Berjev Be-12PS (‘Mail’)

Typ:  speciální modifikace protiponorkového obojživelného letounu typu Be-12 (Mail) pro pátrací a záchrannou činnost na moři

Určení:  vyhledávání ztroskotaných hladinových plavidel a havarovaných letounů na moři, vyhledávání a vyzvedávání trosečníků a doprava záchranných člunů a záchranného vybavení do oblasti námořních nehod

Odlišnosti od letounu Be-12 (Mail):

- absence protiponorkového systému (instalace záďového žihadlovitého krytu detektoru MAD ale zůstala plně zachována)

- větší počet členů posádky – šest na místo čtyř (zatímco posádka tohoto typu se sestává ze dvou pilotů, navigátora, radisty, palubního mechanika a palubního ošetřovatele, posádku modelu Be-12 tvořili dva piloti spolu s navigátorem, radistou a operátorem protiponorkového systému)

- upravený interiér zadní části trupu v oblasti mezi šachtami hlavního podvozku a přepážkou prvního ze dvou zadních technických úseků – zde se nyní kromě pracoviště radisty (jeho sedadlo je umístěno přímo pod hřbetní pozorovací kopulí) nachází též nákladový prostor, do kterého lze umístit 15 až 29 (v přetížené konfiguraci) osob nebo náklad záchranných člunů (v případě modelu Be-12 zde bylo kromě pracoviště radisty umístěno též pracoviště operátora zbraňových systémů spolu se zbraňovou šachtou)

- instalace širokých obdélníkových nákladových vrat (se třemi včleněnými okénky) na pravoboku zádě trupu, přímo před zadními přístupovými dveřmi, resp. přímo za odtokovou hranou křídla (zmíněná nákladová vrata jsou navíc opatřena odnímatelnými schůdky)

- instalace reflektoru typu PRF-4 na přídi trupu

- instalace radiovýškoměru typu RV-3M (na místo typu RV-UM)

- rozšířené podvěsné vybavení o kontejnery se záchranným vybavením typu KAS-90 (za jejich pomoci lze poskytovat trosečníkům záchranné prostředky v podobě nafukovacích záchranných člunů, radiostanic, oblečení a potravin, i za podmínek, které nedovolují přistání na vodní hladině), orientační pumy typu OMAB-8M a osvětlovací pumy typu SAB-100-90

Historie:  Se specializovanou modifikací turbovrtulového protiponorkového obojživelného letounu typu Be-12 (Mail) pro pátrací a záchrannou činnost na moři se počítalo již od zahájení vývoje tohoto nástupce pístového protiponorkového hydroplánu typu Be-6PLO (Madge). Vývojem pátracího Be-12 (Mail), který vešel ve známost pod služebním označením Be-14, byla OKB-49 G.M. Berjeva pověřena již dne 2. března 1962. Prototyp pátracího speciálu Be-14 (rudá 14) přitom vznikl v roce 1965 v prostorách prototypové dílny Berjevovi OKB-49. Přestože tovární i státní zkoušky pátracího speciálu Be-14 zakončilo kladné hodnocení, sériové výroby se tento model nakonec nedočkal. Důvody toho měly přitom ryze ekonomický podtext. Naléhavá potřeba po obojživelném speciálu pro pátrací a záchrannou činnost nicméně později dala za vznik jednodušší a levnější pro tento účel specializované modifikaci protiponorkového letounu typu Be-12 (Mail). Zmíněný pátrací speciál přitom vešel ve známost pod továrním označením „3E“ a služebním označením Be-12PS (Mail) a na rozdíl od svého předchůdce v podobě typu Be-14, který se vyznačoval radikálně překomponovanou zadní partií trupu v oblasti za hlavním podvozkem, nebyl ničím jiným, než standardním Be-12 (Mail) s nákladovou kabinou na místo trupové pumovnice a pracovištěm zdravotníka na místo pracoviště operátora protiponorkového systému. Oba dva prototypy pátracího speciálu Be-12PS (Mail) vznikly v prostorách prototypové dílny Berjevovi OKB-49 konverzí sériových Be-12 Mail (v.č. 2602503 a 2602603). Závodními zkouškami přitom tento model úspěšně prošel v červenci roku 1972. Mezitím, mezi 20. dubnem 1972 a 25. listopadem 1973, brány závodu č.86 z Taganrogu opustilo celkem 10 sériových Be-12PS Mail (v.č. 3602803 až 3602805, 3602901 až 362905, 3603001 a 3603002). Toto byly přitom vůbec poslední vyrobené letouny z řady Be-12 (Mail). Další dva exempláře pátracího speciálu Be-12PS (Mail) vznikly konverzí sériových  Be-12 Mail (v.č. 0601905 a 3602801). Zmíněné letouny byly přitom takto modifikovány přímo u bojových útvarů, za využití konstrukčních celků dodaných taganrogským výrobním závodem č.86. Původně byl pátrací speciál typu Be-12PS (Mail), na rozdíl od typu Be-14, uzpůsoben pouze pro činnost za denních podmínek. Jeden z těchto strojů nicméně již na konci roku 1972 prošel zkouškami zaměřenými na prověření způsobilosti pro činnost za nočních podmínek. Předtím ale obdržel instalaci reflektoru typu PRF-4 na přídi a radiovýškoměru typu RV-3M (na místo typu RV-UM). Do jeho vybavení byly navíc začleněny orientační pumy typu OMAB-8M a osvětlovací pumy typu SAB-100-90. Mezi 5. říjnem a 14. prosincem roku 1972 přitom výše uvedený exemplář pátracího speciálu typu Be-12PS (Mail) vykonal celkem 13 zkušebních letů s celkovou délkou trvání 14 hod a 29 min, jejichž součástí se stalo celkem 29 vzletů a přistání na vodní hladině za denních i nočních podmínek. Protože z výsledků zmíněných zkoušek vyplynulo, že lze s pátracím speciálem typu Be-12PS (Mail) za určitých podmínek vzlétat a přistávat na vodní hladině i za nočních podmínek, veškeré výše uvedené vybavení se následně stalo standardem pro všechny operační exempláře tohoto obojživelného stroje. Rozpadem SSSR, k němuž došlo v roce 1991, se celkem šest speciálů typu Be-12PS (Mail) náhle ocitlo na území nově osamostatněných republik. Konkrétně přitom šlo o dvojici strojů ze stavu 316. OPLAP Černomořské flotily, které převzala Ukrajina, a čtyři stroje ze stavu 318. OPLAP Černomořské flotily (v.č. 0601905, 2602503, 2602603 a 3602905). Ty přitom tehdy bázovaly na ázerbájdžánském letišti Kala. Ázerbájdžán ale letouny typu Be-12PS (Mail) nikdy nevyužíval. Jeden z nich (v.č. 2602603) však krátce nato, v roce 1993, prodal Ukrajině. Zbylé tři Be-12PS Mail (v.č. 0601905, 2602503 a 3602905) bylo přitom možné spatřit na odstavné ploše letecké základny Kala ještě v září roku 2011. V říjnu roku 1995 se flotila pátracích speciálů Be-12PS (Mail) Ukrajinského námořnictva rozrostla ještě o jeden exemplář (v.č. 3602801). Tento konkrétní stroj přitom Ukrajinci převzali od zrušeného 318. OPLAP Černomořské flotily Ruského VMF. Později byly všechny ukrajinské Be-12PS (Mail) uzpůsobeny pro vysazování záchranných člunů, dvou záchranných člunů typu LAS-5M-3 a nebo jednoho záchranného člunu typu PSN-6A, a záchranářů za letu. Shoz záchranných člunů přitom prováděl palubní mechanik (na povel navigátora) za pomoci speciálního „koryta“. Výsadkáři-záchranáři zase palubu letounu Be-12PS (Mail) opouštěli zadními vstupními dveřmi nacházejícími se na pravoboku. Do nákladového prostoru takto modifikovaných Be-12PS (Mail) bylo přitom možné umístit až šest záchranných člunů a skupinu dvou až tří výsadkářů-záchranářů. První z nich přitom zkouškami prošel v srpnu roku 1997. Vysazování záchranných člunů za letu z palub speciálů typu Be-12PS (Mail) Ukrajinského námořnictva se přitom stalo též součástí společného cvičení Ukrajinského námořnictva s Černomořskou flotilou Ruského VMF (1998 až 1999), cvičných manévrů Briz-98 (1998), cvičení jednotek ministerstva pro mimořádné situace z roku 1999 a v neposlední řadě též prezentace, která se konala v červenci roku 1999 v Oděsském námořním přístavu. Jednotlivé exempláře pátracích speciálů typu Be-12PS (Mail) se na inventáři Ruského VMF a Ukrajinského námořnictva nacházejí do dnešních dnů. Všechny ruské Be-12PS (Mail) budou ale v dohledné době vyřazeny. Krátce poté, co byl dne 12. října 2012, jeden z nich (RF-12008) zničen při tragické havárii, totiž padlo rozhodnutí o jejich uzemnění a úplném vyřazení.

Verze:  -

Vyrobeno:  14 strojů (čtyři z nich vznikly konverzí sériových Be-12)

Uživatelé:  SSSR, Rusko a Ukrajina (v letech 1991 až 1995 získány 4 ks)

Posádka:    dva piloti, navigátor, radista, palubní mechanik a palubní ošetřovatel

Pohon:        dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20D s max. výkonem po 5 180 hp

Radar:         impulsní dopplerovský radiolokátor typu Iniciativa-2B (‘Short Horn’) se zorným polem 180° v horizontální rovině a +8° až -48° ve vertikální rovině. Tento typ radiolokátoru slouží pro navigaci a vyhledávání a sledování hladinových cílů. Jeho instalace se přitom nachází uvnitř protáhlého zaobleného krytu, který vybíhá ze špice trupu v oblasti nad zasklením kabiny navigátora.

Kapacita:    15 až 29 (v přetížené konfiguraci) osob nebo náklad záchranných člunů, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny nacházející se v zadní části trupu

Výzbroj:       orientační pumy typu OMAB-8M a osvětlovací pumy typu SAB-100-90, přepravované na čtyřech závěsnících, nacházejících se pod vnějšími panely křídla (na křídelní závěsníky lze ale umístit též až osm pouzder se záchranným vybavením typu KAS-90)

Poslední úpravy provedeny dne: 24.10.2013