Vachmistrov Zveno-1a

Typ:  sestava jednoho těžkého bombardovacího letounu typu Tupolev TB-1 (ANT-4) a dvou stíhacích letounů typu Polikarpov I-5

Určení:  ničení pozemních cílů v hloubce území protivníka

Odlišnosti letounu typu TB-1 ze sestavy Zveno-1a od standardního letounu typu TB-1:

- instalace úchytů pro dva stíhací letouny typu I-5 na horní ploše křídla, vně vnějších motorových gondol. Každý ze zmíněných úchytů se sestává ze tří trubkových „pyramid“ se zámky, dvou předních malých a jedné zadní velké, která je řešena jako sklopitelná (směrem dozadu). K malým předním „pyramidám“, které jsou instalovány na úrovni předního nosníku křídla, jsou letouny typu I-5 uchyceny hlavními podvozky. Zadní velká „pyramida“ pak podpírá trup stíhačů typu I-5.

Odlišnosti letounu typu I-5 ze sestavy Zveno-2 od standardního letounu typu I-5:

- instalace úchytu zámku zadní „pyramidové“ podpěry na břichu trupu, na úrovni pilotní kabiny (resp. třetího nosného žebra)

Historie:  V roce 1930 V.S. Vachmistrov přišel s myšlenkou spojení jednoho dvoumotorového bombardovacího letounu typu Tupolev TB-1 (ANT-4) se dvěma stíhacími letouny typu Tupolev I-4 (ANT-5). Ty se měly od letounu typu TB-1 odpoutávat až nad cílovou oblastí, aby mu mohly poskytovat ochranu před stíhacími letouny protivníka, a to jak v průběhu vlastního útoku, tak i v průběhu zpátečního letu na domovskou základnu. Zmíněný systém vešel ve známost jako Zveno-1 a letounu typu TB-1 zajistil, díky dodatečnému tahu pohonných jednotek letounů typu I-4, vyšší nosnost a lepší vzletové charakteristiky, zatímco letounům typu I-4 poskytl, díky možnosti doplnění paliva za letu z nádrží nosného letounu v průběhu letu k cílové oblasti, podstatně delší dolet. Zkoušky prvního ze dvou Zven-1 byly realizovány v letech 1931 až 1932 a byly završeny kladným hodnocením. Následně bylo proto rozhodnuto, aby byla postavena letka Zven pro potřeby operačních zkoušek. Kromě toho padlo rozhodnutí, aby byla prověřena též možnost vypouštění dvou stíhacích letounů typu Polikarpov I-5 z křídla letounu typu TB-1 a následně též možnost nesení stíhacích letounů typu I-4 a I-5 těžším čtyřmotorovým bombardovacím letounem typu Tupolev TB-3 (ANT-6). Prototypová sestava jednoho bombardovacího letounu typu TB-1 a dvou stíhacích letounů typu I-5 vešla ve známost jako Zveno-1a a ke zkouškám byla předána v září roku 1933, dva měsíce po završení zkoušek druhého exempláře Zvena-1. Zkouškami Zveno-1a prošlo v průběhu toho samého měsíce. Závěrečná zpráva ze zkoušek zmíněného systému byla vrchním velitelem VVS podepsána dne 5. října 1933 a obsahovala kladné hodnocení. Součástí zmíněné zprávy se stalo též doporučení ke stavbě nevelké ověřovací série. Na konci roku 1933 tedy konstrukční tým V.S. Vachmistrova započal pracovat na konverzi šesti bombardovacích letounů typu TB-1 ze stavu 1. těžké bombardovací vzdušné brigády na nosiče stíhacích letounů typu I-5. Zmíněné práce probíhaly minimálně do května roku 1934. O realizaci letových zkoušek se nedochovaly žádné záznamy. Zřejmě však vůbec nebyly provedeny. Personál 1. těžké bombardovací vzdušné brigády byl totiž tehdy značně vytížen plněním výcvikových plánů, a tak podle všeho neměl ochotu podnikat riskantní experimenty. Dalším důvodem opuštění od zavedení Zvena-1a zřejmě byla dostupnost těžšího a výkonnějšího bombardovacího letounu typu TB-3.

Vyrobeno:  jeden exemplář (jeden upravený letoun typu TB-1 a dva upravené letouny typu I-5)

Uživatelé:  žádní