Lisunov Li-2P (‘Cab’)

Typ:  civilní dopravní modifikace vojenského transportního letounu Li-2T

Určení:  doprava osob na krátkých, středně dlouhých a dálkových linkách

Odlišnosti od modelu Li-2T:

- absence nákladových vrat (se včleněnými druhými vstupními dveřmi) nacházejících se na levém boku trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla (kabina tohoto modelu je přístupná pouze dveřmi umístěnými na pravém boku trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla)

- zcela nový vyhřívaný a tepelně a zvukově izolovaný interiér kabiny se sedadly pro 24 cestujících (ti mají navíc k dispozici individuální osvětlení a ventilaci) uspořádaných do osmi řad po třech, kobercem na podlaze a policemi pro příruční zavazadla pod stropem

- zvětšený počet členů posádky ze čtyř osob na pět (přibráním stevarda)

Historie:  Protože na jaře roku 1945 bylo již více než zřejmé, že je porážka nepřítele v podobě fašistického Německa neodvratná, ještě na konci toho samého roku výrobní program taškentského výrobního závodu č.84 zcela přešel na neozbrojené verze letounu PS-84 (Li-2) v podobě civilního dopravního modelu Li-2P (Cab) a vojenského transportního modelu Li-2T (Cab). Tento krok byl přitom oficiálně posvěcen výnosem NKAP (Lidový Komisariát Leteckého Průmyslu) ze dne 1. května 1945. Od vojenského transportního Li-2T (Cab) se civilní dopravní Li-2P (Cab) odlišoval pouze vnitřním uspořádáním kabiny a absencí nákladových vrat nacházejících se na levém boku trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla. Brány taškentského výrobního závodu č.84 tento model opustil v letech 1946 až 1950 v počtu 270-ti exemplářů. Část z nich byla přitom vyhrazena na export. Kontrolními zkouškami, které byly realizovány na letišti Zkušebního centra vojenského letectva (NII VVS), vybraný exemplář letounu Li-2P (Cab) úspěšně prošel v srpnu roku 1946. Mezitím, v průběhu roku 1945, Aeroflot obnovil provoz letounů Li-2 na civilních linkách. Od června roku 1941, kdy na území SSSR vtrhla německá vojska, až do roku 1945 totiž tyto stroje plnily téměř výhradně potřeby sovětských ozbrojených sil. V roce 1945 byla přitom za pomoci letounů typu Li-2 spojena Moskva s Kyjevem, Charkovem, Doněckem, Oděsou, Lvovem a Dněpropetrovskem a Charkov s Kujbyševem, Stalingradem, Doněckem a Dněpropetrovskem. Od konce roku 1945 začaly pak tyto stroje létat též na 1 200 km dlouhé lince Moskva – Kišiněv. Transformaci z válečného stavu na mírový provoz přitom definitivně završil výnos ze dne 18. září 1946. Na jeho základě byly totiž definitivně rozpuštěny všechny válečné vojenské letecké společnosti, regimenty a divize Civilní Vzdušné Flotily (GVF). V této souvislosti byla na počátku roku 1947 celá civilní flotila rozdělena mezi 15 oblastních direktorátů. Současně vzniklo celkem 9 transportních letových detachementů a 17 speciálních letových detachementů, pod které spadaly např. zemědělské letouny. V každé ze svazových republik se pak nacházel jeden direktorát nebo jeden nezávislý detachement. Pouze na území Ruské SSR, největší ze svazových republik, bylo umístěno několik direktorátů. Další nezávislý transportní letový detachement se nacházel na letišti Berlín-Tempelhof. Ten zajišťoval potřeby vojenské zprávy východní části Německa (budoucí NDR) a řízení činnosti letounů Aeroflotu na linkách směřujících do západní Evropy. Dvoumotorovými letouny typu Li-2 přitom tehdy disponovaly prakticky všechny direktoráty GVF. Po ukončení zmíněné reorganizace Aeroflot své letouny typu Li-2 nasadil na další linky, a to Minsk – Charkov, Minsk – Rostov na Donu a Kišiněv – Kyjev, Leningrad – Tallinn, Leningrad – Riga, Leningrad – Vilnius, Leningrad – Minsk a Minsk – Kaliningrad. Zatímco na konci roku 1945 letouny typu Li-2 zajišťovaly dopravu na hlavních vnitrostátních linkách s celkovou délkou 14 000 km, na konci roku 1946 celková délka hlavních tratí obsluhovaná těmito stroji činila již celých 32 300 km. V případě místních linek pak délka tratí, na které Aeroflot nasadil letouny typu Li-2, za tu samou časovou periodu vzrostla z 16 400-ti km na 90 000 km. Dne 1. ledna 1947 tedy tyto dvoumotorové stroje již létaly na linkách s celkovou délkou 172 400 km. V průběhu 50. let začaly letouny typu Li-2 z linek Aeroflotu postupně vytlačovat modernější dvoumotorové pístové dopravní stroje typu Il-12 (Coach) a Il-14 (Crate). Protože okolo poloviny 50. let tyto letouny již představovaly morálně zastaralou techniku, od roku 1957 začaly být ve velkém převáděny z hlavních a mezinárodních linek na místní linky, popř. k pomocným subdivizím Aeroflotu a polovojenské sportovní organizaci DOSAAF (Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem). Přestože na linkách Aeroflotu letouny typu Li-2 definitivně dolétaly již v roce 1962, výrobními závody spadajícími pod Ministerstvo Leteckého Průmyslu (MAP), Ministerstvo Strojírenské Výroby (MOM), Ministerstvo Lodního průmyslu (MSP) a Ministerstvo Elektrotechnického průmyslu (MRP) byly tyto stroje provozovány ještě řadu dalších let. V posledních letech provozu přitom Aeroflot letouny typu Li-2 často na své linky nasazoval v konfiguraci se zredukovaným počtem členů letové posádky z pěti osob na dvě. Zatímco na hlavních linkách a mezinárodních linkách poslání těchto strojů zcela převzaly středně těžké turbovrtulové a proudové letouny řady An-10 (Cat), Il-18 (Coot) a Tu-104 (Camel), na místních linkách již zmíněné lehké pístové stroje řady Il-12 (Coach) a Il-14 (Crate) a později též i turbovrtulové letouny řady An-24 (Coke).

Verze:  -

Vyrobeno:  270 sériových strojů

Uživatelé:  viz. PS-84 (dopravní)

Posádka:    dva piloti, radista, palubní mechanik a stevard

Pohon:        dva pístové motory typu Švecov AŠ-62IR (M-62IR) s max. výkonem po 1 000 hp

Kapacita:     15, 21 nebo 24 osob (dle provedení)

Poslední úpravy provedeny dne: 3.6.2012