Shenyang/Guizhou J-6IV

Typ:  přepadová stíhací modifikace denního frontového stíhacího letounu typu J-6III uzpůsobená pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci

Určení:  obrana území státu, zejména důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů, před útokem strategických bombardovacích letounů protivníka

Odlišnosti od letounu J-6III:

- instalace dvouanténního střeleckého impulsního dopplerovského radiolokátoru typu „Type 645“ (na místo radiolokačního dálkoměru typu LCF-6) – zatímco vyhledávací anténa radiolokátoru typu „Type 645“ je umístěna uvnitř širokého zobákovitého dielektrického krytu nacházejícího se v horní části příďového kruhového vstupu vzduchu, krátký špičatý kónický dielektrický kryt zaměřovací antény tohoto radaru je vetknut do vertikální dělící přepážky příďového kruhového vstupu vzduchu (instalace antény radiolokačního dálkoměru typu LCF-6 se naproti tomu nacházela uvnitř protáhlého štíhlého kónického regulačního kužele vetknutého do vertikální dělící přepážky příďového kruhového vstupu vzduchu)

- zredukovaná hlavňová výzbroj vyjmutím 30 mm kanónu typu „Type 30-1“ (kopie sovětského typu NR-30) z břicha přídě trupu (hlavňová výzbroj tohoto modelu se omezila pouze na dva křídelní kanóny)

- modifikovaný příďový lapač vzduchu – ten je opatřen více ostrou náběžnou hranou (její horní část navíc plynule přechází v široký dielektrický kryt vyhledávací antény střeleckého radaru alá J-6B)

- modifikovaná příďová sekce trupu – ta se vyznačuje větší štíhlostí a větší délkou (o 500 mm)

- modifikovaná pilotní kabina – ta se vyznačuje větší šířkou a navíc se její instalace nachází blíže u špice trupu (o 200 mm)

Historie:  Protože se přepadový stíhač pro každé počasí typu J-6A (licenční MiG-19P Farmer B) neobešel bez nedostatků, v 70. letech se v prostorách závodu č.112 ze Shenyangu rozeběhly práce na jeho nástupci. Zmíněný letoun přitom vešel ve známost pod označením J-6IV a jeho vývoj byl oficiálně schválen v březnu roku 1976. Zatímco typ J-6A (MiG-19P Farmer B) nebyl ničím jiným než modifikací denního frontového stíhače typu  MiG-19S (Farmer D) s instalací dvouanténního střeleckého radaru v přídi trupu na místo třetího kanónu, základem typu J-6IV se stal denní frontový stíhač typu J-6III. Ten se přitom od sovětského MiGu-19S (Farmer D), který byl v ČLR vyráběn jako model J-6, odlišoval zejména konstrukcí příďového lapače vzduchu a křídla. Zatímco příďový lapač vzduchu letounu typu J-6III byl opatřen více ostrou náběžnou hranou a štíhlým regulačním kuželem, křídlo tohoto modelu se vyznačovalo menším rozpětím a větší hloubku. Novinkou se stala též instalace přistávacího padáku uvnitř vřetenovitého krytu včleněného do kořene odtokové hrany SOP a instalace silnějších 3 750 kp motorů typu WP-6A (WP-6Jia). Vývojové práce na přepadovém stíhači typu J-6IV, který se od výše uvedeného modelu J-6III odlišoval zejména konstrukcí příďové partie trupu, se naplno rozeběhly v červnu roku 1976. Ještě předtím byla ale veškerá činnost na toto téma přesunuta z prostor shenyangského závodu č.112 do prostor závodu z Guizhou. Kompletaci prvního prototypu letounu typu J-6IV se podařilo završit pouhé tři měsíce nato. Do oblak se přitom tento stroj poprvé vydal dne 24. září 1976. Do výrobního programu závodu z Guizhou byl letoun typu J-6IV zaveden v roce 1977. Protože sériové J-6IV sužovaly potíže se spolehlivostí palubního radiolokátoru a hydraulického systému a v neposlední řadě též potíže s nýtovanými spoji uvnitř přívodních vzduchových kanálů pohonných jednotek, produkce tohoto modelu se nakonec omezila na pouhých sedm exemplářů (dle některých zdrojů jen na dva exempláře). Přímo k bojovým útvarům PLAAF se sériové J-6IV pravděpodobně nikdy nedostaly. Nějakou dobu byly však používány pro výcvik.

Verze:  -

Vyrobeno:  7 exemplářů

Uživatelé:  pouze ČLR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Liming WP-6A (WP-6Jia) s max. tahem po 3 750 kp s přídavným spalováním   

Radar:        dvouanténní střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu „Type 645“ (zatímco vyhledávací anténa tohoto radaru je umístěna uvnitř širokého zobákovitého krytu nacházejícího se v horní části příďového kruhového vstupu vzduchu, nevelký špičatý kryt zaměřovací antény je včleněn do dělící přepážky příďového kruhového vstupu vzduchu)

Výzbroj:     dva 23 mm kanóny typu „Type 23-1“ (kopie sovětského typu NR-23)*, vestavěné do kořenů křídla, a dvě 760 l přídavné palivové nádrže, dva raketové bloky nebo dvě 250 kg neřízené pumy, přepravované na dvou podkřídlových závěsnících

* alternativně lze do kořenů křídla tohoto modelu vestavět silnější 30 mm kanóny „Type 30-1“ (kopie sovětského typu NR-30)

Poslední úpravy provedeny dne:  25.11.2013