Harbin Z-9 (AC312)

Typ:  lehký víceúčelový vrtulník uzpůsobený pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i noci (na základě licence vyráběná kopie francouzského typu Aérospatiale AS365N Dauphin II)

Určení:  přeprava osob a nákladu, přeprava a shoz výsadku, pátrací a záchranná činnost, odsun raněných, výcvik pilotů, boj s ponorkovými a hladinovými plavidly protivníka, pozorování bojiště, taktický průzkum, řízení dělostřelecké palby a rušení radiolokátorů a spojovacích prostředků protivníka

Historie:  Zlepšující se vztahy mezi komunistickou ČLR a západem, které sebou přinesla 70. léta 21. století, tomuto do té doby zcela izolovanému státu ve druhé polovině té samé dekády umožnily zakoupit celkem 13 třímotorových středně těžkých obojživelných námořních vrtulníků s turbohřídelovým pohonem typu SA321Ja Super Frélon francouzské výroby. A nejen to. Číňanům se následně podařilo vyjednat též transfer výrobních technologií, aby mohli zmíněný stroj zavést, pod označením Z-8, do výrobního programu závodu z Changhe. Tomu dne 2. července 1980, po dlouhých jednáních, následoval podpis smlouvy, která domácímu podniku z Harbinu zajistila oprávnění ke kompletaci 48-ti lehkých víceúčelových vrtulníků typu AS365N1 Dauphin II, pod označením Z-9, z konstrukčních sestav dodaných francouzským výrobcem. Dle té samé smlouvy mělo být závodem ze Zhuzhou sestaveno, pod označením WZ-8, celkem 100 exemplářů pohonné jednotky tohoto stroje v podobě 705 hp turbohřídelového motoru typu Turboméca Arriel-1C1. Na výrobě vrtulníku typu Z-9 se ale měl podílet též závod z Boadingu, a to dodávkami rotorových listů. Pořízení moderních vrtulníků bylo tehdy pro ČLR aktuální tématem. Díky neúspěchům domácího vývoje (typy Z-6 a Z-7) se totiž všechny ozbrojené složky tohoto státu, včetně civilního sektoru, musely tehdy nadále plně spoléhat na jednomotorové pístové vrtulníky řady Z-5 (Hound A), které bylo již tehdy možné považovat za beznadějně morálně zastaralé. Zmíněný stroj totiž nebyl ničím jiným, než závodem z Harbinu vyráběnou licenční kopií sovětského vrtulníku typu Mil Mi-4 (Hound A), jehož původ lze vystopovat na počátku 50. let. První vzorový exemplář vrtulníku typu AS365N1 byl zalétán na konci roku 1980. Poté byl odeslán do ČLR. První Dauphin II, který byl sestaven na lince závodu z Harbinu, se od země poprvé odpoutal v polovině roku 1981. Kompletace všech 28-ti exemplářů vrtulníku typu Z-9 byla provedena pod dozorem francouzských odborníků. K jejich sestavení přitom posloužily předem předpřipravené konstrukční sestavy francouzské výroby. Ty byly tvořeny kompletními trupy, do kterých byly vestavovány pouze jednotlivé palubní agregáty. Poslední 28. vrtulník typu Z-9 byl dokončen v roce 1985. Mezitím vzešla ze strany Číňanů poptávka po pokročilejší modifikaci Dauphinu II v podobě modelu AS365N2, který se vyznačuje zejména instalací silnějších 736 hp motorů typu Turboméca Arriel-1C2. Zatímco čínská licenční kopie vrtulníku typu AS365N2 vešla ve známost jako Z-9A, pro licenční kopii motoru typu Arriel-1C2 bylo vyhrazeno označení WZ-8A. Vrtulník typu Z-9A byl postaven ve 20-ti exemplářích. V konstrukci těchto strojů přitom již v menší míře našly uplatnění též některé součástky čínské výroby. Z podstatné části byly ale vrtulníky typu Z-8A sestaveny z importovaných komponent francouzské výroby. Poslední, dvacátý, exemplář tohoto modelu byl přitom dokončen v lednu roku 1992. Mezitím, v roce 1988, se v prostorách závodu z Harbinu rozeběhly práce na pokročilé modifikaci vrtulníku typu Z-9A, která byla zpočátku známa jako Z-9A-100. Drak tohoto modelu byl přitom již z 72,2-ti % čínským výrobkem. Na konstrukci jeho pohonných jednote. se čínské součástky podílely z celých 91-ti %. Kromě toho vrtulník typu Z-9A-100 obdržel celokompozitní 11-ti lopatkový fenestron s lopatkami s větší hloubkou. Naproti tomu obě předchozí verze vrtulníku typu Z-9 byly opatřeny celokovovým 13-ti lopatkovým fenestronem. Tento zásah do konstrukce přitom sebou přinesl zlepšení ovladatelnosti, což mimo jiné umožnilo snížit omezení pro postranní vítr. Změn ale doznalo též palubní vybavení. První ze dvou prototypů vrtulníku typu Z-9A-100 se do oblak napoprvé vydal dne 16. ledna 1992. Letové zkoušky tohoto modelu byly završeny v listopadu toho samého roku. Konstrukční certifikát vrtulník typu Z-9A-100 obdržel v následujícím měsíci. Do výrobního programu závodu z Harbinu byl tento model zaveden v roce 1993, pod novým označením Z-9B. PLA přitom první exemplář tohoto modelu převzalo v roce 1994. Sériová výroba vrtulníku typu Z-9B zpočátku běžela poměrně pomalým tempem. Zatímco do roku 1997 PLA převzalo 25 těchto strojů, v roce 1998 jich bylo PLA dodáno jen 7. I přesto se vrtulník typu Z-9B nakonec stal nejvíce rozšířeným modelem z celé řady Z-9. Jeho produkce se totiž nakonec zastavila na celých 120-ti exemplářích. Později byl model Z-9B ve výrobním programu závodu z Harbinu nahrazen modelem Z-9-H425 (Z-9H), který lze považovat za čínský protějšek francouzského vrtulníku typu AS365N3. Příchod vrtulníků řady Z-9 přitom PLA umožnil se konečně zcela zříci archaických pístových vrtulníků řady Z-5 (Hound A). Přestože vrtulníky řady Z-9 představovaly pro PLA významný kvalitativní skok, páteř vrtulníkových výsadkových útvarů tvořily jen poměrně krátkou dobu. Rozpad znepřáteleného SSSR, k němuž došlo v roce 1991, totiž Číňanům umožnil navázat obchodní vztahy s Ruskem. Již v roce 1991 proto mohli zakoupit podstatně výkonnější a zároveň lacinější transportní vrtulníky typu Mi-17 (Hip H). Tyto stroje pak, spolu s vrtulníky typu Mi-171 (Hip L), všechny vrtulníky řady Z-9 postupně odsunuly z pozice transportních a výsadkových strojů. V této souvislosti byly některé vrtulníky této řady uzpůsobeny k plnění jiných úkolů, včetně spojovací činnosti, pátrací a záchranné činnosti, výcviku pilotů či řízení dělostřelecké palby. Některé vrtulníky typu Z-9 se dokonce staly vzdušnými velitelskými stanovišti a komunikačními centry pozemních vojsk nebo speciály pro vedení radioelektronického boje (REB). Součástí výzbroje PLA se ale staly též specializované modifikace vrtulníku typu Z-9 pro ničení tanků a obrněné techniky protivníka za pomoci ŘS a pozemních cílů za pomoci neřízené munice v rámci přímé palebné podpory pozemních vojsk. Konkrétně se jedná o verze Z-9W, Z-9WA a Z-9WZ. Vrtulníky řady Z-9 jsou do dnešních dnů nosným typem PLA. Kromě PLA vrtulníky řady Z-9 provozuje též PLANAF (ve verzi Z-9C/D) a PLAAF (ve verzi Z-9B a Z-9WA/ZH). Vrtulníky této řady si v neposlední řadě našly též cestu k různým bezpečnostním a záchranným složkám ČLR, včetně ozbrojené policie PAP (ve verzi Z-9WJ/WJS/HWJ1), celní stráže a pobřežní stáže. Kromě toho se dočkaly též služby u různých civilních provozovatelů. Civilní Z-9 jsou přitom mimo jiné používány k přepravě vedení různých velkých čínských státních firem. Vrtulníky této řady ale zaznamenaly též určité úspěchy na mezinárodním trhu. Vůbec prvním zahraničním provozovatelem těchto strojů se přitom stalo, v roce 2000, Mali. Tím se vrtulník typu Z-9 stal vůbec prvním vrtulníkem čínské výroby, který se dočkal exportu. Zatímco produkce vrtulníků řady Dauphin byla zastavena na počátku roku 2022, vrtulníky řady Z-9 jsou vyráběny nadále.

Verze (vojenské):

Z-9 – první výrobní modifikace vrtulníku typu Z-9. Tento model je přímou kopií lehkého víceúčelového vrtulníku typu AS365N1 francouzské konstrukce. Pohon vrtulníku typu Z-9 obstarávají 705 hp turbohřídelové motory typu WZ-8 (kopie francouzského typu Turboméca Arriel-1C1). V letech 1981 až 1985 bylo závodem z Harbinu z předem připravených konstrukčních sestav francouzské výroby sestaveno celkem 28 těchto strojů.

Z-9A – pokročilá modifikace vrtulníku typu Z-9. Tento model je přímou kopií lehkého víceúčelového vrtulníku typu AS365N2 francouzské konstrukce. Pohon vrtulníku typu Z-9A obstarávají 736 hp turbohřídelové motory typu WZ-8A (kopie francouzského typu Turboméca Arriel-1C2). Vrtulník typu Z-9A byl postaven ve 20-ti exemplářích. Poslední z nich byl přitom dokončen v lednu roku 1992. Zatímco všechny vrtulníky typu Z-9 byly sestaveny výhradně z komponent francouzské výroby, v konstrukci vrtulníků typu Z-9A již našly v menší míře uplatnění některé součástky čínský výroby.

Z-9B (Z-9A-100) – pokročilá modifikace vrtulníku typu Z-9A s instalací celokompozitního 11-ti lopatkového fenestronu s lopatkami s větší hloubkou (na místo celokovového 13-ti lopatkového fenestronu) a modifikovaného palubního vybavení. Drak tohoto modelu je navíc z celých 72,2-ti % sestaven z dílů domácího původu. První ze dvou prototypů vrtulníku typu Z-9B, které nesly označení Z-9A-100, se do oblak napoprvé vydal dne 16. ledna 1992. Do výzbroje PLA byl tento model zařazen v roce 1994. Brány závodu z Harbinu přitom vrtulník typu Z-9B opustil v počtu 120-ti exemplářů.

Z-9 (ABCP) – speciální modifikace vrtulníku typu Z-9 zastávající roli vzdušného velitelského stanoviště a komunikačního centra pozemních vojsk. Od transportního modelu Z-9 lze tento speciál rozpoznat díky instalaci dvou párů mohutných ploutvových antén. Zatímco jeden z nich se nachází na hřbetu trupu, na úrovni prostředních vstupních dveří, ten druhý je umístěn na břichu trupu, přímo za šachtami hlavního podvozku.

JZP-9A – speciální modifikace vrtulníku typu Z-9 určená k řízení dělostřelecké palby. Od transportního modelu Z-9 lze tento speciál rozpoznat díky instalaci jedné mohutné ploutvové antény na hřbetu trupu, vlevo od jeho podélné osy, přímo nad prostředními vstupními dveřmi.

Z-9 (REB) – speciální modifikace vrtulníku typu Z-9 určená k rušení radiolokačních stanic a spojovacích prostředků protivníka. Od transportního modelu Z-9 lze tento speciál rozpoznat díky instalaci antén na bocích trupu, přímo před šachtami hlavního podvozku.

Z-9BZK-001 – speciální modifikace vrtulníku typu Z-9 určená k pozorování pozemního bojiště. Od transportního modelu Z-9 lze tento speciál rozpoznat díky protažení přídě přídě trupu v rozměrný zaoblený horizontálně zploštělý a směrem do stran vystupující radom z dielektrického materiálu.

Z-9W/G – taktická útočná modifikace vrtulníku typu Z-9B. Tento model je primárně určen pro boj s tanky a jinými obrněnými vozidly protivníka a vyznačuje se instalací jednoho páru zbraňových závěsníků, na který lze umístit PTŘS typu HJ-8, raketové bloky nebo střelecké kontejnery, na bocích trupu, teleskopického zaměřovače na střeše pilotní kabiny a lehké pancéřové ochrany klíčových systémů. První ze dvou prototypů vrtulníku typu Z-9W se do oblak napoprvé vydal v roce 1987. Produkce tohoto modelu se rozeběhla na počátku 90. let a zastavila se na cca 80 exemplářích. Provozovatelem vrtulníku typu Z-9W se stalo PLA. Neúspěšná exportní modifikace tohoto modelu nese označení Z-9G. viz. samostatný text

Z-9C/CJ/EC – námořní víceúčelová modifikace vrtulníku typu Z-9B uzpůsobená pro činnost z palub hladinových plavidel. Tento model se vyznačuje instalací radiolokátoru Agrion 15 nebo KLC-1 v prodloužené špici trupu a dočkal výroby hned ve třech subverzích, a to protiponorkové s ponorným sonarem a postranními závěsníky pro dvě torpéda, pátrací-záchranné s pátracím světlometem, elektro-optickým pozorovacím systémem a elektricky ovládaným navijákem a cvičné (Z-9CJ?). Některé exempláře vrtulníku typu Z-9C byly navíc upraveny na ozbrojené speciály k přímé palebné podpoře a ničení nechráněných cílů, aby mohly zajišťovat podporu operací zaměřených proti somálským pirátům. viz. samostatný text

Z-9EA – ozbrojená exportní modifikace vrtulníku typu Z-9A. Tento model se vyznačuje instalací dvou zbraňových závěsníků, které jsou umístěny pod nosníky procházejícími zadními dveřmi kabiny alá bitevní Z-9W. Na nich přitom vrtulník typu Z-9EA může přepravovat střelecké kontejnery s kulomety nebo raketové bloky. Prvním provozovatelem vrtulníku typu Z-9EA se stalo Mali. Do Mali byly přitom v červnu roku 2000 vyvezeny dva tyto stroje. Další dva vrtulníky typu Z-9EA byly v roce 2003 dodány Mauretánii. Zatímco Mali vrtulníky typu Z-9EA získala darem, Mauretánii byly tyto stroje dodány za dumpingových podmínek. V obou zmíněných státech navíc s vrtulníky typu Z-9EA nějakou dobu létaly čínské posádky. Číňané si totiž chtěli ověřit způsobilost těchto strojů pro činnost v náročných klimatických podmínkách, stejně jako schopnost průmyslu zajišťovat podporu jejich provozu ve vzdálených destinacích. Provoz vrtulníků typu Z-9EA v Mali a Mauretánii se poměrně dlouho obešel bez problémů. První problémy se začal objevovat na konci druhé dekády 21. století, tj. krátce poté, co obě země opustil servisní tým výrobce. To si přitom dne 19. ledna 2019 vybralo krutou daň v podobě havárie jednoho vrtulníku typu Z-9EA ze stavu vzdušných sil Mali v důsledku výpadku motoru při vzletu.

Z-9WJ – speciální modifikace vrtulníku typu Z-9 pro PAP (People‘s Armed Police). Vrtulníky typu Z-9WJ jsou opatřeny reproduktorem. První čtyři exempláře tohoto stroje byly PAP předány dne 12. září 2001.

Z-9WJS – pokročilá modifikace vrtulníku typu Z-9WJ. Vrtulníky tohoto typu jsou provozovány ze základen Zhengtang (provincie Hunan), Ningxia (provincie Ningxia), Taiyuan-Wujing (provincie Shanxi) a Jichang (provincie Shanxi)

Z-9HWJ1 – modifikace vrtulníku typu AC312A (Z-9-H425) pro PAP. Součástí vrtulníkového parku PAP se údajně stalo 16 těchto strojů. PAP přitom vrtulníky typu Z-9HWJ1 provozuje ze základen Huangzhuang (provincie Jiangsu) Urumqi-Shuimogou (autonomní oblast Xinjian).

Z-9WA/WE – pokročilá modifikace útočného vrtulníku typu Z-9W uzpůsobená pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci. Tento model se vyznačuje zejména instalací zbraňových závěsníků pod průběžným pomocným křídlem a kulovitého pouzdra elektro-optického zaměřovacího systému typu YY-1 pod prodlouženou špicí trupu. Jeho pohon navíc obstarávají silnější 853 hp motory typu WZ-8C (kopie francouzského typu Turboméca Arriel 2C). Součástí výzbroje PLA se vrtulník typu Z-9WA stal v roce 2005. Provozovatelem tohoto modelu se kromě PLA stalo též PLAAF. Exportní modifikace vrtulníku typu Z-9WA nese označení Z-9WE. viz. samostatný text.

Z-9WZ/ZH – pokročilá modifikace útočného vrtulníku typu Z-9WA s novým elektro-optickým zaměřovacím systémem, který spolupracuje s naváděcím systémem pokročilejší PTŘS s poloaktivním laserovým samonavedením typu HJ-9. Prototyp vrtulníku Z-9WZ se do oblak napoprvé vydal dne 29. prosince 2004. Tento model byl zařazen do výzbroje PLA a PLAAF. PLAAF se navíc stalo provozovatelem modelu Z-9ZH s odlišnou komunikační soustavou. viz. samostatný text

Z-9H – vojenská modifikace civilního vrtulníku typu AC312A (Z-9-H425). Součástí výzbroje PLA se vrtulník typu Z-9H stal v roce 2010.

Z-9D/DF/S/SJ – pokročilá modifikace palubního víceúčelového vrtulníku typu Z-9C s přepracovaným trupem s větší délkou a šířkou, silnějšími 853 hp motory typu WZ-8C, výkonnějším radiolokátorem typu KLC-3B a tzv. skleněným kokpitem. Tento model se dočkal výroby hned ve čtyřech subverzích, a to protilodní Z-9D se závěsníky pro čtyři protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu YJ-9 pod pomocným křídlem, protiponorkové Z-9DF se závěsníky pro dvě torpéda pod pomocným křídlem a rozšířeným vybavením o ponorný sonar, pátrací-záchranné Z-9S s pátracím světlometem, elektro-optickým pozorovacím systémem a elektricky ovládaným navijákem a cvičné Z-9SJ. První ze dvou prototypů vrtulníku typu Z-9D se do oblak napoprvé vydal v roce 2011. Ve výzbroji PLANAF se tento model nachází nejméně od srpna roku 2012. viz. samostatný text

Z-9EH – exportní modifikace vrtulníku typu Z-9H. Tento model byl od roku 2012 vyvezen do Bolivie, Ghany, Kambodži, Namibie a Zambie.

Verze (civilní):

AC312 (Z-9-H410A) – civilní víceúčelová modifikace vrtulníku typu Z-9B. Tento model může sloužit k přepravě pasažérů, VIP osob či nákladu, pátrací a záchranné činnosti, přepravě nemocných a raněných, lesnickému hlídkování, pobřežní hlídkové činnosti nebo vymáhání práva a vyznačuje se instalací povětrnostního radiolokátoru pod zaobleným dielektrickým krytem, který tvoří špici trupu alá Z-9C/D, a silnějších 853 hp motorů typu WZ-8C (kopie typu Turboméca Arriel 2C francouzské výroby). Uvnitř kabiny vrtulníku typu AC312 se nacházejí sedadla pro 8 až 14 osob. Kabinu tohoto stroje zpřístupňují tři páry dveří. Zadní dveře kabiny vrtulníku typu AC312 jsou přitom řešeny jako posuvné (směrem dozadu) a nikoliv jako výklopné. Prototyp tohoto modelu se do oblak napoprvé vydal v září roku 2001. Pro civilní provoz byl vrtulník typu AC312 certifikován v červnu roku 2002. K podpisu objednávky na prvních osm těchto strojů přitom došlo v červenci toho samého roku.

AC312A (Z-9-H425) – pokročilá modifikace civilního víceúčelového vrtulníku typu AC-312 (Z-9-H410A) s modifikovaným nosným rotorem s větším průměrem (12,00 m vs 11,93 m), zesílenou konstrukcí draku a modifikovaným palivovým systémem. Palivový systém vrtulníku typu AC312A je přitom více odolný vůči nárazu. Uvnitř pilotní kabiny tohoto modelu se nachází přístrojové vybavení americké značky Rockwell Collins. Jeho součástí se přitom stalo též pět barevných multifunkčních displejů. Vrtulník typu AC312A má v porovnání se svým předchůdcem v podobě vrtulníku typu AC312 (Z-9-H410A) vyšší vzletovou hmotnost (4 250 kg vs 4 100 kg) a větší nosnost (2 090 kg vs 1 900 kg). Prototyp vrtulníku typu AC312A (B-659L) se do oblak napoprvé vydal v prosinci roku 2003. Pro civilní provoz byl tento model certifikován v prosinci roku 2004. Široké veřejnosti byl vrtulník typu AC312A poprvé prezentován v roce 2005 (tehdy ještě pod označením Z-9-H425). Přestože se jedná o civilní stroj, od roku 2010 jej provozuje, pod označením Z-9H, též PLA. Vrtulník typu AC312A si ale našel též cestu k zahraničním uživatelům. Prvním zahraničním provozovatelem tohoto stroje se staly vzdušné síly Laosu. Vzdušným silám Laosu byly přitom dodány čtyři vrtulníky typu AC312A, z toho dva v červnu roku 2007 a dva v prosinci roku 2008. Od roku 2012 jsou zahraničním ozbrojeným silám tyto stroje dodávány pod označením Z-9EH.

AC312E (Z-9-H425E) – pokročilá modifikace civilního víceúčelového vrtulníku typu AC312A. Tento model má trup s větší délkou a šířkou alá Z-9D. Na rozdíl od vojenského typu Z-9D je ale opatřen importovanými 944 hp motory Safran Arriel 2H a civilní avionikou. Prototyp vrtulníku typu AC312E, který má vzletovou hmotnost 4 250 kg, se do oblak napoprvé vydal dne 27. července 2016. Součástí zkoušek tohoto stroje se staly též testy zaměřené na prověření způsobilosti pro činnost ve velehorských oblastech. Ty byly přitom realizovány na tibetské náhorní plošině. Zde přitom prototyp vrtulníku typu AC312E létal ve výškách až 6 300 m. Kromě toho v rámci zmíněných zkoušek operoval z letišť, které se nacházely ve výškách až 4 500 m. V tomto případě jeho nosnost činila vynikajících 500 kg. Certifikační zkoušky vrtulníku typu AC312E byly završeny v roce 2018. Prvním provozovatelem vrtulníku typu AC312E se stal státní úřad pro geofyzikální a dálkový průzkum. Zmíněný úřad přitom v roce 2018, krátce po završení certifikačních zkoušek, převzal dva tyto stroje. S vrtulníky typu AC312E ale počítá též administrativa tibetské autonomní oblasti, a to v roli policejních a sanitních strojů.

AC312C – pokročilá modifikace civilního víceúčelového vrtulníku typu AC312A s radikálně přepracovaným trupem s většími rozměry a dvoudílnými výklopnými (směrem do stran) nákladovými vraty na zádi a pevným lyžovým podvozkem na místo zatahovatelného tříbodového kolového podvozku. Vývoj tohoto modelu se v současnosti nachází ve fázi montáže prototypu.

AC312E (pro geofyzikální průzkum) – speciální modifikace civilního víceúčelového vrtulníku typu AC312E pro geofyzikální průzkum. Tento speciál se mimo jiné vyznačuje instalací rozměrného senzoru v podvěsu pod trupem, dvou rozměrných zpětných zrcátek na pravoboku přední části trupu, přímo před pravým předním spodním okénkem pilotní kabiny, a reflektoru na břichu přední části trupu, vlevo od příďového podvozku. Zkoušky prototypu tohoto speciálu byly realizovány v březnu roku 2023 na letišti Zhanghe. V průběhu zkoušek zmíněný stroj létal s různými měřícími aparaturami. Jejich cílem bylo nejen ověření vlivu rozměrného senzoru v podvěsu na letové charakteristiky, ale též prověření vzájemné elektro-magnetické kompatibility jednotlivých palubních systémů. V průběhu zkoušek tohoto stroje byla ale též ověřována schopnost palubní aparatury měřit více parametrů současně. Po ukončení zkoušek se provozovatelem tohoto stroje stane Centrum pro vzdušný geofyzikální průzkum přírodních zdrojů úřadu CGS (China Geological Survey).

AC312E (pro geofyzikální průzkum) – speciální modifikace civilního víceúčelového vrtulníku typu AC312E pro geofyzikální průzkum. Tento speciál byl poprvé identifikován v srpnu roku 2023 a vyznačuje se mimo jiné instalací dlouhého trubicovitého senzoru pod špicí trupu, vpravo od příďového podvozku, a rozměrných krabicovitých kontejnerů na bocích trupu.

Vyrobeno: více jak 200 sériových strojů

Uživatelé: Bolivie (v září roku 2014 dodáno 6 ks modelu Z-9EH), ČLR, Džibuti (v roce 2024? dodáno ? ks modelu Z-9WE) Ghana (v září roku 2015 dodány 4 ks modelu Z-9EH), Kambodža (mezi dubnem a srpnem roku 2013 dodáno 12 ks modelu Z-9EH, 6 ve víceúčelovém, 4 v ozbrojeném a 2 ve VIP dopravním provedení), Kmerun (v roce 2014 dodány 4 ks modelu Z-9WE), Keňa (v letech 2010 až 2013 dodáno 6 ks modelu Z-9WA), Laos (mezi červnem roku 2007 a prosincem roku 2008 dodány 4 ks modelu AC312A/Z-9-H425), Mali (v červnu roku 2000 dodány 2 ks modelu Z-9EA), Mauretánie (v roce 2003 dodány 2 ks modelu Z-9EA), Namibie (na počátku roku 2012 dodány 2 ks modelu Z-9EH), Pákistán (v letech 2009 až 2010 dodáno 6 ks modelu Z-9EC), Rovníková Guinea (v roce 2024? dodáno ? ks modelu Z-9WE) a Zambie (od června roku 2012 dodáno 7 ks modelu Z-9EH)

 Z-9A

Posádka:    jeden nebo dva piloti

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Zhuzhou WZ-8A (modifikace francouzského typu Turboméca Arriel-1C2) s max. výkonem po 736 hp

Kapacita:    8 plně vyzbrojených vojáků nebo náklad do celkové hmotnosti 1 900 kg, přepravovaný v nákladové kabině, nebo náklad do celkové hmotnosti 1 600 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

Výzbroj:     žádná

Z-9B

Posádka:    jeden nebo dva piloti

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Zhuzhou WZ-8A (modifikace francouzského typu Turboméca Arriel-1C2) s max. výkonem po 736 hp

Kapacita:    8 plně vyzbrojených vojáků nebo náklad do celkové hmotnosti 1 900 kg, přepravovaný v nákladové kabině, nebo náklad do celkové hmotnosti 1 600 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

Výzbroj:     žádná

AC312A (Z-9-H425)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Zhuzhou WZ-8C (kopie francouzského typu Turboméca Arriel 2C) s max. výkonem po 853 hp, resp. 1 054 hp ve 2 min nouzovém režimu

Radar:        povětrnostní radiolokátor neznámého typu, instalovaný ve špici trupu

Kapacita:    13 osob nebo náklad do celkové hmotnosti 2 090 kg, přepravovaný v nákladové kabině, nebo náklad do celkové hmotnosti 1 600 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 1.9.2023