Berjev Be-12SK

Typ:  pokročilá modifikace protiponorkového obojživelného letounu typu Be-12 (Mail) primárně zastávající roli nosiče jaderné hlubinné pumy typu 5F48 (SK-1) Skalp

Určení:  vyhledávání a ničení ponorkových plavidel protivníka

Odlišnosti od letounu Be-12 (Mail):

- instalace ovládacího panelu jaderné nálože, ukazatele teploty uvnitř pumovnice a zařízení zamezujícího nechtěnému shozu jaderné pumy uvnitř kabiny pilotů a kabiny navigátora

- modifikovaný interiér zbraňové šachty – ta je nyní opatřena tepelnou izolací a navíc je vytápěna (ohřátým vzduchem odebíraným z kompresoru pohonných jednotek a za pomoci elektrického topení typu „iz.107“)

- instalace pumového závěsníku typu DB4-12SK (s pumovými úchyty typu Der-4-SK), na který lze umístit jednu jadernou hlubinou pumu typu 5F48 (SK-1) Skalp, uvnitř trupové zbraňové šachty (schopnost přepravy konvenčních pum, protiponorkových torpéd a akustických bójí je přitom plně zachována)

- instalace modifikovaných dvířek trupové pumovnice s dvojicí zapečetěných zámků (to zamezuje nedovolenému přístupu k jaderné náloži)

- instalace úchytů pro ochranné závěsy, které zamezují vychladnutí interiéru zbraňové šachty při státní na zemi s otevřenými dvířky

- instalace záložního rozvodu elektroinstalace, za pomoci které jsou předávány povely ke shozu (bojovému i nouzovému) jaderné pumy

Historie:  Přímou reakcí na nevalnou přesnost prvních vzdušných prostředků pro vyhledávání ponořených ponorkových plavidel sovětské konstrukce, které byly zařazeny do výzbroje VMF ve druhé polovině 50. let, se stala jaderná hlubinná puma typu 5F48 (SK-1) Skalp. Použití jaderných zbraní totiž nevyžaduje, díky jejich značné ničivé síle, tak přesné míření. Cenou zato je ale radioaktivní zamoření rozsáhlých oblastí na mnoho let. Na to se ale příliš nehledělo, protože tato technika byla tehdy, na přelomu 50. a 60. let, v kurzu. Jaderná hlubinná puma typu 5F48 (SK-1) Skalp přitom vykazovala hmotností 1 600 kg a její exploze dokázala zneškodnit všechna ponorková plavidla nacházející se ve vzdálenosti 600 až 700 m od epicentra výbuchu. Shoz této ničivé zbraně se přitom prováděl v průběhu letu ve výškách mezi 2 000 a 8 000 m. Za nosiče jaderné hlubinné pumy typu 5F48 (SK-1) Skalp byl zvolen protiponorkový turbovrtulový obojživelný letoun typu Be-12 (Mail) z dílny OKB-49 G.M. Berjeva. Vývojem specializované modifikace zmíněného letounu zastávající roli nosiče jaderné hlubinné pumy typu 5F48 (SK-1) Skalp byla přitom Berjevova OKB-49 pověřena již dne 17. srpna 1961. Technické specifikace ke zmíněnému speciálu, který vešel ve známost pod závodním označením „ESK“ a služebním označením Be-12SK, spatřilo světlo světa ještě dříve, dne 22. prosince 1960. Technologická 1:1 maketa tohoto modelu spolu s příslušnými výkresovými podklady byla komisí přezkoumána mezi 21. a 27. červnem roku 1962. Jediný exemplář speciálu Be-12SK vznikl konverzí sériového Be-12 (Mail) a jeho zkoušky probíhaly na jaderném polygonu Bagerovo, který se nacházel na Krymu. Státní zkoušky tohoto stroje se rozeběhly dne 16. října 1963 a byly završeny dnem 12. ledna 1964. Protože se v jejich průběhu podařilo odhalit některé nedostatky, následně musely být do konstrukce jediného prototypu speciálu Be-12SK vneseny určité změny. Přestože opravné státní zkoušky, které byly realizovány mezi 30. březnem a 15. květnem roku 1964, zakončilo již kladné hodnocení, sériové výroby se tento model nakonec nedočkal.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Be-12)

Uživatelé:  žádní

Posádka:   dva piloti, navigátor, radista a operátor protiponorkových systémů

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20D s max. výkonem po 5 180 hp

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu Iniciativa-2B (‘Short Horn’) se zorným polem 180° v horizontální rovině a +8° až -48° ve vertikální rovině. Tento typ radiolokátoru slouží pro navigaci a vyhledávání a sledování hladinových cílů. Jeho instalace se přitom nachází uvnitř protáhlého zaobleného krytu, který vybíhá ze špice trupu v oblasti nad zasklením kabiny navigátora.

Vybavení:  zaměřovací: optický bombardovací zaměřovač typu NKPB-7 (jeho instalace je umístěna za plochým čelním okénkem kabiny navigátora nacházejícím se přímo nad čelem člunovitého břicha trupu)

                  protiponorkové: hydroakustická stanice typu Baku sestávající se z UKV radiopřijímače SPARU-55 Pamir (Mad Gear) a nákladu 10-ti akustických bójí typu RGB-N Iva (Crow Egg) nebo RGB-NM Činara (Rook Egg), přepravovaného na křídelních závěsnících, a detektor magnetických anomálií typu APM-60 Orša, instalovaný uvnitř dlouhého žihadlovitého krytu vybíhajícího ze zádě trupu

                  průzkumné: jeden ruční fotoaparát typu AFA-27T-49 (ten se nachází uvnitř kabiny navigátora a slouží pro fotografování hladinových a pozemních objektů), jeden fotoaparát typu FARM-2 (ten slouží pro snímkování obrazovky radiolokátoru), jeden fotoaparát typu A-39 (ten slouží pro snímkování shozu pum) a jeden fotoaparát typu AFA-42/20 (ten slouží pro snímkování letové trati)

Výzbroj:    jedna 1 600 kg jaderná hlubinná puma typu 5F48 (SK-1) Skalp, přepravovaná uvnitř trupové pumovnice, umístěné v zadní části trupu (+ 10 akustických bójí, přepravovaných na křídleních závěsnících); alternativně lze do trupové pumovnice a na čtyři pylony, nacházejících se pod vnějšími panely křídla, umístit náklad konvenční protiponorkové výzbroje do celkové hmotnosti 1 500 až 3 000 kg (protiponorková torpéda typu AT-1/-1M, 50 kg hlubinné pumy typu PLAB-50 a 120 kg hlubinné pumy typu PLAB-250-120)

Poslední úpravy provedeny dne: 24.10.2013