Grochovskij G-31

Typ:  pokročilá modifikace bezmotorového transportního-výsadkového kluzáku typu G-63

Určení:  přeprava plně vyzbrojených výsadkářů do týlu území protivníka

Odlišnosti od letounu G-63:

- přítomnost druhého otevřeného kokpitu s pracovištěm druhého pilota za původním otevřeným kokpitem, na úrovni křídla

- instalace modifikovaného směrového kormidla s většími rozměry

- odlišný rozsah mezních úhlů vychýlení křidélek a kormidel

Historie:  V říjnu roku 1931 přišel P.I. Grochovskij s myšlenkou výsadkového kluzáku. Zmíněný výsadkový kluzák vešel ve známost jako G-63 a byl vyprojektován B.D. Urlapovem dle Grochovského specifikací. Zmíněný stroj byl koncipován jako jednoplošník s klasicky koncipovanými ocasními plochami a pevným tříbodovým podvozkem ostruhového typu. Uvnitř střední části mohutného křídla kluzáku typu G-63 se nacházelo osm párů nákladových komor, které zpřístupňovaly výklopné náběžné hrany. V každé z nich bylo možné přepravovat jednoho výsadkáře nebo náklad o hmotnosti 100 kg. Závodními a státními zkouškami prototyp tohoto prvního výsadkového kluzáku na světě prošel v roce 1932. Státní zkoušky prototypu kluzáku typu G-63 byly završeny kladným hodnocením. Na konci roku 1932 byl ale tento stroj poškozen při přistání. Následně padlo rozhodnutí, aby byl v rámci oprav modernizován. Opravou a modernizací prototyp kluzáku typu G-63 prošel mezi květnem a srpnem roku 1933 v Leningradě. Do trupu tohoto stroje bylo přitom umístěno pracoviště druhého pilota. Současně byla zvětšena směrovka. Změn ale doznal též rozsah mezních úhlů vychýlení křidélek a kormidel. Všechny výše uvedené úpravy ale vedly ke vzrůstu prázdné hmotnosti z 1 289 kg na 1 490 kg. Takto modifikovaný prototyp kluzáku typu G-63 nesl označení G-31 a při prvním letu byl naložen 12-ti pytli s pískem. Při první letu jej ale pilot Štěpančenok odpojil od vlečného letounu krátce poté, co se s ním odpoutal od VPD. Následně s prototypem G-31 dosedl na okraji letiště. Důvodem toho byly problémy s ovladatelností. Dle názoru zmíněného pilota to přitom byl důsledek malé plochy křidélek. Před dalším letem bylo do křídelních nákladových komor prototypu G-31 umístěno 16 pytlů s pískem. Současně byla do špice trupu tohoto stroje vestavěna, za účelem posunu těžiště směrem dopředu, nádrž s 50-ti l vody. Ke svému druhému letu se prototyp G-31 vydal s M.A. Njuchtikovem v předním a P.I. Grochovským v zadním kokpitu. Protože měl vlečný letoun typu R-5 menší vzletovou rychlost než prototyp G-31, od VPD se odpoutal jako první. Za letu se prototyp G-31 pohyboval v menší výškové hladině než vlečný letoun a škubal sebou ze strany na stranu. Při každém škubnutí vlečného lana ale vlečný letoun typu R-5 ztratil rychlost a výšku. Po třetím silném škubnutí se pilot Njuchtikov s prototypem G-31 raději od vlečného letounu odpojil. Při přibližování na přistání ale s tímto strojem zavadil o střechu budovy, načež se s ním zřítil na přiléhající dvorek. Prototyp G-31 se však podařilo opravit. Následně tento stroj podnikl sérii zkušebních letů se Štěpančenokem za kniplem, načež prošel konverzí na motorizovaný kluzák (model G-31 M-11).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí jediného prototypu kluzáku typu G-63)

Tahač:  Polikarpov R-5

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti   

Kapacita:    16 plně vyzbrojených výsadkářů nebo náklad do celkové hmotnosti 1 600 kg, přepravovaný uvnitř 16-ti křídelních nákladových komor (každá s rozměry 2,10 m x 0,66 m x 0,55 m)

Výzbroj:     žádná