Xian KJ-2000 (‘Mainring’)

Typ:  speciální modifikace středně těžkého transportního letounu typu Il-76MD (Candid) ruské výroby zastávající roli vzdušného stanoviště řízení a včasné výstrahy (AWACS)

Určení:  vyhledávání a sledování vzdušných cílů, vyhodnocování vzdušné situace, předávání získaných informací pozemním velitelstvím PVO v reálném čase a řízení činnosti stíhacích letounů

Odlišnosti od letounu Il-76MD:

- instalace radarového systému AWACS typu „Type 88“ (Sky Ring), který využívá anténu s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA). Zmíněná anténa se sestává ze tří plošných modulů, které jsou uspořádány do tvaru trojúhelníku (s úhlem hran 120° a vrcholem ve směru ocasní části trupu). Pevný (nepohyblivý) kryt antény radarového systému tohoto stroje má přitom podobu disku s plechovým „středem“ s tvarem trojúhelníku a dielektrickými „okraji“. Zmíněný kryt je uchycen ke hřbetu zadní partie trupu, v oblasti před SOP, za pomoci dvou vysokých pylonů s tvarem obdélníku, které při pohledu zepředu zaujímají vzájemné uspořádání ve tvaru obráceného písmene „V“.

- instalace pracovních konzol operátorů uvnitř bývalého nákladového prostoru

- absence zasklení kabiny navigátora, která se nachází v přední části trupu, přímo za krytem povětrnostního radaru

- absence záďových nákladových vrat s nájezdovou rampou

- instalace polokapkovitého krytu antény SATCOM a soustavy drobných břitových antén komunikačních systémů na hřbetu trupu, přímo před náběžnou hranou křídla

- instalace dvou hranatých kýlových stabilizačních ploch po stranách břicha ocasní části trupu. Jejich instalace kompenzuje negativní vliv rozměrného krytu antény radaru systému AWACS na stabilitu.

- instalace teleskopického trubicovitého nástavce pro doplňování paliva za letu v ose hřbetu přední části trupu, přímo před kabinou pilotů. Instalaci tohoto zařízení měl pouze prototyp. Operační stroje nástavec pro doplňování paliva za letu postrádají.

Historie:  PLAAF se po vzdušném stanovišti řízení a včasné výstrahy (AWACS) začalo poohlížet již v 80. letech. Tehdy se přitom do středu pozornosti Číňanů dostal americký speciál typu E-3A Sentry. Veškerým snahám o získání těchto strojů ale nakonec udělaly přítrž sankce ze strany západních zemí za krvavé potlačení lidového povstání na Tiananmenském náměstí, k němuž došlo v červnu roku 1989. Snahy o získání letounů kategorie AWACS pro PLAAF akcelerovaly na počátku 90. let, a to v přímé reakci na první válku v Perském zálivu, která se rozpoutala v roce 1991. Zmíněný konflikt totiž poukázal na to, že se vojenské vzdušné operace v podmínkách moderního bojiště již prakticky vůbec neobejdou bez vzdušných stanovišť řízení a včasné výstrahy. Následně se proto do středu pozornosti Číňanů dostal ruský AWACS speciál typu A-50 (Mainstay A). Protože ale Číňané radarový systém tohoto stroje v podobě typu Šmelj (Squash Dome) považovali za již zastaralý, trvali na použití radarového systému západní výroby. Jejich volba konkrétně padla na radiolokátor typu EL/M-2057 Phalcon izraelské značky Elta, který využívá antény kategorie AESA. Modifikace letounu typu A-50 (Mainstay A) s instalaci zmíněného izraelského radiolokačního systému vešla ve známost jako A-50I a PLAAF měla být dodána v pěti exemplářích. První (a zároveň jediný dokončený) exemplář tohoto stroje vznikl konverzí sériového A-50 (Mainstay A) ze stavu Ruského VVS a od vzletové dráhy taganrogského letiště se napoprvé odlepil dne 28. července 1999. Instalaci radiolokačního systému typu Phalcon měl ale tento stroj obdržet v Izraeli, kam byl přelétnut, po realizaci krátkých závodních zkoušek, dne 26. října toho samého roku. Krátce nato se ale Izrael dostal pod tvrdý politický tlak ze strany USA, aby od zmíněného kontraktu odstoupil. Jedním z důvodů toho byly stížnosti Taiwanu, který byl a je spojencem Američanů, neboť v letounu typu A-50I shledal vážnou hrozbu pro svoji bezpečnost. Kromě toho se Američanům nelíbilo, že by ČLR převzetím letounů typu A-50I získala moderní vzdušný AWACS systém mající prakticky srovnatelné výkonnostní parametry s americkým systémem typu E-3 Sentry. Izraelci zpočátku tlaku USA odolávali. Po izraelských volbách, které se konaly v roce 2001 a vedly k změně na postu premiéra, ale nakonec izraelská vláda společnosti Elta exportní povolení odebrala. Následně byl proto prototyp letounu typu A-50I uzemněn, načež z něj byly všechny již nainstalované izraelské systémy demontovány. Později byl v tichosti jediný prototyp letounu typu A-50I předán, přes ruského prostředníka, Číňanům. Do Pekingu přitom tento stroj dorazil v červnu roku 2002. Krátce nato byl do „prázdného“ draku tohoto stroje, za spoluúčasti ruských expertů, vestavěn, pracovníky společnosti XAC (Xian Aircraft Company) z Xianu, radiolokátor kategorie AESA typu „Type 88“ (Sky Ring) z dílny institutu č.14 z Nanjingu, známém též jako NRIET (Nanjing Research Institute of Electronics Technology). Při návrhu zmíněného radiolokátoru se čínští inženýři evidentně inspirovali izraelským radiolokátorem typu Phalcon, neboť se jeho anténa rovněž sestává ze tří plošných modulů, které jsou uspořádány do tvaru rovnoramenného trojúhelníku. Radiolokátor typu „Type 88“ (Sky Ring) je však vystaven na čínských technologiích a údajně má horší parametry. Takto modifikovaný prototyp letounu A-50I vešel ve známost jako KJ-2000 (Mainring) a do oblak se napoprvé vydal dne 11. listopadu 2003. Zmíněný stroj (černá 762) byl využíván zejména ke zkouškám radarového systému a integraci technologií a později, za chodu zkoušek, byl opatřen satelitním komunikačním systémem (SATCOM). Státní zkoušky AWACS speciálu typu KJ-2000 (Mainring) byly údajně završeny v roce 2004. Vzhledem k tomu, že se Číňanům nepodařilo dohodnout s Rusi na dodávkách dalších draků letounu typu A-50I, podle všeho z ekonomických důvodů, následně konverzí na AWACS speciál typu KJ-2000 (Mainring) prošla čtveřice nákladních letounů typu Il-76MD (Candid) společnosti China United Airlines (B-4040 až B-4043), která není ničím jiným, než komerční divizí PLAAF. Tyto čtyři operační exempláře letounu typu KJ-2000 (Mainring) se přitom od prototypu, jehož základem se stal jediný prototyp letounu typu A-50I, mírně odlišovaly. Zmíněné stroje totiž postrádaly instalaci nástavce pro doplňování paliva za letu. Kromě toho byly opatřeny kratším krytem antény SATCOM. První dva operační exempláře speciálu typu KJ-2000 (Mainring) byly PLAAF předány v roce 2005. Předání posledního, čtvrtého, exempláře tohoto stroje bylo uskutečněno v roce 2008. Mezitím, v březnu roku 2006, byl jeden speciál typu KJ-2000 (Mainring), spolu s další novou leteckou technikou a prostředky PVO, prezentován čínským vládním a armádním špičkám. Zmíněná prezentace se přitom konala na letecké základně Dingxin. Vojskové zkoušky speciálu typu KJ-2000 (Mainring) se rozeběhly v roce 2004 a probíhaly na jihozápadě ČLR. Vojskové zkoušky tohoto stroje byly završeny v listopadu roku 2006. Konstrukční certifikát tento model obdržel v roce 2007. K pořízení dalších speciálů typu KJ-2000 (Mainring) již nedošlo. Dalšímu rozšíření nepočetné flotily těchto strojů totiž zabránila skutečnost, že Číňané měli k dispozici jen nevelký počet letounů Il-76MD (Candid), spolu s neochotou Ruska dodat ČLR další letouny tohoto typu. Rusko totiž nemělo zájem, aby ČLR disponovala početnou flotilou AWACS speciálů. A přestavba dalších letounů typu Il-76MD (Candid) ze stavu PLAAF na AWACS speciály typu KJ-2000 (Mainring) by zase snížila její transportní kapacity. To přitom dalo za vznik AWACS speciálu na bázi turbovrtulového transportního letounu typu Y-8 (Cub) čínské výroby, který vešel ve známost jako Y-8W či KJ-200 (Moth). Provozovatelem všech čtyř speciálů typu KJ-2000 (Mainring) (30571 až 30574) se stal 76. regiment 26. divize letounů zvláštního určení s domovskou základnou Wuxi, která se nachází na pobřeží Východočínského moře, v provincii Jiangsu. Zmíněné letiště je přitom vojenským a civilním současně. V jeho severní části se totiž nachází terminál mezinárodního letiště. O schopnostech radiolokačního komplexu typu „Type 88“ speciálu typu KJ-2000 (Mainring) je toho známo jen velmi málo. Údajně je však schopen sledovat až 100 vzdušných a hladinových cílů najednou. Jeho dálkový dosah má údajně činit přes 400 km. Každopádně za chodu zkoušek se mělo posádce speciálu typu KJ-2000 (Mainring) podařit odhalit a sledovat dvoumotorový bombardovací letoun typu H-6 (Badger) ze vzdálenosti celých 470 km. Najednou by měl být jeden tento stroj schopen řídit činnost hned několika desítek bojových letounů. Ve vzdálenosti 2 000 km od domovské základny má být speciál typu KJ-2000 (Mainring) schopen hlídkovat po dobu 1 h a 25 min. Speciály typu KJ-2000 (Mainring) aktivně podnikají hlídkové lety okolo východního pobřeží ČLR. Při zmíněných hlídkových letech se přitom často pohybují poblíž teritoriálních vod Japonska, Jižní Koreje a Taiwanu. Kromě toho se pravidelně účastní různých vojenských cvičení, včetně cvičení „Red Sword“ a „Golden Helmet“. Speciály typu KJ-2000 (Mainring) se ale podílejí též na testování nových raket a bojových letadel. Přitom často operují z různých základen PLAAF, které jsou rozesety po celém území ČLR. Pro speciály typu KJ-2000 (Mainring) se ale našlo též nevojenské využití. V roce 2008 se totiž dva tyto stroje zapojily do boje s následky rozsáhlého zemětřesení v provincii Sichuan. V rámci zmíněné operace přitom speciály typu KJ-2000 (Mainring) zajišťovaly po dobu tří týdnů řízení letového provozu, neboť zdejší systém pro řízení letového provozu byl pro řízení záchranných prací nedostatečný a ještě k tomu poškozený zemětřesením. Přestože zde operovalo současně cca 80 vrtulníků a cca 20 letounů, zmíněná operace se obešla, díky posádkám letounů typu KJ-2000 (Mainring), bez jediné mimořádné události. V letech 2010 až 2020 byly všechny speciály typu KJ-2000 (Mainring) podrobeny dvěma modernizacemi. Modernizací tehdy u těchto strojů mimo jiné prošla výpočetní a spojovací technika a obranný systém. Součástí obranného systému speciálů typu KJ-2000 (Mainring) se přitom nově staly směrové IČ rušiče (DIRCM). V blízké budoucnosti by poslání tohoto speciálu měl převzít AWACS speciál, který údajně ponese označení KJ-3000 a bude vycházet z čtyřmotorového proudového transportního letounu typu Y-20 čínské konstrukce.

Verze:

KJ-2000 (prototyp) – prototypová modifikace letounu typu KJ-2000 (Mainring). Jediný exemplář tohoto modelu vznikl konverzí jediného prototypu letounu typu A-50I a od operačních strojů se odlišoval instalací teleskopického trubicovitého nástavce pro doplňování paliva za letu před pilotní kabinou a delšího krytu antény SATCOM před křídlem. Zmíněný stroj se do oblak napoprvé vydal dne 11. listopadu 2003 a později byl přestaven na vzdušnou zkušebnu motorů.

KJ-2000 (sériový) – operační modifikace letounu typu KJ-2000 (Mainring). Všechny čtyři exempláře tohoto modelu vznikly, v letech 2005 až 2008, konverzí sériových Il-76MD (Candid) společnosti China United Airlines.

KJ-2000 (vzdušná zkušebna) – speciální modifikace letounu typu KJ-2000 (Mainring) zastávající roli vzdušné zkušebny nových leteckých motorů. Tento model se vyznačuje instalací testovaného motoru na místo levého vnitřního motoru typu D-30KP-2 a testovací a záznamové aparatury s pracovištěm zkušebních techniků uvnitř nákladového prostoru. Od modelu KJ-2000 (Mainring) se ale odlišuje též absencí čočkovitého krytu antény radiolokačního systému AWACS. Naproti tomu hřbetní polokapkovitý dielektrický kryt antény SATCOM, který se nachází před křídlem, oba dva nosníky hřbetního krytu antény systému AWACS a obě kýlovky zůstaly u tohoto modelu plně zachovány. Jediný exemplář tohoto speciálu vznikl konverzí prototypu letounu typu KJ-2000 (Mainring) a poprvé byl identifikován v lednu roku 2015. Provozovatelem tohoto stroje, který nyní zastává roli vzdušné zkušebny dvouproudového motoru typu WS-18, se stal institut CFTE (China Flight Test Estabilishment). Ten přitom přibližně od poloviny roku 2005 k testování nových motorů používá též obdobně upravený letoun typu 976 (Mainstay C), který byl dodán Ruskem.

Vyrobeno:  jeden prototyp (jeho základem se stal jediný prototyp letounu typu A-50I) a čtyři operační exempláře (všechny vznikly konverzí sériových Il-76MD)

Uživatelé:  ČLR (PLAAF)

Posádka:    pět členů letové posádky a cca 10 až 15 operátorů systému AWACS

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP-2 ruské výroby s max. tahem po 12 500 kp

Vybavení:   - obranné: výstražný RL systém a výmetnice klamných IČ/RL cílů

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovký radiolokátor typu RLS-N Groza ruské výroby, instalovaný uvnitř špice trupu, přímo před kabinu navigátora, navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-P Kupol ruské výroby, instalovaný uvnitř polokapkovitého krytu nacházejícího se na břichu přídě trupu, přímo pod kabinou navigátora, a radiolokátor systému AWACS s elektronickým formováním a vychylováním paprsků (AESA) typu „Type 88“ (Sky Ring), instalovaný uvnitř pevného čočkovitého radomu uchyceného, za pomoci dvou pylonů, k hřbetu zadní části trupu, v oblasti za odtokovou hranou křídla. Zmíněný AWACS systém má údajně dálkový dosah přes 400 km a údajně je schopen sledovat až 100 vzdušných a hladinových cílů najednou.

.

Poslední úpravy provedeny dne: 15.6.2023