Shenyang J-35A Glorious Dragon / Yaolong

Typ:  „pozemní“ modifikace palubního víceúčelového bojového letounu 5. generace se sníženou zjistitelností (stealth) typu J-35

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, doprovodné úkoly, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice, umlčování radiolokátorů protivníka, vypouštění sebevražedných UAV, řízení činnosti UAV (tzv. loyal wingmanů) a retranslace dat mezi UAV a pozemními řídícími stanovišti UAV

Odlišnosti od letounu J-35:

- odlehčená konstrukce draku

- instalace zjednodušeného křídla bez sklápěcího mechanismu. Kromě toho křídlo tohoto modelu má mírně menší plochu. Mezi odtokovou hranou křídla a náběžnou hranou VOP tohoto modelu se navíc nachází mezera, která je však větší, než u druhého exempláře modelu FC-31. Naproti tomu u modelu J-35 náběžná hrana VOP zasahuje do výřezu v odtokové hraně křídla.

- modifikovaná konstrukce směrových kormidel. Směrová kormidla tohoto modelu mají odlišný tvar.

- instalace modifikovaného podvozku. Příďový podvozek tohoto modelu je opatřen jednoduchým (a nikoliv zdvojeným) kolem. Kromě toho postrádá vodící zařízení startovacího katapultu.

- absence výklopného záchytného háku brzdícího lana

Historie:  První informace o tom, že čínský průmysl pracuje na „pozemní“ modifikaci palubního víceúčelového bojového letounu sníženou zjistitelností (stealth), který údajně má označení typu J-35 a vychází z exportního bojového letounu typu FC-31, na veřejnost prosákly v březnu roku 2021. Zmíněný model nese označení J-35A a je určen jak pro PLAAF, tak i pro zahraniční zákazníky. Společnost SAC (Shenyang Aircraft Corporation) přitom PLAAF letoun typu FC-31 nabídla již několik let předtím. PLAAF se ale tehdy k tomuto stroji postavilo odmítavě, neboť potřebovalo urgentně inovovat svůj zastaralý letadlový park. Z tohoto důvodu dalo přednost méně pokročilému letounu typu J-10 (Firebird), jehož vývoj se tehdy nacházel v pokročilejší fázi. Pozemní J-35 nese označení J-35A a má odlehčenou konstrukci draku, zjednodušené křídlo s mírně menší plochou a zjednodušený podvozek. Kromě toho postrádá sklápěcí mechanismus křídla a záchytný hák brzdícího lana. V březnu roku 2022 byl institutu č.623 údajně předán neletový drak letounu typu J-35A, za účelem realizace letových zkoušek. První letový prototyp tohoto modelu se do oblak napoprvé vydal dne 26. září 2023. První poněkud nekvalitní fotografie prototypu letounu typu J-35A se na internetu objevila v květnu roku 2024. Do dnešních dnů se podařilo identifikovat dva nebo tři prototypy tohoto stroje. Pohon letounu typu J-35A, který se nápadně podobá americkému jednomotorovému letounu typu F-35 Lightning II, v současnosti obstarává dvojice motorů typu WS-21 (WS-13X) z dílny společnosti GLAEC (Guizhou Liyang Aero Engine Company). Zmíněný motor není ničím jiným, než modifikací motoru typu WS-13E s upravenou turbínou, modifikovaným elektronickým systémem řízení FADEC (Full Authority Digital Engine Control) a novými konstrukčními materiály umožňujícími činnost za vyšších teplot. Motor typu WS-13E přebírá některé prvky z nedokončeného motoru typu WS-12 čínské konstrukce a z ruského motoru typu RD-33MK, který pohání letouny typu MiG-29K/KUB (Fulcrum K) a MiG-35 (Fulcrum). Motor typu RD-33MK zase využívá některé prvky z motoru typu RD-93, který je modifikací motoru typu RD-33 vyvinutou speciálně pro jednomotorový čínsko-pákistánský bojový letoun typu JF-17, a má lopatky dmychadla kompozitní konstrukce (jako první z řady RD-33) a přepracovanou spalovací komoru. Díky posledně uvedenému pozbývá kouřivosti tolik typické pro motory řady RD-33. V konstrukci motoru typu WS-13E, který má mimo jiné dále přepracovanou spalovací komoru, přitom našly uplatnění některé moderní prvky, včetně čínského systému řízení FADEC, oběžných kol nízkotlakého kompresoru zhotovených metodou SCD (Single Crystal Disc) a pláště vyrobeného chemickým frázováním. Definitivní pohonnou jednotkou letounu typu J-35A má ale být silnější motor typu WS-19, pro který se počítá s 2D vektorovatelnou tryskou (pouze ve svislé ose). To dokládá, že motory typu WS-21 nejsou tomuto stroji schopny zajistit požadované výkonnostní parametry. Kromě ničení vzdušných, pozemních a hladinových cílů má letoun typu J-35A sloužit též k vypouštění sebevražedných UAV, řízení činnosti UAV (tzv. loyal wingmanů) a retranslaci dat mezi UAV a pozemními řídícími stanovišti UAV. Svůj veřejný debut si letoun typu J-35A odbyl na Airshow China 2024, která se konala v listopadu roku 2024 v Zhuhai. Návštěvníci zmíněné airshow si mohli prohlédnout jeden z těchto strojů, který na SOP nesl číslici „75“ odkazující na 75. výročí založení PLAAF, pouze při dynamické ukázce. Z blízka byl zde letoun typu J-35A prezentován pouze vybraným delegacím, včetně zástupcům ozbrojených sil Egypta a Pákistánu. Zvláštností je, že letoun J-35A („75“), který byl předveden na Airshow China 2024, byl opatřen světle šedým nátěrem, byť RAM nátěry obvykle bývají, kuli vysokém podílu uhlíku, tmavé. To dokládá, že letoun typu J-35A může být opatřen RAM nátěrem nové generace z keramických matric. Na druhou stranu prototyp předvedený na zmíněné airshow mohl být opatřen obyčejným, a nikoliv RAM nátěrem. Každopádně byl zmíněný stroj vybaven radiolokačními odrážeči (tzv. Luneburgovými čočkami), podle všeho integrovanými. Ty „neviditelný“ letoun činí pro radiolokátory „viditelný“ a potenciálnímu protivníkovi tak zamezují změření jeho přesné radiolokační signatury. PLAAF údajně první sériové J-35A převezme v roce 2025, tedy dříve než PLANAF. Tímto se ČLR stane hned po USA druhým státem na světě v celkovém pořadí, kterému se podařilo zavést do sériové výroby dva bojové letouny 5. generace. U PLAAF budou letouny typu J-35A tvořit doplněk těžších bojových letounů typu J-20 (Fagin). Přitom podle všeho postupně nahradí nejstarší verze letounu typu J-11 (Flanker) a importované letouny řady Su-27/-30 (Flanker) ruské výroby. Na mezinárodním trhu bude zase tento stroj tvořit konkurenci americkému letounu typu F-35 Lightning II, jihokorejskému letounu typu KF-21 Boramae a tureckému letounu typu TF Kaan. Letoun typu J-35A bude přitom obzvláště zajímavý pro ozbrojené síly států, které jsou zatíženy embargem ze strany západních zemí. Kromě toho, že výroba tohoto stroje není závislá na dodávkách komponent západní výroby, výrobce jej bude zajisté nabízet za nižší ceny v porovnání se západní konkurencí. Z tohoto důvodu může být zajímavých řešením pro ozbrojené síly méně movitých států, které navíc nesouhlasí s politikou západních zemí. Prvním potvrzeným zahraničním zájemcem o letoun typu J-35A se staly vzdušné síly Pákistánu (PAF). Plánované pořízení těchto strojů bylo přitom velitelem PAF oficiálně oznámeno v lednu roku 2024, při slavnostní přejímce nové techniky, včetně letounů typu J-10CE (Firebird C). Schválení akvizice letounů typu J-35A pro PAF bylo oznámeno v prosinci toho samého roku v reportáži pákistánské TV stanice „24 News“. To již měli první piloti PAF údajně procházet přeškolením na tento typ v ČLR. Pořízení letounů typu J-35A, které na inventáři PAF doplní bojové letouny 4. generace typu JF-17 a J-10CE (Firebird C), dokládá prohlubující se strategické obrané vazby mezi Pákistánem a ČLR. PAF přitom tyto stroje zajistí kvalitativní převahu nad vzdušnými silami hlavního protivníka v podobě Indie, a to až do zavedení indického bojového letounu 5. generace typu AMCA, tedy pokud bude jeho vývoj úspěšně dokončen. Do řadové služby by měl přitom letoun typu AMCA vstoupit okolo roku 2035. V současnosti výrobce údajně pracuje též na dvoumístné verzi letounu typu J-35A, která má údajně nést označení J-35B a která má sloužit k výcviku pilotů a vedení radio-elektronického boje (REB).

Popis:  Lehký víceúčelový bojový letoun typu J-35A je řešen jako jednomístný dvoumotorový hornoplošník s lichoběžníkovým křídlem a klasicky uspořádanými ocasními plochami. Konstrukce draku tohoto stroje je smíšená. Zatímco střední část trupu letounu typu J-35A má kovovou konstrukci, přední část trupu, křídlo a ocasní plochy tohoto stroje jsou zhotoveny z kompozitu. Zmíněný stroj je kompletně navržen za využití digitální metody projektování, testování a výroby. Při výrobě některých komponent draku letounu typu J-35A, jakými jsou např. přepážky a různá komplikovaná spojení, našly uplatnění takové moderní technologie, jakým je víceosé obrábění či 3D tisk. Metodou 3D tisku jsou přitom u tohoto stroje zhotoveny i některé titanové díly. Díky těmto technologiím se má drak letounu typu J-35A sestávat téměř z polovičního počtu dílů v porovnání s jinými letouny té samé kategorie. K jeho sestavení má být navíc zapotřebí poloviční počet přípravků než u jiných letounů. Při výrobě draku tohoto stroje měl navíc najít uplatnění speciálně navržený nýtovací automat, který nebyl v ČLR použit nikdy předtím. Drak letounu typu J-35A je navržen s ohledem na maximální redukci efektivní radiolokační odrazové plochy (RCS). To přitom dokládá nejen průřez trupu ve tvaru diamantu a úhlová souměrnost, ale i např. zubatý profil dvířek podvozkových a zbraňových šachet a servisních krytek. S ohledem na RCS je přitom voleno též uspořádání potahových panelů. Potah draku letounu typu J-35A je navíc pokryt nátěrem, který pohlcuje elektromagnetické záření (RAM). Dle výrobce má tento stroj být „neviditelný“ pro radiolokátory s pracovními pásmy L, Ku a X. Zmíněný letoun se svými proporcemi nápadně podobá americkému letounu typu F-35 Lightning II s tím, že je dvoumotorový (a nikoliv jednomotorový). Příďová sekce trupu letounu typu J-35A má diamantový průřez. Její špici tvoří dielektrický kryt antény radiolokátoru blíže neuvedeného typu. Podle všeho se jedná a nějakou verzi radiolokátoru typu KLJ-7A, který využívá anténu s elektronickým vychylováním paprsku (AESA). Na břichu přední části trupu letounu typu J-35A, přímo za krytem antény radiolokátoru, se nachází vystouplý hranatý kryt elektro-optického zaměřovacího systému typu EOTS-86, který v sobě slučuje kameru, IČ senzor a laserový dálkoměr/značkovač. Díky plně digitálnímu výstupu lze data z tohoto zařízení slučovat s daty z palubního radiolokátoru a elektro-optického systému kategorie EODAS (Electro-Optical Distributed Aperture System) a takto sloučená data následně promítat na zorník přilbového zaměřovače. Přímo za přístrojovou sekcí s bloky radiolokátoru se nachází jednomístná pilotní kabina, která je opatřena výklopným (směrem dopředu) jednodílným polokapkovitým překrytem. Pilot letounu typu J-35A má k dispozici tzv. skleněný kokpit, digitální elektro-impulsní systém řízení (FBW) a vystřelovací sedačku typu HTY-5BE. Ze zveřejněných videí vývojového simulátoru lze vypozorovat, že součástí přístrojového vybavení kokpitu tohoto stroje je velkoplošný barevný LAAD displej, dotyková obrazovka systému UGCP, displeje pro záložní systém EFIS, obrazovka výstražného přijímače a širokoúhlý průhledový displej (HUD) s laserovou projekcí. Použití HUD ale podle všeho představuje dočasné řešení do doby, než se podaří dokončit vývoj přilbového zaměřovače. Vystřelovací sedačka typu HTY-5BE má provozní parametry 0 až 1 100 km/h a 0 až 18 000 m a je navržena pro tělesné proporce čínských pilotů, kteří jsou menšího vzrůstu. Z tohoto důvodu umožňuje bezpečné vystřelení pilota s hmotností mezi pouhými 54,5 a 96 kg. Při aktivaci je sedačka typu HTY-5BE nejprve vysunuta, za pomoci pyrotechniky, nad úroveň kokpitu. Teprve až poté dohází k zažehnutí jejího raketového motoru, který se sestává ze dvou cylindrů uložených za sedákem pod identickým sklonem, jaký má opěradlo. Protože zasklení překrytu kokpitu letounu typu J-35A nemá, nebo zatím nemá, pokovení (které až 200 x snižuje odrazivost), kokpit tohoto stroje je významným demaskujícím prvkem z hlediska RCS. Na hodnotu RCS má ale negativní též vliv instalace explozivních hadiček typu ELT, které slouží k destrukci překrytu při katapultáži, na vnitřní straně zasklení. Příď trupu letounu typu J-35A přitom ukrývá též šachtu příďového podvozku a výsuvný nástavec pro doplňování paliva za letu. Jeho instalace je umístěna vpravo od pilotní kabiny alá americký F-35 Lightning II. Přímo za pilotní kabinou se nachází dvojice postranních lapačů vzduchu s tvarem kosodélníku. Postranní lapače vzduchu letounu typu J-35A mají náběžnou hradu se záporným úhlem šípu a jsou opatřeny odlučovači mezní vrstvy typu DSI (Diverteless Supersonic Inlet). Ty mají podobu vyboulených útvarů vystupujících z potahu boků trupu a před konvenčními deskovými odlučovači mají řadu předností. Konkrétně se jedná o znatelně nižší hmotnost (díky absenci pohyblivého mechanismu regulace), menší RCS a menší nároky na údržbu. Kromě toho snižují kouřivost pohonné jednotky. Odlučovače typu DSI přitom fungují tak, že proud mezní vrstvy rozdělí na tři. Zatímco dva z nich nasměřují mimo lapač vzduchu pohonné jednotky, ten třetí vstupuje přímo do něho. Protože ale obsahuje poměrně malé množství vzduchu, nezpůsobuje změny tlaku na vstupu vzduchu do motoru, které mohou způsobit jeho pumpování. Pod elektricky ovládanými dvířky, které se nacházejí nad přívodním kanálem vzduchu pravého motoru, se nachází instalace 25 mm čtyřhlavňového rotačního kanónu se zásobou 150 nábojů. Dvířka, pod kterými jsou umístěny hlavně kanónu, jsou přitom otevřena pouze v průběhu střelby. Zatímco zadní část trupu letounu typu J-35A ukrývá dvojici pohonných jednotek, uvnitř střední části trupu tohoto stroje jsou umístěny šachty hlavního podvozku a v neposlední řadě též dvě zbraňové šachty. Zbraňové šachty letounu typu J-35A jsou umístěny vedle sebe, přímo mezi šachtami hlavních podvozků, a jsou opatřeny skládacími (směrem do stran) dvířky. Zda tento stroj může přepravovat výzbroj též na snímatelných křídelních závěsních, jako americký letoun typu F-35 Lightning II, není známo. Pohon letounu typu J-35A obstarává dvojice dvouproudových motorů typu WS-21. Zmíněné motory kromě postranních lapačů vzduchu využívají trysky s kruhovým průřezem a zubatou „stealth“ hranou. Hornoplošně uspořádané křídlo letounu typu J-35A má tvar lichoběžníku a je opatřeno štíhlými vírovými přechody, které se táhnou až k postranním lapačům vzduchu. Ty přitom oddalují ztrátu vztlaku při letech s vysokými úhly náběhu. Odtokovou hranu křídla tohoto stroje okupují rozměrné flaperony, které zastávají současně funkci vztlakových klapek a křidélek. Naproti tomu náběžná hrana křídla letounu typu J-35A není nijak mechanizována. Do náběžné hrany křídla tohoto stroje jsou však vetknuty dielektrické kryty palubní elektroniky. Ocasní plochy letounu typu J-35A se sestávají z jedné zdvojené lichoběžníkové svislé plochy (SOP) a jedné vodorovné plochy (VOP) s tvarem lichoběžníku. SOP tohoto stroje se sestává z pevného kýlu a pohyblivého směrového kormidla a má výrazný sklon vně podélnou osu trupu. Sklon SOP je přitom zcela identický se sklonem boků trupu, což významně přispívá k redukci RCS. Kromě toho sklon SOP směrem od sebe zlepšuje ovladatelnosti při velkých úhlech náběhu. SOP bez sklonu se totiž při velkých úhlech náběhu může dostat do úplavu trupu, čímž směrová kormidla pozbydou účinnost. Na stealth charakteristiky tohoto stroje má ale pozitivní vliv též zastínění trysek pohonných jednotek SOP. VOP letounu typu J-35A je zase řešena jako plovoucí (pohyblivá) a její instalace je umístěna v jedné rovině s křídlem. Uspořádání křídla a ocasních ploch letounu typu J-35A je tedy identické jako u amerických letounů typu F-22 Raptor a F-35 Lightning II. To samé přitom platí i pro jejich aerodynamického řešení. Vzletové a přistávací zařízení letounu typu J-35A tvoří zatahovatelný tříbodový kolový podvozek příďového typu. Zatímco kolo příďového podvozku se zatahuje (proti směru letu) do břicha trupu, v oblasti pod pilotní kabinou, kola hlavního podvozku se zasouvají (proti směru letu) do boků trupu, v oblasti pod křídlem. Ke zkrácení dojezdu při přistání slouží brzdící padák. Jeho výsuvné pouzdro je umístěno uvnitř šachty, která se nachází na hřbetu zádě trupu, přímo mezi pohonnými jednotkami.

Verze:  -

Vyrobeno:  nejméně dva nebo tři letové prototypy a nejméně jeden neletový exemplář pro statické zkoušky

Uživatelé:  žádní

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      dva dvouproudové motory typu WS-21 s max. tahem 5 800 kp / 9 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním (výhledově dva dvouproudové motory typu WS-19 s max. tahem řádu 11 800 kp s přídavným spalováním)

Radar:       víceúčelový radiolokátor s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA) neznámého typu, instalovaný uvnitř špice trupu. Zmíněný radiolokátor má údajně zorné pole okolo 160° a dosah 250 km. Vzdušné cíle v dolní polosféře na pozadí země má být schopen sledovat na třetinovou vzdálenost. Kromě toho má zmíněný radiolokátor údajně disponovat schopností současně sledovat 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS.

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu EOTS-86 instalovaný pod vystouplým hranatým krytem nacházejícím se na břichu přídě trupu, přímo za krytem antény radiolokátoru. Zmíněné zařízení v sobě sdružuje kameru, IČ senzor a laserový dálkoměr/značkovač a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů, označování cílů laserem pro naváděnou munici a navigaci v noci. Zatímco bombardovací letoun má být systém typu EOTS-86 schopen odhalit na vzdálenost 150 km, stíhací letoun 5. generace na vzdálenost 11 km, hladinové plavidlo na vzdálenost 80 km, tank na vzdálenost 30 km.

                 - elektro-optický systém kategorie EODAS (Electro-Optical Distributed Aperture System). Zmíněný systém souží k vyhledávání a sledování PLŘS a nepřátelských letadel a využívá soustavu senzorů, které jsou umístěny za malými okénky s tvarem pětiúhelníku, vetknutými do potahu trupu. Díky tomu má zmíněný systém 360° pokrytí. Informace o poloze zjištěných cílů přitom dokáže předávat systému typu EOTS-86.

                 - obranné: výmetnice klamných IČ/RL cílů. Jejich instalace se nachází na břichu zadní části trupu, přímo mezi motory.

Výzbroj:    jeden 25 mm čtyřhlavňový rotační kanón se zásobou 150 nábojů, instalovaný nad přívodním vzduchovým kanálem pravého motoru, a podvěsná výzbroj, přepravovaná uvnitř dvou trupových zbraňových šachet – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-10 (CH-AA-9 Azrael) (max. 6 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-12 (CH-AA-7 Adze) (max. 4 ks), PL-15 (CH-AA-10 Abbadon) (max. 4 ks) a PL-15E (CH-AA-10 Abbadon) (max. 6 ks), protiradiolokační, protizemní a protilodní ŘS s kombinovaným aktivním a pasivním RL navedením typu LD-10 (max. 6 ks), naváděné pumy s poloaktivním laserovým navedením o hmotnosti do 250 kg a sebevražedné UAV