Typ:  modifikace exportního lehkého stíhacího letounu typu F-7P (Fishcan) pro vzdušné síly Íránu

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany, sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu F-7P (Fishcan):

- instalace palubního vybavení čínské výroby na místo palubního vybavení britské a italské provenience

- instalace radiolokačního dálkoměru blíže nespecifikovaného typu čínské výroby na místo radiolokačního dálkoměru typu „Type 226“ Skyranger britské výroby

- instalace taktického navigačního systému (TACAN) typu AD2780 na místo radiokompasu

- instalace méně pokročilého vícepásmového komunikačního systému typu AD3400 z letounu typu F-7M (Fishcan)

- instalace méně pokročilého kyslíkového systému z letounu typu F-7M (Fishcan)

- zredukovaná škála raketové výzbroje na krátkodosahovou PLŘS s pasivním IČ navedením typu PL-7C

Historie:  V 80. letech se do středu pozornosti vzdušných sil Íránu (IRIAF) dostal lehký stíhací letoun typu F-7M (Fishcan) čínské výroby v jedno- i dvoumístné modifikaci. Tento čínský derivát sovětského letounu typu MiG-21F-13 (Fishbed E) byl totiž shledán jako ideální protiváha stíhacím letounům typu J-7M (Fishcan) a letounům řady MiG-21 (Fishbed) ze stavu vzdušných sil znepřáteleného Iráku. IRIAF přitom tyto stroje plánovaly používat nejen k boji s iráckými lehkými stíhacími letouny, ale též v roli útočných strojů. Mezistátní dohoda týkající se prodeje letounů typu F-7M (Fishcan) Íránu byla podepsána dne 29. června 1985. Tomu v květnu roku 1989 následoval podpis objednávky na 18 těchto strojů, 14 v jednomístné modifikaci F-7M (Fishcan) a 4 v dvoumístné modifikaci FT-7B (Fishcan). Všechny jednomístné stroje byly ale nakonec dodány ve verzi F-7N (Fishcan). Zmíněný model přitom není ničím jiným, než modifikací pokročilejšího modelu F-7P (Fishcan), který zase není ničím jiným, než modifikací letounu typu F-7M (Fishcan) pro vzdušné síly Pákistánu (PAF), s instalací méně pokročilého palubního vybavení čínské výroby na místo palubního vybavení britské a italské provenience. Letoun typu F-7N (Fishcan) obdržel motor typu WP-7IIC, který měl vyšší výkon, než pohonná jednotka letounů typu J-7M (Fishcan) ze stavu vzdušných sil Iráku, jemuž měl tvořit protiváhu, v podobě  motoru typu WP-7IIB. Podobě jako model F-7P (Fishcan) byl uzpůsoben k nesení neřízené protizemní munice americké výroby, včetně 70 mm raket a pum typu Mk.82 a Mk.83. K vzdušnému boji mohl letoun typu F-7N (Fishcan) používat, stejně jako letouny typu J-7M (Fishcan) ze stavu vzdušných sil Iráku, krátkodosahové PLŘS s pasivním IČ navedením typu R550 Magic I francouzské výroby. Protože ale pořízení těchto střel vylučovaly západní sankce, Íránci se nakonec museli spokojit s PLŘS typu PL-7C, která nebyla ničím jiným, než čínskou kopií této střely s naváděcí hlavicí a některými dalšími komponentami francouzské výroby a poněkud nespolehlivým motorem a systémem řízení čínské výroby. Součástí první skupiny pilotů, která byla odeslána do ČLR k přeškolení na typ F-7N (Fishcan), byli převážně instruktoři, kteří létali s americkými letouny typu F-4E Phantom II, a testovací piloti. Mnoho z nich přitom již mělo reální bojové zkušenosti, a to díky účasti v konfliktu s Irákem. Než rámci přeškolení na typ F-7N (Fishcan) vykonali svůj první sólový let s jednomístným letounem typu J-7II (Fishcan), absolvovali určitý počet letů s dvoumístnými letouny typu JJ-6 (Farmer F) a JJ-7 (Fishcan). Nejprve, v říjnu roku 1990, do Íránu dorazila zásilka šesti dvoumístných letounů typu FT-7B (Fishcan). Zmíněné stroje byly přitom z čínského Chengdu do Íránu, resp. na 8. základnu taktických stíhacích letounů z Isfaharu, dopraveny letounem Boeing 747-2J9F (EP-ICC) společnosti Iran Air. Poté, co dorazily na místo určení, byly sestaveny čínskými techniky a následně zalétány piloty 5. základny taktických stíhacích letounů z Omidiyeh. Dodávka první várky 15-ti jednomístných letounů typu F-7N (Fishcan) do Íránu dorazila do května roku 1990. Do února roku 1992 bylo vzdušným silám Íránu dodáno dalších 15 těchto strojů. Mezitím si IRIAF objednaly 20 exemplářů pokročilejšího dvoumístného modelu FT-7N (Fishcan), který vychází modelu FT-7P (Fishcan) pro vzdušné síly Pákistánu a palubní vybavení sdílí s jednomístným modelem F-7N (Fishcan). Hlavní devízou tohoto modelu před modelem FT-7B (Fishcan) přitom je instalace odnímatelného podtrupového konformního pouzdra s 23 mm kanónem typu „Type 23-2“ (kopie sovětského typu NR-23). Díky tomu je za jeho pomoci možné provádět též střelecký výcvik. IRIAF přitom již od počátku plánovaly za pomoci letounů typu FT-7N (Fishcan) cvičit nejen piloty letounů typu F-7N (Fishcan), ale i piloty letounů typu F-4E Phantom II. První dodávka letounů typu FT-7N (Fishcan) byla uskutečněna v roce 1992. Krátce nato IRIAF všech šest letounů typu FT-7B (Fishcan) navrátily výrobci. Tomu v roce 1994 následovala objednávka dalších šesti letounů typu FT-7N (Fishcan). Poslední z nich byl vybaven výstražným radiolokačním systémem typu LJ-2 a výmetnicemi klamných IČ/RL cílů. Jejich instalace se přitom nacházela na zádi trupu, přímo mezi oběma kýlovkami. Íránci se nicméně poptávali po modernějším obranném systému pro letouny typu F-7N (Fishcan) a FT-7N (Fishcan). Tato poptávka ale nebyla ze strany Číňanů vyslyšena. Všechny dvoumístné stroje se staly součástí letadlového parku 84. CCTS (Combat Commnad Training Squadron), která byla zformována v roce 1996 na 8. základně taktických stíhacích letounů. Celkem tedy bylo do Íránu vyvezeno 6 letounů typu FT-7B (3-7701 až 3-7706), které ale byly později navráceny výrobci, 30 letounů typu F-7N (3-7501 až 3-7530) a 26 letounů typu FT-7N (3-7701 až 3-7726). Dne 23. září toho samého roku byly 53. a 71. CCTS přesunuty, v souvislosti se začleněním letecké akademie do struktur letecké university, z 5. a 7. základny taktických stíhacích letounů, které se nacházely v Omidiyehu a Shirazu, na 8. základnu taktických stíhacích letounů z Isfahanu. 53. CCTS přitom tehdy provozovala 6 letounů typu F-7N (Fishcan) a 13 letounů typu FT-7N (Fishcan). Mezitím IRIAF přišlo o tři letouny typu F-7N (Fishcan). Zatímco za ztrátu dvou z nich mohla technická závada, ten třetí měla na svědomí chyba pilota v kombinaci s technickou závadou. Tím se flotila letounů typu F-7N (Fishcan) IRIAF zredukovala na 27 exemplářů. Zatímco 6 z nich se nacházelo u 84. CCTS, zbylých 21 těchto strojů provozovala, spolu s 13-ti letouny typu FT-7N (Fishcan), 51. a 52. taktická stíhací letka. Poslední uvedená jednotka byla přitom později přetransformována v 52. taktickou výcvikovou letku. 51. taktická stíhací letka, která operovala z 5. základny taktických stíhacích letounů, se pak stala jediným provozovatelem letounů typu F-7N (Fishcan) z řad řadových útvarů IRIAF. Po roce 2008 došlo, v rámci velké reformy IRIAF, k redukci počtů leteckých základen. To se přitom týkalo 5. základny taktických stíhacích letounů s domovskou základnou Omidiyeh, která hostila 51. taktickou stíhací letku a 52. taktickou výcvikovou letku, a 14. základny taktických stíhacích letounů s domovskou základnou Mashhad. Oba výše uvedené útvary byly proto zrušeny a všechny jejich letouny přesunuty na 8. základnu taktických stíhacích letounů. Konkrétně se jednalo o 21 letounů typu F-7N (Fishcan) a 9 letounů typu FT-7N (Fishcan). Později byly nicméně 3 letouny typu F-7N (Fishcan) v rámci rotací vysílány zpět na zrušenou 5. základnou taktických stíhacích letounů z Omidiyehu, aby zde mohly držet nepřetržitou 24-ti h pohotovost v rámci PVO. Všechny tři hotovostní F-7N (Fishcan) měly přitom v podvěsu dvě PLŘS typu PL-7C a dvě 450 l přídavné palivové nádrže. Třetí hotovostní stroj tvořil zálohu. Někdy poslání záložního hotovostního stroje plnil dvoumístný FT-7N (Fishcan), který byl současně používán též ke kondičnímu létání. Pokud dvoumístný FT-7N (Fishcan) nebyl na 5. základně taktických stíhacích letounů přítomen, hotovostní piloti byli vysíláni na 8. základnu taktických stíhacích letounů, aby zde nalétali potřebné hodiny na jednom z letounů typu F-7N (Fishcan) ze stavu 84. CCTS. Činnost hotovostních F-7N (Fishcan) z uzavřené 5. základny taktických stíhacích letounů byla ukončena v březnu roku 2019. Roli hotovostního stroje ale zastával též jeden letoun typu F-7N (Fishcan) ze stavu 84. CCTS, který operoval z 8. základny taktických stíhacích letounů. Zmíněný letoun byl konkrétně používán k obraně nedalekého jaderného zařízení z Natanzu před bezpilotními vzdušnými prostředky a k visuálnímu průzkumu a meteorologickému pozorování v rámci podpory různých významných událostí, jakými jsou např. vojenské přehlídky a vojenská cvičení. Z 8. základny taktických stíhacích letounů ale současně působila též trojice hotovostních letounů typu F-14A Tomcat. Zatímco dva z nich byly vyzbrojeny dvojicí krátkodosahových PLŘS typu AIM-9J Sidewinder a dvojicí střednědosahových PLŘS typu AIM-7E Sparrow, další držel hotovost pouze s dvojicí PLŘS typu AIM-9J Sidewinder v podvěsu. Mezitím, v roce 2007, bylo na Irán uvaleno embargo za kontroverzní jaderný program. To vedlo k úplné ztrátě podpory provozu letounů typu F-7N (Fishcan) a FT-7N (Fishcan) ze strany čínského výrobce. Čínští technici se přitom na údržbách a opravách těchto strojů naposledy podíleli v roce 2008. Následně IRIAF vyřadilo většinu jednomístných F-7N (Fishcan), aby se mohly stát zdrojem náhradních dílů pro dvoumístné FT-7N (Fishcan). Krátce nato, v roce 2010, byla na 8. základně taktických stíhacích letounů zřízena údržbářská dílna, ve které mělo být možné provádět údržby a opravy letounů typu F-7N (Fishcan) a FT-7N (Fishcan) bez čínské asistence. V průběhu prvního roku činnosti tohoto zařízení se podařilo dokončit údržbu jednoho letounu typu F-7N (Fishcan) a jednoho letounu typu FT-7N (Fishcan). Od března roku 2012 zde začaly být na všechny opravené letouny tohoto typu aplikovány kamuflážní nátěry. Zatímco spodní plochy těchto strojů měly světle šedou barvu, na jejich horní plochy byl aplikován kamuflážní nátěr sestávající se z nepravidelných hranatých polí dvou odstínů pískové a jednoho odstínu zelené. Absence podpory ze strany výrobce spolu s řadou incidentů, které byly důsledkem nějaké závady, nicméně vedla k postupnému snižování ročního náletu pilotů letounů typu F-7N (Fishcan) a FT-7N (Fishcan). Jedním z nejvíce závažných nedostatků těchto strojů, který stál hned za několika mimořádnými událostmi, byla absence záložního hydraulického systému. Pokud tedy došlo k závadě hydraulického systému letounu typu F-7N (Fishcan) či FT-7N (Fishcan), pilot měl pak jen několik minut nato, aby s ním vykonal nouzové přistání. Poté totiž došlo k úplné ztrátě ovladatelnosti v důsledku poklesu tlaku v hydraulickém systému. Právě porucha hydraulického systému byla jednou z příčin nehody letounu FT-7N (3-7718), ke které došlo dne 27. dubna 2016, 43 min po vzletu. Tou druhou bylo selhání motoru v důsledku nízké kvality údržbářských prací, které byly provedeny v údržbářské dílně na teheránském letišti Doshan-Tappeh. Dne 6. června 2018 zase IRIAF přišlo o letoun FT-7N (3-7723). Příčina nehody zmíněného stroje ale nebyla zveřejněna. Nejméně dva letouny typu F-7N (Fishcan) a FT-7N (Fishcan) ze stavu 84. CCTS se pravidelně účastní velkých vojenských cvičení, která bývají pořádána přibližně jednou za rok. Tak např. do cvičení Devotees of Velayat’s Territory-8, které se konalo v lednu roku 2019, se zapojily letouny FT-7N (3-7706), FT-7N (3-7708), FT-7N (3-7713) a FT-7N (3-7722). V rámci zmíněného cvičení přitom dva z těchto strojů svrhly naváděné 300 kg pumy se satelitním navedením typu Yassin Y-ER-300 íránské výroby. Mezitím, v roce 2011, byl zahájen program obnovy a modernizace letounů typu F-7N (Fishcan) a FT-7N (Fishcan) ze stavu IRIAF. Zmíněný modernizační program měl tyto letouny přetvořit v pokračovací cvičné stroje, za jejichž pomoci mělo být možné provádět pokročilý zbraňový výcvik, a byl pojmenován po Shahidovi Erfanianovi, pilotovi, který se v roce 1995 po předvedení letounu F-7N (3-7511) na letecké přehlídce pokusil s tímto strojem provést nouzové přistání na střeše budovy z důvodu selhání hydraulického systému, což jej stálo život. Íránci přitom plánovali požádat o výpomoc s modernizací letounů typu F-7N (Fishcan) a FT-7N (Fishcan) čínskou společnost Chengdu, a to ne náhodou, neboť měla na svědomí pokračovací cvičný letoun typu JL-9 (FTC-2000), který z letounu typu J-7/F-7 (Fishcan) vycházel. Dle původních plánů měly modernizované stroje obdržet nové vnější části křídla s menším úhlem šípu náběžné hrany (42° vs 57°) alá „pákistánský“ F-7PG (Fishcan) a automatické vztlakové klapky, které měly snižovat délku vzletu a přistání, pádovou rychlost a přistávací rychlost a zlepšovat manévrovatelnost při nízkých rychlostech. Pohonné jednotky těchto strojů měly navíc využívat postranní lapače vzduchu alá JL-9 (FTC-2000), což mělo uvolnit celou přední část jejich trupu pro radiolokátor a současně zlepšit výhled z pilotní kabiny. Pro modernizované F-7N (Fishcan) a FT-7N (Fishcan) se konkrétně počítalo s impulsním dopplerovským radiolokátorem z letounu typu F-5F Kowsar II (modernizovaný F-5F Tiger II). Tyto plány byly ale později přehodnoceny. Dle pozdějších plánů se měl modernizační program „Shahid Erfanian“ omezit na instalaci nových křídel, zlepšení strukturní pevnosti draku a záměnu analogového přístrojového vybavení v pilotní kabině digitálním. První set nových křídel a vodorovných ocasních ploch byl vyroben, v komplexu IRIAF z Owji, v roce 2019. Poté byla tato nově vyrobená křídla a VOP odeslána do Isfahanu, aby mohla být nainstalována na první letoun typu FT-7N (Fishcan). Zmíněný stroj ale obdržel též nové přístrojové vybavení pilotní kabiny. Součástí přístrojového vybavení dvoumístné pilotní kabiny modernizovaného FT-7N (Fishcan) se přitom kromě nových HUD stalo též šest MFD. Ve všech případech se jednalo o výrobky domácích společností IAMI (Iranian Aircraft Manufacturing Industries), IEI (Iranian Electronics Industries) a IOI (Iranian Optic Industries). Celý modernizační program „Shahid Erfanian“ se ale zatáhl proti plánům, a to kuli nedostatečnému financování. Díky tomu měl být první modernizovaný FT-7N (Fishcan) ke zkouškám odevzdán až na konci roku 2021. Mezitím, v lednu toho samého roku, byly modernizační práce i s prototypem modernizovaného stroje přesunuty do Shahin-Shahru. Zde měly projít modernizací všechny zbývající letouny typu FT-7N (Fishcan) ze stavu IRIAF. Současně byly realizovány studie proveditelnosti konverze zbývajících 23-ti jednomístných F-7N (Fishcan) na pokračovací cvičné stroje s přední částí trupu nové konstrukce alá JL-9 (FTC-2000). Na počátku roku 2022 se na inventáři IRIAF stále ještě nacházelo 23 letounů typu F-7N (Fishcan) a 20 letounů typu FT-7N (Fishcan). Provozovatelem všech zmíněných strojů přitom byla 84. CCTS, která operovala z 8. základny taktických stíhacích letounů z Isfahanu. Aktivní ale tehdy byly jen 4 letouny typu F-7N (Fishcan) a 10 letounů typu FT-7N (Fishcan). Dalších 9 letounů typu F-7N (Fishcan) a FT-7N (Fishcan), včetně jednoho modernizovaného stroje, totiž ve stejnou dobu procházelo údržbou v opravárenském centru, nacházejícím se přímo na 8. základně taktických stíhacích letounů. Zbývající letouny typu F-7N (Fishcan) a FT-7N (Fishcan) byly uskladněny nebo „kanibalizovány“ kuli nedostupnosti náhradního dílů.

Verze:  -

Vyrobeno:  30 sériových strojů

Uživatelé:  Írán

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      jeden proudový motor typu Liyang WP-7CII

Radar:       radiolokační dálkoměr neznámého typu. Toto zařízení slouží pro sledování a měření vzdálenosti vzdušných cílů. Jeho instalace se nachází uvnitř regulačního kuželu příďového kruhového vstupu vzduchu.

Výzbroj:    dva 30 mm kanóny typu „Type 30-1“ se zásobou 60 nábojů na hlaveň, vestavěné do boků trupu, v oblasti pod kořeny náběžné hrany křídla, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 000 kg, přepravovaná na vnitřním páru křídelních závěsníků (vnější pár křídelních závěsníků a centrální trupový pylon je vyhrazen pro přídavné palivové nádrže) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-7 (max. 2 ks), raketové bloky, neřízené pumy do hmotnosti 500 kg (max. 2 ks) a PTB (max. 3 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 9.4.2023