Lisunov PS-84 (bombardovací)

Typ:  noční bombardovací modifikace dvouúčelového nočního bombardovacího/transportního letounu typu Li-2 (PS-84)

Určení:  útoky na pozemní cíle nacházející se v hloubce území protivníka za nočních podmínek

Odlišnosti od modelu PS-84 v transportní/noční bombardovací verzi:

- instalace nočního bombardovacího zaměřovače typu NKBP-4 na pravém boku trupu poblíž okénka pilotní kabiny na místo nočního bombardovacího zaměřovače typu NKBP-3

- instalace dvou pumových kazet (do každé z nich lze umístit pět 100 kg pum typu FAB-100 v pozici naležato) v přední části nákladové kabiny přímo mezi pilotní kabinou a náběžnou hranou křídla (mezi nimi se pak nachází úzká chodbička) - v této souvislosti se na břiše trupu přímo před náběžnou hranou křídla objevila dvojice vedle sebe umístěných jednodílnými dvířky opatřených pumových výhozů s obdélníkovým průřezem

- instalace jedné pumové kazety pro dalších pět 100 kg pum typu FAB-100 v ose zadní části nákladové kabiny v oblasti za odtokovou hranou křídla - v této souvislosti se na břiše trupu přímo za odtokovou hranou křídla objevil jeden jednodílnými dvířky opatřený pumový výhoz s obdélníkovým průřezem

- instalace demontovatelného ručně ovládaného jeřábu, který usnadňuje nakládání pum, uvnitř nákladové kabiny

Historie:  Protože si rychlý postup německých vojsk do týlu území SSSR vyžádal dodávat bojovou techniku na frontu ve stále větších počtech, od června roku 1942 začaly původně ryze transportní letouny typu PS-84 brány taškentského závodu č.84 opouštět ve dvouúčelové transportní-bombardovací verzi, která se vyznačovala instalací čtyř pumových závěsníků pod centroplánem. Důvodem tohoto kroku se přitom staly potíže s dodávkami specializovaných dálkových bombardovacích letounů typu Il-4 Bob (DB-3), Jer-2 a Pe-8 (TB-7), za kterými stál přesun řady výrobních závodů před německou armádou směrem na východ. Protože měly pumy umístěné ve vnějším podvěsu pod centroplánem neblahý vliv na aerodynamiku draku, a tím i na letové výkony letounů typu PS-84, jeden z nich (8. letoun z 54. výrobní série) byl později uzpůsoben pro přepravu nákladu pum uvnitř nákladové kabiny. Tato idea přitom nebyla tehdy nová, neboť se zrodila již v roce 1941, tedy krátce po německé invazi. Zmíněný stroj vycházel z transportního-bombardovacího modelu PS-84 v provedení s jedním 7,62 mm kulometem typu ŠKAS ve špici trupu, jedním 12,7 mm kulometem typu UBT ve hřbetní střelecké věži a dvěma 7,62 mm kulomety typu DA v bočních střelištích a brány taškentského závodu č.84 opustil dne 15. září 1942. Do jeho trupu byly přitom vestavěny tři pumové kazety s celkovou nosností 1 500 kg. Zatímco dvě z těchto kazet byly umístěny v přídi trupu, přímo mezi pilotní kabinou a křídlem, další se nacházela v zádi trupu, přímo za křídlem. Do každé z nich bylo přitom možné vyskládat naležato na sebe pět 100 kg pum typu FAB-100. Jejich shoz se pak děl skrz uzavíratelné obdélníkové otvory, které procházely břichem trupu. Čtveřici vnějších závěsníků typu Der-19 s celkovou nosností 1 000 kg tento stroj však plně zachovával. V konfiguraci se zredukovanou zásobou paliva a oleje mohl tedy na své palubě přepravovat náklad pum do celkové hmotnosti až 2 500 kg. Díky tomu jej bylo možné řadit dle tehdejších kritérií mezi těžké bombardéry. Závodní zkoušky jediného prototypu takto modifikovaného PS-84 byly realizovány v průběhu ledna roku 1943. Měsíc nato tento stroj převzalo Zkušební středisko vojenského letectva (NII VVS) za účelem realizace státních zkoušek. Ty se přitom rozeběhly dnem 14. březnem a byly ukončeny dne 5. dubnem 1943. Protože bylo k uvolnění pum z trupových kazet tohoto stroje zapotřebí vynaložit neúnosně velkou sílu (přes 70 kg), státními zkouškami nakonec neprošel. Přestože by bylo zmíněný nedostatek možné poměrně snadno odstranit, sériové výroby se bombardovací PS-84 nikdy nedočkal, a to i přesto, že se jeho letové výkony v konfiguraci s 1 500 kg pumovým nákladem uvnitř trupu od letových výkonů ryze transportního PS-84 příliš nelišily. Jeho zavedení do výrobního programu závodu č.84 by totiž nemálo zkomplikovalo masovou produkci, neboť se z konstrukčního hlediska od bombardovacího-transportního modelu PS-84 s instalací pumových závěsníků pod centroplánem značně odlišoval (trojice pumových výhozů procházející břichem trupu), a to bylo ve válečných podmínkách považováno za nepřijatelné.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot, navigátor/bombometčík, radista/střelec, palubní mechanik/střelec a střelec

Pohon:        dva pístové motory typu Švecov M-62IR s max. výkonem po 1 000 hp

Vybavení:   - zaměřovací: jeden noční bombardovací zaměřovač typu NKPB-4 (jeho instalace se nachází na pravém boku přídě trupu poblíž okénka pilotní kabiny), tři střelecké zaměřovače typu KPT-5 (jejich instalace se nachází ve dvou střeleckých postech, které jsou včleněny do boků zádě trupu, a na hřbetu špice trupu, přímo před čelním zasklením pilotní kabiny) a jeden střelecký zaměřovač typu MPT-1 (jeho instalace se nachází ve hřbetní střelecké věži)

Výzbroj:      jeden 7,62 mm kulomet typu ŠKAS se zásobou 450 nábojů, instalovaný v pevné lafetě typu 5T-275U vestavěné přímo do špice přídě trupu, jeden pohyblivý 12,7 mm kulomet typu UBT se zásobou 1 500 nábojů, umístněný v otočné hřbetní střelecké věži typu UTK-1, dva pohyblivé 7,62 mm kulomety typu DA se zásobou 500 nábojů na hlaveň, instalované ve střeleckých postech typu ŠKU-1 nacházejících se na bocích zádě trupu přímo před ocasními plochami, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 500 kg, přepravovaná ve třech kazetách s celkovou nosností 1 500 kg nacházejících se uvnitř nákladové kabiny (patnáct 100 kg pum typu FAB-100/-100M43 nebo shodný počet nádrží s rozptylovači BCHL typu CAP-40) a na čtyřech závěsnících s celkovou nosností 1 000 kg umístěných pod centroplánem křídla (čtyři 250 kg pumy typu FAB-250, dvě 500 kg pumy typu FAB-500 nebo dvě nádrže s rozptylovači BCHL typu VAP-500)

Poslední úpravy provedeny dne: 3.6.2012