Typ:  frontový stíhací letoun; vývojový derivát sovětského typu Polikarpov I-15bis

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních vojsk

Historie:  Dne 7. července 1937 vypukla druhá čínsko-japonská válka, která byla vyvrcholením vzájemného nepřátelství. Zmíněnému konfliktu přitom již od roku 1931 předcházela celá řada ozbrojených střetů, které byly vyprovokovány Japonskem. Japonsko totiž tehdy mělo imperialistické ambice a mělo v úmyslu se stát největší asijskou velmocí. V roce 1941 proto napadlo též americké, britské a nizozemské kolonie v Asii. Zmíněný konflikt se tak rozrostl v konflikt světový, který byl ukončen v září roku 1945 japonskou kapitulací. Na druhou válku s Japonskem byly ozbrojené síly Číny absolutně nepřipravené. To se přitom týkalo též vojenského letectva. Na inventáři vzdušných sil Číny se totiž tehdy nacházel velký počet různých typů importovaných bojových letounů, které byly vyrobeny v různých zemích světa. Každý typ bojového letounu byl navíc v Čínských vzdušných silách zastoupen jen v malém počtu. To přitom představovalo doslova logistickou noční můru. O jakékoliv standardizaci výzbroje se pak nedalo ani hovořit. Aby toho nebylo málo, tak značnou část letecké techniky, která se tehdy nacházela na inventáři Čínských vzdušných sil, bylo již tehdy možné považovat za beznadějně zastaralou. Toho využil SSSR, v jehož zájmu bylo oslabení pozice Japonska, a dne 21. srpna 1937 podepsalo s Čínou pakt o neútočení. A nejen to. Následně, v rámci „operace Zet“, SSSR kromě služeb vojenských poradců Číňanům poskytl velké množství vojenského vybavení, včetně ručních palných zbraní, letadel, tanků a dalšího materiálu. Součástí zmíněných dodávek se mimo jiné stalo též 289 stíhacích dvouplošníků typu I-15bis z dílny N.N. Polikarpova. Dodávky zmíněných letounů, které byly Číňany značeny jako E-15, byly přitom uskutečněny v letech 1938 až 1941. Protože se letouny typu I-15bis osvědčily a pro Čínské vzdušné síly představovaly nezanedbatelnou posilu, v srpnu roku 1939 se v 1. AFAMF (1. Air Force Aircraft Manufacturing Factory) rozeběhly práce na upravené kopii tohoto stroje. Zmíněný letoun vešel ve známost jako Zhong 28 Yi a měl snížit závislost Čínských vzdušných sil na dodávkách ze zahraničí. Práce na letounu typu Zhong 28 Yi probíhaly pod vedením rusko-amerického imigranta C.L. Zacharčenka. Zmíněný letecký konstruktér vystudoval na americké universitě MIT (Massachusetts Institute of Technology) a v 1. AFAMF pracoval, na základě kontraktu, od roku 1935. Letoun typu Zhong 28 Yi byl v porovnání s letounem typu I-15bis o něco větší. Jeho pohon obstarával hvězdicový (vzduchem chlazený) devítiválec typu R-1820-F53 Cyclone americké značky Wright. Volba právě na tento motor nepadla náhodou, neboť pohonná jednotka letounu typu I-15bis v podobě hvězdicového devítiválce typu M-25 nebyla ničím jiným, než licenční kopií motoru typu R-1820-F3 Cyclone. Díky instalaci amerického motoru měl přitom letoun typu Zhong 28 Yi mít o něco vyšší max. rychlost v porovnání s letounem typu I-15bis (370 km/h vs 364 km/h). Kromě toho tento stroj měl kratší motorovou kapotu s modifikovaným výfukem vespod. Motor letounu typu Zhong 28 Yi navíc roztáčel třílistou vrtuli, zatímco pohonná jednotka letounu typu I-15bis byla osazena vrtulí dvoulistou. Přitom se jednalo o vrtuli z amerického stíhacího letounu typu Curtiss Hawk III, který se tehdy nacházel též na inventáři Čínských vzdušných sil. Křídla letounu typu Zhong 28 Yi byla navzájem vyztužena dodatečným párem mezikřídelních vzpěr. Vztlakové klapky se u tohoto stroje nacházely nejen na horním, ale i na dolním křídle. Ocasní část trupu letounu typu Zhong 28 Yi měla více hranatý profil, stejně jako dolní polovina směrového kormidla. Kromě toho byl tento stroj opatřen odlišně řešeným ostruhovým podvozkem. Zatímco ostruhový podvozek letounu typu I-15bis byl osazen lyží, letoun typu Zhong 28 Yi měl kolový ostruhový podvozek. Výzbroj tohoto stroje tvořila, stejně jako u letounu typu I-15bis, čtveřice kulometů ráže 7,62 mm. Jakými konkrétními kulomety byl tento stroj vyzbrojen, není známo. Podle všeho se ale jednalo o kulomety sovětské nebo americké výroby. Projektové práce na letounu typu Zhong 28 Yi byly završeny na konci roku 1939. Zmíněný stroj se dočkal sériové výroby. Dle jednoho dokumentu ze dne 4. srpna 1940 měl být objednán výrobní materiál ke kompletaci stovky letounů typu Zhong 28 Yi. Kuli nedostatku výrobních materiálů měla být ale produkce tohoto stroje v prostorách 1. AFAMF zastavena již v roce 1941. Ten samý rok byly dokončeny projektové práce na modifikaci zmíněného letounu, v jejíž konstrukci byly nedostatkové konstrukční materiály nahrazeny dostupnějšími alternativami. Kompletace prototypu takto modifikovaného letounu typu Zhong 28 Yi byla dokončena v listopadu roku 1941. Letové zkoušky tohoto stroje byly završeny schválením sériové výroby. Výroba letounu typu Zhong 28 Yi byla přitom schválena i přesto, že se tehdy již jednalo o zastaralý stroj, který znatelně zaostával za novým japonským stíhacím letounem typu Mitsubishi A6M Zero. To se koneckonců týkalo i sovětských stíhacích letounů typu I-15bis a I-16. V letech 1942 až 1944 bylo vyrobeno celkem 31 letounů typu Zhong 28 Yi, z toho 12 v roce 1942, 13 v roce 1943 a 6 v roce 1944. Dle jiných zdrojů byla produkce tohoto letounu ukončena již v roce 1943 a podala 30 sériových strojů. O operační službě letounů typu Zhong 28 Yi není prakticky nic známo. Vzhledem k tomu, že by tyto stroje ve vzdušném střetu s moderními japonskými stíhači nejspíš neměly mnoho šancí na vítězství, podle všeho zastávaly pouze funkci pokračovacích cvičných strojů. Každopádně konce války se nejspíš nedožil jediný exemplář letounu typu Zhong 28 Yi.  

Verze:  žádné

Vyrobeno:  nejméně dva prototypy a nejméně 31 sériových strojů

Uživatelé:  ČLR

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      jeden pístový motor typu Wright R-1820-F53 Cyclone americké výroby s max. výkonem 745 hp      

Výzbroj:    čtyři 7,62 mm kulomety neznámého typu, vestavěné do přídě trupu