Shenyang J-15 Flying Shark (Fei Sha) (‘Flanker K’/‘Flanker X2’)

Typ:  palubní modifikace těžkého víceúčelového bojového letounu typu J-11B (Flanker L variant 1)

Určení:  ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany uskupení hladinových plavidel, doprovod námořních útočných letounů a ničení pozemních a hladinových cílů

Odlišnosti modelu J-15A (Flanker K) od letounu J-11B (Flanker L variant 1):

- modifikované vírové přechody se včleněným ovladatelným předkřídlem. Jedná se o shodnou konstrukci jako u ruského letounu typu Su-33.

- instalace modifikovaného křídla s větší celkovou plochou, identickým rozpětím, novou mechanizací a sklápěcím mechanismem vnějších částí v oblasti mezi oběma sektory vztlakových klapek. Jedná se o shodnou konstrukci jako u ruského letounu typu Su-33 (Flanker D).

- instalace modifikované vodorovné ocasní plochy (VOP) se sklápěcím mechanismem vnějších částí. Jedná se o shodnou konstrukci jako u ruského letounu typu Su-33 (Flanker D).

- instalace nového ocasního „žihadla“ s výrazně menší délkou, plochým (a nikoliv zaobleným) břichem a sklopitelným záchytným hákem na břichu. Ocasní „žihadlo“ tohoto modelu je navíc zbaveno výmetnic klamných cílů a pouzdra přistávacího padáku. Jedná se o shodnou konstrukci jako u ruského letounu typu Su-33 (Flanker D).

- instalace modifikovaného příďového podvozku s teleskopickou vzpěrou a zdvojeným kolem (na místo jednoduchého), které má navíc větší odolnost

- instalace modifikovaného hlavního podvozku se zesílenou konstrukcí

- zesílená konstrukce částí draku, které jsou při přistání na lodní palubě nejvíce namáhány

- instalace importovaných motorů typu Al-31F ruské výroby na místo motorů typu WS-10A čínské výroby

- instalace radiolokátoru typu „Type 1793“, který umožňuje vyhledávat a sledovat nejen vzdušné, ale i pozemní a hladinové cíle, v přídi trupu na místo radiolokátoru typu „Type 1493“

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o protilodní, protizemní a protiradiolokační řízené střely

Historie:  Svoji první letadlovou loď v podobě australského plavidla HMS Melbourne britské třídy Majestic si Číňané pořídili v roce 1985. Tomu následoval neúspěšný pokus o koupi francouzského plavidla Clémenceau. V letech 1998 a 2000 si Číňané pořídili též letadlové křižníky Kyjev a Minsk projektu 1143 (Kiev class), které předtím vyřadilo ze svého stavu Ruské VMF. Všechna tato plavidla ale zastávala pouze funkci studijního materiálu, za jehož pomoci se měl čínský průmysl obeznámit s konstrukcí letadlových lodí. Poslední dvě z nich, Minsk a Kyjev, proto krátce poté, co splnily svůj účel, prošly přestavbou na plovoucí hotely s kasinem. Naproti tomu nedokončená sovětská letadlová loď Varjag projektu 1143.5 (Kuznetsov class), sesterské plavidlo Admirála Kuzněcova, která se do čínských rukou dostala v roce 2002, se stala základem první letadlové lodě PLAN. Zmíněné plavidlo vešlo ve známost jako CV-16 (Type 001) Liaoning a obdrželo status cvičné letadlové lodě. Číňané přitom nedokončený Varjag odkoupili od Ukrajinců v roce 1998 prostřednictvím malé firmy Chong Lot Travel Agency z Hong Kongu. Dle oficiálního tvrzení jej zmíněná společnost měla přestavět, obdobně jako letadlové křižníky Minsk a Kyjev, na plovoucí hotel s kasinem. Nejprve, v roce 2007, toto plavidlo obdrželo nový nátěr. Poté, v dubnu roku 2009, bylo odtaženo ze svého původního kotviště, které se nacházelo v Dalianu, do nových doků. Zde jej pak Číňané uvedli do plně bojeschopného stavu. Na vodu byla letadlová loď CV-16 Liaoning (Kuznetsov class) spuštěna dne 10. srpna 2011. Do výzbroje PLAN bylo toto plavidlo oficiálně zařazeno dne 25. září 2012. Hlavním posláním letadlové lodi CV-16 Liaoning (Kuznetsov class) se stalo vypracování procedur bojového nasazení plavidel této kategorie a výcvik budoucích palubních pilotů. Mezitím, v roce 2008, se rozeběhla stavba prvních dvou letadlových lodí domácí konstrukce (s výtlakem řádu 50 000 až 60 000 t). Zatímco první z nich, CV-17 (Type 002) Shandong (Kuznetsov mod class), je opatřena, stejně jako sovětský Varjag, tzv. skokanským můstkem, na palubě té druhé, CV-18 (Type 003) Fujian, se nacházejí elektromagnetické startovací katapulty. Mezitím, někdy ve druhé polovině 80. let, se rozeběhly vývojové práce na tuzemských palubních bojových letounech, a to v institutu č.601 společnosti SAC (Shenyang Aircraft Corporation) ze Shenyangu a institutu č.611 společnosti CAC z Chengdu (Chengdu Aircraft Company). O projektech zmíněných palubních bojových letounů je ale k dispozici jen velmi málo informací. Každopádně v obou dvou případech se jednalo o lehké stroje, které počítaly s krátkodosahovými PLŘS typu PL-8 (CH-AA-4 Asp) a protilodními ŘS typu YJ-83K. Společnost SAC přitom projekt svého palubního bojového letounu zpracovala hned ve dvou alternativních modifikacích, a to jednomotorové a dvoumotorové. Zmíněný stroj počítal s křídlem s protáhlými vírovými přechody, pod kterými se měly nacházet oválné postranní lapače vzduchu, a sklopitelnými vnějšími částmi nápadně se podobajícímu křídlu amerického palubního bojového letounu typu F/A-18 Hornet. Pojetím ocasních ploch si zase projektovaný palubní bojový letoun společnosti SAC nic nezadal s americkým letounem typu F-16 Fightning Falcon. Model zmíněného stroje v jednomotorové konfiguraci se přitom později stal součástí sbírek musea institutu č.601. O projektu palubního bojového letounu z dílny společnosti CAC je k dispozici ještě méně informací. Z jediné dostupné fotografie 1:1 makety tohoto stroje, která se na internetu objevila v květnu roku 2010, bylo možné vypozorovat pouze to, že se příďová část jeho trupu s postranními lapači vzduchu měla podobat přídi trupu taiwanského bojového letounu typu F-CK-1. Zda se mělo jednat o jednomotorový nebo dvoumotorový stroj, není bohužel známo. Každopádně ani jeden ze zmíněných letounů se realizace nedočkal. Vývoj palubního bojového letounu byl totiž tehdy zkrátka nad možnosti čínského leteckého průmyslu. Kromě toho zmíněné stroje podle všeho nesplňovaly nové požadavky PLANAF na palubní bojový letoun. Někdy na konci 90. let se proto do středu pozornosti Číňanů dostal přepadový stíhač typu Su-33 (Flanker D) ruské značky Suchoj. Číňané si přitom hodlali nejprve zakoupit jen dva tyto stroje pro potřeby operačních zkoušek. Protože ale Rusům bylo více než zřejmé, že je skutečným záměrem Číňanů získat vzorové exempláře pro vlastní bezlicenční kopii, tento derivát „pozemního“ stíhače typu Su-27 (Flanker B) jim odmítli prodat v počtu menším než 14 kusů. Dle jiných zdrojů byli však ochotni přistoupit na prodej letounu typu Su-33 (Flanker D) pouze v případě, že si Číňané tento stroj závazně objednají v počtu nejméně 30-ti nebo dokonce 50-ti exemplářů. Jakékoli naděje Číňanů na koupi těchto palubních stíhačů ale již v roce 2006 pohřbil letoun typu J-11B (Flanker L variant 1). Tato modifikace ruského těžkého stíhače typu Su-27SK (Flanker B) se zbraňovým systémem a motory čínské výroby totiž představovala hrubé porušení licenční smlouvy z roku 1996, která závodu ze Shenyangu poskytovala oprávnění ke kompletaci 200 letounů typu Su-27SK (Flanker B), pod označením J-11, pro potřeby PLAAF, a tak se Rusové o případném prodeji palubních stíhačů typu Su-33 (Flanker D) odmítali s Číňany již dále bavit. V roce 2004 nicméně Číňani odkoupili od Ukrajiny, za 2,8 miliónů USD, jeden z prototypů tohoto stroje (T10K-7), který po rozpadu SSSR zůstal kuli poruše odstaven na území Ukrajiny, načež byl využíván jako učební pomůcka a zdroj náhradních dílů pro letouny typu Su-27 (Flanker B) Ukrajinských vzdušných sil. Přestože byl prototyp T10K-7 nekompletní, pro čínský průmysl představoval velký přínos. Čínskému průmyslu totiž zajistil přístup k technologiím, které mu následně umožnily přeměnit „pozemní“ typ J-11 (Flanker B) na plnohodnotný palubní stroj. Konkrétně se přitom jednalo o záchytný hák, sklápěcí křídlo, sklápěcí plovoucí VOP, modifikovaný podvozek a zesílený drak. Výsledkem tohoto procesu se stal palubní bojový letoun, který vešel ve známost pod označením J-15. Původně byl však tento stroj údajně znám jako J-11C či J-11BJ. Sériovou výrobu tohoto derivátu ruského letounu typu Su-33 (Flanker D) přitom dostala na starost společnost SAC (Shenyang Aircraft Corporation) ze Shenyangu. Právě tento podnik nebyl pro zmíněný úkol vybrán náhodou, neboť se od konce 90. let zabýval produkcí „pozemního“ stíhacího letounu typu Su-27SK (Flanker B), ze kterého palubní letoun typu Su-33 (Flanker D) vycházel. Dne 26. srpna 2004 byl proto prototyp T10K-7 předán právě institutu č.601 společnosti SAC. Práce na projektu letounu typu J-15 (Flanker K) se v Shenyangu naplno rozeběhly v roce 2006. Zmíněný stroj nicméně není přímou kopií ruského typu Su-33 (Flanker D), ale jakýmsi hybridem letounů typu J-11 (Flanker B) a Su-33 (Flanker D). Od ruského letounu typu Su-33 (Flanker D) tento letoun konkrétně přebírá pohyblivé předkřídlo, sklopitelné křídlo, sklopitelnou plovoucí VOP, modifikovaný podvozek a záchytný hák. Zesílení konstrukce draku je ale u letounu typu J-15 (Flanker K) řešeno odlišně než u letounu typu Su-33 (Flanker D), což dokládají rozdíly v paneláži. Zesílení konstrukce draku přitom vedlo ke vzrůstu hmotnosti proti letounu typu J-11 (Flanker B) přibližně o jednu tunu. Nezanedbatelný vzrůst hmotnosti ale sebou přinesla též instalace pokročilejší avioniky z letounu typu J-11B (Flanker L variant 1). Avioniku letounu typu Su-33 (Flanker D) bylo totiž již tehdy možné považovat za zastaralou. Díky znatelně vyšší hmotnosti sice letoun typu J-15 (Flanker K) z hlediska letových výkonů za typem Su-33 (Flanker D) evidentně znatelně zaostává, instalace nové avioniky z něj nicméně učinila plnohodnotný víceúčelový bojový stroj schopný vést útoky za pomoci řízené munice na vzdušné, pozemní i hladinové cíle. Naproti tomu typ Su-33 (Flanker D) je ryze přepadovým stíhacím strojem s velmi omezenými schopnostmi vedení útoků na pozemní a hladinové cíle. Protizemní výzbroj tohoto stroje se totiž omezuje na neřízenou munici. Letoun typu J-15 (Flanker K) má tedy podstatně modernější zbraňový systém než ruský letoun typu Su-33 (Flanker D). Efektivity zbraňového systému amerického palubního bojového letounu typu F/A-18E/F Super Hornet ale zbraňový systém tohoto stroje s největší pravděpodobností nedosahuje. Montáž prototypů letounu typu J-15 (Flanker K) byla podle všeho zahájena v roce 2008. První z nich (0001/rudá 551) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 31. srpna 2009. Tímto se zmíněný stroj stal historicky vůbec prvním zalétaným letounem čínské výroby uzpůsobeným pro činnost z palub letadlových lodí. Zpočátku byl prototyp J-15 (rudá 551) testován na podnikovém letišti společnosti SAC. Později byly zkoušky tohoto stroje přesunuty do CFTE (China Flight Test Estabilishment) z Yanliangu. Zde pak prototyp J-15 (rudá 551) dne 6. května 2010 vykonal svůj první vzlet z pozemní zkušební startovací rampy, která má podobu makety paluby letadlové lodě CV-16 (Type 001) Liaoning (Kuznetsov class). Předtím byl přitom na zmíněné rampě testován jeden z prototypů „pozemního“ modelu J-11B (rudá 524). Do zkušebního programu letounu typu J-15 (Flanker K) se postupně zapojilo nejméně dalších pět letových prototypů (0002/rudá 552, 0004/rudá 553, 0005/rudá 554, 0007/rudá 555 a 0008/rudá 556). Kromě toho byly postaveny dva neletové exempláře pro statické a únavové zkoušky (0003 a 0006). Pohon prototypu J-15 (rudá 554) zpočátku obstarávaly tuzemské motory typu WS-10H. Později ale tento stroj obdržel importované motory typu Al-31F ruské výroby. Naproti tomu všechny ostatní prototypy letounu typu J-15 (Flanker K) již od počátku poháněly ruské motory typu Al-31F. Zkoušky přistávacího manévru, jejichž součástí se staly též krátké „doteky“ paluby letadlové lodě CV-16 (Type 001) Liaoning (Kuznetsov class) koly podvozku, byly zahájeny v létě roku 2012. První přistání na palubě zmíněného plavidla uskutečnily dne 25. listopadu toho samého roku prototypy J-15 (rudá 552) a J-15 (rudá 553). Svůj první vzlet z paluby Liaoningu (Kuznetsov class) tyto stroje vykonaly ještě ten samý den. V září roku 2013 prototypy letounu typu J-15 (Flanker K) uskutečnily sérii vzletů a přistání s různým bojovým nákladem. Konkrétně se jednalo o PLŘS typu PL-8 (CH-AA-4 Asp) a PL-12 (CH-AA-7 Adze), protilodní ŘS typu YJ-83K a 500-ti kg neřízené pumy. Letouny typu J-15 (Flanker K) první výrobní série byly poprvé identifikovány v lednu roku 2013, a to v reportáži čínské státní televize CCTV. Z toho lze vyvodit, že se sériová výroba tohoto stroje rozeběhla nejspíš v první polovině roku 2012. Sériové stroje nesou označení J-15A a jsou poháněny, jako většina prototypů, importovanými motory typu Al-31F ruské výroby. Palubnímu stíhacímu útvaru PLANAF, který sídlí v Huangdicunu, byly první sériové J-15A (Flanker K) podle všeho předány v polovině roku 2013. Z paluby Liaoningu (Kuznetsov class) zmíněné letouny operují od konce roku 2014. Pro palubní letku tohoto plavidla bylo postaveno celkem 24 letounů typu J-15A (Flanker K). Zmíněné stroje přitom brány závodu společnosti SAC opustily ve dvou výrobních sériích. Součástí první výrobní série bylo celkem 10 strojů. Poslední z nich přitom brány závodu společnosti SAC opustily v listopadu roku 2014. Druhá výrobní série čítala 14 letounů. Zmíněné stroje byly postaveny mezi zářím roku 2015 a zářím roku 2017. Jejich dodávky PLANAF byly uskutečněny mezi říjnem roku 2015 a zářím roku 2017. Zpočátku letouny první a druhé výrobní série nesly trupová čísla 100 až 123. Později ale tyto stroje obdržely trupová čísla 01 až 24. Od února roku 2018 začali piloti PLANAF se svými letouny typu J-15A (Flanker K) nacvičovat vzlety a přistání na palubě Liaoningu (Kuznetsov class) za nočních podmínek. V červenci roku 2020 provedli též první noční doplnění paliva za letu. Pro druhou letadlovou loď PLAN CV-17 (Type 002) Shandong (Kuznetsov mod class), která byla do výzbroje PLAN oficiálně zařazena dne 17. prosince 2019, jsou zase vyhrazeny letouny typu J-15A (Flanker K) třetí a čtvrté výrobní série. Letouny třetí výrobní série byly poprvé identifikovány v únoru roku 2020. Zmíněné stroje byly přitom zachyceny v odlišně barevném základovém nátěru. Základnová barva letounů typu J-15A (Flanker K) třetí výrobní série je totiž zelená, zatímco u letounů z předchozích dvou výrobních sérií je žlutá. Z toho lze usoudit, že tyto stroje nejspíš mají zlepšenou antikorozní ochranu. Kromě toho mají údajně též mírně modifikovaný zbraňový systém. První snímky letounů typu J-15A (Flanker K) třetí výrobní série se na internetu objevily mezi zářím a říjnem roku 2020. PLANAF bylo přitom dodáno nejméně 21 letounů třetí výrobní série (šedá 30 až 35, 49 a 60 až 73). V srpnu roku 2021 byly poprvé identifikovány letouny typu J-15A (Flanker K) čtvrté výrobní série. Do září roku 2022 PLANAF převzalo nejméně 19 těchto strojů (šedá 74 až 92). Celková produkce letounu typu J-15A (Flanker K) se tedy nakonec zastavila na nejméně 63-ti exemplářích. Mezitím byla zřízena další základna palubních stíhacích letounů, jak je patrné z reportáže CCTV z května 2021. Zmíněná základna se nachází v Lingshui a je opatřena též, stejně jako základna v Huangdicunu, pozemní cvičnou maketou startovací rampy letadlové lodě s tzv. skokanským můstkem. Základna Lingshui podle všeho zajišťuje podporu letadlové lodě Shandong (Kuznetsov mod class), neboť toto plavidlo od prosince roku 2019 kotví v nedalekém Yulinu. Sériové J-15A (Flanker K) mají údajně celou řadu nedostatků. Únavová životnost a pevnost draku u těchto strojů údajně zdaleka nedosahuje požadovaných hodnot. Z lodní paluby navíc letouny typu J-15A (Flanker K) údajně nejsou schopny bezpečně vzlétnout s plnou bojovou zátěží, která činí 6 500 kg. S plnými palivovými nádržemi zmíněné stroje údajně mohou z paluby letadlové lodi vzlétnout s pouhými 2 000 kg výzbroje, což odpovídá nákladu dvou PLŘS typu PL-8 (CH-AA-4 Asp) a dvou protilodních ŘS typu YJ-83K nebo čtyř 500-ti kg pum. Protože navíc na palubě prvních dvou čínských letadlových lodí není instalováno vybavení pro noční provoz, letouny typu J-15A (Flanker K) mohou z jejich palub operovat pouze ve dne a za dobrého počasí. Díky tomu všemu lze první dvě čínské letadlové lodě s letouny typu J-15A (Flanker K) na palubě považovat spíše za zbraň politického odstrašení, než za plnohodnotný zbraňový systém. Provoz letounů typu J-15A (Flanker K) se neobešel bez mimořádných událostí. Do dnešních dnů byly zaznamenány nejméně čtyři takové události, z nichž dvě skončily ztrátou stroje. K první z nich došlo dne 6. dubna 2016 při přibližování na přistání. Za zmíněnou nehodu přitom mohla závada v systému řízení. Další letoun typu J-15A (Flanker K) byl ztracen 27. dne toho samého měsíce. Konkrétně se jednalo o letoun s trupovým číslem „117“. K havárii zmíněného stroje přitom došlo při přistání na pozemní maketě letadlové lodi. Její příčinnou byla chyba ve FBW. Dne 16. srpna 2017 zase levý motor letounu J-15A (šedá 104) při vzletu nasál ptáka, načež vzplanul. V tomto případě se pilotovi podařilo nouzově přistát. Následně byl takto vzniklý požár uhašen. Příčiny další mimořádné události jsou nejasné a liší se zdroj od zdroje. Letouny typu J-15A (Flanker K) mohou operovat pouze z palub prvních dvou letadlových lodí PLAN, CV-16 (Type 001) Liaoning (Kuznetsov class) a CV-17 (Type 002) Shandong (Kuznetsov mod class). Všechny následující letadlové lodě PLAN totiž počítají s elektromagnetickými startovacími katapulty (EMALS), za jejichž pomoci nejsou zmíněné stroje schopny vzlétat. První z nich nese název CV-18 (Type 003) Fujian a na vodu byla spuštěna dne 17. června 2022. Pro zmíněné letadlové lodě je proto vyvíjena vylepšená modifikace letounu typu J-15A (Flanker K), která údajně nese označení J-15T, a palubní modifikace „pozemního“ bojového letounu 5. generace typu FC-31, která je zase údajně značena J-35.

Verze:

J-15 (Flanker K) – prototypová modifikace letounu typu J-15A (Flanker K). Tento model vznikl nejméně v šesti letových exemplářích. První z nich se přitom do oblak napoprvé vydal dne 31. srpna 2009.

J-15A (Flanker K) – základní výše popsaná jednomístná bojová modifikace letounu typu J-15A (Flanker K) uzpůsobená k činnosti z palub letadlových lodí s tzv. skokanským můstkem. První sériové J-15A (Flanker K) byly PLANAF předány v polovině roku 2013.

J-15S – dvoumístná modifikace letounu typu J-15A (Flanker K) s tandemově uspořádanou kabinou posádky se sedadlem žáka vpředu a mírně vyvýšeným sedadlem instruktora vzadu alá J-11BS (Flanker L variant 2). První prototyp tohoto modelu se do oblak napoprvé vydal dne 3. listopadu 2012. Sériové exempláře letounu typu J-15S (Flanker) byly poprvé identifikovány v červnu roku 2022, na letišti námořní letecké univerzity (NAU). viz. samostatný text

J-15 (vzdušná zkušebna) – speciální modifikace letounu typu J-15 (Flanker K) zastávající roli vzdušné zkušebny tankovacího kontejneru typu UPAZ-1A Sachalin ruské výroby. Zmíněné zařízení se umisťuje na přední centrální trupový závěsník a ukrývá naviják s 27,5 m pružnou tankovací hadicí, která je opatřena záchytným „košem“, čerpadlo se standardní rychlostí čerpání 1 000 l/min, generátor elektrické energie a dvojici náporových turbín. Zatímco ta první pohání naviják a využívá uzavíratelný lapač vzduchu nacházející se na levoboku, ta druhá pohání generátor elektrické energie, který napájí palivové čerpadlo, a využívá lapač umístěný pod pohyblivou špicí. Na zádi zmíněného kontejneru se nachází instalace signalizačních světel, která informují pilota letounu „příjemce“ o stavu doplňování. K testování tankovacího kontejneru typu UPAZ-1A Sachalin byl upraven prototyp J-15 (rudá 556). Testy zmíněného zařízení na prototypu J-15 (rudá 556) byly zahájeny v prosinci roku 2013 a probíhaly až do poloviny roku 2014.

J-15T – pokročilá modifikace letounu typu J-15A (Flanker K). Tento model je uzpůsoben k činnosti z palub letadlových lodí s elektromagnetickými startovacími katapulty (EMALS). Kromě toho má modernizovaný zbraňový systém. První prototyp letounu typu J-15T (Flanker) se do oblak napoprvé vydal v červenci roku 2016. První sériové exempláře tohoto modelu byly identifikovány v říjnu roku 2024. viz. samostatný text

J-15D – speciální modifikace letounu typu J-15S (Flanker) určená pro rušení a ničení radiolokačních stanic v rámci potlačování protivzdušné obrany (SEAD). Prototyp tohoto čínského protějšku amerického letounu typu F/A-18G Growler se do oblak napoprvé vydal dne 25. října 2016. První sériový exemplář speciálu typu J-15D byl identifikován v březnu roku 2024. viz. samostatný text

Vyrobeno:  nejméně šest letových prototypů, dva neletové exempláře pro statické a únavové zkoušky a nejméně 63 sériových exemplářů modelu J-15A, nejméně dva prototypy a nejméně devět sériových exemplářů modelu J-15S, nejméně pět prototypů a neznámý počet sériových exemplářů modelu J-15T a nejméně jeden prototyp a neznámý počet sériových exemplářů modelu J-15D

Nosič:  - cvičná letadlová loď CV-16 (Type 001) Liaoning (Kuznetsov class). Toto plavidlo vzniklo konverzí nedokončené sovětské letadlové lodě Varjag a do výzbroje PLAN bylo zařazeno dne 25. září 2012. Z jeho paluby může operovat 26 letounů typu J-15 (Flanker K) a 14 vrtulníků.

- letadlová loď CV-17 (Type 002) Shandong (Kuznetsov mod class). Zmíněné plavidlo bylo do výzbroje PLAN oficiálně zařazeno dne 17. prosince 2019. Z jeho paluby může operovat 24 letounů typu J-15 (Flanker K) a 12 vrtulníků.

Uživatelé:  ČLR (PLANAF)

J-15A

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:       víceúčelový radiolokátor typu „Type 1793“, instalovaný uvnitř špice trupu. Zmíněný radiolokátor slouží k vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů.

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém neznámého typu (derivát ruského typu OLS-27). Zmíněný systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem a slouží k vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace kopulovité hlavice tohoto zařízení se nachází před překrytem pilotní kabiny, mírně vpravo od podélné osy trupu.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém a výstražný UV protiraketový systém (jeden pár senzorů nacházející se na bocích ocasního „žihadla“)

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 6 500 kg, přepravovaná na dvanácti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, šesti pod křídlem a dvou na koncích křídla - ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-8 (CH-AA-4 Asp), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-12 (CH-AA-7 Adze), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu YJ-83K, protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu YJ-91, protizemní ŘS s aktivním RL navedením typu KD-88, raketové bloky s neřízenými raketami ráže 80 mm a 122 mm a neřízené pumy

Poslední úpravy provedeny dne: 12.2.2024