Chengdu J-20A (J-20II) Mighty Dragon (Wei Long) (‘Fagin’)

Typ:  pokročilá modifikace těžkého víceúčelového bojového letounu 5. generace se sníženou zjistitelností (stealth) typu J-20 (Fagin)

Určení:  primárně ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany, sekundárně ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice

Odlišnosti od letounu J-20 (Fagin):

- instalace motorů typu WS-10S tuzemské konstrukce na místo motorů typu Al-31F-M2 ruské výroby. Trysky pohonných jednotek tohoto modelu navíc mají zubatou „stealth“ hranu, zatímco hrana trysek motorů modelu J-20 (Fagin) je rovná.

Historie:  Těžký víceúčelový bojový letoun 5. generace se sníženou zjistitelností (stealth) typu J-20 (Fagin) již od počátku počítal s tuzemskými motory typu WS-15 s tahem řádu 18 000 kp a tryskami s měnitelným vektorem tahu. Protože se ale vývoj zmíněné pohonné jednotky dostal do skluzu, prototypy tohoto stroje nakonec obdržely importované motory typu AL-31F-M2 ruské výroby s tahem 14 500 kp, stejně jako první sériové stroje. Kromě toho, že zmíněné motory nejsou opatřeny vektorovatelnými tryskami, letounu typu J-20 (Fagin) nedokáží zajistit nadzvukovou cestovní rychlost (supercruise). Zmíněné stroje jsou tedy schopny nadzvukového letu pouze v režimu přídavného spalování, které má značný demaskující efekt a velkou spotřebu paliva. Použití motorů typu AL-31F-M2 navíc provoz letounů typu J-20 (Fagin) činí závislým na dodávkách ze zahraničí. Přímou reakcí na posledně uvedené se stalo použití motorů typu WS-10C tuzemské výroby, které poskytují tah řádu 14 000 kp, na pozdějších sériových strojích. Důvodem zástavby motorů typu WS-10C do draků pozdějších sériových J-20 (Fagin), které vešly ve známost jako J-20A, se ale staly též přetrvávající problémy s původně plánovaným motorem typu WS-15. Prototypy této pohonné jednotky totiž nedosahují požadovaného tahu a životnosti. Kuli vadám v konstrukčním materiálu se totiž při chodu v režimu supercruise na jednotlivých komponentách této pohonné jednotky objevují kritické únavové trhliny. Motor typu WS-10C není ale též letounu typu J-20 schopen zajistit schopnost supercruise. Díky tomu tento stroj nelze považovat za plnohodnotný bojový letoun 5. generace ani ve verzi J-20A (Fagin). První prototyp tohoto modelu byl identifikován na počátku roku 2017. Do oblak se tento stroj napoprvé vydal dne 19. září toho samého roku. Dne 27. prosince 2017 byl prototyp J-20A (2021) přelétnut do CFTE (China Flight Test Estabilishment) z Yanliangu. Druhý prototyp tohoto modelu (2022) se údajně do oblak napoprvé vydal v lednu roku 2018. V říjnu roku 2019 byl identifikován další exemplář letounu typu J-20A (Fagin), podle všeho sériový stroj. V lednu roku 2021 byla zaregistrována přítomnost těchto strojů na výcvikové základně Changzhou. V dubnu toho samého roku byl letoun typu J-20A (Fagin) poprvé spatřen na základně 1. brigády PLAAF Anshan. Ze snímku z července roku 2021, je patrné, že jsou motory nejméně jednoho letounu typu J-20A (Fagin) ze stavu PLAAF opatřeny tryskami s rovnou hranou. V lednu roku 2022 byl letoun typu J-20A (Fagin) poprvé identifikován u 5. brigády PLAAF Guilin. V březnu toho samého roku byl tento stroj poprvé spatřen na základně 56. brigády PLAAF Zhengzhou. V dubnu roku 2022 na veřejnost prosákla informace, že se tento stroj údajně nachází též ve výzbroji 111. brigády PLAAF. Svůj veřejný debut si letoun typu J-20A (Fagin) odbyl na Airshow China 2021, která se konala na přelomu září a října roku 2021 v Zhuhai. Návštěvníci zmíněné airshow měli přitom možnost shlédnout za letu dvojici těchto strojů. Naproti tomu na Airshow China 2022, která se konala v listopadu roku 2022, byl letoun typu J-20A (Fagin) prezentován nejen za letu, ale i na statické ukázce. Na zmíněné airshow bylo tedy možné si tento stroj vůbec poprvé prohlédnout z blízka.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy a neznámý počet sériových strojů

Uživatelé:  ČLR (PLAAF)

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      dva dvouproudové motory typu Liming WS-10C s max. tahem po cca 14 800 až 15 000 kp s přídavným spalováním

Radar:       víceúčelový radiolokátor s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA) neznámého typu (Spark Key), instalovaný uvnitř špice trupu. S největší pravděpodobností se jedná o radar typu KLJ-5 (Type 1475) z dílny institutu č.14 (NRIET).  

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém neznámého typu, instalovaný pod vystouplým hranatým krytem nacházejících se na břichu přídě trupu, přímo za krytem antény radiolokátoru. S největší pravděpodobností se jedná o systém typu EOTS-86 z dílny A-Star Science and Technology.

                 - obranné: O obranném systému tohoto stroje není nic známo, vyjma toho, že jeho součástí jsou čtyři výmetnice klamných cílů. Jejich instalace se přitom nachází na horní ploše nosníků ocasních ploch, přímo mezi SOP a motorovými tryskami. 

Výzbroj:    čtyři PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-15 (CH-AA-10 Abbadon), přepravované v centrální trupové zbraňové šachtě, a dvě PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-10 (CH-AA-9), přepravované ve dvou nevelkých postranních trupových zbraňových šachtách. Pod křídlo letounu typu J-20A je možné připevnit čtveřici závěsníků, na kterých lze přepravovat PTB nebo další PLŘS. Pevnou hlavňovou výzbroj tento stroj zřejmě postrádá.