Lavočkin UTI La-9 (La-9V)

Typ: dvoumístná cvičně-bojová modifikace jednomístného frontového stíhacího letounu La-9

Určení:  výuka bojových pilotů a posluchačů letecké školy techniky létání, ovládání letounu, bojových manévrů, letu ve formacích a navigace v rámci přeškolování na bojové letouny typu La-9 a La-11, včetně zbraňového výcviku

Odlišnosti od letounu La-9:

- přítomnost dvoumístné tandemově uspořádané pilotní kabiny se sedadlem žáka vpředu a sedadlem instruktora vzadu v zadní části trupu s nezměněnou délkou na místo jednomístné pilotní kabiny (přední pilotní prostor s pracovištěm žáka se přitom nachází na úrovni jediného pilotního prostoru jednomístného modelu La-9)

- plně zdvojené řízení

- instalace pevného ostruhového kolečka na místo zatahovatelného

- instalace jednoho synchronního 23 mm kanónu typu NS-23S ve hřbetu přídě trupu na místo čtyř

- menší počet palivových nádrží – pouze tři nádrže s celkovou kapacitou 349 kg na místo pěti s celkovou kapacitou 850 l

- instalace gondoly se vzduchovým chladičem oleje na břiše motorové kapoty (na místo pozice pod zadní částí trupu) – kompenzace za vyšší hmotnost zadní části trupu v porovnání s modelem La-9 v důsledku vestavby druhého pilotního prostoru

- rozšířené vybavení o clonu, která slouží pro výcvik letu v noci podle přístrojů, fotoaparát pro vertikální snímkování a hák pro lano vlečného cíle

Historie:  Vývojem dvoumístné cvičně-bojové modifikace jednomístného celokovového pístového stíhacího letounu typu La-9 (Fritz), který vznikl jako nástupce celodřevěných druhoválečných stíhačů řady La-7 (Fin) a zároveň jako záložní řešení pro případ neúspěchu ve vývoji stíhacích letounů s proudovým pohonem, byla OKB S.A. Lavočkina pověřena dne 18. září 1946. Prototyp dvoumístného La-9 (Fritz) vešel ve známost jako La-9V a v rámci závodních zkoušek v průběhu května roku 1947 vykonal celkem 8 zkušebních letů. Ke stáním zkouškám byl tento stroj předán dne 2. června toho samého roku. Přestože vykazoval některými nedostatky, s přihlédnutím na jinak přijatelné letové charakteristiky, ovladatelnost a letové výkony, byl již v dubnu roku 1948 zařazen pod označením UTI La-9 (typ 49) do výrobního programu závodu č.99 z Ulan-Ude. V tom samém roce byl dvoumístný prototyp La-9V předán Státnímu zkušebnímu institutu vojenského letectva (GK NII VVS) za účelem realizace přijímacích zkoušek. Po jejich ukončení obdržel spolu s řadou úprav též instalaci synchronního 12,7 mm kulometu typu UBS na místo 23 mm kanónu typu NS-23S. Poté byl předán znovu ke státním zkouškám. Protože kulomet typu UBS umožňoval provádět výcvik střelby jak na vzdušné, tak i na pozemní cíle, a navíc nepředstavoval takové nebezpečí pro letouny zajišťující vlekání vzdušných terčů jako kanón typu NS-23S, později se stal součástí zbraňového systému sériových UTI La-9. Do roku 1949 brány závodu č.99 opustilo celkem 265 sériových UTI La-9 v obou zmíněných úpravách (s 23 mm kanónem typu NS-23S a 12,7 mm kulometem typu UBS). Některé z těchto strojů navíc v průběhu operační služby obdržely novou příďovou kapotu z dálkového La-11 (Fang), která ukrývala nejen pohonnou jednotku, ale i olejový chladič.

Verze:

UTI La-9 (s kanónem typu NS-23S) – první sériově vyráběná úprava letounu UTI La-9 s instalací jednoho synchronního 23 mm kanónu typu NS-23S ve hřbetu přídě trupu, zaměřovače typu ASP-1N uvnitř pilotní kabiny a čelního štítku průzračného překrytu pilotní kabiny z modelu La-9

UTI La-9 (s kulometem typu UBS) – pozdější sériově vyráběná úprava letounu UTI La-9 s instalací jednoho synchronního 12,7 mm kulometu typu UBS (na místo 23 mm kanónu) ve hřbetu přídě trupu, zaměřovače typu ASP-3N (na místo typu ASP-1N) uvnitř pilotní kabiny, čelního štítku překrytu pilotní kabiny z modelu La-11 (na místo čelního štítku z modelu La-9), pouzdra s fotokulometem typu S-13 na hřbetu překrytu pilotní kabiny, vyhledávacího světlometu v náběžné hraně levé poloviny křídla, nových polohových světel a nové ocasní ostruhy z modelu La-11 

Vyrobeno:  jeden prototyp a 265 sériových strojů

Uživatelé:  ČLR a SSSR

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden pístový motor typu Švecov AŠ-82FN s max. výkonem 1 850 hp

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu ASP-1N (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

Výzbroj:     jeden synchronní 23 mm kanón typu NS-23S se zásobou 100 nábojů, vestavěný do hřbetu přídě trupu

Poslední úpravy provedeny dne: 16.5.2012