Lavočkin 120 (La-7 AŠ-83)

Typ:  frontový stíhací letoun; vývojový derivát letounu La-7 (Fin)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie; sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Odlišnosti od letounu La-7 (Fin):

- instalace silnější pohonné jednotky typu AŠ-83 na místo motoru typu AŠ-82FN

- instalace nového křídla s laminárním profilem, více ostrou náběžnou hranou a vystouplými kryty lapačů vzduchu kompresoru pohonné jednotky pod kořeny (v případě podstatně tlustšího křídla modelu La-7 byly tyto lapače včleněny přímo do kořenů náběžné hrany)

- instalace nového překrytu pilotní kabiny – ten díky menší délce, více vypouklému hřbetu a menšímu počtu výztuh poskytuje pilotovi lepší výhled

- vestavba dvou synchronních 23 mm kanónů typu NS-23S do přídě trupu na místo shodného počtu synchronních 20 mm kanónů typu B-20

- modifikovaný drak s odlehčenou konstrukcí o téměř 150 kg (toho bylo docíleno zvýšením podílu kovových konstrukčních materiálů na úkor dřevěného)

Historie:  Sloučením draku frontového stíhače typu La-7 (Fin) s nejnovějšími výdobytky sovětského zbrojního průmyslu v podobě synchronních 23 mm kanónů typu NS-23S, křídla s laminárním profilem a 1 900 hp pístového motoru typu AŠ-83 vznikl v roce 1945 model nesoucí tovární kód „120“. Zatímco kanóny typu NS-23S nejprve, na konci roku 1944, prošly zkouškami na jednom ze sériových La-7 (Fin), zkoušky křídla s laminárním profilem v aerodynamickém tunelu institutu CAGI (Centrální institut aero- a hydromechaniky) typu T-101 byly realizovány na experimentálním prototypu La-7L. Přestože řadovou 1 850 hp pohonnou jednotku typu AŠ-82FN, která se stala srdcem letounů řady La-7 (Fin), motor typu AŠ-83 překonával pouhých o 50 hp, prototypu „120“ měl být schopen zajistit znatelně vyšší letovou rychlost v porovnání se sériovým La-7 (Fin). Tento předpoklad přitom vycházel ze skutečnosti, že drak tohoto modelu vykazoval díky instalaci nového křídla, které bylo o poznání štíhlejší než křídlo letounu La-7 (Fin), menším čelním aerodynamickým odporem a díky širší aplikaci kovových konstrukčních materiálů též i nižší hmotností (téměř o 150 kg). Jediný prototyp letounu „120“ vznikl přestavbou druhého prototypu modelu La-7 (Fin), který byl znám jako La-5 (etalon 1944), a od vzletové dráhy se poprvé odlepil v lednu roku 1945. Krátce nato, v červenci toho samého roku, se jej podařilo rozehnat na vynikajících 725 km/h. Přestože měl prototyp „120“ před sériovým La-7 (Fin) výrazně navrch nejen v letových výkonech, ale i v palebné síle, ke státním zkouškám nakonec nebyl předán. Důvodem tohoto rozhodnutí se přitom stala mizerná spolehlivost pohonné jednotky AŠ-83. Za celý program závodních zkoušek, které byly zakončeny dnem 12. září 1945, se totiž podařilo zcela odepsat hned pět těchto motorů. Kromě toho byl krátce nato vývoj této pístové pohonné jednotky zastaven, neboť se mezitím v souvislosti s ukončením bojů druhé světové války do popředí zájmu dostaly motory proudové. Přestože letounu „120“ tímto nebylo umožněno překročit prototypové stádium, veškeré úsilí vynaložené na jeho vývoj nepřišlo nazmar. Poznatky získané v průběhu projektování a letových zkoušek jediného prototypu tohoto stroje totiž S.A. Lavočkin následně zužitkoval při návrhu pokročilejšího modelu „126“. Drak tohoto stroje byl přitom, vyjma potahu křídla, již zhotoven výhradně z kovu.

Verze:

120 – základní výše popsaná modifikace letounu „120“. Jediný prototyp tohoto modelu vznikl konverzí druhého prototypu letounu La-7. Jeho letové zkoušky se přitom rozeběhly v lednu roku 1945.

120R – modifikace letounu „120“ s instalací 300 kp urychlovacího raketového motoru na kapalné pohonné látky (KPL) typu RD-1ChZ. Jediný prototyp tohoto modelu vznikl konverzí jednoho z prototypů letounu La-7. Jeho letové zkoušky se přitom rozeběhly dnem 12. července 1945. viz. samostatný text

Vyrobeno:  jeden prototyp modelu „120“ (vznikl konverzí druhého prototypu letounu La-7) a jeden prototyp modelu „120R“ (vznikl konverzí jednoho z prototypů prototypu letounu La-7)

Uživatelé:  žádní

Lavočkin 120

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Švecov AŠ-83 s max. výkonem 1 900 hp      

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

Výzbroj:     dva synchronní 23 mm kanóny typu NS-23S, vestavěné do hřbetu přídě trupu

Poslední úpravy provedeny dne: 16.5.2012