Lavočkin 164

Typ:  experimentální rychlostní modifikace frontového stíhacího letounu typu Lavočkin 126

Určení:  prověření využitelnosti náporových motorů pro dočasné zvýšení letových výkonů pístových stíhacích letounů v boji

Odlišnosti od letounu Lavočkin 126:

- instalace nízkých závěsníků s dvojicí demontovatelných doutníkovitých gondol náporových urychlovacích jednotek typu PVRD-430 (s kruhovým lapačem vzduchu v čele a kruhovou tryskou na zádi) na spodní ploše křídla přímo vedle šachet hlavního podvozku – oba tyto náporové urychlovače jsou napojeny na standardní palivový systém, neboť spalují identické palivo jako pístový motor typu AŠ-82FN 

- instalace PVD na náběžné hraně křídla přímo nad pylonem levého náporového urychlovače

- zesílená konstrukce svislé ocasní plochy a výškového kormidla

- instalace ovladačů náporových urychlovačů uvnitř pilotní kabiny

- instalace systému řízení a napájení náporových urychlovačů v přídi trupu – to si vyžádalo vyjmout levý a pravý vnější synchronní 23 mm kanón typu NS-23S (tímto se celkový počet kanónů snížil ze čtyř exemplářů na dva)

Historie:  První experimenty s použitím náporových motorů pro dočasné zvýšení letových výkonů pístových stíhačů v boji S.A. Lavočkin realizoval již v srpnu roku 1942. Tehdy přitom opatřil jeden ze sériových letounů typu LaGG-3 instalací dvou náporových urychlovačů typu VRD-1 z dílny M.M. Bondarjukova. Protože měl tento stroj díky nízkému tahu a vysokému aerodynamickému odporu náporových motorů typu VRD-1 před standardním LaGGem-3 z hlediska max. rychlosti navrch o zanedbatelných 12 až 15 km/h, veškeré práce na toto téma byly ještě v tom samém měsíci zcela zastaveny. Od středu pozornosti S.A. Lavočkina se přitom urychlovací jednotky této kategorie opět dostaly až v roce 1946. Tehdy se totiž konstrukčnímu týmu M.M. Bondarjukova podařilo dokončit vývoj silnějšího 170 kp náporového motoru typu PVRD-430. Přestože měl instalaci dvou těchto náporových motorů obdržet jediný prototyp letounu „120“ (La-7 AŠ-83), nakonec jimi byl vybaven jediný prototyp pokročilejšího modelu „126“. Takto modifikovaný jediný exemplář letounu „126“ vešel ve známost pod továrním kódem „164“ a v průběhu závodních zkoušek, které byly realizovány přímo na letišti Lavočkinova experimentálního závodu č.301, vykonal celkem 34 zkušebních letů s celkovou délkou trvání 12,5 hod. Závodní zkoušky tohoto stroje se přitom rozeběhly dne 26. června 1946 a byly ukončeny dnem 4. září téhož roku. Vlastní zkoušky chodu náporových urychlovačů typu PVRD-430 se staly součástí 30-ti zkušebních letů. V jejich průběhu se přitom podařilo uskutečnit celkem 90 zážehů v různých výškách (200 m, 500 m, 1 000 m, 2 000 m, 3 000 m a 4 800 m). V dalších 20-ti případech zmíněné urychlovače zcela odmítly naskočit. Nejrychleji se jediný prototyp letounu „164“ se podařilo za pomocí dvou náporových jednotek PVRD-430 rozehnat ve výšce 2 340 m, a to na 694 km/h. Nejvyšší naměřená rychlost ve výšce 1 235 m pak odpovídala hodnotě 663 km/h. Zatímco v prvně uvedeném případě přírůstek rychlosti činil 109 km/h, v tom druhém 104 km/h. Protože křídelní gondoly náporových motorů typu PVRD-430 vykazovaly značným aerodynamickým odporem, model „126“, který jejich instalaci postrádal, jediný prototyp letounu „164“ překonával o pouhých 62 km/h (ve výšce 1 235 m) až 64 km/h (ve výšce 2 340 m). Z hlediska nároků na pilotáž se tento stroj od modelu „126“ prakticky nelišil. Pouze délka rozjezdu při vzletu byla o cca 100 až 125 m větší. Protože náporové motory typu PVRD-430 vykazovaly značnou spotřebou, pro další výzkumy v tomto směru byly následně vyhrazeny dva letouny typu „130“ (La-9 Fritz). Tento stroj totiž disponoval výrazně větší vnitřní zásobou paliva. Zmíněná modifikace letounu „130“ s dvojicí náporových urychlovačů typu PVRD-430 pod křídlem přitom vešla ve známost pod továrním kódem „138“ a závodními zkouškami prošla v průběhu roku 1947.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí jediného prototypu letounu „126“)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Švecov AŠ-82FN s max. výkonem 1 850 hp a dva náporové motory typu Bondarjukov PVRD-430 s max. tahem po 170 kp

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

Výzbroj:     dva synchronní 23 mm kanóny typu NS-23S, vestavěné do hřbetu přídě trupu

* s vypnutými náporovými urychlovacími motory typu Bondarjukov PVRD-430

** s aktivovanými náporovými urychlovacími motory typu Bondarjukov PVRD-430

Poslední úpravy provedeny dne: 16.5.2012