Lisunov Li-2UŠ (UČŠLi-2)

Typ:  speciální cvičná modifikace transportního letounu typu Li-2T

Určení:  výcvik budoucích navigátorů/bombometčíků v různých způsobech navigace, v zaměřování pozemních cílů za pomocí bombardovacího zaměřovače a ve vzdušném snímkování za denních i nočních podmínek

Odlišnosti od modelu Li-2T:

- instalace pracovišť deseti žáků a dvou instruktorů uvnitř modifikované nákladové kabiny, která je opatřena tepelnou a zvukovou izolací, plátěnou tapetou a instalací tabule (ta se nachází na dveřích oddělujících nákladovou kabinu od kabiny letové posádky) - po levoboku se nachází pracoviště 1, 3, 5, 7, 9 a 11 a po pravoboku 2, 4, 6, 8, 10 a 12 (zatímco pracoviště 1 a 2 a 5 až 10 jsou opatřena dvoumístnou lavicí, stolkem, osvětlením a přístrojovým vybavením, pracoviště 3 a 4 pouze dvoumístnou lavicí, stolkem a osvětlením, neboť jsou vyhrazena pro instruktory, pracoviště 4, 7, 8 a 12 jsou spojena s piloty prostřednictvím palubního intercomu typu SPU-6, pracoviště 11 a 12 jsou včleněna do podlahy kabiny – roli sedadla v tomto případě zastává otevřený poklop)

- instalace speciálního vybavení v podobě dvou samočinných radiokompasů typu ARK-5, jednoho radiopolokompasu typu RPK-2M, dvou radiopolokompasů typu RPKO-10M, jedné krátkovlnné radiostanice typu RSI-6K, jednoho radiovýškoměru pro malé výšky typu RV-2, dvou magnetických kompasů s dálkovým ukazatelem typu PDK-45, tří magnetických kompasů typu A-4, dvou magnetických kompasů typu KI-11, deseti ukazatelů rychlosti typu US-800, deseti barometrických výškoměrů typu VD-12000, deseti hodin typu AČCHO, jednoho teploměru pro měření venkovní teploty vzduchu, dvou optických bombardovacích zaměřovačů typu OPB-1 (jejich instalace se nachází u pracoviště 11. a 12.), dvou měřičů úhlu snosu typu AB-52, jednoho fotoaparátu typu AFA-IM (jeho instalace je umístěna u 11. pracoviště nacházejícího se po levoboku zádě trupu v oblasti před nákladovými dveřmi), jednoho palubního intercomu (pro šest uživatelů) typu SPU-6, deseti stolních lamp, dvanácti UV lamp typu UFO a jednoho astrokompasu typu AK-52

- instalace elektrogenerátoru typu GSK-1500 – ten zajišťuje napájení všech navigačních systémů umístěných v palubní učebně

- instalace rozměrného polokulovitého průzoru se sedadlem pozorovatele a výše uvedeným astrokompasem typu AK-52 v ose hřbetu střední partie trupu

- instalace antén výše zmíněných radionavigačních systémů na hřbetu a břichu trupu

Historie:  Dvoumotorové transportní letouny řady Li-2 (PS-84) sloužily pro výcvik navigátorů-bombometčíků a radistů již za dob druhé světové války. Právě tyto stroje nebyly pro zmíněný úkol vybrány náhodou, neboť do jejich prostorné kabiny bylo možné umístit přístrojové vybavení pro poměrně velkou skupinu žáků. Takto modifikované Li-2 (PS-84) přitom již od roku 1942 provozovala 1. Vyšší škola navigátorů s domovskou základnou ve střední Asii. V roce 1945 byl dle projektu z dílny A.S. Vartanjana a P.P. Tyureva v prostorách Vojenské letecké akademie (VVA) N.J. Žukovského na speciál pro výcvik navigátorů-bombometčíků upraven též jeden importovaný letoun typu C-47 Skytrain americké výroby (vojenská transportní modifikace dopravního Douglasu DC-3). Letovými zkouškami, které byly realizovány na letišti Zkušebního centra vojenského letectva (NII VVS), přitom tento stroj prošel na počátku roku 1946. Protože jej VVS hodnotilo nanejvýš kladně, ještě v září toho samého roku byl předán OKB-30 A.P. Golubkova. Mezitím tato konstrukční kancelář dostala za úkol zpracovat projekt obdobně modifikovaného domácího Li-2T (Cab). Prototyp požadovaného cvičného stroje, který následně vešel ve známost jako UČŠLi-2, vznikl v roce 1947 konverzí sériového Li-2T (2. letoun z 247. série). Státní zkušební institut vojenského letectva (GK NII VVS), který byl zodpovědný za realizaci státních zkoušek, jej přitom převzal dne 26. dubna téhož roku. Díky vestavbě specializovaného vybavení byl ale tento stroj v porovnání s transportním Li-2T (Cab) z něhož vycházel, o poznání těžší (o 920 kg). Kromě toho díky instalaci hřbetní astrokopule a celé řady antén vykazoval větším čelním aerodynamickým odporem. Z tohoto důvodu byl poněkud pomalejší. Jeho max. rychlost činila 308 km/h, zatímco transportní Li-2T (Cab) byl schopen letu rychlostí až 321 km/h. I přesto státní zkoušky tohoto stroje zakončilo dne 19. května 1947 doporučení pro zařazení do výzbroje VVS. Závodní zkoušky prvního operačního UŠČLi-2 (5. letoun z 261. série), který se vyznačoval instalací účinnější ventilace kabiny s učebnou, modifikované hřbetní astrokopule a upraveného fotoaparátu (ten nyní dokázal pořizovat topografické i panoramatické snímky), byly realizovány mezi 15. listopadem 1948 a 8. prosincem toho samého roku. Další exemplář letounu UČŠLi-2 (4. letoun z 278. série) závodními zkouškami prošel mezi 21. a 23. březnem 1950. Tento konkrétní stroj se přitom od toho předchozího odlišoval instalací pozměněného navigačního vybavení. Zatímco součástí palubního vybavení letounu UČŠLi-2 (5. letoun z 261. série) se stal automatický radiokompas a radiovýškoměr americké výroby, veškeré palubní vybavení UČŠLi-2 (4. letoun z 278. série) bylo již výhradně domácího původu. Konverzí na cvičný speciál UČŠLi-2, pro který se začalo později používat označení Li-2UŠ, přitom v prostorách závodu č.86 z Taganrogu prošlo cca 25 až 40 transportních Li-2T (Cab) v pozdějším výrobním provedení s instalací ocelové podlahy v nákladové kabině (na místo překližkové). Na domácí půdě byl cvičný Li-2UŠ (UČŠLi-2) provozován výhradně VVS. Jediným známým zahraničním uživatelem tohoto speciálu stala ČLR.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp a cca 25 až 40 operačních strojů (všechny vznikly konverzí sériových Li-2T)

Uživatelé:  ČLR (v roce 1950 dodáno 6 ks) a SSSR

Posádka:    dva piloti, radista, palubní mechanik, dva navigátoři/instruktoři a deset navigátorů/žáků

Pohon:        dva pístové motory typu Švecov AŠ-62IR (M-62IR) s max. výkonem po 1 000 hp

Vybavení:   - zaměřovací: dva optické bombardovací zaměřovače typu OPB-1

                    - průzkumné: jeden fotoaparát typu AFA-IM

Výzbroj:      žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 3.6.2012