Chengdu J-5A (F-5A) / J-5Jia / DongFeng-104 (‘Fresco D’)

Typ:  přepadový stíhací letoun uzpůsobený pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dni i v noci (kopie sovětského letounu typu Mikojan-Gurjevič MiG-17PF Fresco D ve starším sériovém provedení s méně výkonným radiolokátorem typu RP-1 Izumrud-1)

Určení:  obrana území státu, zejména důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů, před strategickými bombardovacími letouny protivníka

Historie:  Krátce poté, co se na lince závodu č.112 ze Shenyangu rozeběhla sériová výroba licenční kopie sovětského podzvukového frontového stíhacího letounu typu MiG-17F (Fresco C), která vešla ve známost pod označením J-5 (DongFeng-101), se do středu pozornosti Číňanů dostal přepadový MiG-17PF (Fresco D). Tento model byl totiž díky instalaci palubního radiolokátoru typu RP-1 Izumrud-1 (Scan Odd) na rozdíl od frontového MiGu-17F (Fresco C) schopen vyhledávat a zneškodňovat vzdušné cíle i za ztížených meteorologických podmínek a v noci. Palubní radiolokátor typu RP-1 Izumrud-1 (Scan Odd) přitom využíval dvojici antén, jednu vyhledávací a jednu sledovací. Zatímco vyhledávací anténa radaru typu RP-1 Izumrud-1 (Scan Odd) vykazovala dosahem 10 až 12 km, dosah té sledovací činil 2 km. Instalace zmíněného radaru si ale vyžádala (z hmotnostních důvodů) nahradit 37 mm kanón třetím kanónem s ráží 23 mm. Kompletní výrobní dokumentace tohoto modelu Číňané převzali na počátku roku 1961. Protože byl závod č.112 ze Shenyangu mezitím, v roce 1957, pověřen produkcí pokročilejšího nadzvukového přepadového stíhače typu MiG-19P (Farmer B), sériová výroba podzvukového MiGu-17PF (Fresco D) připadla závodu č.132 z Chengdu. Odborná výpomoc v podobě specialistů shenyangského závodu č.112 spolu se všemi potřebnými výrobními přípravky do Chengdu dorazila krátce nato. Vzorový exemplář MiGu-17PF (Fresco D) sem byl přitom dopraven v květnu roku 1961. Protože vzájemné neshody mezi SSSR a ČLR mezitím, v roce 1960, vyústily úplným zastavením vojensko-technické spolupráce ze strany SSSR, Číňané si nakonec museli se zaváděním přepadového MiGu-17PF (Fresco D) do výrobního programu závodu č.132 z Chengdu poradit sami. Příslušné výrobní podklady se přitom podařilo vyhotovit do září roku 1962. Přestože práce na jednotlivých konstrukčních sestav prototypu čínského MiGu-17PF (Fresco D), který vešel ve známost jako J-5A nebo též jako J-5Jia, započaly v březnu roku 1963, finální montáž tohoto stroje se nepodařilo zahájit dříve než v červnu roku 1964. Tyto průtahy v programu J-5A byly jedním z mnoha důsledků vnitřní politické nestability, která nakonec, v roce 1966, vyústila v tzv. „Velkou kulturní revoluci“. Ta přitom měla upevnit absolutistickou moc tehdejšího čínského vůdce Mao Ce-Tunga a na místo toho uvrhla ČLR na celých 10 let (1966 až 1976) do fatálního politického a hospodářského chaosu. Svůj první vzlet prototyp letounu J-5A vykonal dne 11. listopadu 1964 z letiště CFTE (China Flight Test Estabilishment), které se nachází v Yanliangu. Letové zkoušky tohoto stroje se podařilo završit ještě do konce toho samého měsíce. Přestože bylo letoun typu J-5A již tehdy možné považovat za beznadějně morálně zastaralou techniku, v prosinci roku 1964 byl certifikován pro sériovou výrobu. Důvodem toho se s největší pravděpodobností staly problémy se zaváděním pokročilejších nadzvukových přepadových stíhačů typu J-6A (licenční MiG-19P Farmer B) a J-6B (licenční MiG-19PM Farmer E) do výrobního programu závodu č.112 ze Shenyangu a č.320 z Nanchangu. Ve výrobním programu závodu č.132 z Chengdu se přitom letoun typu J-5A nacházel v letech 1965 až 1969. Protože byly obě výše uvedené radarem vybavené přepadové verze modernějšího nadzvukového stíhače typu J-6 (licenční MiG-19S Farmer D) díky nepřekonatelným problémům s výrobní kvalitou do výzbroje PLAAF zavedeny v zanedbatelných počtech, přepadové stíhací letky Čínských vzdušných sil se nakonec na podzvukové letouny typu J-5A musely prakticky plně spoléhat až do 80. let. Teprve až poté poslání těchto archaických strojů převzaly kvalitativně nové radarem vybavené přepadové stíhače v podobě „dvoumachových“ letounů typu J-8I (Finback A) a J-8II (Finback B). Pravděpodobně jediným zahraničním provozovatelem přepadového stíhače typu J-5A se stala Albánie. Do Albánie byly přitom tyto stroje vyvezeny pod označením F-5A.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  Albánie a ČLR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Liming WP-5 (licenční kopie sovětského typu VK-1F) s max. tahem 3 380 kp s přídavným spalováním

Radar:        kopie sovětského dvouanténního střeleckého impulsního dopplerovského radiolokátoru typu RP-1 Izumrud-1 (‘Scan Odd’) s dosahem vyhledávací antény, která je umístěna uvnitř širokého zobákovitého krytu nacházejícího se v horní části příďového vstupu vzduchu, 10 až 12 km a dosahem zaměřovací antény, která se nachází uvnitř nevelkého kopulovitého krytu vestavěného do dělící přepážky příďového vstupu vzduchu, 2 km

Výzbroj:     tři 23 mm kanóny typu „Type 23-1“ (kopie sovětského typu NR-23) se zásobou 100 nábojů na hlaveň, instalované ve výměnné zbraňové lafetě vestavěné do břicha trupu v oblasti za šachtou příďového podvozku (jeden po pravoboku a jeden po levoboku), a dvě 400 l přídavné palivové nádrže nebo dvě 250 kg neřízené pumy, přepravované na dvou pylonech nacházejících se pod křídlem

Poslední úpravy provedeny dne: 17.11.2013