MAI (Grušin) BB-MAI (BB-4)

Typ:  lehký bombardovací letoun krátkého doletu

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Historie:  V přímé rekci na neúspěchy bojových letounů sovětské výroby v bitvě u řeky Chalchyn gol (květen až září roku 1939) a v občanské válce ve Španělsku (červenec roku 1936 až duben roku 1939) se ve dnech 20. a 21. června roku 1939 konalo, v kremelské pracovně J.V. Stalina, zasedání Výboru Obrany, které bylo zaměřeno na projednání dalšího postupu při vývoji perspektivních bojových letounů pro VVS. Na zmíněné zasedání byli přitom postupně přizváni všichni tuzemští konstruktéři zabývající se vývojem bojových letounů. Jedním z nich byl i P.D. Grušin, který tehdy zastával post šéfkonstruktéra konstrukční kanceláře OKB-1 moskevského institutu MAI (Moskevský aviatický institut). Zmíněný konstruktér byl konkrétně pověřen vývojem dvoumístného lehkého bombardovacího letounu krátkého doletu poháněného jedním 1 050 hp kapalinou chlazeným 12-ti válcem typu M-105 z dílny V.J. Klimova. Zmíněný stroj se měl stát nástupcem letounu typu BB-1 (Su-2) z dílny P.O. Suchoje, který morálně zastaral ještě před zahájením sériové výroby, a přes Grušinovu nevoli měl mít klasické uspořádání. Grušin byl totiž zastáncem dvou tandemově uspořádaných křídel. Ty přitom předtím použil na sportovním letounu typu Oktjabrenok a následně též na lehkém bombardovacím letounu typu Š-Tandem (Tandem-MAI). Zadání na zmíněný lehký bombardovací letoun, který vešel ve známost pod továrním označením BB-MAI a služebním označením BB-4, mělo zpočátku pouze slovní formu. Příslušný výnos, který OKB-1 institutu MAI, oficiálně nařizoval vývoj takového stroje, byl vypsán až dne 29. července 1939. Úvodní projekt letounu typu BB-MAI spolu s příslušným takticko-technickým zadáním byl oficiálně stvrzen dne 11. září toho samého roku. Maketa letounu typu BB-MAI byla schválena na druhý pokus. Při projektování tohoto stroje konstrukční tým P.D. Grušina v maximální míře zužitkoval zkušenosti, které předtím nabyl v průběhu projektování a stavby prototypu letounu typu Š-Tandem. Letoun typu BB-MAI proto s tímto strojem sdílel výrobní technologii draku. Drak tohoto letounu byl tedy zhotoven, stejně jako drak letounu typu Š-Tandem, z levné bakelizované překližky. Zmíněné konstrukční řešení bylo známo jako tzv. monoblok a bylo vyvinuto institutem VIAM (Všesvazový institut leteckých materiálů). Takto řešený drak měl přitom vysokou tuhost a zároveň velkou odolnost vůči plísním a hnití. K jeho stavbě byly navíc zapotřebí materiály, které byly snadno dostupné a relativně levné. Pro konstrukční pojetí nazývané monoblok ale hovořila též snadná a nenáročná výroba. Konstrukční tým P.D. Grušina přitom letoun typu BB-MAI pojal jako dolnoplošník s vřetenovitým trupem poloskořepinové konstrukce, jedním lichoběžníkovým dvounosníkovým křídlem, které se sestávalo ze tří částí (jedné střední a dvou vnějších), a klasicky koncipovanými lichoběžníkovými ocasními plochami. Aerodynamika draku tohoto stroje byla maximálně podřízena požadavkům na vysokou rychlost. Z tohoto důvodu konstrukční tým P.D. Grušina pro letoun typu BB-MAI vyprojektoval křídlo s poměrně malou plochou (15,20 m²) a vysokou hodnotou plošného zatížení. Plošné zatížení, které působilo na křídlo tohoto stroje, přitom činilo 200 kg/m³, což bylo téměř dvakrát tolik než u jiných letounů této kategorie tuzemské konstrukce té doby. Z toho samého důvodu byl potah draku prototypu tohoto letounu dokonale vyleštěn. Drak letounu typu BB-MAI byl přitom takřka kompletně zhotoven ze dřeva. Kovovou konstrukci mělo u tohoto stroje pouze motorové lože a motorová kapota. Motor letounu typu BB-MAI byl přitom opatřen, kuli lepším výškovým charakteristikám, plnícím dmýchadlem z dílny institutu CIAM (Centrální institut leteckých motorů), které bylo poháněno výfukovými zplodinami. Pracoviště obou dvou členů posádky tohoto stroje, pilota a navigátora-střelce, se nacházela pod společným protáhlým překrytem. Střelecká výzbroj letounu typu BB-MAI se sestávala ze dvou 7,62 synchronních kulometů typu ŠKAS a jednoho pohyblivého kulometu toho samého typu. Zmíněný kulomet byl přitom instalován ve střelecké věži typu MV-3, která tvořila zakončení překrytu kabiny posádky a sloužila k obraně zadní polosféry před vzdušným napadením. Zmíněná střelecká věž byla řešena jako výsuvná a před zahájením palby se vysouvala o 400 mm směrem nahoru. Díky tomu v klidové pozici nebyla původcem dodatečného aerodynamického odporu. Úplnou novinkou, kterou sebou přinášela konstrukce letounu typu BB-MAI, byl zatahovatelný tříbodový podvozek příďového typu. Jedním z důvodů volby takto řešeného podvozku ze strany Grušina byla skutečnost, že zamezoval překlopení přes „čumák“ při vzletu a přistání. Z tehdejších statistik totiž vyplývalo, že tři čtvrtiny leteckých nehod se udály právě při vzletu a přistání a že při většině z nich došlo k překlopení přes „čumák“, což často vedlo k vážnému poškození draku a současně též k zranění nebo dokonce úmrtí pilota. Těmto incidentům navíc často napomáhala nevalná kvalita povrchu sovětských letišť. Pro příďový podvozek ale hovořila též lepší ovladatelnost při rolování. Letoun typu BB-MAI se přitom stal prvním bojovým letounem sovětské konstrukce s podvozkem příďového typu. Všechny předchozí sovětské bojové letouny byly opatřeny podvozkem ostruhovým. Konstrukčnímu týmu P.D. Grušina se přitom podařilo pro letoun typu BB-MAI navrhnout podvozek příďového typu natolik kvalitní konstrukce, že byl prost potíží s bočním kmitáním kola, které často provázely testy prvních proudových stíhacích letounů s podvozkem tohoto typu. Stavba a příprava prototypu letounu typu BB-MAI ke zkouškám se ale nakonec zatáhla proti původním plánům. Důvodem toho byla skutečnost, že kompletace tohoto stroje probíhala v nevyhovujících prostorách dílny institutu MAI. Rolovací zkoušky prototypu letounu typu BB-MAI se proto nakonec rozeběhly až na podzim roku 1940. Zkoušky tohoto stroje zpočátku probíhaly na letišti institutu LII, Ramenskij. Před prvním letem byl prototyp letounu typu BB-MAI prezentován odborníkům různých leteckých konstrukčních kanceláří a výrobních závodů. Ke svému prvnímu letu se tento stroj vydal v prosinci roku 1940. Zmíněný let se ale neobešel bez problémů. Prototyp letounu typu BB-MAI měl totiž nebývale dlouhý rozjezd, velmi neochotně se odpoutával do VPD a velmi pomalu nabíral výšku. Při prvním vzletu s ním proto pilot sotva přeletěl plot areálu letiště. Tento neúspěch byl přitom přičten na vrub špatné aerodynamice lapače vzduchu karburátoru a tunelového krytu chladiče vody a pohonnému systému. Pohon prototypu letounu typu BB-MAI totiž obstarával motor typu M-105 z prvních výrobních sérií. A zdaleka ne všechny motory tohoto typu z prvních výrobních sérií podávaly projektovaný výkon. Grušin navíc prototyp letounu typu BB-MAI osadil „stíhačkovou“ vrtulí, která měla poměrně malý průměr. Vrtule tohoto stroje měla přitom průměr 3,00 m, zatímco na bombardovacích letounech řady BB-1 (Su-2) byly používány vrtule s průměrem 3,25 až 3,50 m. Protože byl Grušin mezitím, výnosem ze dne 8. srpna 1940, jmenován na post šéfkonstruktéra konstrukční kanceláře (KB) závodu č.135 z Charkova, po realizaci svého prvního a poněkud nepovedeného letu byl prototyp letounu typu BB-MAI přepraven do prostor právě tohoto podniku. Jmenování Grušina na tento post ale současně vedlo též k zániku OKB-1 institutu MAI. Krátce poté, co byl prototyp letounu typu BB-MAI přivezen do Charkova, se podařilo zjistit, že za problémy, které nastaly při prvním letu, ve skutečnosti mohla dvířka šachet hlavních podvozků. Zmíněná dvířka totiž nevhodně narušovala profil křídla. Díky tomu část křídla prototypu letounu typu BB-MAI, které mělo navíc malou plochu a tedy i vztlak, vyvozovala negativní vztlak. Zmíněný nedostatek se podařilo velmi rychle odstranit. Poté, v květnu roku 1941, se prototyp letounu typu BB-MAI vydal ke svému druhému a zároveň prvnímu plnohodnotnému letu. Zmíněný let byl sice úspěšný, byl však završen poněkud nepovedeným přistáním. Pilot tohoto stroje totiž ještě neměl, stejně jako všichni sovětští piloti té doby, s letouny s příďovým podvozkem žádné zkušenosti, a tak se při dosednutí dotkl příďovým podvozkem VPD o něco dříve než podvozky hlavními. Následkem toho se noha příďového podvozku tohoto stroje silně zdeformovala. Přestože prototyp letounu typu BB-MAI přitom neutrpěl žádné závažné škody, do oblak se již více nepodíval. Vývoj tohoto stroje byl totiž mezitím, výnosem NKAP (Lidový komisariát leteckého průmyslu) ze dne 28. dubna 1941, s definitivní platností zastaven. Na základě zmíněného výnosu byl přitom tehdy zastaven vývoj hned několika typů bojových letadel. To mělo uvolnit vývojové kapacity na projekty bojových letadel, které se tehdy jevily jako nejvíce perspektivní. Poté byl poškozený prototyp letounu typu BB-MAI odstaven v rohu jednoho hangáru podnikového letiště charkovského závodu č.135. Konkrétně se jednalo o hangár, ve kterém byly odstraňovány nedostatky zde vyráběných letounů typu BB-1 (Su-2) odhalené při předávacím procesu. Krátce nato byl ale prototyp letounu typu BB-MAI poškozen, neboť do zmíněného hangáru omylem vjel se svým letounem typu BB-1 jeden pilot po nepovedeném přerušeném vzletu. V září roku 1941 byl prototyp letounu typu BB-MAI odeslán, spolu s dalšími letouny, do Permu, kam byl evakuován i celý závod č.135 před postupujícími německými vojsky. Do Permu ale tento stroj nakonec nedorazil. Jeho další osudy přitom nejsou známé. Podle všeho se ale stal obětí nepřátelského bombardování.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:   pilot a navigátor-střelec

Pohon:      jeden pístový motor typu Mikulin M-105 s max. výkonem 1 050 hp  

Výzbroj:    dva 7,62 mm synchronní kulomety typu ŠKAS, vestavěné do přídě trupu, jeden pohyblivý kulomet toho samého typu, instalovaný ve výsuvné střelecké věži typu MV-3 určené k obraně zadní polosféry před vzdušným napadením, a podvěsná výzbroj