Harbin „701“

Typ:  lehký víceúčelový vrtulník; bezlicenční vývojový derivát amerického vrtulníku typu Bell 47G-3

Určení:  pohraniční hlídková činnost, řízení dělostřelecké palby, výcvik pilotů, spojovací činnost, pátrací a záchranná činnost (SAR), kultivace zemědělských ploch, požární hlídková činnost, rybolovný průzkum, geologický průzkum, inspekce komunikací a vedení vysokého napětí a vzdušné snímkování

Odlišnosti od stroje Bell 47G-3:

- instalace méně výkonného hvězdicového devítiválce typu HS-6C domácí výroby na místo plochého šestiválce typu Lycoming TVO-435 americké výroby

- instalace modifikovaného překrytu kabiny s jednodušším a méně rozsáhlým zasklením

- instalace palivových nádrží s odlišným tvarem

Historie:  Dne 20. října 1962 vzplál poměrně krátký příhraniční konflikt mezi ČLR a Indií. Zmíněný konflikt byl vyústěním sporů ohledně průběhu hranic v některých oblastech pohoří Himaláje. Přitom se jednalo zejména o území Aksai Chin a NEFA (North-East Frontier Agency). K jeho vypuknutí ale přispělo též poskytnutí azylu tibetskému duchovnímu vůdci dalajlámovi Indií. Zmíněný konflikt skončil vojenským vítězstvím ČLR. Dne 21. listopadu toho samého roku tak ČLR jednostranně vyhlásila příměří, poté co se stáhla z většiny území NEFA, zatímco si upevnila kontrolu nad strategicky významným územím Aksai Chin. V průběhu tohoto konfliktu se podařilo Číňanům ukořistit jeden takřka nepoškozený lehký vrtulník typu Bell 47G-3 americké výroby (známý též pod americkým vojenským označením OH-13S Sioux) ze stavu ozbrojených sil Indie. V roce 1963 se zmíněný stroj stal exponátem Vojenského musea čínské lidové revoluce v Pekingu. Krátce nato se zmíněný stroj dostal do středu pozornosti konstrukčního oddělení závodu č.122 z Harbinu (předchůdce HAMC/HAIG), který se právě tehdy zabýval výrobou středně těžkého transportního vrtulníku typu Z-5 (Hound A), který nebyl ničím jiným, než kopií sovětského vrtulníku typu Mi-4 (Hound A). Používání vrtulníku typu Z-5 (Hound A), který byl tehdy jediným vrtulníkem vyráběným v ČLR, k plnění některých úkolů bylo totiž velmi neefektivní, a to kuli jeho velkým rozměrům a vysoké hmotnosti. Přitom se mimo jiné jednalo o hlídkovou činnost, spojovací úkoly a výcvik pilotů. Pro tyto úkoly byl naopak daleko vhodnější vrtulník hmotnostní kategorie, do které spadal právě americký typ Bell 47G3. Z tohoto důvodu vedení závodu č.122 přišlo s myšlenkou vývoje lehkého vrtulníku právě na bázi právě tohoto typu. Krátce nato byla proto do Vojenského musea čínské lidové revoluce v Pekingu zmíněným podnikem vyslána dvojice konstruktérů, aby obhlídla zde vystavený trofejní exemplář Bellu 47G-3. Jelikož se tato iniciativa vedení závodu č.122 setkala s podporou na oficiálních místech, krátce nato byl trofejní Bell 47G-3 přepraven, se souhlasem generálního štábu a velení letectva, z Pekingu do Harbinu. Do oficiálních plánů rozvoje leteckého průmyslu byl vývoj lehkých vrtulníků zařazen v roce 1964. V lednu roku 1965, na zasedání vedení výrobních závodů se vývoj domácí kopie vrtulníku typu Bell 47G-3 setkal s podporou závodu č.331 ze Zhuzhou, který navrhl pro zmíněný stroj vyvinout pohonnou jednotku. Konkrétně se jednalo o motor typu HS-6C (type 691), který nebyl ničím jiným, než vrtulníkovou modifikací pístového motoru typu HS-6 (type 604). Motor typu HS-6 zase nebyl ničím jiným, než kopií sovětského motoru typu Al-14R, která poháněla základový cvičný letoun typu CJ-6 (Max). Vývoj domácí modifikace amerického vrtulníku typu Bell 47G-3, která vešla ve známost pod projektovým číslem „701“, byl oficiálně schválen v březnu roku 1965. Prakticky ve stejnou dobu byl schválen též vývoj lehkého vrtulníku typu Yan’an-2 z dílny institutu NPU (Northwest Polytechnic University), který počítal též s pístovým motorem typu HS-6C a který nebyl, na rozdíl od typu „701“, kopií žádného zahraničního typu. Krátce nato byla v závodě č.122 z Harbinu pro potřeby programu „701“ zřízena konstrukční skupina. Protože měly oba zmíněné vrtulníky, „701“ a Yan’an-2, podobné rozměry a podobné projektované výkony, na schůzi 3. ministerstva strojírenství, která se konala na počátku roku 1966, byl vznesen návrh na zrušení programu „701“ pro nadbytečnost. Vedení harbinského závodu č.122 se nicméně podařilo další pokračování vývoje tohoto stroje prosadit. Práce na konstrukčních výkresech vrtulníku typu „701“ byly završeny ještě v roce 1966. Od svého vzoru v podobě amerického vrtulníku typu Bell 47G-3 se přitom tento stroj odlišoval nejen instalací odlišného motoru a přidružených systémů, ale též konstrukcí překrytu kokpitu. Ten samý rok bylo rozhodnuto o svatbě tří prototypů tohoto stroje, jednoho pro statické zkoušky (č.01), jednoho pro pozemní zkoušky (č.02) a jednoho pro letové zkoušky (č.03). Vzhledem k velké vytíženosti závodu č.122 výrobou vrtulníku typu Z-5 (Hound A) a vývojem vrtulníku typu Z-6, který nebyl ničím jiným, než derivátem předchozího typu s přepracovaným trupem a turbohřídelovým pohonem (na místo pístového), práce na lehkém vrtulníku typu „701“ postupovaly pomalým tempem. V květnu roku 1967 bylo na ministerstvu rozhodnuto, aby byly další práce na tomto stroji přesunuty do prostor závodu č.164 z Hefei. Aby byl možný rychlý převod výroby vrtulníku typu „701“ do Hefei, závod č.122 z Harbinu byl nucen upravit harmonogram prací. První prototyp tohoto stroje byl ke statickým zkouškám předán v dubnu roku 1968. Statickým zkouškám následovaly pozemní zkoušky palubních systémů. V době, kdy vrcholily přípravy k prvnímu letu, ale přišla pro celý program „701“ tvrdá rána v podobě dokumentu generálního štábu z prosince roku 1968, ve kterém byl tento stroj veden jako nevhodný pro zařazení do výzbroje pro zastaralost. Vrtulník typu Bell 47, ze kterého vrtulník typu „701“ vycházel, totiž vznikl již v polovině 40. let. Definitivně byl vývoj vrtulníku typu „701“ zastaven dokumentem 3. ministerstva strojírenství z května roku 1969. Všechny dokončené prototypy tohoto stroje byly následně zakonzervovány a uskladněny. Na počátku následujícího roku byl nicméně vývoj vrtulníku typu „701“ na popud letectva opět obnoven. Do oblak se tak první letový prototyp tohoto stroje napoprvé vydal až dne 23. ledna 1970, z břehu řeky Songhua. První let prvního letového prototypu vrtulníku typu „701“ byl úspěšný. Zmíněný stroj při něm dosáhl výšky 100 m a rychlosti 100 km/h. V průběhu zkušebního programu prototyp vrtulníku typu „701“ vykonal 174 letů s celkovou délkou trvání 18 h a 47 min. Jelikož se zkoušky zmíněného vrtulníku obešly bez problémů, padlo rozhodnutí, aby bylo ještě ten samý rok vyrobeno 10 těchto strojů pro armádu. Jejich výroba měla být rozdělena rovným dílem mezi závody z Guangzhou a Jinanu. Převod výroby vrtulníku typu „701“ do zmíněných závodů byl přitom závodu č.122 nařízen v říjnu roku 1970. V této souvislosti byl harbinský závod č.122 pověřen, aby každému z obou zmíněných závodů předal výrobní materiály pro pět, konstrukční komponenty pro tři a rotory pro dva vrtulníky. Nejprve přitom do Guangzhou dorazil druhý prototyp vrtulníku typu „701“. Současně byl do Jinanu odeslán rozestavěný třetí prototyp tohoto stroje se všemi potřebnými díly k jeho úplnému sestavení. V roce 1971 do Guangzhou dorazila většina požadovaných komponent. V Jinanu se ale nakonec v průběhu několika let podařilo s velkými těžkostmi i přes podporu závodu č.122 z Harbinu postavit jen dva vrtulníky typu „701“. O moc úspěšný nebyl ani transfer výroby tohoto stroje do Guangzhou. To byl přitom důsledek špatné technické vybavenosti a absence potřebných „know-how“ obou zmíněných závodů. Díky tomu byla zkrátka výroba vrtulníkové techniky nad jejich možnosti. Z tohoto důvodu se nakonec v rámci celého programu „701“ podařilo s velkými těžkostmi zkompletovat jen pět vrtulníků. Další práce na toto téma byly oficiálně zastaveny výnosem z roku 1979. Stavba pěti vrtulníků typu „701“ přitom spolykala přes 9 miliónů juanů. Do dnešních dnů se dochovaly dva exempláře tohoto stroje. Zatímco jeden z nich se nachází za branami muzea institutu NUAA (Nanjing University of Aeronautics and Astronautics), ten druhý je součástí sbírek musea PLAAF z Datanshanu.

Popis:  Jednomotorový lehký třímístný víceúčelový vrtulník typu „701“ byl opatřen klasicky koncipovaným nosným systémem sestávajícím se z jednoho nosného rotoru a jedné vyrovnávací vrtule. Trup tohoto stroje se sestával ze tří částí, a to přední části, střední části a ocasního nosníku. Přední část trupu vrtulníku typu „701“ tvořil uzavřený kokpit. Uvnitř kokpitu tohoto stroje, který měl přibližně kulovitý tvar a šířku 1,50 m, se nacházela sedadla pro pilota a dva pasažéry. Sedadla všech třech členů posádky vrtulníku typu „701“ byla přitom umístěna vedle sebe. Zasklení kokpitu tohoto stroje bylo zhotoveno z organického skla a sestávalo se z jednoho rozměrného čelního okna, které mělo přibližně polokulovitý tvar a tvořilo čelo kokpitu, a dvou postranních oken s tvarem poloviny oválu. Čelní okno kabiny vrtulníku typu „701“ bylo rozděleno dvěma výztuhami, jednou podélnou a jednou příčnou, na čtyři díly. Postranní okénka kabiny tohoto stroje byla vypouklá a byla součástí výklopných, směrem dopředu ven, vstupních dveří. Střední část trupu vrtulníku typu „701“ měla příhradovou konstrukci a byla svařena z ocelových trubek, stejně jako ocasní nosník, který měl trojúhelníkový průřez. V příhradové střední části trupu vrtulníku typu „701“ se nacházela instalace pohonné jednotky v podobě hvězdicového (vzduchem chlazeného) devítiválce typu HS-6C a jednotlivých komponent hnacího systému, včetně hlavního reduktoru. Motor vrtulníku typu „701“ byl umístěn pod hlavním reduktorem a zaujímal vertikální pozici, hřídelí směrem nahoru. K hřbetu střední části trupu tohoto stroje byla uchycena dvojice vřetenovitých palivových nádrží. Palivové nádrže vrtulníku typu „701“ pojaly celkem 130 kg paliva. Přímo mezi nimi se procházela hřídel nosného rotoru. Nosný rotor vrtulníku typu „701“ byl řešen jako dvoulistý a měl průměr 11,32 m. Listy nosného rotoru tohoto stroje měly celokovovou konstrukci, obdélníkový půdorys a profil NACA0015. Pod listy nosného rotoru vrtulníku typu „701“ se nacházela instalace stabilizační tyče. Ta přitom s rotorovými listy zaujímala vzájemné uspořádání do tvaru kříže. Vyrovnávací vrtule tohoto stroje byla rovněž dvoulistá a měla průměr 1,78 m. Obdélníkové listy vyrovnávací vrtule vrtulníku typu „701“ měly celokovovou konstrukci. Instalace vyrovnávací vrtule se nacházela na pravoboku šikmého pylonu trubkové konstrukce, který byl uchycen ke konci příhradového ocasního nosníku. K spodní části pylonu vyrovnávací vrtule byl připevněn trubkový ochranný rám, který chránil vyrovnávací vrtuli při případném střetu se zemí při překlopení. K břichu zadní části ocasního nosníku vrtulníku typu „701“ byl uchycen šípový vertikální stabilizátor, který měl poměrně velkou hloubku a současně malou výšku. Vertikální stabilizátor doplňovaly nevelké ovladatelné horizontální stabilizátory. Ty byly uchyceny k bokům zadní části ocasního nosníku takřka na dolnoplošné pozici, na úrovni kořene náběžné hrany stabilizátoru vertikálního, a měly půdorys ve tvaru obdélníku. Ke koncům horizontálních stabilizátorů vrtulníku typu „701“ byly připevněny nevelké svislé plošky s kapkovitým tvarem. K vzletu a přistání tento stroj využíval pevný lyžový podvozek trubkové konstrukce, který bylo možné opatřit dvojicí nevelkých kol. Lyžové podvozky vrtulníku typu „701“ byly uchyceny ke dvěma tandemově uspořádaným příčným nosníkům trubkové konstrukce, které mohly nést nosítka s raněnými nebo nákladové kontejnery.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  pět exemplářů

Uživatelé:  žádní

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      jeden pístový motor typu Zhuzhou HS-6C (modifikace sovětského motoru typu Al-14R) s max. výkonem 275 hp

Kapacita:  dva pasažéři, dva ležící ranění na nosítkách nebo náklad (max. užitečné zatížení tohoto stroje činí 450 kg). K přepravě nosítek a nákladu slouží vnější kontejnery, které se připevňují k nosníkům lyžových podvozků.

Výzbroj:    žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 17.5.2026