Lavočkin La-9RD

Typ:  experimentální rychlostní modifikace frontového stíhacího letounu typu La-9 (Fritz)

Určení:  prověření využitelnosti pulzačních motorů pro dočasné zvýšení letových výkonů pístových stíhacích letounů v boji

Odlišnosti od letounu La-9 (Fritz):

- instalace nízkých závěsníků s dvojicí demontovatelných doutníkovitých gondol pulzačních urychlovacích jednotek typu D-13 (s kruhovým lapačem vzduchu v čele a kruhovou tryskou na zádi) na spodní ploše křídla přímo vně šachet hlavního podvozku – oba tyto urychlovače jsou napojeny na standardní palivový systém, neboť spalují identické palivo jako pístový motor typu AŠ-82FN

- absence pancéřové ochrany pilotní kabiny (za účelem zachování pozice těžiště)

- zredukovaný počet synchronních 23 mm kanónů typu NS-23S ze čtyř exemplářů na dva (za účelem snížení hmotnosti)

- zesílená konstrukce některých částí draku

Historie:  První experimenty s použitím pulzačních motorů pro dočasné zvýšení letových výkonů pístových stíhačů v boji S.A. Lavočkina realizoval již v polovině roku 1946. Tehdy přitom opatřil jeden jednomístný stíhací letoun typu La-7 (Fin) spolu s trojicí dvoumístných cvičné-bojových strojů typu La-7UTI instalací dvou pulzačních motorů typu D-10 z dílny V.N. Čeloměje (model La-7PuVDR). Vliv tahu zmíněných jednotek na rychlost byl nečekaně velký. Prověřit možnosti této techniky v plném rozsahu se ale za pomoci letounů La-7PuVDR nepodařilo. Pracující pulzační motory totiž vyvozovaly silné vibrace, které narušovaly dřevěnou konstrukci jejich draku. Z tohoto důvodu nebylo s těmito stroji povoleno létat rychleji než 650 km/h. Krátce nato, v roce 1947, proto instalaci dvou náporových urychlovačů obdržel též jeden ze sériových exemplářů celokovového pístového stíhacího letounu typu La-9 (Fritz). Takto modifikovaný La-9 (Fritz) vešel ve známost jako La-9RD a na rozdíl od modelu La-7PuVDR byl vybaven novějšími pulzačními urychlovacími jednotkami typu D-13. Zmíněná konverze byla přitom realizována v prostorách závodu č.51. Závodní zkoušky jediného exempláře letounu La-9RD se rozeběhly v srpnu roku 1947. Mezitím, na základě výnosu ze dne 28. května 1947, konverzí na model La-9RD v prostorách závodu č.51 prošlo dalších 12 sériových La-9 (Fritz). Tyto letouny byly ale vyhrazeny pouze pro prezentaci na tradiční letecké přehlídce v Tušinu, která se konala dne 30. srpna téhož roku. Krátce poté, co se spolu s prototypem prohnaly ve výšce 100 m nad Tušínským letištěm, byly proto zpětně upraveny do standardu La-9 (Fritz). Závodní zkoušky jediného prototypu letounu La-9RD se podařilo dokončit ještě v listopadu roku 1947. Jejich hlavní náplní se přitom stalo prověření spolehlivosti a činnosti náporových urychlovacích jednotek typu D-13 v různých letových režimech. Poté, mezi 21. listopadem 1947 a 13. lednem 1948, tento stroj prošel zkouškami státními. V rámci státních zkoušek si přitom na své konto připsal dalších 10 zkušebních letů s celkovou délkou trvání 4 hod a 11 min. Posláním zmíněných letů se stalo zejména stanovení přírůstku rychlosti s pracujícími urychlovači. Ten přitom činil celých 127 km/h. Protože křídelní gondoly pulzačních motorů typu D-13 vykazovaly ještě větším aerodynamickým odporem než gondoly paralelně testovaných náporových urychlovacích jednotek typu PVRD-430, sériový La-9 (Fritz), který jejich instalaci postrádal, prototyp letounu La-9RD překonával o pouhých 70 km/h. V době, kdy zmíněné urychlovače nepracovaly, byla pak rychlost prototypu La-9RD v porovnání se sériovém La-9 (Fritz) o celých 57 km/h menší. Kromě toho pulzační motory typu D-13 pracovaly velmi nespolehlivě, byly nadmíru „žíznivé“ a navíc jejich činnost doprovázel nesnesitelný hluk a silné vibrace, které měly neblahý vliv na konstrukci draku. Při rychlosti odpovídajících hodnotám M=0,4 až M=0,5 (cca 490 až 610 km/h) navíc tyto jednotky nedokázaly díky malému přísunu vzduchu podávat maximální tah. Zrychlení při horizontálním letu bylo velmi malé. Stoupání s pracujícími urychlovači typu D-13 bylo zpočátku dokonce ještě pomalejší než v případě sériového La-9 (Fritz). Z hlediska nároků na pilotáž se však prototyp La-9RD od sériového La-9 (Fritz) příliš nelišil. Pouze délka rozjezdu při vzletu byla o něco větší. To vše pak spolu s rychlými pokroky ve vývoji stíhacích letounů s proudovým pohonem mělo za následek, že se letoun typu La-9RD stal historicky vůbec posledním pístovým stíhačem sovětské konstrukce využívajícím pro dočasné zvýšení letových výkonů v boji pulzačních motorů.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp a 12 předváděcích strojů (všechny vznikly konverzí sériových La-9)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Švecov AŠ-82FN s max. výkonem 1 850 hp a dva pulzační motory typu Čelomej D-13 s max. tahem po 200 kp

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

Výzbroj:     dva synchronní 23 mm kanóny typu NS-23S, vestavěné do hřbetu přídě trupu

Poslední úpravy provedeny dne: 16.5.2012