Vachmistrov Zveno-3

Typ:  sestava jednoho těžkého bombardovacího letounu typu Tupolev TB-3 4M-17  (ANT-6) a dvou stíhacích letounů typu Grigorovič I-Z

Určení:  ničení pozemních cílů v hloubce území protivníka

Odlišnosti letounu typu TB-3 4M-17 ze sestavy Zveno-3 od standardního letounu typu TB-3 4M-17:

- instalace výsuvných závěsníků trubkové konstrukce pro dva stíhací letouny typu I-Z na spodní ploše křídla, vně vnějších motorových gondol. Zmíněné závěsníky se sestávají ze dvou vysokých trubkových „pyramid“, které jsou umístěny vedle sebe, a jednoho jednoduchého zadního trubkového nosníku. K trubkovým „pyramidám“ se přitom letouny typu I-Z připevňují za křídla. K zadnímu trubkovému nosníku se zase letouny typu I-Z napojují úchytem, který se nachází na hřbetu trupu, přímo za pilotním prostorem.

Odlišnosti letounu typu I-Z ze sestavy Zveno-3 od standardního letounu typu I-Z:

- instalace úchytů zámků tříbodového výsuvného závěsníku na horní ploše křídla a na hřbetu trupu, přímo za pilotním prostorem

Historie:  První Zveno na bázi těžkého čtyřmotorového bombardovacího letounu typu Tupolev TB-3 (ANT-6) vešlo ve známost jako Zveno-2 a jeho součástí se kromě zmíněného bombardéru staly též tři stíhací letouny typu Polikarpov I-5. Zatímco dva z nich byly uchyceny k horní ploše vnějších částí křídla, ten třetí byl umístěn na hřbetu trupu, přímo za pilotní kabinou. Jelikož ze zkoušek prototypu sestavy Zveno-2 vyplynulo, že je umisťování stíhacích letounů typu I-5 na horní plochu křídla letounu typu TB-3 velmi komplikované, u následujícího Zvena, které vešlo ve známost jako Zveno-3, V.S. Vachmistrov s letounem typu TB-3 4M-17  spojil dva stíhací letouny typu Grigorovič I-Z (v provedení bez bezzákluzových kanónů). Zmíněné stíhače navíc umístil pod a nikoliv nad křídlo, jak tomu bylo u všech předchozích Zven. K jejich zavěšování tedy nebylo nutné používat rozměrné a nepraktické nájezdové rampy. S letouny typu I-Z stačilo před připojením pouze zajet pod závěsníky, které byly řešeny jako výsuvné a byly uchyceny ke spodní ploše vnějších částí křídla letounu typu TB-3 4M-17. Ke svému prvnímu letu se sestava Zveno-3 vydala v červenci roku 1934. Zmíněný let se ale neobešel bez mimořádné události. Jeden ze stíhačů typu I-Z totiž v okamžiku po odpoutání nadnesl proud vzduchu směrem nahoru. Následkem toho narazil do spodní plochy křídla svého nosiče, načež se zřítil. Jeho pilot nepřežil. Naproti tomu nosnému letounu typu TB-3 4M-17 se podařilo nouzově přistát. Po této tragické události byl vývoj Zvena-3 s definitivní platností zastaven. Zkoušky zmíněné sestavy se tedy nakonec omezily na jeden jediný let.

Vyrobeno:  jeden exemplář (jeden upravený letoun typu TB-3 4M-17 a dva upravené letouny typu I-Z)

Uživatelé:  žádní