Iva (Crow Egg) se totiž omezovalo pouze na společné akce s hladinovými plavidly VMF. Přestože byla reálná bojová hodnota protiponorkových speciálů typu Be-6PLO (Madge) více než sporadická, tyto průkopnické stroje měly v sovětských dějinách nezastupitelnou roli. Zkušenosti získané v průběhu operační služby speciálů typu Be-6PLO (Madge), jejíž hlavní náplní se stal vývoj taktiky bojového nasazení protiponorkových letounů, totiž sovětskému průmyslu umožnily později navrhnout a postavit daleko efektivnější prostředky pro vyhledávání a sledování ponorkových plavidel ze vzduchu. V aktivní službě u VMF se hydroplány typu Be-6PLO (Madge) udržely až do roku 1968. Poté poslání těchto pístových strojů plně převzaly výkonnější a modernější turbovrtulové protiponorkové letouny typu Be-12 (Mail) a Il-38 (May) a v neposlední řadě též palubní protiponorkové vrtulníky typu Ka-25PL (Hormone A).

Verze:  -

Vyrobeno:  ? (všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových Be-6)

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    ?

Pohon:       dva pístové motory typu Švecov AŠ-73 s max. výkonem po 2 400 hp

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu PSBN-M (Mushroom). Tento typ radiolokátoru slouží pro navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních a hladinových cílů. Jeho instalace se přitom nachází uvnitř výsuvného kopulovitého dielektrického krytu, který je včleněn do břicha zadní partie člunovitého břicha trupu, v oblasti za jeho odstupněním. Zatímco rozlehlý průmyslový objekt je radar typu PSBN-M (Mushroom) schopen identifikovat na vzdálenost 100 km, velké hladinové plavidlo dokáže odhalit na vzdálenost 40 až 50 km, železniční most na vzdálenost 30 až 50 km, velký tok na vzdálenost 30 až 40 km, vynořený periskop ponorky na vzdálenost 2 až 3 km.

Vybavení:   hydroakustická stanice typu Baku sestávající se z UKV radiopřijímače typu SPARU-55 Pamir (Mad Gear) a nákladu 16-ti nebo 43-ti* pasivních akustických bójí typu RGB-n Iva (Crow Egg) (16 na křídelních závěsnících a 27 ve vnitřním trupovém zásobníku), detektor magnetických anomálií (MAD) typu APM-56 Čita (dlouhý žihadlovitý kryt vybíhající ze zádě trupu v oblasti pod VOP) a IČ senzor typu Gagara (instalaci tohoto zařízení obdržely jen některé stroje). Později, po roce 1962, byl MAD typu APM-56 Čita nahrazen MAD typu APM-60 Orša.

Výzbroj:     dva pohyblivé 23 mm kanóny typu NS-23 s celkovou zásobou 500 nábojů, instalované v dálkově ovládané střelecké věži typu DT-V8 nacházející se na hřbetu trupu, přímo za odtokovou hranou křídla, a šest 100 kg hlubinných pum typu MPLAB-100, šest kazet s 57-ti hlubinnými pumami typu PLAB-MK s hmotností 7,54 kg, 16 akustických bójí typu RGB-n Iva (Crow Egg) nebo sestava dvou kazet s hlubinnými pumami typu PLAB-MK a 12-ti akustických bójí typu RGB-n Iva (Crow Egg), přepravovaná na závěsnících, umístěných pod střední částí křídla (dva mezi trupem a motorovými gondolami a šest vně motorových gondol)

* pozdější úprava letounů ze stavu Severní a Tichooceánské flotily

Poslední úpravy provedeny dne: 15.10.2013