Chengdu J-20A Mighty Dragon / Weilong (‘Fagin’)

Typ:  pokročilá modifikace víceúčelového bojového letounu 5. generace se sníženou zjistitelností (stealth) typu J-20 (Fagin)

Určení:  primárně ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany, sekundárně ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice

Odlišnosti od letounu J-20 (Fagin):

- modifikovaná konstrukce špice trupu. Špice trupu tohoto modelu má odlišný profil.

- modifikovaná konstrukce kokpitu. Kokpit tohoto modelu je mírně vyvýšen, stejně jako navazující hřbetní nástavba. Překryt kokpitu letounu typu J-20A má navíc více plochý profil a méně vystupuje z obrysu hřbetu trupu.

- instalace motorů typu WS-15, které mají vyšší tah a které jsou opatřeny tryskami s měnitelným vektorem tahu, na místo motorů typu WS-10C

- modifikovaná konstrukce postranních trupových lapačů vzduchu. Postranní lapače vzduchu tohoto modelu mají větší průřez.

- absence vstupů a výstupů vzduchu výměníku tepla s šestiúhelníkovým průřezem na bocích přední partie přívodů vzduchu pohonných jednotek

- instalace nového elektro-optického zaměřovacího systému s 360° zorným polem uvnitř hranatého krytu nacházejícího se na břichu přední části trupu, přímo za příďovým krytem antény radiolokátoru. Elektro-optický zaměřovací systém modelu J-20 má omezené zorné pole.

Historie:  Dle původních plánů měly těžký víceúčelový bojový letoun 5. generace typu J-20 (Fagin), který představoval čínskou odpověď na americký bojový letoun 5. generace typu F-22A Raptor, pohánět dvouproudové motory typu WS-15. Zmíněný motor má trysku s měnitelným vektorem tahu a v režimu přídavnému spalování je údajně schopen podávat tah cca 18 000 kp. Dvojice těchto pohonných jednotek měla přitom letounu typu J-20 (Fagin) zajistit schopnost „supercruise“, tedy schopnost letu nadzvukovou rychlostí bez přídavného spalování. Přídavné spalování má totiž značný demaskující efekt. Kromě toho vykazuje značnou spotřebu paliva. Motor typu WS-15 byl vyprojektován institutem č.624 CGTE (China Gas Turbine Estabilishment). Jeho produkci zase dostal na starost závod č.430 společnosti Xian Aeroengine Corporation z Xianu. Vývoj motoru typu WS-15 byl zahájen v roce 1991 a oficiálně byl schválen v roce 2002. První úspěšné testy jádra této pohonné jednotky se podařilo uskutečnit v dubnu (nebo na jaře) roku 2005. Vývoj této pohonné jednotky se ale dostal do skluzu proti původním plánům. Z tohoto důvodu se první výrobní verze letounu typu J-20 (Fagin) musela spokojit s méně výkonnými motory typu WS-10C s tahem řádu 14 000 kp v režimu přídavného spalování. Protože ani vývoj motoru typu WS-10C neprobíhal dle plánů, do prototypů letounu typu J-20 (Fagin) a prvních cca 25-ti až 30-ti strojů byli Číňani nuceni vestavět dokonce importované motory typu Al-31F-M2 ruské výroby. Ani motory typu WS-10C ani motory typu Al-31F-M2 ale nebyly tomuto stroji schopny zajistit schopnost „supercruise“. Jako první nakonec motory typu WS-15 obdržela až druhá výrobní modifikace letounu typu J-20 (Fagin), která vešla ve známost jako J-20A (Fagin). Protože zmíněné motory kladou vyšší nároky na přísun vzduchu, postranní lapače vzduchu letounu typu J-20A (Fagin) mají větší průřez. Na bocích přední partie přívodů vzduchu pohonných jednotek tohoto modelu se navíc nenacházejí vstupy a výstupy vzduchu výměníku tepla s šestiúhelníkovým průřezem. Díky instalaci motorů typu WS-15 by letoun typu J-20A (Fagin) měl disponovat již zmíněnou schopností „supercruise“. Špice jeho trupu má odlišný profil. Díky tomu vyvozuje nižší aerodynamický odpor. Kokpit tohoto modelu je mírně vyvýšen, stejně jako navazující hřbetní nástavba. Překryt pilotní kabiny letounu typu J-20A (Fagin) má navíc více plochý profil a méně vystupuje z obrysu hřbetu trupu. Změnami proti modelu J-20 (Fagin) ale u tohoto modelu podle všeho prošla též avionika, senzorové vybavení a palubní software, stejně jako vnitřní konstrukce draku. Díky novým konstrukčním materiálům by měl mít navíc lepší „stealth“ charakteristiky. Úpravami ale prošla též avionika. Kromě nového elektro-optického čidla s 360° zorným polem dle názorů některých odborníků může letoun typu J-20A (Fagin) být opatřen též novým typem radiolokátoru kategorie AESA, který využívá polovodiče na bázi Nitridu Galia (GaN). GaN generuje méně tepla v porovnání s materiály předchozích generací. Kromě toho dokáže pracovat při vyšších napětích. Díky tomu použití polovodičů z GaN umožňuje navýšit vstupní výkon a současně zmenšit velikost součástek. Pozemní zkoušky prvního prototypu letounu typu J-20A (2051) se rozeběhly v prosinci roku 2022. V červnu roku 2023 se na internetu objevilo video se vzletem druhého prototypu tohoto stroje (2052). Ze zmíněného záznamu bylo přitom patrné, že jeho motory jsou opatřeny standardními tryskami se zubatou hranou bez vektorování tahu. V průběhu roku 2024 se do zkušebního programu zapojily nejméně další čtyři prototypy letounu typu J-20A (2053, 2055, 2056 a 2057). Zatímco prototyp J-20A (2053) byl poprvé identifikován v květnu, první fotografie prototypu J-20A (2055) se na internetu objevila v březnu. Jeden z nich (2057) byl v prosinci roku 2024 zachycen v nestandardní kamufláži tvořící nepravidelná pole dvou odstínů šedé barvy. V červenci roku 2025 se na internetu objevily první fotografie sériových strojů v barvách PLAAF. Konkrétně se jednalo o letouny s trupovými čísly 78139, 78337 a 78737. Z toho lze vyvodit, že jsou letouny typu J-20A (Fagin) nyní provozovány 172. brigádou z výcvikové základny Changzhou, která se nachází v provincii Hebei. Vyjma příďového krytu radiolokátoru, náběžných hran lapačů vzduchu a náběžných a odtokových hran kachních ploch, křídla a ocasních ploch jsou sériové J-20A (Fagin) nastříkány šedou barvou s velmi tmavým odstínem takřka se blížícím barvě černé. Z toho lze vyvodit, že tyto stroje mohou být opatřen novým RAM nátěrem s vyšším absorpčním účinkem.

Verze:  -

Vyrobeno:  nejméně šest prototypů a nejméně tři sériové stroje

Uživatelé:  ČLR (PLAAF)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Liming WS-15 s max. tahem řádu po 18 000 kp se zapnutým přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový radiolokátor s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA) neznámého typu, instalovaný uvnitř špice trupu.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém neznámého typu, instalovaný pod vystouplým hranatým krytem nacházejícím se na břichu přídě trupu, přímo za krytem antény radiolokátoru.

                    - obranné: O obranném systému tohoto stroje není nic známo, vyjma toho, že jeho součástí jsou čtyři výmetnice klamných cílů (jejich instalace se nachází na horní ploše nosníků ocasních ploch, přímo mezi SOP a motorovými tryskami) a podle všeho též elektro-optický distribuční průhledový systém (EODAS) s 360° pokrytím pro výstrahu před vzdušným ohrožením (šest malých okének, dvě na bocích přední části trupu, přímo za krytem antény radiolokátoru, po jednom před a za překrytem pilotní kabiny a dvě na břichu zadní části trupu, přímo za hlavní zbraňovou šachtou, vpravo od podélné osy trupu).

Výzbroj:      čtyři PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-15 (CH-AA-10 Abbadon), přepravované v centrální trupové zbraňové šachtě, a dvě PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-10 (CH-AA-9 Azrael), přepravované ve dvou nevelkých postranních trupových zbraňových šachtách. Pod křídlo letounu typu J-20A je možné připevnit čtveřici závěsníků, na kterých lze přepravovat PTB nebo další PLŘS (až 8 ks na čtyřech zdvojených odpalovacích lištách). Pevnou hlavňovou výzbroj tento stroj zřejmě postrádá.