Chengdu J-10B Vigorous Dragon (‘Firebird’)

Typ:  pokročilá modifikace víceúčelového bojového letounu typu J-10A (Firebird A)

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany, doprovodné úkoly a útoky na pozemní a hladinové cíle za pomoci přesně naváděné munice

Odlišnosti od letounu J-10A (Firebird A):

- instalace silnějších 13 700 kp motorů typu Al-31FN 3. výrobní série na místo 12 500 kp motorů typu Al-31FN

- nový více k břichu trupu přiléhající lapač vzduchu pohonné jednotky s ledvinovitým průřezem (na místo obdélníkového), zkosenou směrem dopředu vybíhající náběžnou hranou (na místo přímé) a odlučovačem mezní vrstvy typu DSI mající podobu jakési „boule“ vystupující z potahu břicha trupu (na místo odlučovače deskového)

- instalace radiolokátoru kategorie PESA neznámého typu z dílny institutu č.607 pod novým příďovým dielektrickým krytem, který má větší délku a oválný průřez alá americký F-16 (na místo kruhového), na místo dopplerovského radiolokátoru typu KLJ-3 („Type 1 473“)

- instalace krytu pasivního elektro-optického čidla přímo před překrytem pilotní kabiny, vpravo od podélné osy trupu alá J-11

- instalace demontovatelného pevného nástavce pro doplňování paliva za letu na hřbetu přední části trupu, vpravo od pilotní kabiny

- modifikovaná vnitřní konstrukce draku zhotovením některých konstrukčních celků křídla a střední části trupu z kompozitních materiálů. To sebou přineslo pokles hmotnosti.

- instalace podlouhlých štíhlých krytů neznámého systému pod vnitřními částmi křídla

- instalace modifikované svislé ocasní plochy (SOP) s podlouhlým hranatým pouzdrem obranných systémů v horní části a zaobleným a nikoliv rovným vrcholem z dielektrického materiálu alá francouzská Mirage 2000

- instalace modifikovaných kýlovek s větší plochou a šikmou a nikoliv rovnou odtokovou hranou po stranách břicha zádě trupu

- instalace drobných polokapkovitých krytů senzorů obranného systému na bocích přídě trupu, přímo před kořeny náběžné hrany pohyblivého předkřídla

- instalace drobných polokapkovitých krytů senzorů obranného systému po obou stranách pouzdra brzdícího padáku, které je vetknuto do kořene odtokové hrany SOP

- instalace nového avionického vybavení

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny. Jeho součástí se staly tři multifunkční displeje (MFD) a jeden průhledový displej (HUD).

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o nové typy naváděné munice

Historie:  Letoun typu J-10B (Firebird) vznikl jako nástupce letounu typu J-10A (Firebird). Od tohoto svého předchůdce se odlišuje zejména instalací nového avionického vybavení a nového podtrupového lapače vzduchu. Zatímco lapač vzduchu typu J-10A (Firebird) je mírně odsazen od břicha trupu a má obdélníkový průřez, model J-10B (Firebird) obdržel k břichu trupu přiléhající lapač vzduchu s ledvinovitým průřezem. Novinkou se stal též odlučovač mezní vrstvy typu DSI, který má podobu jakési „boule“ vystupující z potahu břicha trupu. Naproti tomu lapač vzduchu modelu J-10A (Firebird) je opatřen odlučovačem deskovým. Odlučovače typu DSI mají před konvenčními deskovými odlučovači celou řadu předností. Konkrétně přitom jde o nižší hmotnost (díky absenci pohyblivého mechanismu regulace), menší RCS (efektivní radiolokační odrazová plocha) a menší nároky na údržbu. Tato změna v konstrukci podtrupového lapače vzduchu navíc sebou přinesla vzrůst specifického tahu pohonné jednotky. Vývoj odlučovače typu DSI byl zahájen a konci 90. let a probíhal v kooperaci institutu č.611 z Chengdu a Nanjing University of Aeronatics and Astonautics v rámci státem financovaného výzkumného programu. Svého vůbec prvního využití se tento typ odlučovače dočkal na letounech typu FC-1 (JF-17 Thunder) a J-10B (Firebird). Letoun typu J-10B (Firebird) se navíc stal prvním letounem čínské konstrukce vybaveným radiolokátorem kategorie PESA. Zmíněný radiolokátor vyprojektoval institut č.607 a letounu typu J-10B (Firebird) zajistil schopnost postřelovat více vzdušných cílů najednou. První prototyp tohoto modelu (rudá 01 / žlutá 1031) se do oblak poprvé vydal dne 23. prosince 2008. Druhý letový prototyp letounu typu J-10B Firebird (rudá 03 / 1033) byl zároveň třetím prototypem tohoto modelu v celkovém pořadí a do zkušebního programu se zapojil v srpnu roku 2009. Od prvního letového prototypu se tento stroj mírně odlišoval, a to absencí PVD vybíhající ze špice příďového dielektrického krytu radaru. Naproti tomu druhý prototyp letounu typu J-10B (Firebird) byl vyhrazen pro statické zkoušky. Třetí letový prototyp (1034) zase jako první obdržel instalaci pevného demontovaného nástavce pro doplňování paliva za letu. Kromě toho byl již od počátku opatřen standardní kamufláží PLAAF. Naproti tomu všechny předchozí prototypy zpočátku létaly v základové barvě. Později byl první a třetí letový prototyp letounu typu J-10B testován institutem CFTE (China Flight Test Estabilishment) z Yanliangu. Čtvrtý letový prototyp (rudá 05 / rudá 1035) se od všech předchozích prototypů odlišoval instalací drobných polokapkovitých krytů na bocích přídě trupu, přímo před kořeny náběžné hrany kachních plošek, a motoru typu WS-10B domácí výroby. Naproti tomu pohon všech předchozích prototypů obstarávaly importované motoru typu Al-31FN ruské výroby. Existence prototypu J-10B (rudá 05 / rudá 1035) je známa od listopadu roku 2010. Zkoušky tohoto stroje se přitom rozeběhly v červenci roku 2011. Na konci roku 2012 brány závodu z Chengdu opustily též čtyři předsériové stroje. Prakticky ve stejnou dobu byly všechny prototypy dopracovány do tohoto standardu. Pohon předsériových J-10B (Firebird) ale opět obstarávaly importované ruské motory typu AL-31FN. Důvodem toho se zřejmě staly problémy s vývojem motoru typu WS-10B. Bez problémů se údajně neobešla ani integrace nové avioniky. Produkce letounu typu J-10B (Firebird) se rozeběhla v roce 2013, po převzetí další várky ruských motorů typu Al-31FN (3. série). Produkce tohoto modelu se údajně omezila na jednu výrobní sérií o cca 53-ti exemplářích. Ty přitom brány závodu z Chengdu opustily do května roku 2015. Poté letoun typu J-10B (Firebird) ve výrobním programu tohoto podniku údajně nahradil letoun typu J-10C (Firebird). Ten se přitom od letounu typu J-10B (Firebird) odlišuje zejména instalací nového radaru kategorie AESA. PLAAF začalo sériové J-10B (Firebird) přebírat od roku 2014. Zmíněné stroje údajně skončily u taktického výcvikového střediska (TTC) z Dingxinu a 2. a 21. divize PLAAF. Mezitím, v září roku 2015, nejméně dva sériové J-10B (Firebird) obdržely instalaci vylepšených domácích motorů typu WS-10B s řízením FADEC. Svůj veřejný debut si letoun typu J-10B (Firebird) odbyl na Airshow China 2016, která se konala v listopadu roku 2016 v Zhuhai. Z hlediska bojové efektivity je tento model některými experty srovnáván s americkým letounem typu F-16E/Block 60 Fighting Falcon.

Verze:  -

Vyrobeno:  5 prototypů (čtyři letové a jeden neletový), 4 předsériové a cca 53 sériových strojů

Uživatelé:  ČLR

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden dvouproudový motor typu Ljulka Al-31FN 3. série ruské výroby s max. tahem 13 700 kp s přídavným spalováním

Radar:       víceúčelový radiolokátor kategorie PESA neznámého typu z dílny institutu č.607, instalovaný uvnitř špice trupu. Radiolokátor tohoto stroje slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho jej lze používat též pro mapování terénu. Najednou je přitom schopen sledovat 10 vzdušných cílů (včetně vzdušných cílů nacházejících se na pozadí země) a na 4 z nich navádět PLŘS.

Výzbroj:     jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu „Type 23-3“ (kopie sovětského typu GŠ-23L), instalovaný na břichu trupu, vlevo od šachty příďového podvozku, a podvěsná výzbroj, přepravovaná na šesti podkřídlových a pěti podtrupových pylonech (jeden centrální + dva tandemově uspořádané páry postranních pylonů) - PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-8 a PL-10, PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-12, protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu KD-88, protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu YJ-91, naváděné pumy s laserovým navedením typu LS-500J (LT-2) a TG-500 (GB-1), neřízené pumy do hmotnosti 500 kg a raketové bloky s neřízenými raketami ráže 90 mm

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: ?
Délka:   ?
Výška: ?
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Dolet:    ?

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 29.12.2016