SNII GVF (Putilov) Stal-5

Typ:  experimentální dopravní letoun

Určení:  doprava osob na dálkových linkách

Historie:  V roce 1933 se v institutu SNII GVF (Letecký vědecko-výzkumný institut Civilního letectva), který byl zaměřen na vývoj letounů z ocelovou konstrukcí, rozeběhly pod vedením A.I. Pulilova práce na dopravním letounu řešeném jako létající křídlo. Zmíněný stroj obdržel označení Stal-5 (označení Stal-4 nesl nerealizovaný projekt hydroplánu z dílny V.B. Šavrova) a byl určen k přepravě 18-ti cestujících. Údajně se ale počítalo též s vojenskou modifikací tohoto stroje, která měla sloužit k rozptylování bojových chemických látek (BCHL) nad bojištěm. Konstrukční tým A.I. Putilova přitom letoun typu Stal-5 pojal jako dvoumotorové létající křídlo se zdvojenou SOP. Křídlo tohoto stroje mělo mít rozpětí 23 m a plochu 120 m² a mělo se sestávat ze tří částí, a to jedné střední s půdorysem ve tvaru obdélníku (se seříznutými rohy), která měla mít značnou tloušťku (aby pojala pilotní kabinu a kabinu cestujících), a dvou vnějších s lichoběžníkovým půdorysem. Do okrajů náběžné hrany střední části křídla letounu typu Stal-5 měly být vetknuty gondoly pohonných jednotek v podobě 750 hp kapalinou chlazených 12-ti válců typu M-34F z dílny A.A. Mikulina. Přímo mezi motorovými gondolami se měla nacházet pilotní kabina. Za pilotní kabinou měla být umístěna kabina cestujících. Z odtokové hrany okrajů střední části křídla letounu typu Stal-5 měly zase „vyčnívat“ nosníky zdvojené lichoběžníkové SOP. Mechanizace křídla tohoto stroje se měla sestávat ze štěrbinových vztlakových klapek a křidélek. Ke vzletu a přistání měl letoun typu Stal-5 využívat zatahovatelný čtyřbodový kolový podvozek. Kostra draku tohoto stroje měla být vyrobena takřka výhradně z nerezavějící oceli typu Enerž-6. Zatímco potah střední části křídla letounu typu Stal-5 měl být zhotoven z bakelizované překližky, vnější části křídla a ocasní plochy tohoto stroje měly být potaženy plátnem. Maketa letounu typu Stal-5 byla dokončena a maketní komisí přezkoumána na počátku roku 1934. Prakticky ve stejnou dobu byly zahájeny práce na jednotlivých prvcích ocelové kostry draku prototypu. Kromě toho byl tehdy vyroben ocelový nosník křídla pro statické zkoušky. Protože byl tehdy konstrukční tým A.I. Putilova vytížen dolaďováním letounů typu Stal-2 a Stal-3 a vývojem letounu typu Stal-11, na konci roku 1934 padlo rozhodnutí, aby byly další práce na letounu typu Stal-5 odloženy. K tomuto rozhodnutí přitom nemalou mírou přispěla též skutečnost, že měl letoun typu Stal-5 statut experimentálního stroje. Mezitím, v roce 1934, byl postaven zmenšený pilotovaný demonstrátor tohoto letounu. Tento jednomístný stroj byl znám jako „letajuščej model“ a měl křídlo s rozpětím cca 6 m a plochou cca 15 m². Jeho pohon obstarávala dvojice 45 hp malých devítiválců francouzské značky Salmson. Zmíněný experimentální stroj se přitom od projektovaného letounu typu Stal-5 neodlišoval pouze rozměry. Vnější části křídla demonstrátoru „letajuščej model“ měly totiž šípovou náběžnou a přímou odtokovou hranu, zatímco vnější části křídla letounu typu Stal-5 měly mít takřka přímou náběžnou a odtokovou hranu se záporným úhlem šípu. Zdvojená SOP tohoto stroje byla navíc uchycena ke koncům křídla. Naproti tomu instalace zdvojené SOP letounu typu Stal-5 se měla nacházet na koncích dvou nosníků, které měly vybíhat z odtokové hrany střední části křídla. Pilotní kabina demonstrátoru „letajuščej model“ se navíc nacházela až za náběžnou hranou. Naproti tomu u letounu typu Stal-5 měla být vetknuta přímo do náběžné hrany střední části křídla. Drak demonstrátoru „letajuščej model“ měl kostru z nerezavějící oceli. Zatímco potah křídla tohoto stroje byl zhotoven z bakelizované překližky, zdvojená SOP demonstrátoru „letajuščej model“ byla potažena plátnem. V konstrukci tohoto stroje byly přitom podle všeho zužitkovány technologie letounu typu Stal-11. Zkouškami „letajuščej model“ prošel v roce 1935. Zmíněný stroj měl dobrou stabilitu. Pilotům však nedokázal odpustit sebemenší chybu v pilotáži. Mezitím padlo rozhodnutí, aby byly veškeré práce na typu Stal-5 ke dni 1. září 1935 pozastaveny ve prospěch technicky méně náročného programu Stal-11. Práce na toto téma přitom již nebyly obnoveny. Jediným hmatatelným produktem celého programu Stal-5 se tak nakonec kromě nosníku křídla pro statické zkoušky stal onen zmenšený pilotovaný demonstrátor „letajuščej model“. Žádná fotografie zmíněného stroje se podle všeho nedochovala. Ruským historikům se podařilo nalézt, v archivu institutu CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky), pouze jeho schéma.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  nosník křídla pro statické zkoušky a zmenšený pilotovaný demonstrátor

Uživatelé:  žádní

Stal-5

Posádka:    jeden nebo dva piloti (?)

Pohon:       dva pístové motory typu Mikulin M-34F s max. výkonem po 750 hp

Kapacita:   18 cestujících

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 1.3.2021