SNII GVF (Bartini) Stal-8 (I-21)

Typ:  frontová stíhací modifikace experimentálního rychlostního letounu typu Stal-6 (druhý prototyp letounu typu Stal-6)

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie

Odlišnosti od letounu Stal-6:

- instalace 860 hp kapalinou chlazeného 12-ti válce typu HS12Ybrs francouzské značky Hispano-Suiza na místo 630 hp kapalinou chlazeného 12-ti válce typu V-1570 Conqueror americké značky Curtiss

- aerodynamicky více vytříbený profil motorové kapoty

- instalace blíže nespecifikovaného kanónu mezi motorovými válci. Zmíněný kanón střílí dutou hřídelí vrtule.

- instalace dvou 7,62 mm synchronních kulometů typu ŠKAS nad motorem

- instalace nového překrytu pilotní kabiny. Překryt pilotní kabiny tohoto modelu více vystupuje z obrysu hřbetu trupu a svou zadní částí plynule přechází v protáhlou hřbetní nástavbu. Přitom se sestává ze dvou dílů, a to pevného čelního štítku a odsuvného (směrem dopředu) krytu.

- odlišný tvar svislé ocasní plochy (SOP). SOP tohoto modelu má více hranatý profil.

Historie:  Experimentální rychlostní letoun typu Stal-6 z dílny italského imigranta R.L. Bartiniho měl být postaven hned ve dvou prototypech. První prototyp tohoto aerodynamicky vytříbeného jednomístného jednomotorového dolnoplošníku s tandemově uspořádaným zatahovatelným podvozkem a uzavřeným kokpitem byl dokončen v neozbrojené ryze experimentální verzi a jako první letoun sovětské konstrukce pokořil, v roce 1933, hranici 400 km/h. Naproti tomu druhý prototyp letounu typu Stal-6 měl být dokončen ve verzi stíhací. Zmíněný stroj vešel ve známost pod továrním označením Stal-8 a služebním vojenským označením I-21 a počítal s 860 hp francouzským motorem typu Hispano-Suiza HS12Ybrs, zatímco neozbrojený experimentální prototyp Stal-6 poháněl 630 hp americký motor typu Curtiss V-1570 Conqueror. Motor typu HS12Ybrs byl později vyráběn, pod označením M-100, též v SSSR a umožňoval instalaci kanónu mezi řadami válců. Ten pak střílel dutou hřídelí vrtule. Naproti tomu s výrobou motoru typu V-1570 v domácích podmínkách se nikdy nepočítalo. Vývoj letounu typu I-21 (Stal-8) byl oficiálně zadán výnosem ze dne 14. července 1934. Dle technického zadní měl zmíněný stroj mít rychlost 500 km/h a dostup 10 000 m. Projekt letounu typu I-21 (Stal-8) byl VVS schválen v březnu roku 1935. Krátce nato byla přezkoumána a schválena též 1:1 maketa tohoto stroje. Teprve až poté bylo možné přistoupit ke stavbě prototypu. Termín předání prototypu letounu typu I-21 (Stal-8) ke zkouškám byl stanoven na 1. listopad 1935. Stavbu zmíněného stroje ale provázely těžkosti. V létě roku 1935 totiž pro tento stroj stále ještě nebyl k dispozici ani motor, ani výzbroj, ani plechy z elektronu (slitina hořčíku a hliníku). První dva motory typu HS12Ybrs byly Aeroflotem zakoupeny, ve Francii, teprve až v září toho samého roku. Jenomže výzbroj tehdy stále ještě nebyla k dispozici, stejně jako radiostanice a plechy z elektronu. Tato nelichotivá situace se přitom nezměnila ani v následujícím roce. Důvodem toho byl celkový nezájem o tento typ ze strany představitelů Hlavní správy GVF (Civilní letectvo), neboť se nejednalo o civilní, ale o vojenský stroj. Nevyslyšena přitom zůstala i žádost nákupu nezbytně potřebného množství elektronu v Německu. I přesto se letoun typu I-21 (Stal-8) nadále nacházel v oficiálních vývojových plánech. Termín dokončení prototypu tohoto stroje byl však posunut na 1. červenec 1936. Mezitím ale letoun typu I-21 (Stal-8) morálně zastaral. Aby toho nebylo málo, tak tak konstrukční tým R.L. Bartiniho byl tehdy již značně vytížen vývojem dvoumotorového rychlostního dopravního letounu typu Stal-7. To vše vedlo k tomu, že byl letoun typu I-21 (Stal-8) ještě na konci toho samého roku z vývojových plánů vyškrtnut. Tehdy se přitom prototyp tohoto stroje již nacházel ve stádiu 60-ti % technické připravenosti.

Verze:  -

Vyrobeno:  rozestavěn jeden prototyp (jeho kompletace byla zastavena ve fázi 60-ti % technické připravenosti)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Hispano-Suiza HS12Ybrs francouzské výroby s max. výkonem 860 hp

Výzbroj:     jeden kanón neznámého typu, instalovaný mezi řadami motorových válců, a dva 7,62 mm synchronní kulomety typu ŠKAS, instalované nad motorem