Typ:  pokročilá modifikace taktického útočného vrtulníku typu Z-9W uzpůsobená pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci

Určení:  primárně ničení tanků a jiné obrněné techniky protivníka a ničení pozemních cílů v rámci přímé palebné podpory pozemních jednotek, sekundárně přeprava osob a nákladu

Odlišnosti modelu Z-9W:

- instalace zbraňových závěsníků pod zalomeným průběžným pomocným křídlem, které je uchyceno k břichu trupu, v oblasti za zadními dveřmi kabiny. Naproti tomu zbraňové závěsníky modelu Z-9W byly instalovány pod nosníkem, který procházel interiérem kabiny a snižoval tak její kapacitu. Zbraňové závěsníky tohoto modelu mají navíc vyšší nosnost. Díky tomu lze na ně umístit dvojnásobný počet PTŘS (8 vs 4).

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PTŘS typu HJ-8E, které mají silnější bojovou hlavici, vylepšený naváděcí systém a větší dosah (6 km), a PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-90. Zmíněné střely se umisťují na čtyřnásobná odpalovací zařízení. Zatímco střely typu PL-90 jsou odpalovány z odpalovacích lišt, k odpalování střel typu HJ-8E slouží válcovité kontejnery. 

- instalace elektro-optického zaměřovacího systému typu YY-1, který v sobě sdružuje TV kameru a IČ senzor s laserovým dálkoměrem, na místo jednoduchého denního periskopického zaměřovače. Instalace kulovitého pouzdra optiky zmíněného systému se nachází pod prodlouženou a zploštěnou špicí trupu. Naproti tomu periskopický zaměřovač modelu Z-9W byl vetknut do stropu pilotní kabiny, vlevo od podélné osy trupu. Zde se u modelu Z-9WA nachází, stejně jako u modelu Z-9B, levé stropní okénko.

- instalace joysticku a dvou velkých multifunkčních displejů, které slouží k obsluze elektro-optického zaměřovacího systému typu YY-1, na pracovišti zbraňového operátora. Součástí vybavení pilotní kabiny tohoto modelu je ale též ještě jeden malý multifunkční displej a brýle nočního vidění.

- instalace 853 hp motorů typu WZ-8C (kopie francouzského typu Turboméca Arriel 2C) na místo 736 hp motorů typu WZ-8A (modifikace francouzského typu Turboméca Arriel-1C2). Motory typu WZ-8C jsou navíc v nouzovém 2 min režimu schopny podávat výkon 1 054 hp.

- instalace zesílené transmise

- instalace jednoduchého obranného systému. Obranný systém tohoto modelu se sestává z výstražného RL přijímače a výmetnic klamných cílů. Drobné polokapkovité kryty antén výstražného RL přijímače se přitom nacházejí na bocích zadní části trupu, přímo za šachtami hlavního podvozku. Výmetnice klamných cílů jsou zase umístěny na bocích zadní části trupu, přímo za pomocným křídlem, resp. přímo nad šachtami hlavních podvozků.

- zesílená pancéřová ochrana kokpitu

- instalace po jedné ploutvové anténě datalinku v ose břicha ocasního nosníku, přímo před VOP, a v ose hřbetu trupu, přímo za výtokovými trubicemi pohonných jednotek

- instalace nosníku s měřičem letových údajů nad pravými předními dveřmi kabiny

- instalace modifikované avioniky. Součástí avioniky tohoto modelu mimo jiné je systém pro indikaci polohy a pohybu při nízkých rychlostech, který usnadňuje přistání za zhoršené viditelnosti.

Historie:  Poptávku po útočném vrtulníku ze strany PLA se Číňané již od přelomu 60. a 70. let snažili uspokojit nákupem v zahraničí. Protože všechny pokusy o pořízení útočných vrtulníků zahraniční konstrukce skončily nezdarem, v polovině 80. let byl zde zahájen vývoj útočné modifikace lehkého víceúčelového vrtulníku typu Z-9, nejmodernějšího vrtulníku, který byl tehdy v ČLR vyráběn. Útočná modifikace této závodem z Harbinu na základě licence vyráběná kopie francouzského vrtulníku typu Aérospatiale AS365N Dauphin II vešla ve známost jako Z-9W a do výzbroje PLA byla zařazena v polovině 90. let. Protože byl zmíněný stroj navržen narychlo a ještě k tomu bez předchozích zkušeností s bitevními vrtulníky, měl celou řadu nedostatků. Vrtulník typu Z-9W totiž neumožňoval vést útoky na pozemní cíle v noci za špatných meteorologických podmínek, neboť zaměřovací systém tohoto stroje byl opatřen pouze denním kanálem. Protože zaměřovač vrtulníku typu Z-9W nebyl stabilizován, posádka tohoto stroje mohla vést útoky za pomoci PTŘS pouze z vodorovného letu. Díky absenci stabilizace navíc zaměřovač vrtulníku typu Z-9W trpěl vibracemi, což mělo neblahý vliv na přesnost střelby. Dosah jediné protitankové zbraně tohoto stroje v podobě střel řady typu HJ-8, který měl dle výrobce činit 4,3 až 5,3 km, byl navíc pouze teoretický. Ve skutečnosti nebylo reálné za pomoci této zbraně zasáhnout cíl nacházející se ve vzdálenosti větší než 2,5 km. Po celou dobu navádění musel být navíc cíl v přímé viditelnosti, což zvyšovalo riziko sestřelení nepřátelskou PVO. Aby toho nebylo málo, tak při dlouhém letu střely řady HJ-8 rychle ztrácely kinetickou energii. Díky tomu bylo s nimi možné docílit ideální průraznost při střelbě ze vzdálenosti pouhý 1 km. Kuli slabé pancéřové ochraně a absenci jakýchkoliv prvků aktivní ochrany byl navíc vrtulník typu Z-9W na bojišti značně zranitelný. Kromě toho měl tento stroj velmi omezenou přepravní kapacitu, neboť nosník zbraňových závěsníků, procházel přímo interiérem kabiny. Přímou reakcí na výše uvedené nedostatky ze strany výrobce se stal vylepšený model Z-9WA. U zmíněného stroje jsou přitom zbraňové závěsníky umístěny pod průběžným křídlem, které je uchyceno k břichu trupu, přímo za zadními dveřmi kabiny. Díky tomu zbraňové závěsníky vrtulník typu Z-9WA nesnižují přepravní kapacitu kabiny proti výchozímu modelu Z-9B. Kromě toho zbraňové závěsníky tohoto modelu mají vyšší nosnost. Díky tomu lze na ně zavěsit dvojnásobný počet PTŘS (8 vs 4). Jednoduchý denní teleskopický zaměřovač navíc u tohoto modelu ustoupil elektro-optického zaměřovacímu systému typu YY-1 z dílny EOTDC (Luoyang Electro-Optics Technology Development Centre), který v sobě sdružuje TV kameru a IČ senzor s laserovým dálkoměrem. Protože má zmíněný systém IČ kanál, vrtulník typu Z-9WA může, na rozdíl od vrtulníku typu Z-9W, napadat pozemní cíle i v noci a za ztížených meteorologických podmínek. Vzhledem k tomu, že instalace pomocného křídla se zbraňovými závěsníky sebou přinesla posun těžiště směrem dozadu, konstruktéři vrtulníku typu Z-9WA kulovité pouzdro optiky systému typu YY-1 umístili pod protaženou špici trupu. Naproti tomu denní optický zaměřovač modelu Z-9W se nacházel na střeše pilotní kabiny, vlevo od podélné osy trupu. Kromě toho vrtulník typu Z-9WA obdržel jednoduchý obranný systém, který se sestává z výstražného RL přijímače a výmetnic klamných cílů, a zesílenou pancéřovou ochranu kabiny. Protože všechny výše uvedené úpravy vedly k vzrůstu hmotnosti, vrtulník typu Z-9WA byl navíc opatřen silnějšími 853 hp motory typu WZ-8C. Naproti tomu pohon vrtulníku typu Z-9W obstarávaly 736 hp motory typu WZ-8A. Motor typu WZ-8C je navíc schopen v nouzovém režimu podávat po dobu 2 min výkon až 1 054 hp. Toho je přitom možné využít v případě výpadku jednoho z nich. Instalace silnějších motorů se ale neobešla bez zesílení transmise. Naváděná výzbroj byla u vrtulníku typu Z-9WA rozšířena o PTŘS typu HJ-8E a PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-90 (TY-90). Naproti tomu neřízenou výzbroj tento model přebírá od svého předchůdce v podobě vrtulníku typu Z-9W bez změn. Vývoj vrtulníku typu Z-9WA byl zahájen na počátku prvního desetiletí 21. století. Součástí výzbroje PLA se tento model stal v roce 2005. Od roku 2007 se vrtulník typu Z-9WA nachází v nevelkém počtu též ve výzbroji PLAAF. Na jednom z těchto strojů byl testován radiolokátor, který pracoval v mm pásmu a využíval anténu nacházející se nad hlavou nosného rotoru. Vrtulník typu Z-9WA nicméně není prost všech nedostatků svého předchůdce v podobě vrtulníku typu Z-9W. Protože jedinou protitankovou zbraní tohoto stroje nadále jsou střely řady HJ-8, stejně jako typ Z-9W může napadat tanky a obrněnou techniku ze vzdálenosti ne větší než 2,5 km, resp. 1 km kuli ideální průraznosti. Proti typu Z-9WA ale hovoří též vysoká zranitelnost na bojišti kuli slabé pancéřové ochraně a jednoduchému obrannému systému.

Verze:

Z-9WA – základní výše popsaná modifikace vrtulníku typu Z-9WA. Provozovatelem tohoto modelu se kromě PLA a PLAAF stala též Keňa. Do Keňi bylo přitom vyvezeno šest těchto strojů, z toho čtyři v roce 2010 a dva v roce 2013. Ve všech případech se ale jednalo o „olétané“ vrtulníky ze stavu PLA, jejichž motory byly předtím dovybaveny mnohokanálovými prachovými filtry alá Z-9WE. Keňa se přitom stala jediným provozovatelem originálních Z-9WA.

Z-9WE – exportní modifikace vrtulníku typu Z-9WA. Tento model se vyznačuje instalací dodatečných mnohokanálových prachových filtrů na vstupech vzduchu pohonných jednotek. Prvním provozovatelem vrtulníku typu Z-9WE se stal Kamerun. Kamerun si přitom objednal a v roce 2014 převzal čtyři tyto stroje. V dubnu roku 2024 byl vrtulník typu Z-9WE poprvé spatřen v barvách Džibuti a Rovníkové Guinei.

Vyrobeno:  ? exemplářů modelu Z-9WA a nejméně 7 exemplářů modelu Z-9WE

Uživatelé:  Z-9WA: ČLR (PLA a PLAAF) a Keňa, Z-9WE: Džibuti, Kamerun a Rovníková Guinea

Posádka:   pilot a druhý pilot-zbraňový operátor

Pohon:      dva turbohřídelové motory typu Zhuzhou WZ-8C (kopie francouzského typu Turboméca Arriel 2C) s max. výkonem po 853 hp, resp. 1 054 hp ve 2 min nouzovém režimu

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu YY-1, který v sobě sdružuje TV kameru a IČ senzor s laserovým dálkoměrem. Instalace otočného kulovitého pouzdra zmíněného systému se nachází pod špicí trupu.

                  - obranné: výstražný RL systém (jeden pár drobných polokapkovitých krytů nacházející se na bocích zadní části trupu, přímo za šachtami hlavního podvozku) a výmetnice klamných cílů (jejich instalace se nachází na bocích zadní části trupu, přímo za pomocným křídlem, resp. přímo nad šachtami hlavních podvozků)

Výzbroj:     podvěsná výzbroj, přepravovaná na dvou postranních trupových závěsnících – osm PTŘS s poloautomatickým povelovým systémem dálkového navedení (SACLOS) typu HJ-8A/B/C/E, osm PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-90, dva raketové bloky s neřízenými raketami ráže 57 mm, 80 mm či 90 mm nebo dva střelecké kontejnery typu PC-1AY s 12,7 mm kulomety se zásobou 400 nábojů

Poslední úpravy provedeny dne: 11.4.2024