Grochovskij G-31 M-25   

Typ:  pokročilá modifikace motorizovaného transportního-výsadkového kluzáku typu G-31 M-11

Určení:  přeprava plně vyzbrojených výsadkářů do týlu území protivníka

Odlišnosti od letounu G-31 M-11:

- instalace 700 hp hvězdicového (vzduchem chlazeného) devítiválce typu Wright R-1820-F3 americké výroby na místo 100 hp hvězdicového pětiválce typu M-11 v modifikované přídi trupu. Zmíněný motor je přitom opatřen tzv. Townendovým prstencem (prstenec okolo válců hvězdicových motorů snižující aerodynamický odpor a zlepšující chlazení).

- instalace kovové vrtule se stavitelnými listy na místo dřevěné vrtule s pevnými listy

- absence kapkovitých aerodynamických krytů podvozkových kol

Historie:  V roce 1933 P.I. Grochovskij obdržel od vrchního velitele VVS J.I. Alksnise zadání na ověření možnosti motorizace výsadkového kluzáku typu G-31. Následně byl proto do špice trupu prototypu tohoto stroje vestavěn osvědčený 100 hp hvězdicový pětiválec typu M-11 z dílny A.D. Švecova. Takto modifikovaný prototyp výsadkového kluzáku typu G-31 vešel ve známost jako G-31 M-11 a zkouškami prošel v roce 1935. Zmíněný stroj měl sice dobrou stabilitu a ovladatelnost, byl však poněkud „podmotorován“. Následně proto padlo rozhodnutí, aby byl jeden motor typu M-11 prototypu G-31 M-11 nahrazen dvěma motory toho samého typu a současně u tohoto stroje navýšen max. počet přepravovaných výsadkářů z 16-ti na 18. V tomto případě měly motory typu M-11 pravděpodobně být vestavěny do křídla. Z těchto plánů ale nakonec sešlo. Na místo toho byl motor typu M-11 prototypu G-31 M-11 nahrazen jedním 700 hp hvězdicovým devítiválcem typu R-1820-F3 americké značky Wright. Současně byl zmíněný stroj zbaven kapkovitých aerodynamických krytů podvozkových kol. Zástavba motoru typu R-1820-F3 sebou přinesla vzrůst rychlosti a dostupu. Za chodu letových zkoušek byl zmíněný motor nahrazen jeho sovětskou licenční kopií, která nesla označení M-25. Takto modifikovaný prototyp G-31 M-11 nesl označení G-31 M-25 a byl testován až do konce roku 1936. Poté další zkoušky tohoto stroje zastavilo zrušení Experimentálního institutu NKTP (Lidový komisariát těžkého průmyslu).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí jediného prototypu motorizovaného kluzáku typu G-31 M-11)

Tahač:  Polikarpov R-5

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti

Pohon:       jeden pístový motor typu Wright R-1820-F3 americké výroby nebo Švecov M-25 (licenční kopie typu Wright R-1820-F3) s max. výkonem 700 hp

Kapacita:    16 plně vyzbrojených výsadkářů nebo náklad do celkové hmotnosti 1 600 kg, přepravovaný uvnitř 16-ti křídelních nákladových komor (každá s rozměry 2,10 m x 0,66 m x 0,55 m)

Výzbroj:     žádná