Shenyang F-8IIM (‘Finback’)

Typ:  exportní víceúčelová bojová modifikace těžkého přepadového stíhacího letounu typu J-8D (J-8IIB) (Finback B mod.)

Určení:  primárně obrana území státu, zejména důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů, před vzdušným napadením; sekundárně ničení pozemních cílů za pomoci neřízené munice a ničení hladinových cílů za pomoci řízených střel

Odlišnosti od letounu J-8D (Finback B mod.):

- propojení jednotlivých bloků avioniky datovou sběrnicí MIL-STD-1553B (díky tomu lze avionické vybavení tohoto modelu průběžně modernizovat pouhým přidáváním nebo vyměňováním jednotlivých systémů)

- instalace nového digitálního střeleckého systému se zbraňovou sběrnicí MIL-STD-1760A

- instalace víceúčelového radiolokátoru typu Žuk-8II ruské značky Fazotron na místo čínského radiolokátoru typu JL-8A („Type 208B“) uvnitř špice trupu

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny – jeho součástí se stal jeden průhledový displej (HUD) a dva multifunkční displeje (MFD) 

- modifikované navigační vybavení instalací INS/GPS navigačního systému typu „Type 563B“

- instalace nového identifikačního systému „vlastní-cizí“ typu „Type 125“

- instalace nového obranného systému (jeho součástí se stal výstražný RL systém, aktivní rušič a výmetnice klamných RL/IČ cílů)

- instalace výkonnějších 15 kVA alternátorů typu PGD-40-2K ruské výroby (na místo 6 kVA alternátorů čínské výroby)

- nová raketová výzbroj – její součástí se staly PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-9 (CAA-2) čínské výroby, PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-27R1 (AA-10 Alamo) ruské výroby a protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton) ruské výroby (naproti tomu raketová výzbroj předchozího modelu se sestávala pouze z PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-2, PL-5 a PL-8)

Historie:  Rozpad znepřáteleného SSSR, k němuž došlo v roce 1991, umožnil Číňanům opět navázat čilé obchodní styky s Rusi. Toho přitom okamžitě využila společnost SAC (Shenyang Aircraft Company) ze Shenyangu při vývoji exportní modifikace svého nejmodernějšího bojového letounu v podobě těžkého přepadového stíhače typu J-8D (J-8IIB) (Finback B mod). Zmíněná modifikace letounu typu J-8D (J-8IIB) (Finback B mod) vešla ve známost pod označením F-8IIM a vznikla z iniciativy, a tedy i z vnitřních zdrojů, výrobce. Zbraňový systém tohoto modelu byl přitom vystavěn na víceúčelovém radiolokátoru typu Žuk-8II ruské značky Fazotron, který spolupracoval s naváděcím systémem PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-27R1 (AA-10 Alamo) a protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton). Naproti tomu model J-8D (J-8IIB) (Finback B mod) se musel spoléhat výhradně na krátkodosahové PLŘS, za jejichž pomoci mohl napadat pouze vzdušné cíle nacházející se ve visuálním kontaktu. Oba prototypy letounu typu F-8IIM vznikly konverzí sériových J-8B (J-8IIA) (Finback B mod). Zatímco ten první letovými zkouškami prošel mezi 31. březnem 1996 a 19. lednem 1998, ten druhý se do zkušebního programu zapojil v závěru roku 1998. Protože se letoun typu F-8IIM jevil z hlediska logistického zabezpečení a údržby jako příliš komplikovaný, neboť v sobě kombinoval drak čínské výroby s avionikou ruského původu, nakonec se pro něho nepodařilo najít kupce. Od roku 2004 proto společnost SAC začala tento model nabízet v modifikované úpravě s instalací radiolokátoru typu JL-10A domácí výroby. Tento typ radiolokátoru přitom původně vznikl v rámci programu stíhacího-bombardéru typu JH-7 (Flounder) a v porovnání s ruským typem Žuk-8II vykazoval lepšími výkony. Kromě toho spolupracoval s naváděcím systémem PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu SD-10 (PL-12) a celé řady protizemní munice domácí výroby. Protože letoun typu F-8MII bylo již tehdy možné považovat za beznadějně morálně zastaralou techniku, žádný zájem ze strany zahraničních zákazníků nevzbudil ani v této podobě.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy (oba vznikly konverzí sériových J-8B)

Uživatelé:  žádní

Posádka:   jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Liyang WP-13B (modifikace sovětského typu R-13-300) s max. tahem po 6 720 kp s přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu Žuk-8II ruské výroby, instalovaný uvnitř špice trupu. Radar typu Žuk-8II slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Vyhledávací dosah tohoto typu radiolokátoru z přední, resp. ze zadní, polosféry přitom činí 80 km, resp. 40 km. Radar typu Žuk-8II je schopen sledovat 10 vzdušných cílů zároveň a na dva z nich navádět PLŘS.

Výzbroj:     jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu „Type 23-3“ (kopie sovětského typu GŠ-23L) se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 500 kg, přepravovaná na jednom podtrupovém a šesti podkřídlových závěsnících – PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-27R1 (AA-10 Alamo) ruské výroby (max. 2 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-9 (CAA-2) (max. 6 ks) čínské výroby, protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton) ruské výroby, bloky s neřízenými raketami ráže 57 mm a 90 mm, neřízené pumy do hmotnosti 500 kg, 800 l PTB (max. 3 ks) a 1 400 l PTB (max. 1 ks)

* dle jiných zdrojů 22 000 m

Poslední úpravy provedeny dne: 15.12.2013