Označení výše vyobrazeného vrtulníku není známo, stejně jako jeho výrobce. Údajně se však jedná o výrobek společnosti CAIC (Changhe Aircraft Industries Corporation) z Changhe. Zmíněný stroj podle všeho zastává roli technologického demonstrátoru rychlého středně těžkého víceúčelového vrtulníku pro vojenské aplikace. Zmíněný stroj má aerodynamicky čistý trup s kapkovitým tvarem, který svou zadní částí plynule přechází v robustní ocasní nosník. V přední části trupu tohoto stroje se nachází dvoumístná pilotní kabina se sedadly vedle sebe. Pilotní kabina tohoto stroje je opatřena dvěma rozměrnými zaoblenými čelními okny a dvěma páry postranních lichoběžníkových oken. Z boků zadní části trupu tohoto stroje, přibližně na úrovni stropu kabiny, vystupuje jeden pár úzkých hranatých gondol. V jejich čele, přibližně na úrovni rotorových hlav, se nacházejí hranaté lapače vzduchu pohonných jednotek. Ze zádě postranních trupových gondol tohoto stroje zase vystupují oválné výfukové trubice pohonných jednotek. Ty přitom horké motorové výtokové plyny vyvádějí směrem do stran. Pohon tohoto stroje obstarává dvojice turbohřídelových motorů neznámého typu. Pohonné jednotky tohoto stroje roztáčejí dvojici čtyřlistých souosých (koaxiálních) protiběžných nosných rotorů, které jsou podle všeho řešeny jako tuhé, a jednu tlačnou vrtuli. Její instalace se přitom nachází na konci ocasního nosníku. Kromě tlačné vrtule ocasní nosník tohoto stroje nese též ocasní plochy. Ocasní plochy tohoto stroje se sestávají z jedné vyztužené (za pomoci jednoho páru vzpěr) dolnoplošně uspořádané lichoběžníkové vodorovné plochy (VOP), která má poměrně velké rozpětí, a jedné zdvojené lichoběžníkové svislé plochy (SOP) a mají vzájemné uspořádání do tvaru písmene „H“. Obě SOP tohoto stroje jsou tedy uchyceny ke koncům VOP. Ocasní plochy tohoto stroje doplňuje jedna mohutná lichoběžníková kýlovka. Její instalace se přitom nachází pod ocasním nosníkem, na úrovni ocasních ploch. K vzletu a přistání tento stroj využívá zatahovatelný tříbodový kolový podvozek ostruhového typu. Zatímco hlavní podvozky se zatahují do boků přední části trupu, v oblasti za zadním párem postranních okének pilotní kabiny, ostruhový podvozek se zasouvá do spodní hrany kýlovky. Zmíněný stroj má tedy shodné celkové uspořádání, podobné vzezření a podle všeho též podobné rozměry a hmotnost jako americký vrtulník typu Sikorsky S-97 Raider, který byl vyvinut v rámci programu AAS (Armed Aerial Scout) jako nástupce průzkumných vrtulníků řady OH-58 Kiowa (a který se nedočkal sériové výroby). Každopádně takto řešené vrtulníky nepotřebují, díky protiběžným nosným rotorům, vyrovnávací vrtuli. U souosých nosných rotorů, které se otáčejí proti sobě, totiž dochází k vzájemnému vyrušení točivých momentů. Tlačná vrtule pak takto řešeným vrtulníkům umožňuje dosahovat vyšších rychlostí při horizontálním letu v porovnání s konvenčně řešenými vrtulníky, rychleji akcelerovat a decelerovat a lépe manévrovat. Kromě toho má tlačná vrtule též pozitivní vliv na délku doletu. Při rychlém dopředném letu za využití plného tahu tlačné vrtule se nosné rotory takto koncipovaných vrtulníků otáčejí nižší rychlostí. To přitom snižuje odpor vzduchu, což má pozitivní vliv na rychlost. V tomto letovém režimu tedy plní spíše funkci křídla než nosných rotorů. První fotografie tohoto stroje se na internetu objevily v srpnu roku 2025. Na zmíněných fotografiích byl přitom zachycen jeho prototyp v průběhu letových zkoušek. Datum jejich pořízení není ale známo. Zajímavostí je, že se několik dní předtím na internetu objevily též fotografie neznámého konvertoplánu s dvojicí překlopných rotorů v čele koncových křídelních gondol. Zda se jedná o konkurenční konstrukce nebo produkty dvou různých programů, které spolu nijak nesouvisejí, není ale známo.

Vyrobeno:  nejméně jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:   jeden nebo dva piloti

Pohon:      dva turbohřídelové motory neznámého typu

Radar:       žádný

Kapacita:   ?

Výzbroj:     žádná