Typ:  speciální modifikace středně těžkého taktického transportního letounu typu Y-8F-600 zastávající roli vzdušného stanoviště řízení a včasné výstrahy (AWACS)

Určení:  vyhledávání a sledování vzdušných cílů, vyhodnocování vzdušné situace, předávání získaných informací pozemním velitelstvím PVO v reálném čase a řízení činnosti stíhacích letounů

Odlišnosti od letounu Y-8F-600:

- instalace motorů typu WJ-6C domácí výroby na místo motorů typu PW150B kanadské značky Pratt & Whitney Canada

- instalace šestilistých vrtulí typu JL-4 domácí výroby na místo šestilistých vrtulí typu R-408 britské značky Dowty Propellers

- instalace avioniky domácí výroby na místo západní avioniky. Digitální avionika tohoto modelu je přitom propojena datovými sběrnicemi ARINC429 a RS422. Součástí vybavení pilotní kabiny letounu typu KJ-200 je celkem sedm MFD.

- zredukovaný počet postranních kulatých okének na devět – pět na pravoboku, z toho tři před křídlem (to třetí je součástí nouzového výstupu) a dvě za křídlem, a čtyři na levoboku, z toho dvě přímo za pilotní kabinou (to první je součástí vstupu) a dvě za křídlem (to poslední je součástí nouzového výstupu)

- absence záďových nákladových vrat. Břicho zadní části trupu tohoto modelu má navíc zaoblený a nikoliv plochý profil.

- instalace směrového kormidla s větší výškou (a plochou) na odtokové hraně svislé ocasní plochy. U tohoto modelu se spodní hrana směrovky nachází na úrovni kořene a nikoliv na úrovni zalomení náběžné hrany kýlu.

- instalace svislých stabilizačních plošek s tvarem šestiúhelníku na koncích VOP alá sovětský An-10 (Cat)

- instalace pracovních konzol osmi operátorů uvnitř bývalého nákladového prostoru

- instalace radarového systému AWACS typu JY-06 (Balance Beam) z dílny institutu č.38 (CETC), který využívá anténu s bočním vyzařováním a elektronickým snímáním a formováním paprsku (AESA). Zmíněná anténa je instalována uvnitř podlouhlého štíhlého hranatého člunovitého krytu (s nevelkým lapačem chladícího vzduchu v čele a nevelkým vývodem ohřátého vzduchu na zádi), který je uchycen, za pomoci soustavy vysokých štíhlých nosníků s tvarem obráceného písmene „V“, k hřbetu zadní části trupu, v oblasti za křídlem.

- odlišný tvar přídě trupu v oblasti před pilotní kabinou. Příď trupu tohoto modelu má menší délku a méně robustní a více zahrocený profil. Její špici přitom tvoří protáhlý štíhlý dielektrický kryt s náprstkovitým tvarem.

- instalace polokapkovitého dielektrického krytu antény povětrnostního radiolokátoru na břichu špice trupu, na úrovni pilotní kabiny

- instalace řady různě velkých břitových antén na hřbetu trupu, v oblasti mezi pilotní kabinou a křídlem

- instalace jedné břitové antény na břichu přední části trupu, přímo mezi krytem antény povětrnostního radiolokátoru a příďovým podvozkem

- instalace řady různě velkých břitových antén na břichu přední části trupu, v oblasti mezi příďovým a hlavním podvozkem

- instalace jedné břitové antény na břichu zadní části trupu, přímo za šachtami hlavního podvozku

- instalace jedné břitové antény na levém okraji břicha zadní části trupu, přímo za křídlem

- instalace jedné břitové antény na břichu zadní části trupu, na úrovni ocasních ploch

- instalace zploštělého dielektrického krytu s oválným průřezem na místo zaobleného koncového trupového aerodynamického krytu

- instalace vřetenovitých dielektrických krytů pod konci křídla

- instalace vřetenovitého krytu na vrcholu svislé ocasní plochy. Zadní část zmíněného krytu je zhotovena z dielektrického materiálu.

Historie:  Za první plnohodnotný AWACS speciál PLAAF lze považovat letoun typu KJ-2000 (Mainring), který není ničím jiným, než modifikací ruského dvoumotorového proudového transportního letounu typu Il-76MD (Candid). Zatímco prototyp letounu typu KJ-2000 (Mainring) vznikl konverzí jediného prototypu letounu typu A-50I, který není ničím jiným, než exportní modifikací ruského AWACSu typu A-50 (Mainstay A) s instalací izraelského radiolokačního komplexu typu EL/M-2057 Phalcon, základem všech čtyř operačních exemplářů tohoto stroje se staly letouny typu Il-76MD (Candid) společnosti China United Airlines, komerční divize PLAAF. Tak malý počet AWACS speciálů ale potřeby PLAAF, která má za úkol chránit rozlehlý vzdušný prostor ČLR, rozhodně nemohl naplnit. Dalšímu rozšíření nepočetné flotily letounů typu KJ-2000 (Mainring) ale bránila skutečnost, že Číňané měli k dispozici jen nevelký počet letounů Il-76MD (Candid), spolu s neochotou Ruska dodat ČLR další letouny tohoto typu. Rusko totiž nemělo zájem, aby ČLR disponovala početnou flotilou AWACS speciálů. A přestavba dalších letounů typu Il-76MD (Candid) ze stavu PLAAF na AWACS speciály typu KJ-2000 (Mainring) by snížila její transportní kapacity. Z tohoto důvodu se Číňané museli poohlédnout po jiné vzdušné platformě pro systém AWACS. Volba přitom padla na čtyřmotorový turbovrtulový transportní letoun typu Y-8F-600 (Cub), který není ničím jiným, než závodem ze Shaanxi vyráběnou upravenou bezlicenční kopií sovětského letounu typu An-12BP (Cub). Jinou možnost koneckonců Číňané neměli, neboť se jednalo o jediný letoun vyráběný tuzemským průmyslem, který měl pro tento účel dostatečnou nosnost i vnitřní objem trupu. Vývoj speciální AWACS modifikace letounu typu Y-8F-600 (Cub), která vešla ve známost jako Y-8W či KJ-200, byl zahájen na počátku 21. století. Součástí palubního vybavení speciálu typu KJ-200 (Moth) se stal radiolokační systém typu JY-06 (Balance Beam) z dílny institutu č.38, známém též jako CETC (China Electonics Technology Group Corporation), který využívá anténu kategorie AESA (s elektronickým snímáním a formováním paprsku) s bočím vyzařováním. Ta je přitom umístěna uvnitř protáhlého člunovitého krytu, který je uchycen, za pomoci vysokých nosníků, k hřbetu zadní části trupu, v oblasti před SOP, a nápadně se podobá krytu antény radarového systému typu PS-890 Erieye švédského AWACS speciálu typu Saab 340AEW. Tento revoluční stroj do řadové služby vstoupil v roce 1996 a představoval řešení za zlomek pořizovací ceny a provozních nákladů v porovnání se všemi ostatními AWACS speciály té doby. Takto pojatý radarový AWACS systém má sice bezkonkurenčně nízké provozní náklady, v přední a zadní polosféře ale má 30° slepý úhel. V těchto oblastech je takto řešený radiolokátor vzdušné cíle schopen pouze částečně detekovat, nikoliv však sledovat. Toto omezení lze nicméně korigovat volbou letové trasy. Palubní vybavení speciálu typu KJ-200 (Moth) přitom umožňuje hlasové i datové spojení s bojovými letouny PLAAF. Zkoušky radiolokačního systému typu JY-06 (Balance Beam) byly zpočátku realizovány na speciální vzdušné zkušebně. Zmíněná vzdušná zkušebna vznikla konverzí transportního letounu typu Y-8F-200 (Cub) s registrací B-576L a do oblak se napoprvé vydala dne 8. listopadu 2001. První prototyp letounu typu KJ-200 (Moth) (rudá T0673) z výrobní haly závodu ze Shaanxi vyjel dne 28. října 2004 a od vzletové dráhy se poprvé odlepil dne 14. ledna 2005. Jeho kariéra ale nebyla dlouhá. Již dne 3. června 2006 byl totiž ztracen poblíž obce Bodian, která se nachází v provincii Anhui, při tragické havárii. Na jeho palubě se přitom nacházelo 40 osob, včetně významných vojenských zástupců a konstruktérů. Nikdo z nich nepřežil. Havárie zmíněného stroje ale vedla k významnému zpoždění celého programu KJ-200 (Moth). Protože za havárií prvního prototypu letounu typu KJ-200 (Moth) měla stát nejen námraza na křídle, ale též blíže neuvedené technické nedostatky, následně byli k programu KJ-200 (Moth) přizváni odborníci ukrajinské společnosti Antonov. Do konstrukce druhého prototypu tohoto stroje, který byl dokončen v roce 2008 a vznikl jako náhrada za ten první, byly vneseny některé změny. Zmíněný stroj měl přitom zesílenou konstrukci trupu. Kromě toho obdržel instalaci svislých stabilizačních ploch s tvarem šestiúhelníku na koncích VOP alá An-10 (Cat). Jejich zavedení přitom sebou přineslo zlepšení stability při výpadku jednoho motoru. Do výzbroje PLAAF byl speciál typu KJ-200 (Moth) oficiálně přijat v roce 2009. Svůj veřejný debut si tento stroj odbyl na letecké přehlídce, která se konala dne 1. října toho samého roku v Pekingu k příležitosti oslav 60. výročí vzniku ČLR. Návštěvníci zmíněné přehlídky přitom mohli tento stroj shlédnout v čele formace letounů PLAAF. Do dnešních dnů bylo PLAAF předáno pět speciálů typu KJ-200 (Moth) (rudá 30171 a 30173 až 30176). Dalších šest těchto strojů, ve verzi KJ-200H/Y-8WH (Moth), se stalo součástí výzbroje PLANAF (černá 9371, šedá 38/ex černá 9381, šedá 39/ex černá 9391, šedá 40/ex černá 9401, šedá41/ex černá 9411 a šedá 42/ex černá 9421). Přestože byl v roce 2014 do výzbroje PLAAF zařazen pokročilejší AWACS speciál typu KJ-500/Y-9W, který vychází z čtyřmotorového turbovrtulového transportního letounu typu Y-9 (Claw) a je opatřen radiolokačním komplexem s 360° pokrytím, s letouny typu KJ-200 (Moth) počítá nadále. To dokládá skutečnost, že byly později všechny tyto stroje modernizovány. Modernizované KJ-200 (Moth) údajně nesou označení KJ-200G a vyznačují se odlišně tvarovanou přídí trupu. První z nich byl přitom poprvé zpozorován v prosinci roku 2016. Jeden z těchto strojů byl navíc ještě později dále modernizován, a to na standard, který údajně nese označení KJ-200GA. Tento model byl zase poprvé identifikován v únoru roku 2022. Naproti tomu námořní KJ-200H (Moth) nebyly nijak modernizovány do dnešních dnů. Od konce roku 2016 je speciál typu KJ-200 (Moth) nabízen též na export. Exportní modifikace tohoto modelu vešla ve známost jako ZDK-06 a široké veřejnosti byla poprvé prezentována na Airshow China 2016, která se konala v listopadu roku 2016 v Zhuhai. Pro letoun typu ZDK-06 se ale zatím žádného zájemce najít nepodařilo. Letouny typu KJ-200 (Moth) se staly, spolu s letouny typu Y-8J (Mask) a KJ-2000 (Mainring), prvními operačními AWACS speciály PLAAF. Zmíněné stroje přitom mohou řídit činnost stíhacích letounů typu J-7G (Fishcan), J-8F (Finback C), J-10 (Firebird), J-11B (Flanker L), stíhacích-bombardovacích letounů typu JH-7A (Flounder B) a strategických raketonosných letounů typu H-6M/K (Badger). Domovinou letounů typu KJ-200 (Moth) jsou letecké základny Wuxi, Laiyang a Qiuhuandao. Zmíněné stroje pravidelně podnikají hlídkové lety podél pobřeží ČLR. V roce 2017 se jeden z těchto strojů při jednom z takových hlídkových letů málem srazil s americkým hlídkovým letounem typu P-3C Orion. Oba zmíněné letouny se přitom tehdy k sobě přiblížily na vzdálenost pouhých 300 m. Kromě toho se letouny typu KJ-200 (Moth) často účastní různých vojenských cvičení. V průběhu několika cvičení byla ověřována součinnost těchto strojů s bojovými letouny typu J-10C (Firebird C).

Verze:

KJ-200 (Y-8W) – základní výše popsaná modifikace letounu typu KJ-200 (Moth) pro PLAAF. První ze dvou prototypů tohoto modelu poprvé vzlétl dne 14. ledna 2005. Součástí výzbroje PLAAF se stalo pět letounů typu KJ-200.

KJ-200G (?) – pokročilá modifikace letounu typu KJ-200 (Moth). Tento model vzešel z modernizačního programu letounu typu KJ-200 (Moth) a vyznačuje se přepracovanou přídí trupu, v oblasti před pilotní kabinou. Špici trupu letounu typu KJ-200G (Moth) přitom tvoří robustní dielektrický kryt s ogiválním profilem, který s největší pravděpodobností ukrývá dodatečnou anténu systému AWACS pro přední polosféru, a nikoliv štíhlý náprstkovitý kryt. Kromě toho tento model postrádá instalaci břišního polokapkovitého dielektrického krytu antény povětrnostního radiolokátoru. Na standard KJ-200G (Moth) bylo dopracováno všech pět exemplářů modelu KJ-200 (Moth) ze stavu PLAAF (rudá 30671, 30672, 30673, 30674 a 30675). První z nich byl přitom poprvé zpozorován v prosinci roku 2016. Široké veřejnosti byl letoun typu KJ-200G (Moth) prvně prezentován na vojenské přehlídce, která se konala dne 1. října 2019 k příležitosti oslav 70. výročí založení ČLR.

KJ-200H (Y-8WH) – modifikace letounu typu KJ-200 (Moth) pro PLANAF. Tento model se vyznačuje instalací odlišných spojovacích prostředků a vznikl v šesti exemplářích.

KJ-200GA (?) – modifikace letounu typu KJ-200G (Moth) s trubicovitým nástavcem pro doplňování paliva za letu na hřbetu trupu, přímo nad pilotní kabinou, a jedním párem protáhlých vystouplých dielektrických krytů antén na bocích zadní části trupu, na úrovni předkýlu SOP. Tento model vzešel z modernizačního programu letounu typu KJ-200G (Moth) a poprvé byl zpozorován v únoru roku 2022. Do dnešních dnů byl na standard KJ-200GA (Moth) byl dopracován nejméně jeden letoun typu KJ-200G (Moth).

Vyrobeno:  dva prototypové a pět operačních exemplářů modelu Y-8W (KJ-200) a šest operačních exemplářů modelu Y-8WH (KJ-200H)

Uživatelé:  ČLR (PLAAF a PLANAF)

KJ-200/-200H

Posádka:   dva piloti, palubní mechanik a osm operátorů systému AWACS

Pohon:      čtyři turbovrtulové motory typu Zhuzhou WJ-6C (vývojová modifikace sovětského typu Al-20K) s max. výkonem po 5 100 hp                    

Radar:       povětrnostní radiolokátor neznámého typu, instalovaný pod polokapkovitým překrytem nacházejícím se na břichu špice trupu, a radiolokátor systému AWACS kategorie AESA s bočním vyzařováním typu JY-06 (Balance Beam) se zorným polem 150° do obou stran, instalovaný uvnitř protáhlého člunovitého krytu uchyceného, za pomoci soustavy vysokých nosníků s tvarem obráceného písmene „V“, k hřbetu zadní části trupu. Zmíněný radiolokátor má údajně vyhledávací dosah 350 až 400 km.

Výzbroj:    žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 17.5.2023