Berjev (Iljušin) A-50EI (‘Maindome’)

Typ:  modifikace vzdušného střediska včasné výstrahy a řízení typu A-50I vyvinutá na základě požadavků indického IAF

Určení:  vyhledávání a sledování vzdušných cílů, vyhodnocování vzdušné situace, předávání získaných informací velitelstvím PVO v reálném čase a řízení činnosti stíhacích letounů

Odlišnosti od letounu A-50I:

- instalace výkonnějších a ekonomičtějších pohonných jednotek typu PS-90A-76 s plně autonomním digitálním řízením (FADEC) na místo motorů typu D-30KP-2 uvnitř křídleních gondol nové konstrukce – ty se vyznačují větším průměrem a ke spodní ploše křídla jsou uchyceny za pomoci pylonů nové konstrukce s lomenou náběžnou hranou na místo rovné (shodná konstrukce jako u modelu Il-76MF)

- instalace nového krytu antény satelitního navigačního systému s tvarem kopule na hřbetu přední části trupu v oblasti přímo před náběžnou hranou křídla na místo podlouhlého polokapkovitého krytu

- instalace tří odlišně tvarovaných tandemově uspořádaných břitových antén na vrcholu svislé ocasní plochy (SOP) na místo jedné

- pozměněné uspořádání břitových antén, které se nacházejí na hřbetu a břichu přední části trupu

Historie:  Sovětský AWACS (rusky DRLO) speciál typu A-50 (Mainstay A) z dílny OKB G.M. Berjeva vzbudil pozornost ze strany Indického vojenského letectva (IAF) již v roce 1988. Protože předváděcí zkoušky, kterých se zúčastnili též indičtí specialisté, odhalily, že radarový komplex letounu A-50 (Mainstay A) v podobě typu Šmelj (Squash Dome) není kompatibilní s tehdejšími indickými systémy PVO a palubními systémy stíhačů IAF, před zamýšleným pořízením určitého počtu těchto AWACS speciálů nakonec dostal přednost domácí vývoj. Základem prvního indického AWACSu, jehož vývojem byla pověřena organizace DRDO (Defence Research and Development Organisation), se přitom měl stát, stejně jako v případě odmítnutého typu A-50 (Mainstay A), středně těžký proudový transportní letoun typu Il-76MD (Candid B), který si IAF mezitím pořídilo v počtu 17-ti exemplářů. Na vzdušnou zkušebnu radarového komplexu zmíněného AWACSu byl na přelomu 80. a 90. let upraven jeden dvoumotorový turbovrtulový dopravní letoun typu HAL 748-224 (licenční kopie britského typu BAe 748). Od vzletové dráhy se přitom tento stroj poprvé odlepil dne 5. listopadu 1990. Již dne 11. ledna 1999 ale jeho kariéru předčasně ukončila tragická havárie. Příčinou zmíněné nehody se přitom stalo uvolnění otočného čočkovitého krytu antény radaru. Krátce nato byl celý program indického AWACSu zastaven. V této souvislosti se do popředí zájmu IAF dostal opět ruský typ A-50 (Mainstay A). V prosinci 1999 byla proto uzavřena mezistátní smlouva, na jejíž základě následně, v dubnu roku 2000, jeden z těchto strojů vykonal celkem 10 předváděcích letů s celkovou délkou trvání okolo 6-ti hodin s ruskou letovou posádkou a indickými specialisty na palubě. Všech 10 zmíněných letů bylo přitom realizováno ze základny IAF nacházející se v Chandigahru. Tomu pak v březnu roku 2004 následoval podpis objednávky na tři letouny typu A-50 (s opcí na dalších šest) ve verzi A-50EI (Maindome). Letoun typu A-50EI (Maindome) přitom přebíral radarový AWACS komplex typu EL/M-2075 Phalcon izraelské značky Elta Electronics (divize IAI) od modelu A-50I, který vznikl na základě zadání čínského PLAAF. Zatímco základem „čínského“ A-50I se stal transportní letoun typu Il-76MD (Candid B), jehož pohon obstarávají motory typu D-30KP-2, „indický“ A-50EI (Maindome) vychází z pokročilejší verze zmíněného stroje v podobě modelu Il-76TD-90, který se vyznačuje instalací výkonnějších a ekonomičtějších pohonných jednotek typu PS-90A-76. Základem všech exemplářů speciálu A-50EI (Maindome) se přitom staly draky sériových Il-76TD (Candid A) z linky taškentského výrobního závodu TAPO. Zatímco provedení instalace motorů typu PS-90A-76, teleskopického nástavce pro doplňování paliva za letu a dalších pro model Il-76TD (Candid A) nestandardních konstrukčních prvků, jakými jsou např. kryty antén, připadlo v rámci programu A-50EI (Maindome) taganrogskému závodu TANTK G.M. Berjeva, integraci vlastního AWACS komplexu typu Phalcon dostala na starost izraelská společnost Elta Electronics. Berjevův závod TANTK přitom všechny tři draky letounu Il-76TD (Candid A), které byly vyčleněny pro konverzi na speciál A-50EI (Maindome), převzal mezi dubnem a červencem roku 2005. Zatímco letoun typu Il-76TD, který do závodu TANTK dorazil v dubnu, se stal základem prvního exempláře modelu A-50EI (trupové číslo KW-3551), drak druhého exempláře tohoto speciálu (KW-3552) zmíněný podnik převzal v červnu, poslední, třetí, A-50EI (KW-3553) vznikl konverzí letounu Il-76TD, který na podnikovém skladě závodu TANTK přibyl v červenci. První exemplář letounu A-50EI (KW-3551) se od vzletové dráhy taganrogského letiště poprvé odlepil dne 20. ledna 2008. První let s instalací AWACS komplexu typu Phalcon, který byl realizován na území Izraele, přitom následoval dne 5. června toho samého roku. Do Indie byl tento stroj přelétnut dne 25. května 2009. IAF jej přitom formálně převzalo dne 28. května toho samého roku, tj. s více než ročním zpožděním proti původním plánům. Druhý A-50EI (KW-3552) poprvé vzlétl dne 11. ledna 2009 a izraelské straně byl za účelem instalace Phalconu předán dne 24. června 2009. Do Indie tento stroj dorazil dne 25. března 2010. Poslední, třetí, objednaný AWACS speciál typu A-50EI (KW-3553), který se do oblak poprvé vydal dne 9. června 2010, byl Izraelcům předán dne 8. října 2010. IAF jej převzalo v březnu roku 2011. Požadavek IAF na dodávku dalších devíti speciálů typu A-50EI (Maindome) ale nebylo možné splnit. Důvodem toho se stalo ukončení produkce letounu typu Il-76TD (Candid A). Na lince závodu TAPO se nicméně tehdy ještě nacházely dva téměř dokončené draky tohoto stroje, které se mohly stát základem speciálů typu A-50EI (Maindome). Smlouva na dodání dalších dvou A-50EI (Maindome) byla podepsána v říjnu roku 2012. Izraelská strana se dodáním dvou AWACS kompletů typu Phalcon smluvně zavázala dne 16. listopadu 2016. Do závodu TANTK G.M. Berjeva byly zmíněné draky letounu typu Il-76TD (Candid A) z Taškentu přepraveny v letech 2014 až 2015. Poté, co zde budou dokončeny a upraveny pro zástavbu AWACS systému, se stanou historicky vůbec posledními dokončenými letouny řady Il-76 (Candid) z produkce závodu TAPO.

Verze:  -

Vyrobeno:  tři sériové stroje

Uživatelé:  pouze Indie

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a 10 operátorů systému DRLO

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Aviadvigatěl PS-90A-76 s max. tahem po 16 140 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovký radiolokátor typu RLS-N Groza, instalovaný uvnitř špice trupu, přímo před kabinu navigátora, navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-P Kupol, instalovaný uvnitř polokapkovitého krytu nacházejícího se na břichu přídě trupu, přímo pod kabinou navigátora, a přehledový radiolokátor s elektronickým formováním a vychylováním paprsků (AESA) typu EL/M-2057 Phalcon, instalovaný uvnitř pevného čočkovitého radomu uchyceného, za pomoci dvou pylonů, k hřbetu zadní části trupu, v oblasti za odtokovou hranou křídla. Zmíněný AWACS systém je schopen najednou sledovat až 60 vzdušných cílů. Jeho dálkový dosah přitom činí 370 km.

Poslední úpravy provedeny dne: 24.11.2016