Avicopter AC313 (Z-8F-100)

Typ:  středně těžký víceúčelový vrtulník uzpůsobený pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci; vývojový derivát palubního obojživelného vrtulníku typu Z-8 (kopie francouzského typu SA321Ja Super Frélon)

Určení:  přeprava osob a nákladu, pátrací a záchranná činnost, pobřežní hlídková činnost a přeprava raněných

Odlišnosti modelu AC313 od vrtulníku Z-8:

- nová konstrukce přední části trupu s dvoumístnou pilotní kabinou. Přední část trupu tohoto modelu má robustnější profil.

- nová konstrukce břicha trupu s plochým profilem. Naproti tomu břicho trupu modelu Z-8 má člunovitý tvar.

- přepracované zasklení pilotní kabiny. Zasklení pilotní kabiny tohoto modelu tvoří menší počet okének s větší plochou a posádce poskytuje lepší výhled. Zatímco zasklení pilotní kabiny vrtulníku typu AC313 se sestává z osmi okének, dvou čelních a šesti postranních, zasklení pilotní kabiny předchozího modelu je rozděleno na čtrnáct okének, osm postranních a šest čelních.

- odlišné zasklení nákladové kabiny. Zasklení nákladové kabiny tohoto modelu se sestává z šesti párů okének s tvarem na výšku postaveného obdélníku a jednoho páru kulatých okének. Naproti tomu na bocích nákladové kabiny modelu Z-8 se nacházejí tři páry okének s tvarem naležato postaveného obdélníku a jeden pár kulatých okének. Zatímco obě kulatá okénka jsou součástí nouzového výstupu, pravé přední obdélníkové okénko je řešeno jako odsuvné, levé přední obdélníkové okénko má výrazně větší rozměry a je vetknuto do přístupových dveří.

- instalace nových horizontálních nosných pylonů hlavního podvozku. Zmíněné pylony mají robustnějším profil. Kromě toho postrádají instalaci koncových vyrovnávacích plováků a trubkových vzpěr.

- modifikovaná vnitřní konstrukce draku. Některé konstrukční celky draku tohoto modelu jsou zhotoveny z kompozitních materiálů. Kompozitní materiály se na celkové hmotnosti draku tohoto modelu podílejí z cca 50-ti %. To sebou přineslo redukci hmotnosti.

- instalace silnějších 1 877 hp motorů typu PT6B-67A kanadské výroby na místo 1 190 hp čínských motorů typu WZ-6 (kopie francouzského typu Tuboméca IIIC). Zatímco motory typu PT6B-67A mají jednoduché výfukové trubice s oválným průřezem, motory typu WZ-6A využívají zdvojené výfukové trubice s kruhovým průřezem (dvě trubice nad sebou).

- nová konstrukce přední partie hřbetní trupové nástavby s lapači vzduchu předních motorů. Motory tohoto modelu využívají řadu obdélníkových lapačů vzduchu. Zmíněné lapače jsou zapuštěny do potahu boků a hřbetu hřbetní trupové nástavby, v oblasti před výfukovými trubicemi, a jsou opatřeny kovovými síty. Naproti tomu motory předchozího modelu využívají dvojici kruhových lapačů vzduchu, která se nachází v čele hřbetní trupové nástavby. U tohoto modelu je proto přední partie hřbetní trupové nástavby opatřena aerodynamickým krytem, který se táhne až nad pilotní kabinu. Jedná se o obdobnou konstrukci jako u vrtulníku typu Z-8F.

- modifikovaný lapač vzduchu zadního motoru. Lapač vzduchu zadního motoru, který se nachází na hřbetu hřbetní trupové nástavby, v oblasti za rotorem, je opatřen kovovým sítem alá Z-8F.

- instalace nových rotorových listů s kompozitní konstrukcí

- instalace nové avioniky

- nový interiér kokpitu. Piloti tohoto modelu mají k dispozici nárazuvzdorné sedačky značky Fisher a pětici barevných multifunkčních displejů (MFD).

Historie:  Středně těžký víceúčelový vrtulník typu AC313 představuje přímou reakci společnosti Avicopter na vzrůstající zájem o velkokapacitní nákladní vrtulníky na domácím trhu. Přestože dle tvrzení výrobce jde o stroj kvalitativně nové konstrukce, ve skutečnosti se jedná o vývojový derivát francouzského vojenského námořního vrtulníku typu SA321Ja Super Frélon, který je v ČLR vyráběn, pod označením Z-8, závodem společnosti CHAIC (Changhe Aircraft Industries Group) z Changhe pro potřeby tuzemských ozbrojených složek, s výrazně modifikovanou konstrukcí draku, novými motory a novou avionikou. Protože je vrtulník typu AC313 schopen působit i ze vzletových a přistávacích ploch, které se nacházejí v nadmořské výšce až 4 500 m, na rozdíl od všech předchozích vzdušných prostředků s rotující nosnou plochou čínské výroby může operovat i ve vysokohorských oblastech Tibetu. Kromě toho se jedná o zdaleka největší a nejvýkonnější vrtulník, který kdy byl vyráběn na území ČLR. První prototyp vrtulníku typu AC313 se do oblak poprvé vydal dne 18. března 2010, z VPD letiště Lumeng nacházejícího se v Jingdezhenu, a svůj veřejný debut si odbyl na Airshow China 2010, která se konala v listopadu toho samého roku v Zhuhai. Součástí zkoušek prototypu vrtulníku typu AC313 se staly též testy zaměřené na prověření způsobilosti pro činnosti v chladných polárních oblastech (s teplotou až -46°C). V průběhu zkušebního programu tento stroj ustanovil rychlostní rekord 336 km/h. Typový certifikát od CAAC (Civil Aviation Administration of China) vrtulník typu AC313 obdržel dne 4. ledna 2012. Provozní zkoušky tohoto stroje se podařilo úspěšně završit v prosinci roku 2013. Provozovatelem prvních pěti sériových exemplářů tohoto stroje se stala společnost Flying Dragon Special Aviation z Harbinu. Společnost Avicopter plánovala tento stroj certifikovat a nabízet též v Evropě a USA. Na mezinárodním trhu měl přitom vrtulník typu AC313 představovat přímou konkurenci evropskému typu Agusta-Westland 101, ruskému typu Mil Mi-38 a americkému typu Sikorsky S-92. Nakonec ale společnost Avicopter s tímto strojem nezaznamenala žádný exportní úspěch. Přestože byl vrtulník typu AC313 zamýšlen pro civilní sektor, našel si též cestu k ozbrojeným složkám ČLR, konkrétně k PLANAF a PLA. Zatímco vrtulníky řady AC313 PLANAF nesou označení Z-18, PLA pro tyto stroje používá označení Z-8, tedy shodné označení jako pro tuzemské modifikace francouzského Super Frélonu. Určitý počet vrtulníků tohoto typu provozuje též PAP (People‘s Armed Police), která byla založena v roce 1982 a zajišťuje vnitřní bezpečnost, včetně zásahů proti výtržníkům, únoscům a teroristům a ostrahy vládních objektů, ambasád a konzulátů, a v neposlední řadě se též podílí na záchranných a pátracích operacích a likvidacích následků živelných katastrof. Vrtulníky typu AC313 PAP přitom nesou též označení Z-8.

Verze:

AC313 – základní modifikace vrtulníku typu AC313 určená pro civilní sektor. Tento model je poháněn importovanými motory typu PT6B-67A kanadské výroby. Prototyp vrtulníku typu AC313 se do oblak poprvé vydal dne 18. března 2010. Provozovatelem prvních pěti sériových exemplářů tohoto modelu se stala společnost Flying Dragon Special Aviation.

Z-18 White Heron (Bai Lu) – vojenská palubní modifikace vrtulníku typu AC313 určená k přepravě osob mezi pobřežními základnami a palubami hladinových plavidel. Tento model vzešel ze zadání PLANAF a má motory typu WZ-6C tuzemské výroby, sklopitelný pylon vyrovnávací vrtule, modifikovaný nosný rotor se sklopitelnými listy a malé plováky na koncích horizontálních pylonů nesoucích hlavní podvozky. Vrtulník typu Z-18 vznikl ve třech exemplářích. Součástí vrtulníkového parku PLANAF se zmíněné stroje staly v letech 2012 až 2013. viz. samostatný text

Z-18J Sea Bat (Hai Bianfu) – speciální modifikace palubního dopravního vrtulníku typu Z-18 zastávající roli vzdušného stanoviště řízení a včasné výstrahy (AWACS). Prototyp tohoto modelu byl poprvé identifikován v roce 2009. Součástí vrtulníkového parku PLANAF se staly nejméně tři speciály typu Z-18J. Nejméně jeden další exemplář tohoto modelu byl dokončen ve verzi Z-18JG (?) s modifikovanou hřbetní trupovou nástavbou alá Z-8CJ. viz. samostatný text

Z-18F Sea Eagle (Hai Ying) – speciální modifikace palubního dopravního vrtulníku typu Z-18 pro protiponorkový boj (ASW). Tento model vznikl minimálně ve dvou prototypech a jednom sériovém exempláři. První ze dvou prototypů vrtulníku typu Z-18F byl poprvé identifikován v únoru roku 2014. Součástí vrtulníkového parku PLANAF se stalo nejméně pět speciálů typu Z-18F. Nejméně další dva exempláře tohoto modelu byly dokončeny ve vylepšené verzi Z-18FA. viz. samostatný text

Z-8G (Z-18A) – vojenská transportní modifikace vrtulníku typu AC313. Zkoušky vrtulníku typu Z-8G, který vzešel ze zadání PLA, se rozeběhly na konci roku 2014. Sériové exempláře tohoto modelu byly poprvé identifikovány v lednu roku 2018. viz. samostatný text

Z-8AWJ – modifikace vrtulníku typu AC313 pro PAP. Tento nástupce vrtulníku typu Z-8WJS, který vychází z vojenského transportního vrtulníku typu Z-8B, se vyznačuje instalací navijáku na pravoboku trupu, přímo nad nákladovými vraty. PAP bylo dodáno celkem 12 vrtulníků typu Z-8AWJ. Provozovatelem zmíněných strojů se stal vrtulníkový prapor Xinjinagského sboru s domovskou základnou Urumqi (Shuimongu). Zpočátku vrtulníky typu Z-8AWJ nesly bílo-olivový kabát. Později, na počátku roku 2019, obdržely celozelený finální nástřik.

Z-8AWJS – modifikace vrtulníku typu Z-8AWJ pro lesní stráž a požární sbor PAP. Vrtulník typu Z-8AWJS primárně slouží k lesnickému hlídkování a boji s lesními požáry a vyznačuje se instalací otočného kulovitého pouzdra elektro-optického pozorovacího systému pod špicí trupu, přímo za náprstkovitým krytem antény meteorologického radiolokátoru, a navijáku na pravoboku trupu, přímo nad nákladovými vraty. Pod trup tohoto modelu lze navíc připevnit nádrž na 4 t vody, kterou lze plnit a vypouštět v průběhu visu nad zemí. S plnou podtrupovou nádrží přitom vrtulník typu Z-8AWJS dokáže urazit vzdálenost až 1 050 km. PAP převzalo celkem čtyři vrtulníky typu Z-8AWJS. Provozovatelem všech zmíněných strojů, které nesou červený kabát s bílými pruhy, se stala 2. letka vrtulníkového praporu Sichuanského sboru s domovskou základnou Machang.

Z-8L – pokročilá modifikace transportního vrtulníku typu Z-8G s robustními sponsony, které s největší pravděpodobností ukrývají palivové nádrže, na bocích trupu alá Sikorsky S-92. První ze dvou prototypů tohoto modelu se do oblak poprvé vydal na konci roku 2017. Sériové exempláře vrtulníku typu Z-8L byly poprvé identifikovány v květnu roku 2020. viz. samostatný text

AC313A – civilní modifikace vojenského transportního vrtulníku typu Z-8L. Zatímco uvnitř kabiny tento model může přepravovat 28 pasažérů nebo náklad do celkové hmotnosti 4 000 kg, do vnějšího podvěsu vrtulníku typu AC313A, který má max. vzletovou hmotnost 13 800 kg, je možné umístit náklad do celkové hmotnosti 5 000 kg. Z dostupných snímků prvního prototypu tohoto stroje je patrné, že se vrtulník typu AC313A od svého vojenského protějšku v podobě vrtulníku typu Z-8L odlišuje přinejmenším konstrukcí hřbetní trupové nástavby. Hřbetní trupová nástavba vrtulníku typu AC313A se přitom nápadně podobá hřbetní trupové nástavbě italsko-britského vrtulníku typu Agusta-Westland AW101T a údajně ukrývá trojici turbohřídelových motorů typu WZ-10. V současnosti se vývoj tohoto stroje nachází ve fázi letových zkoušek. Do oblak se přitom prototyp vrtulníku typu AC313A (B-0FJX) napoprvé vydal dne 17. května 2022. Svůj veřejný debut si tento stroj odbyl na Airshow China 2022, která se konala v listopadu roku 2022 v Zhuhai.

Z-8GD (?) – speciální modifikace vrtulníku typu Z-8G určená pro vedení radioelektronického bojů. Speciál typu Z-8GD se vyznačuje instalací jednoho páru rozměrných krytů s tvarem poloviny válce na bocích trupu, v oblasti před hlavním podvozkem, a dodatečných antén a senzorů obranného systému na nosných horizontálních pylonech hlavních podvozků. Tento model byl poprvé identifikován v únoru roku 2022.

Z-8GZ (?) – speciální modifikace vrtulníku typu Z-8G zastávající poslání vzdušného velitelského stanoviště PLA. Tento model se vyznačuje instalací výklopného ramene s otočným válcovitým dielektrickým krytem antény radiolokátoru na břichu zadní části trupu, přímo za hlavním podvozkem, alá palubní Z-18J a dodatečných antén obranného systému na bocích přední a zadní části trupu. Speciál typu Z-8GZ s největší pravděpodobností vznikl jako nástupce vrtulníkového speciálu typu Mi-171ZH a poprvé byl identifikován v srpnu roku 2022.

Vyrobeno:  nejméně jeden prototyp a nejméně pět sériových exemplářů modelu AC313, tři exempláře modelu Z-18, nejméně jeden prototypový a tři sériové exempláře modelu Z-18J, nejméně jeden exemplář modelu Z-18JG?, nejméně dva prototypové a pět sériových exemplářů modelu Z-18F, nejméně dva exempláře modelu Z-18FA, nejméně jeden exemplář modelu Z-18FG?, cca 20 až 30 exemplářů modelu Z-8G, 12 exemplářů modelu Z-8AWJ, 4 exempláře modelu Z-8AWJS a nejméně dva prototypové, nejméně deset sériových exemplářů modelu Z-8L, nejméně jeden exemplář modelu Z-8GD? a nejméně jeden exemplář modelu Z-8GZ?; rozestavěn jeden prototyp modelu AC313A

Uživatelé:  ČLR (Flying Dragon Special Aviation, PAP, PLA a PLANAF)

 

AC313

 

Posádka:    dva piloti

Pohon:        tři turbohřídelové motory typu Pratt & Whitney Canada PT6B-67A kanadské výroby s max. výkonem po 1 877 hp

Kapacita:    27 osob, 15 ležících raněných s jedním ošetřovatelem nebo náklad do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s objemem 23,5 m3 a výškou 1,83 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 5 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu

 

 

TTD:     
Ø nosného rotoru:  18,90 m
Ø ocasního rotoru: 4,00 m
Celková délka: 23,05 m
Délka trupu:   ?
Výška: 6,74 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 13 800 kg
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   6 000 m
Max. dolet bez/se 3 PTB: 900/1 400 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 13.11.2022