Shenyang J-8H/BH/DH (‘Finback C’)

Typ:  pokročilá modifikace těžkého přepadového stíhacího letounu typu J-8D (J-8IIB) (Finback B mod.)

Určení:  primárně obrana území státu, zejména důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů, před vzdušným napadením; sekundárně útoky na pozemní cíle neřízenou municí

Odlišnosti od letounu J-8D (Finback B mod.):

- instalace výkonnějšího střeleckého radiolokátoru typu KLJ-1 (Type 1471) uvnitř modifikovaného příďového krytu (s černým zbarvením na místo tmavě zeleného čtyřmi páry bílých pruhů statických vybíječů po stranách) na místo radiolokátoru typu JL-8A („Type 208B“)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu PL-11 (raketová výzbroj předchozího modelu se omezovala pouze na krátkodosahové PLŘS s pasivním IČ navedením)

- propojení jednotlivých bloků avioniky datovou sběrnicí MIL-STD-1553B (díky tomu lze avionické vybavení tohoto modelu průběžně modernizovat pouhým přidáváním nebo vyměňováním jednotlivých systémů)

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny – jeho součástí se stal jeden průhledový displej (HUD), dva multifunkční displeje (MFD), přilbový zaměřovač a ovládání HOTAS

- instalace silnějších 7 000 kp pohonných jednotek typu WP-13B na místo 6 720 kp motorů typu WP-13AII

- instalace druhého páru aerodynamických hřebenů na horní ploše křídla (to sebou přineslo zlepšení charakteristik při nízkých rychlostech)

- instalace břitové antény datalinku na hřbetu trupu, přímo před SOP (pozdější úprava některých strojů)

- rozšířené podvěsné vybavení o kontejner s aktivním rušičem typu BM/KG300G a kontejner se SIGINT stanicí typu BM/KZ900 (ten se vyznačuje většími rozměry) – oba zmíněné kontejnery se umisťují na centrální trupový závěsník (pozdější úprava)

Historie: 

Letoun typu J-8H (Finback C) pravděpodobně vznikl jako přechodový typ na období, než se podaří zavést do sériové výroby pokročilejší paralelně vyvíjený model J-8F (Finback C). Při návrhu letounu typu J-8H (Finback C) přitom výrobce plně zužitkoval zkušenosti, které předtím nabyl v průběhu vývoje modelu J-8C (J-8III). Od tohoto modelu letoun typu J-8H (Finback C) mimo jiné přebírá radiolokátor typu KLJ-1 (Type 1471), který spolupracuje s naváděcím systémem PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu PL-11. Zmíněný radiolokátor je údajně vystavěn na technologiích izraelského radiolokátoru typu Elta EL/M 2034 a vykazuje vyhledávacím dosahem 80 km. Vývoj letounu typu J-8H (Finback C) byl zahájen v roce 1995. Letové zkoušky prvního prototypu tohoto stroje se rozeběhly v prosinci roku 1998 a byly završeny v roce 2001. Součástí výzbroje PLAAF se letoun typu J-8H (Finback C) stal v roce 2002, a to jako první operační model z řady J-8 (Finback) schopný vést boj se vzdušnými cíly nacházejícími se mimo visuální kontakt za pomoci střednědosahových PLŘS. Později byl tento model zařazen též do výzbroje PLANAF. Díky rychlým pokrokům ve vývoji pokročilejšího modelu J-8F (Finback C), jehož zbraňový systém je vystavěn na radiolokátoru typu „Type 1492“, který spolupracuje s naváděcím systémem PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-12, se produkce letounu typu J-8H (Finback C) nakonec omezila na pouhých cca 24 exemplářů. Ty přitom brány závodu ze Shenyangu opustily v letech 2001 až 2002. Některé z těchto strojů byly později uzpůsobeny pro vedení radiotechnického průzkumu (SIGINT). Takto modifikované J-8H přitom létají s jedním kontejnerem se SIGINT stanicí typu BM/KZ900 na centrálním trupovém pylonu. Později byly do standardu J-8H v rámci modernizačního programu dopracovány též některé letouny typu J-8B (Finback B) a J-8D (Finback B mod.). Takto modifikované J-8B (Finback B) a J-8D (Finback B mod.) jsou přitom známy jako J-8BH a J-8DH.

Verze:

J-8H (J-8IIH) – označení pro letouny typu J-8H pocházející z novovýroby

J-8BH – označení pro letouny typu J-8H vzniklé konverzí sériových J-8B (Finback B)

J-8DH – označení pro letouny typu J-8H vzniklé konverzí sériových J-8D (Finback B mod.)

Vyrobeno:  cca 24 sériových strojů (další exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových J-8B a J-8D)

Uživatelé:  pouze ČLR

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:        dva proudové motory typu Liyang WP-13B (modifikace sovětského typu R-13-300) s max. tahem po 7 000 kp s přídavným spalováním

Radar:         impulsní dopplerovský radiolokátor typu KLJ-1 (Type 1471) s vyhledávacím dosahem 80 km, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru je schopen vyhledávat a sledovat i nízkoletící vzdušné cíle nacházející se na pozadí země.

Výzbroj:       jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu „Type 23-3“ (kopie sovětského typu GŠ-23L) se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 500 kg, přepravovaná na jednom podtrupovém a šesti podkřídlových závěsnících – PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu PL-11 (max. 6 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-2 (CAA-1) (max. 6 ks), PL-5 (max. 6 ks) a PL-8 (max. 6 ks), bloky s neřízenými raketami ráže 57 mm a 90 mm, neřízené pumy do hmotnosti 500 kg, 800 l PTB (max. 3 ks) a 1 400 l PTB (max. 1 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 9,34 m 
Délka bez/s PVD:   20,53/21,59 m
Výška: 5,41 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 15.12.2013