Chengdu J-36 (?)

Typ:  víceúčelový bojový letoun 6. generace

Určení:  ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice a řízení činnosti průzkumných a útočných bezpilotních vzdušných prostředků

Historie:  První zvěsti o tom, že společnost CAC (Chengdu Aircraft Company) z Chengdu pracuje na bojovém letounu 6. generace, se objevily již na konci roku 2018. První strohé informace o projektu zmíněného stroje zazněly v rozhovoru s šéfkonstruktérem společnosti CAC z roku 2019. Šéfkonstruktér zmíněné společnosti tehdy konkrétně prozradil, že konstrukce bojového letounu 6. generace bude v maximální míře podřízena snížené zjistitelnosti (stealth). Kromě toho ve zmíněném rozhovoru uvedl, že má tento stroj využívat prvky umělé inteligence a senzorové vybavení s 360° pokrytím. Ve zmíněném rozhovoru ale zaznělo též to, že bojový letoun 6. generace má být schopen vést útoky na pozemní cíle za pomoci hypersonických střel a že má působit v součinnosti s bezpilotními vzdušnými prostředky. Dle tehdejších plánů měl být bojový letoun 6. generace do řadové služby zařazen okolo roku 2035. Zmíněný stroj, který údajně nese označení J-36, nakonec konstruktéři společnosti CAC pojali jako bezocasou deltu, byť je bezocasý letoun velmi nestabilní a špatně ovladatelný. Díky tomu takto koncipovaný letoun není prakticky možné pilotovat bez digitálního elektro-impulsního systému řízení (FBW), který jej automaticky stabilizuje nepřetržitým vychylováním ovládacích ploch. Na druhou stranu má bezocasý letoun v porovnání s letounem klasické koncepce menší efektivní radiolokační odrazivou plochu (RCS) při pohledu zepředu, zezadu i z boků. Díky tomu je obtížněji zjistitelný radiolokátory protivníka. Pro bezocasé uspořádání ale hovoří též nižší hmotnost (díky absenci ocasních ploch), menší čelní aerodynamický odpor, což má pozitivní vliv na letovou rychlost a spotřebu paliva (a tedy i dolet), a velký vnitřní objem. Díky posledně uvedenému lze do draku bezocasého letu vestavět objemné palivové nádrže a rozměrné zbraňové šachty. Bezocasá koncepce je proto ideální pro rychlé „neviditelné“ letouny s velkým doletem a vytrvalostí. Cenou za to je ale horší manévrovatelnost. Z tohoto důvodu je bezocasé uspořádání pro bojové letouny 6. generace prosazováno též americkými výrobci. Prototyp nebo spíše 1:1 demonstrátor letounu typu J-36 se do oblak napoprvé vydal dne 26. prosince 2024, v doprovodu jednoho z prototypů dvoumístného letounu typu J-20S (Fagin). Právě 26. prosinec nebyl pro zálet zmíněného stroje vybrán náhodou, neboť se jedná o datum narození Mao Ce-Tunga, zakladatele ČLR. První nepříliš kvalitní neoficiální fotografie prototypu či demonstrátoru letounu typu J-36 (36011), který má velké rozměry a netradiční třímotorové uspořádání, se na internetu objevila ještě ten samý den. Shodný den se na veřejnost dostaly též první neoficiální snímky prototypu nebo demonstrátoru menšího dvoumotorového bojového letounu 6. generace z dílny společnosti SAC (Shenyang Aircraft Corporation) ze Shenyangu, který ale poprvé vzlétl již dne 22. prosince. ČLR se tak stala, hned po USA, druhým státem na světě v celkovém pořadí, který zalétal demonstrátory bojových letounů 6. generace. Demonstrátory amerických bojových letounů 6. generace byly přitom zalétány v letech 2019 a 2022. Zmíněné stroje vzešly z programu NGAD (Next Generation Air Dominance) a byly postaveny společnostmi Lockheed a Boeing. Dne 21. března 2025 bylo oznámeno, že se vítězem výběrového řízení NGAD stal Boeing s letounem typu F-47. Bojové letouny 6. generace jsou ale vyvíjeny též v Evropě, a to v rámci programu FCAS (Future Combat Air System), kterého se účastní Francie, Německo a Španělsko, a GCAP (Global Combat Air Programme), na němž se zase podílí Velká Británie, Itálie a Japonsko. Vývoj letounů FCAS a GCAP ale zatím ještě nedospěl do fáze letových zkoušek. Naproti tomu o vývoji bojového letounu 6. generace v Rusku není nic známo, tedy pokud zde nějaké práce na toto téma vůbec probíhají. Dne 28. října 2025 se rozeběhly letové zkoušky druhého letového prototypu letounu typu J-36, který má modifikovanou konstrukci. Zmíněný stroj konkrétně obdržel nové lapače vzduchu vnějších pohonných jednotek s odlučovači mezní vrstvy typu DSI na místo lapačů vzduchu s odlučovači deskovými alá F-22 Raptor, nové trysky pohonných jednotek s řízeným vektorem tahu ve vertikální rovině alá F-22 Raptor na místo trysek podobajících se tryskám letounu typu YF-23 a modifikované hlavní podvozky s koly vedle sebe (a nikoliv za sebou). Dne 27. srpna 2025 byl prototyp letounu typu J-36 poprvé zachycen, komerčním satelitem, na tajné testovací základně, která se nachází nedaleko jaderného polygonu Lop Nur. Krátce nato, dne 13. září 2025, byl zde vyfotografován, komerčním satelitem, též letoun typu J-50 z dílny společnosti SAC. To je poprvé, kdy byly prototypy čínských bojových letounů 6. generace zpozorovány na jiném letišti, než jsou podniková letiště výrobců. Letoun typu J-36 z dílny společnosti CAC podle všeho bude u PLAAF sloužit po boku menšího, lehčího a obratnějšího letounu typu J-50 z dílny společnosti SAC. Ze značných rozměrů lze vyvodit, že letoun typu J-36 nebude klasickým stíhacím strojem, který by se utkával se stíhači protivníka v manévrových vzdušných soubojích. Zmíněný stroj bude sloužit spíše k ničení vzdušných a pozemních cílů na velké vzdálenosti za pomoci řízených střel a řízení činnosti bezpilotních vzdušných prostředků, včetně těch útočných. Z tohoto důvodu je některými odborníky klasifikován jako „vzdušný křižník“, a nikoliv jako stíhací letoun.

Popis (1. prototyp):  Bojový letoun 6. generace z dílny společnosti CAC je koncipován jako bezocasá delta. Zmíněný stroj má poměrně široký hranatý trup, který plynule přechází v mohutné křídlo s náběžnou hranou s kladným úhlem šípu cca 50°, odtokovou hranou se záporným úhlem šípu a špičatými trojúhelníkovými koncovými oblouky. Náběžná hrana křídla tohoto stroje ostře přechází v krátké vírové přechody, které mají větší úhel šípu a táhnou se až k špici trupu. Odtokovou hranu křídla tohoto stroje zase v celém rozpětí okupují ovládací plochy, dva třísektorové elevony a čtyři jednosektorové decelerony. Ty se sestávají ze dvou ploch, které se buďto vychylují buďto jako jeden celek, kdy zajišťují řízení klonění, nebo se rozevřou od směrem sebe (jako nůžky). V tomto případě zase plní funkci aerodynamických brzd a současně stabilizátoru a směrového kormidla. Toho se využívá při řízení při nízkých rychlostech. Zmíněný stroj postrádá vodorovné i svislé ocasní plochy. Konstrukce tohoto stroje je navržena tak, aby měl co nejmenší RCS a současně co nejnižší aerodynamický odpor. Přitom je daleko více podřízena snížené zjistitelnosti (stealth) než u dvoumotorového bojového letounu 5. generace typu J-20 (Fagin). Zajímavostí je třímotorové uspořádání. Jaké motory tento stroj pohání, není známo. Podle všeho se ale bude jednat o motory typu WS-15. Zmíněný motor přitom vzešel z programu J-20 (Fagin), kterému umožňuje létat nadzvukovou rychlostí bez zapnutého přídavného spalování (supercruise). Důvodem použití hned tří motorů je podle všeho vysoká hmotnost tohoto stroje. Dle předběžných odhadů totiž jeho vzletová hmotnost může být vyšší než 50 t. Velké rozměry spolu s velkou hmotností jsou zřejmě dány požadavkem na velký dolet, vytrvalost a nosnost. Krajní dva motory tohoto stroje přitom využívají postranní lapače vzduchu, které se nacházejí pod vírovými přechody křídla, přibližně na úrovni kokpitu. Zmíněné lapače mají průřez ve tvaru kosodélníku a jsou opatřeny deskovými odlučovači mezní vrstvy. Naproti tomu lapač vzduchu prostředního motoru má ledvinovitý průřez a je opatřen odlučovačem mezní vrstvy typu DSI (Diverterless supersonic inlet). Ten je umístěn na hřbetu trupu, přímo za kokpitem. Všechny tři pohonné jednotky tohoto stroje využívají ploché trysky, které se nacházejí, vedle sebe, nad odtokovou hranou v jakýchsi žlabech vetknutých do hřbetu alá YF-23, což snižuje IČ signaturu. Pod tryskami pohonných jednotek se nachází trojice pohyblivých ploch. Trojice motorů bude tomuto stroji podle všeho zajišťovat nejen schopnost supercruise ve velkých výškách, ale též max. letovou rychlost znatelně převyšující hodnotu M=2. Z hřbetu špice tohoto stroje vystupuje široký překryt dvoumístné pilotní kabiny s rozděleným zasklením, jednou podélnou výztuhou, na dvě poloviny, na který plynule navazuje vyvýšený hřbet střední partie trupu. Oba členové posádky tohoto stroje, pilot a zbraňový operátor, sedí vedle sebe. Jedná se o podobné řešení jako u ruského letounu typu Su-34 (Fullback). Na bocích špice trupu tohoto stroje se nachází jeden pár okének, který zřejmě ukrývá optiku elektro-optického zaměřovacího systému, a dielektrické panely s tvarem šestiúhelníku. Pod nimi jsou nejspíš umístěny antény radiolokátoru s bočním vyzařováním. K vzletu a přistání tento stroj využívá zatahovatelný tříbodový podvozek příďového typu. Všechny tři podvozky tohoto stroje jsou osazeny zdvojenými koly. Kola hlavních podvozků mají přitom tandemové uspořádání, podobě jako u ruského letounu typu Su-34 (Fullback). Zatímco příďový podvozek se zatahuje, po směru letu, do špice trupu, hlavní podvozky se zasouvají proti směru letu. Jejich šachty se přitom nacházejí po stranách břicha střední části trupu. Přímo mezi nimi je umístěna trojice zbraňových šachet. Všechny tři zbraňové šachy se nacházejí vedle sebe. Prostřední zbraňová šachta je přitom znatelně větší než ty krajní. Prostřední zbraňová šachta má délku cca 8 m a je opatřena dvoudílnými dvířky. Naproti tomu krajní zbraňové šachty jsou asi 6 m dlouhé a mají jednodílná dvířka. Celková šířka všech tří zbraňových šachet činí cca 3,5 m.

Verze:

J-36 (36011) – první výše popsaný prototyp letounu typu J-36. Do oblak se tento stroj napoprvé vydal dne 26. prosince 2024.

J-36 (36012?) – druhý prototyp letounu typu J-36 s modifikovanou konstrukcí draku. Vnější pohonné jednotky tohoto stroje využívají postranní lapače vzduchu se záporným úhlem šípu a odlučovači mezní vrstvy typu DSI. Jedná se o podobné řešení jako u letounu typu J-20 (Fagin) či J-35. Naproti tomu lapače vzduchu vnějších pohonných jednotek předchozího prototypu měly náběžnou hranu s kladným úhlem šípu a deskové odlučovače mezní vrstvy. V tomto případě se zase jednalo o podobě řešení jako u amerického letounu typu F-22 Raptor. Kromě toho jsou všechny motory tohoto stroje opatřeny plochými tryskami, které jsou vektorovatelné pouze ve vertikální rovině (2D). Jedná se o podobné řešení jako u amerického letounu typu F-22 Raptor. Naproti tomu trysky předešlého prototypu se nacházely nad odtokovou hranou v jakýchsi žlabech vetknutých do hřbetu a postrádaly vektorování. V tomto případě se zase jednalo o podobě řešení jako u amerického letounu typu YF-23. Nové řešení trysek přitom sebou přináší lepší obratnost. Cenou za to je ale vyšší RCS a IČ signatura v porovnání s prototypem prvním. Kola dvoukolových hlavních podvozků tohoto stroje jsou umístěna vedle sebe (a nikoliv za sebou). Díky tomu jejich šachty mají menší průřez a dvířka. Do oblak se tento stroj napoprvé vydal dne 28. října 2025.

Vyrobeno:  nejméně dva prototypy

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot a druhý pilot/zbraňový operátor

Pohon:       tři dvouproudové motory neznámého typu

Radar:        ?

Výzbroj:     podvěsná výzbroj, přepravovaná ve třech zbraňových šachtách