Berjev Be-12N (‘Mail’)

Typ:  pokročilá modifikace protiponorkového obojživelného letounu typu Be-12 (Mail)

Určení:  pobřežní hlídková činnost, vyhledávání a ničení ponorkových plavidel protivníka a průzkum na otevřeném moři

Odlišnosti od letounu Be-12 (Mail):

- instalace protiponorkového systému typu PPS-12N (na místo typu PPS-12) – jeho součástí se staly všechny níže uvedené komponenty

- instalace palubního radiolokátoru typu Iniciativa-2BN (na místo typu Iniciativa-2B) uvnitř protáhlého krytu vybíhajícího z bohatě zasklené špice trupu s kabinou navigátora (tento typ radiolokátoru lze používat pro bombardovací hladinových cílů, pro přijímání signálu odpovídače akustických bóji typu RGB-2 Berkut (Snipe Egg 2) nacházejících se ve vzdálenost 25 až 30 km a pro poloautomatické sledování orientačních bodů letové trasy zadaných do paměti palubního počítače typu Narcis)

- instalace detektoru magnetických anomálií typu APM-73S Bor (na místo typu APM-60/-60E Orša) uvnitř ocasního žihadlovitého krytu

- rozšířené podvěsné vybavení o akustickou bóji typu RGB-2 Berkut (Snipe Egg 2), která dokáže určit směr zdroje přijatého akustického signálu (tato akustická bóje pouze doplňuje, v počtu 10-ti exemplářů, akustické bóje typu RGB-NM Činara a RGB-NM-1 Žeton)

- instalace vícekanálového (10 kanálů) UKV radiopřijímače, který zajišťuje příjem informací z vypuštěných akustických bójí, typu Nara (na místo typu SPARU-55 Pamir)

- instalace číslicového palubního počítače (s analyzátorem cílů) typu Narcis (na místo typu PVU-S-1 Siren-2M)

- instalace kódovaného datalinku typu PC-025 (za jeho pomoci lze předávat získané informace jiným letounům v bojové skupině a hladinovým plavidlům VMF a zároveň přijímat informace o cílech odhalených jinými letouny a hladinovými plavidly VMF)

Historie:  Protože zbraňový systém turbovrtulového obojživelného protiponorkového speciálu typu Be-12 (Mail) v podobě typu PPS-12 představoval morálně zastaralou techniku již v době svého vzniku, dne 29. března 1967, tedy krátce poté, co byl tento nástupce pístových protiponorkových hydroplánů typu Be-6PLO (Madge) zařazen do výzbroje VMF, padlo rozhodnutí o jeho modernizaci. Protože měl být modernizovaný protiponorkový systém typu PPS-12, který vešel ve známost pod označením PPS-12N, dle zmíněného zadání schopen zneškodnit ponorkové plavidlo s dvojnásobnou pravděpodobností, jeho součástí se kromě modifikovaného radiolokátoru typu Iniciativa-2B (model Iniciativa-2BN) a modifikovaného zařízení pro příjem a zpracování akustických signálů stala též nová akustická bóje typu RGB-2 Berkut (Snipe Egg 2), která byla schopna určit směr zdroje přijatého akustického signálu, a v neposlední řadě též nový detektor magnetických anomálií (MAD) typu APM-73S Bor. Vzdušnou zkušebnou detektoru MAD typu APM-73S Bor a nového palubního počítače v podobě typu Narcis se přitom stala dvojice sériových Be-12 Mail (v.č. 6600602 a 7600901). Vývoj takto modifikovaného protiponorkového obojživelného speciálu typu Be-12 (Mail), který vešel ve známost pod označením Be-12N (Mail), nakonec trval celých osm let. Na schválení pro přijetí do výzbroje si proto tento model musel počkat až do dubna roku 1976. Do standardu Be-12N (Mail) bylo přitom následně, v prostorách leteckého opravárenského závodu (ARZ) z Jevpatorie, dopracováno celkem 27 sériových Be-12 (Mail) ze stavu VMF (v.č. 0602101, 0602102, 0602104, 0602105, 0602201 až 0602203, 0602205, 0602301 až 0602305, 0602401 až 0602403, 06024035, 0602501, 0602504, 0602601, 0602604, 0602605, 0602701 až 0602704 a 3602802). Modernizovaný Be-12N (Mail) byl na rozdíl od svého předchůdce v podobě typu Be-12 (Mail) schopen pokládat akustické bóje v poloautomatickém režimu. A nejen to. Z hlediska bojové efektivity nebyl příliš pozadu za „pozemním“ protiponorkovým letounem typu Il-38 (May) z dílny S.V. Iljušina. Za tímto strojem přitom obojživelný Be-12N (Mail) zaostával pouze z hlediska operačního poloměru (4 x) a plochy, kterou dokázal prozkoumat za jeden operační let (1 x). Protože se součástí protiponorkového systému letounu typu Be-12N (Mail) stal též analyzátor cílů, jeho obsluhu zvládl jediný operátor. Naproti tomu v případě protiponorkového systému letounu typu Il-38 May (a letounu typu Tu-142 Bear F), který instalaci analyzátoru cílů zcela postrádal, k tomu byly zapotřebí hned dvě osoby. Prvotní údaje o bojové situaci modernizované Be-12N (Mail) získávaly za pomoci „starých“ akustických bójí typu RGB-NM Činara (Rook Egg) nebo RGB-NM-1 Žeton. „Nových“ akustické bójí typu RGB-2 Berkut (Snipe Egg 2) se využívalo pouze pro získání přesnějších údajů o poloze ponorkových plavidel odhalených za pomoci „starých“ akustických bójí typu RGB-NM Činara (Rook Egg) nebo RGB-NM-1 Žeton. Doba chodu akustických bójí typu RGB-2 Berkut (Snipe Egg 2), které měly speciály typu Be-12N (Mail) obvykle k dispozici v počtu 10-ti exemplářů, se přitom pohybovala mezi 40-ti a 45-ti minutami. Díky instalaci datalinku typu PC-025 navíc tyto stroje mohly provádět útoky i na cíle odhalené jinými letouny nebo hladinovými plavidly VMF.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva zkušební a 27 operačních strojů (všechny vznikly konverzí sériových Be-12)

Uživatelé:  SSSR a Rusko

Posádka:    dva piloti, navigátor, radista a operátor protiponorkových systémů

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20D s max. výkonem po 5 180 hp

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu Iniciativa-2BN (‘Short Horn’) se zorným polem 180° v horizontální rovině a +8° až -48° ve vertikální rovině. Tento typ radiolokátoru slouží pro navigaci a vyhledávání a sledování hladinových cílů. Jeho instalace se přitom nachází uvnitř protáhlého zaobleného krytu, který vybíhá ze špice trupu v oblasti nad zasklením kabiny navigátora.

Vybavení:   zaměřovací: optický bombardovací zaměřovač typu NKPB-7 (jeho instalace je umístěna za plochým čelním okénkem kabiny navigátora nacházejícím se přímo nad čelem člunovitého břicha trupu)

                    protiponorkové: hydroakustická stanice sestávající se z vícekanálového UKV radiopřijímače typu Nara a nákladu akustických bójí typu RGB-2 Berkut (Snipe Egg 2) (10 ks) a RGB-NM Činara (Rook Egg) nebo RGB-NM-1 Žeton, přepravovaného uvnitř trupové pumovnice a na křídleních závěsnících (na místo výzbroje), a detektor magnetických anomálií typu APM-73S Bor s dosahem 400 km, instalovaný uvnitř dlouhého žihadlovitého krytu vybíhajícího ze zádě trupu

                   průzkumné: jeden ruční fotoaparát typu AFA-27T-49 (ten se nachází uvnitř kabiny navigátora a slouží pro fotografování hladinových a pozemních objektů), jeden fotoaparát typu FARM-2 (ten slouží pro snímkování obrazovky radiolokátoru), jeden fotoaparát typu A-39 (ten slouží pro snímkování shozu pum) a jeden fotoaparát typu AFA-42/20 (ten slouží pro snímkování letové trati)

Výzbroj:     podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 500 až 3 000 kg, přepravovaná uvnitř trupové pumovnice umístěné v zadní části trupu, a na čtyřech pylonech, nacházejících se pod vnějšími panely křídla - protiponorková torpéda typu AT-1/-1M, 50 kg hlubinné pumy typu PLAB-50 a 120 kg hlubinné pumy typu PLAB-250-120

Poslední úpravy provedeny dne: 24.10.2013