Typ:  modifikace středně těžkého transportního obojživelného vrtulníku typu Z-8 vzešlá ze zadání PLA

Určení:  přeprava osob a nákladu, přeprava a shoz výsadku a odsun raněných

Odlišnosti od modelu Z-8:

- instalace 1 605 hp motorů typu WZ-6A na místo 1 535 hp motorů typu WZ-6

- instalace modifikovaných listů nosného rotoru s optimalizovaným tvarem konců pro vyšší vztlak

- náhrada vodotěsných spojů standardními. Z tohoto důvodu tento model pozbývá schopnosti přistání a vzletu z vodní hladiny.

- instalace pokročilejší avioniky, která má nižší hmotnost

- zjednodušený hydraulický systém vypuštěním nouzového hydraulického okruhu. Hydraulický systém tohoto modelu se sestává jen ze dvou nezávislých hlavních hydraulických okruhů a jednoho pomocného hydraulického okruhu.

Historie:  Přestože byl středně těžký obojživelný víceúčelový vrtulník typu Z-8 námořním strojem, tato bezlicenční kopie francouzského vrtulníku typu Aérospatiale SA321Ja Super Frélon si později našla též cestu k pozemní armádě (PLA). PLA nicméně zpočátku o tento stroj nejevila velký zájem. Výkonnostní parametry vrtulníku typu Z-8, který se součástí vrtulníkového parku PLANAF stal v roce 1989, totiž nebylo možné považovat za vyhovující, zejména pak ve velkých výškách. Proti tomuto typu ale hovořila též malá výkonnost, vysoká spotřeba, nízká životnost a velmi vysoká poruchovost motoru typu WZ-6, který nebyl ničím jiným, než kopií francouzského motoru typu Turboméca Turmo IIIC. Z tohoto důvodu PLA zpočátku upřednostňovala nákupy osvědčených ruských vrtulníků řady Mi-17 (Hip H/L), které by ale nebyly vůbec možné, kdyby se mezitím, v roce 1991, nerozpadl znepřátelený SSSR. Vývoj první armádní modifikace vrtulníku typu Z-8, která vešla ve známost jako Z-8A, byl zahájen v roce 1992. Při návrhu zmíněného modelu byl kladen důraz na redukci hmotnosti bez vlivu na pevnost a tuhost draku, zvýšení vztlaku nosného systému a zvýšení výkonnosti pohonného systému. U armádního modelu Z-8A se přitom podařilo snížit hmotnost o nějakých 300 kg proti námořnímu modelu Z-8, a to náhradou vodotěsných spojů standardními, instalací modernější avioniky, která má nižní hmotnost, zjednodušením hydraulického systému vyjmutím nouzového hydraulického okruhu a odstraněním postranních vyrovnávacích plováků. Díky tomu armádní model Z-8A pozbyl schopnosti vzletu a přistání na vodní hladině, stejně jako schopnosti plavby. Jednalo se však o schopnosti, pro které PLA beztak neměla využití. Protože měla být účinnost nosného systému armádního modelu Z-8A zvýšena bez vlivu na pevnost a životnost rotorových listů, úpravy nosného rotoru tohoto modelu se omezily pouze na tvarování konců rotorových listů. Díky nově tvarovaným koncům listů měl nosný rotor armádního modelu Z-8A o více než 2 % vyšší účinnost v porovnání s nosným rotorem námořního modelu Z-8. Armádní model Z-8A v konfiguraci se vzletovou hmotností 9 000 kg měl proto v porovnání s námořním modelem Z-8 o 700 m vyšší dostup (6 700 m vs 6 000 m). Poté, co vypršela živostnost listů nosných rotorů importovaných vrtulníků typu SA321Ja Super Frélon ze stavu PLANAF, tyto stroje obdržely rotorové listy tuzemské výroby, které byly vyvinuty právě pro armádní model Z-8A. Originální rotorové listy byly totiž pro zmíněné vrtulníky již nedostupné, neboť se tyto stroje již od roku 1981 nevyráběly. Protože byl výkon motorů typu WZ-6 nedostatečný a spolehlivost těchto pohonných jednotek nanejvýš mizerná, zatímco žádné jiné motory domácí výroby nebyly k dispozici, padlo rozhodnutí, aby byl armádní model Z-8A opatřen importovanými 2 415 hp motory typu Turboméca Makila 2A francouzské výroby. Ty přitom mimo jiné pohání vrtulníky řady Puma a Super Puma. Jak se Číňané ke zmíněným motorům dostali, není známo. Podle všeho je ale získali v Jihoafrické republice, kam byly tyto pohonné jednotky dodávány pro licenční Pumy, známé jako Oryx. Motory typu Turboméca Makila 2A ale nakonec zřejmě poháněly jen prototyp nebo prototypy. Dle většiny zdrojů totiž všechny vrtulníky typu Z-8A obdržely modifikované motory typu WZ-6, které jsou známy jako WZ-6A. Motor typu WZ-6A má přitom v porovnání s motorem typu WZ-6 nejen vyšší výkon (1 605 hp vs 1 535 hp), ale též větší spolehlivost a vyšší životnost. To dokládá, že se Číňanům motory typu Turboméca Makila 2A zřejmě nepodařilo získat ve větších počtech. První ze dvou prototypů vrtulníku typu Z-8A se do oblak napoprvé vydal v roce 1995. Konstrukční certifikát tento model obdržel v únoru roku 1999. Vojskovými zkouškami vrtulník typu Z-8A prošel v roce 2001. Letové výkony vrtulníku typu Z-8A ale nebylo možné považovat za vyhovující. Důvodem toho byl nedostatečný výkon motorů typu WZ-6A. Za vyhovující přitom nebylo možné považovat ani spolehlivost těchto pohonných jednotek. S kritikou se přitom setkala též výrobní kvalita. Z tohoto důvodu PLA nakonec vrtulník typu Z-8A převzalo, od listopadu roku 2002, v počtu pouhých devíti exemplářů (LH97801 až LH97809). Následně se Číňané rozhodli urgentní poptávku po středně těžkých transportních vrtulnících ze strany PLA vyřešit objednávkou dalších vrtulníků řady Mi-17 (Hip H/L) ruské výroby. Sériové vrtulníky typu Z-8A byly opatřeny meteorologickým radiolokátorem a postranními vyrovnávacími plováky. Naproti tomu prototypy postranní vyrovnávací plováky postrádaly, stejně jako příďový náprstkovitý kryt antény radiolokátoru. Z tohoto důvodu se sériové Z-8A od námořních Z-8 prakticky nijak nelišily. Od námořních Z-8 bylo tedy armádní Z-8A možné rozpoznat pouze díky odlišnému kamuflážnímu nátěru. Zatímco vrtulníky typu Z-8A mají kamuflážní nátěr sestávající se z nepravidelných polí světle hnědé a dvou odstínů zelené barvy, vrtulníky typu Z-8 létají ve světle šedém kabátu. Provozovatelem všech vrtulníků typu Z-8A se stal 7. armádní regiment 26. armádní skupiny.

prototyp

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy a devět sériových strojů

Uživatelé:  ČLR (PLA)

Posádka:   dva piloti

Pohon:       tři turbohřídelové motory typu Changzhou WZ-6A (upravená kopie francouzského typu Turboméca Turmo IIIC) s max. výkonem po 1 605 hp

Radar:        meteorologický radiolokátor typu „Type 661“, instalovaný uvnitř rozměrného náprstkovitého krytu vystupujícího ze špice trupu.

Kapacita:   39 osob, 27 výsadkářů, 15 ležících raněných s lékařským doprovodem nebo náklad do celkové hmotnosti 3 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 6,12 m x 1,90 m x 1,83 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 5 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu

Výzbroj:     žádná