Chengdu J-7M / J-7IIM (‘Fishcan’) a J-7K / J-7IIK (‘Fishcan’)

Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu J-7B (J-7II)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany, sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu J-7B (J-7II):

- instalace zesíleného křídla se dvěma páry zbraňových závěsníků pod náběžnou hranou (na místo jednoho) z letounu typu F-7M (vnější pár zbraňových závěsníků je ale vyhrazen, stejně jako jediný podtrupový závěsník, pro 720 l přídavné palivové nádrže)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-8 (licenční kopie izraelského typu Python-3)

- zesílená konstrukce podvozkových vzpěr alá J-7H

- instalace vyvažovací zátěže v přídi trupu alá J-7H

- instalace průhledového displeje (HUD) typu „Type 956“ britské značky Marconi uvnitř pilotní kabiny alá F-7M

Historie:  Někdy okolo poloviny 80. let, tedy krátce poté, co se součástí výrobního programu závodu č.132 z Chengdu stal stíhací letoun typu J-7H (J-7IIH), který nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu J-7B (J-7II) s rozšířenou škálou podvěsné výzbroje o novou PLŘS krátkého dosahu typu PL-8 (licenční kopie izraelského typu Python-3), padlo rozhodnutí, aby byly v rámci modernizačního programu do tohoto nového standardu dopracovány všechny letouny typu J-7B (J-7II) ze stavu PLAAF. Takto modernizované J-7B (J-7II) přitom vešly ve známost pod označením J-7M (J-7IIM) a kromě zesíleného podvozku a vyvažovací zátěže obdržely též křídlo z exportního modelu F-7M Airguard, které se vyznačovalo instalací dvou párů zbraňových návěsníků pod náběžnou hranou. Naproti tomu pod náběžnou hranou křídla modelu J-7H (J-7IIH) se nacházel, stejně jako v případě modelu J-7B (J-7II), pouze jeden jediný pár zbraňových závěsníků. Kromě výše uvedeného modernizované J-7M (J-7IIM) od exportního modelu F-7M Airguard přebíraly též HUD displej. Naproti tomu tyto stroje byly opatřeny vystřelovací sedačkou typu HTY-2 (Type II), zatímco uvnitř kabiny exportního modelu F-7M Airguard se nacházela vystřelovací sedačka typu HTY-4 (Type IV) s charakteristikami 0-0. První do standardu J-7M (J-7IIM) dopracovaný letoun typu J-7B (J-7II) PLAAF údajně převzalo v roce 1986. Kolik letounů typu J-7B (J-7II) bylo v rámci modernizačního programu „upgradováno“ do standardu J-7M (J-7IIM), není zatím bohužel známo. Později se nicméně letoun typu J-7M (J-7IIM) se dočkal sériové výroby. Nově vyrobené J-7M (J-7IIM) vešly ve známost pod označením J-7K (J-7IIK) a od těch, co vznikly konverzí operačních J-7B (J-7II), se odlišovaly instalací navigačních reflektorů na koncích křídla. V letech 1990 až 1999 přitom brány závodu č.132 z Chengdu opustilo celkem 59 sériových J-7K (J-7IIK).

Verze:  -

Vyrobeno:  ? exemplářů modelu J-7M (všechny vznikly konverzí sériových J-7B) a 59 exemplářů modelu J-7K

Uživatelé:  pouze ČLR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Liyang WP-7B (vývojová modifikace sovětského typu R-11F-300) s max. tahem 6 100 kp s přídavným spalováním

Radar:        radiolokační dálkoměr typu „Type 222“ (kopie sovětského typu SRD-5MK High Fix). Toto zařízení slouží pro sledování a měření vzdálenosti vzdušných cílů. Jeho instalace se nachází uvnitř regulačního kuželu příďového kruhového vstupu vzduchu.

Výzbroj:     dva 30 mm kanóny typu „Type 30-1“ se zásobou 60 nábojů na hlaveň, vestavěné do boků trupu v oblasti pod kořeny náběžné hrany křídla, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 000 kg, přepravovaná na vnitřním páru křídelních závěsníků (vnější pár křídelních závěsníků a centrální trupový pylon je vyhrazen pro přídavné palivové nádrže) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-2 (CAA-1) (max. 2 ks) a PL-5 (max. 2 ks), raketové bloky, neřízené pumy do hmotnosti 500 kg (max. 2 ks) a PTB (max. 3 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 7.12.2013