Shenyang J-15 Flying Shark (‘Flanker X variant 2’)

Typ:  těžký víceúčelový palubní bojový letoun uzpůsobený pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci; bezlicenční vývojový derivát ruského stíhacího letounu typu T-10K-3 (Su-33)

Určení:  ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany uskupení hladinových plavidel, doprovod námořních útočných letounů, útoky na pozemní a hladinové cíle a působení v roli vzdušného tankeru

Odlišnosti od letounu Su-33 (Flanker D):

- instalace motorů typu WS-10H Taihang domácí výroby na místo ruských motorů typu Al-31F

- modifikovaná vnitřní konstrukce draku zhotovením některých konstrukčních celků, včetně zdvojené SOP, z kompozitních materiálů (to sebou přineslo pokles hmotnosti)

- instalace avionického vybavení z letounu typu J-11B

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny. Jeho součástí se stal, stejně jako u letounu typu J-11B, jeden průhledový displej (HUD) a pět barevných multifunkčních displejů (MFD)

- modifikovaný obranný komplex. Jeho součástí se stal též výstražný UV protiraketový systém (senzory nacházející se po stranách ocasního „žihadla“ alá J-11B)

- nová podvěsná výzbroj domácí výroby. Součástí podvěsné výzbroje tohoto modelu se staly též protilodní, protiradiolokační a protizemní řízené střely a naváděné pumy. Naproti tomu podvěsná výzbroj modelu Su-33 se sestává pouze z PLŘS a neřízené protizemní munice ruské výroby.

Historie:  Svoji první letadlovou loď v podobě australského plavidla HMS Melbourne britské třídy Majestic si Číňané pořídili již v roce 1985. Tomu přitom následoval neúspěšný pokus o koupi francouzského plavidla Clémenceau. V letech 1998 a 2000 si Číňané pořídili též letadlové křižníky Kyjev a Minsk pr.1143 (‘Kiev’ class), které předtím vyřadilo ze svého stavu Ruské VMF. Všechna tato plavidla měla ale pouze funkci studijního materiálu, za jehož pomoci se měl čínský průmysl obeznámit s konstrukcí letadlových lodí. Poslední dvě z nich, Minsk a Kyjev, proto krátce poté, co splnily svůj účel, prošly přestavbou na plovoucí hotely s kasinem. Naproti tomu nedokončená sovětská letadlová loď Varjag (sesterské plavidlo Admirála Kuzněcova) projektu 1143.5 (‘Kuznetsov’ class), která se od čínských rukou dostala v roce 2002, se stala základem první letadlové lodě PLAN. Zmíněné plavidlo přitom obdrželo trupové číslo CV-16, jméno Liaoning a status cvičné letadlové lodě. Číňané přitom nedokončený Varjag odkoupili od Ukrajinců v roce 1998 prostřednictvím malé firmy Chong Lot Travel Agency z Hong Kongu. Dle oficiálního tvrzení jej zmíněná společnost měla přestavět, obdobně jako letadlové křižníky Minsk a Kyjev, na plovoucí hotel s kasinem. Nejprve, v roce 2007, toto plavidlo obdrželo nový nátěr. Poté, v dubnu roku 2009, bylo odtaženo ze svého původního kotviště, které se nacházelo v Dalianu, do nových doků. Zde jej pak Číňané uvedli do plně bojeschopného stavu. Na vodu byla letadlová loď Liaoning spuštěna dne 10. srpna 2011. Hlavním posláním letadlové lodi Liaoning se stalo vypracování procedur bojového nasazení plavidel této kategorie a výcvik budoucích palubních pilotů. Mezitím, v roce 2008, se rozeběhla stavba prvních dvou letadlových lodí domácí konstrukce (s výtlakem řádu 50 000 až 60 000 t). Zatímco první z nich (CV-17) by měla být opatřena, stejně jako sovětský Varjag, tzv. skokanským můstkem, na palubě té druhé (CV-18) se budou údajně nacházet elektromagnetické startovací katapulty. Mezitím se PLANAF začalo poohlížet po vhodném nadzvukovém palubním bojovém letounu. Protože čínský průmysl neměl se stavbou letounů této kategorie tehdy ještě žádné zkušenosti, přibližně okolo roku 2005 se do středu pozornosti Číňanů dostal přepadový stíhač typu Su-33 (Flanker D) ruské značky Suchoj. Číňané si přitom hodlali nejprve zakoupit jen dva tyto stroje pro potřeby operačních zkoušek. Protože ale Rusům bylo více než zřejmé, že je skutečným záměrem Číňanů získat vzorové exempláře pro vlastní bezlicenční kopii, tento derivát „pozemního“ stíhače typu Su-27 (Flanker B) jim odmítli prodat v počtu menším než 14 kusů. Dle jiných zdrojů byli však ochotni přistoupit na prodej letounu typu Su-33 (Flanker D) pouze v případě závazné objednávky na nejméně 30 nebo dokonce 50 exemplářů. Jakékoli naděje Číňanů na koupi těchto palubních stíhačů ale již v roce 2006 pohřbil letoun typu J-11B. Protože tato modifikace ruského těžkého stíhače typu Su-27SK (Flanker B) se zbraňovým systémem a motory čínské výroby představovala hrubé porušení licenční smlouvy z roku 1996, která závodu ze Shenyangu poskytovala oprávnění pro kompletaci 200 letounů typu Su-27SK (Flanker B) pro potřeby PLAAF, o případném prodeji palubního stíhače typu Su-33 (Flanker D) se Rusové odmítali s Číňany již dále bavit. Číňanům se ale mezitím, v roce 2005, podařilo získat, přes Ukrajinu, jeden z prototypů tohoto stroje (T-10K-3). Ten se pak stal vzorem pro první palubní bojový letoun čínské výroby, který vešel ve známost pod označením J-15. Původně byl však tento stroj znám jako J-11C či J-11BJ. Sériovou výrobu tohoto derivátu ruského letounu typu Su-33 (Flanker D) přitom dostala na starost společnost SAC (Shenyang Aircraft Corporation) ze Shenyangu. Právě tento podnik nebyl pro zmíněný úkol vybrán náhodou, neboť se již od konce 90. let zabýval produkcí „pozemního“ stíhacího letounu typu Su-27SK Flanker B (J-11), ze kterého palubní Su-33 (Flanker D) přímo vycházel. Práce na toto téma se přitom v Shenyangu naplno rozeběhly již v roce 2008. Přestože čínský J-15 z ruského T-10K-3 (Su-33 Flanker D) přímo vychází, nelze jej považovat za jeho přímou kopii. Typ J-15 totiž přebírá avioniku a zbraňový systém od „pozemního“ víceúčelového bojového letounu typu J-11B (čínská modifikace ruského typu Su-27SK Flanker B). Ten je přitom vystavěn na víceúčelovém palubním radiolokátoru čínské konstrukce, který spolupracuje s naváděcím systémem celé řady typů naváděné protiletadlové a protizemní munice čínské výroby. Zatímco ruský typ Su-33 (Flanker D) je ryze stíhacím strojem s velmi omezenými možnostmi vedení útoků na pozemní cíle, v případě čínského typu J-15 jde, stejně jako v případě amerického typu F/A-18 Hornet, o plnohodnotný víceúčelový bojový stroj. První prototyp letounu typu J-15 (rudá 551) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 31. srpna 2009. Tímto se tento stroj stal historicky vůbec prvním zalétaným letounem čínské výroby uzpůsobeným pro činnost z palub letadlových lodí. První vzlet ze zkušební startovací rampy, která zastává roli makety vzletové paluby letadlové lodě, prototyp J-15 (rudá 551) vykonal dne 6. května 2010. Tehdy pohon tohoto stroje obstarávaly ruské motory typu Al-31F. V průběhu zkušebního programu ale obdržel motory typu WS-10H domácí výroby. Později se do zkušebního programu postupně zapojilo nejméně dalších šest prototypů (rudá 552 až 557). Instalaci motorů typu WS-10H domácí výroby ale obdržely jenom dva z nich (rudá 554 a 557?). Pohon zbylých prototypů obstarávaly opět ruské motory typu Al-31F. V průběhu zkušebního programu byl navíc motory typu Al-31F (v námořní verzi známé jako Al-31F-sep3) zpětně opatřen též letoun J-15 (rudá 554). Zkoušky přistávacího manévru, jejichž součástí se staly též krátké „doteky“ paluby letadlové lodě Liaoning koly podvozku, byly zahájeny v létě roku 2012. První skutečné přistání na palubě zmíněného plavidla uskutečnily dne 23. listopadu toho samého roku prototypy J-15 (rudá 552) a J-15 (rudá 553). Svůj první vzlet z paluby Liaoningu tyto stroje vykonaly ještě ten samý den. V září roku 2013 prototypy letounu typu J-15 uskutečnily sérii vzletů a přistání na palubě zmíněného plavidla v konfiguraci s různou sestavou podvěsné výzbroje. Existence prvních sériových J-15 vešla ve známost v prosinci roku 2013. Pohon těchto strojů ale opět obstarávají importované ruské motory typu Al-31F. Z paluby Liaoningu přitom zmíněné letouny operují od konce roku 2014. V říjnu roku 2015 byly poprvé zaregistrovány též letouny typu J-15 druhé výrobní série. Ty rovněž operují z paluby Liaoningu. Letoun typu J-15 ale představuje pouze přechodové řešení na období, než se podaří dokončit vývoj kvalitativně nového palubního bojového letounu kategorie stealth. Základem zmíněné stroje se přitom s největší pravděpodobností stane buďto těžký bojový letoun typu J-20 společnosti CAC, nebo lehký bojový letoun typu FC-31 společnosti SAC.

Verze:

J-15 – základní jednomístná bojová modifikace letounu typu J-15 uzpůsobená pro činnost z palub letadlových lodí opatřených tzv. skokanským můstkem. První ze sedmi prototypů tohoto modelu se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 31. srpna 2009. PLANAF první sériové J-15 převzalo na konci roku 2013.

J-15S – cvičně-bojová modifikace letounu typu J-15 s dvoumístnou tandemově uspořádanou kabinou posádky se sedadlem žáka vpředu a mírně vyvýšeným sedadlem navigátora vzadu alá J-11BS. Jediný prototyp tohoto modelu se do oblak poprvé vydal dne 3. listopadu 2012 z podnikového letiště společnosti SAC. V současnosti se tento stroj nachází na letišti zkušebního institutu CFTE (China Flight Test Estabilishment) z Yanliangu.

 

J-15A – modifikace letounu typu J-15 uzpůsobená k činnosti z palub letadlových lodí opatřených startovacími katapulty. Tento model se vyznačuje zejména instalací modifikovaného příďového podvozku. Prototyp letounu typu J-15A poprvé vzlétl v červenci roku 2016. Za využití pozemního elektromagnetického katapultu (EMALS) se tento stroj údajně do oblak poprvé vydal v listopadu toho samého roku. Letouny typu J-15A budou s největší pravděpodobností operovat z paluby letadlové lodě CV-18 (Type 002), druhé letadlové lodě čínské výroby.

J-15D (?) – speciální modifikace letounu typu J-15 určená pro rušení a ničení radiolokačních stanic v rámci potlačování protivzdušné obrany (SEAD). Tento speciál s největší pravděpodobností vychází z dvoumístného modelu J-15S a speciální vybavení s největší pravděpodobností sdílí s letounem typu J-16D, který není ničím jiným, než SEAD modifikací letounu typu J-16. Prototyp tohoto čínského protějšku amerického letounu typu F/A-18G Growler se do oblak údajně poprvé vydal dne 25. října 2016.

Vyrobeno:  nejméně sedm prototypů a nejméně 20 sériových exemplářů modelu J-15, nejméně jeden prototyp modelu J-15S, nejméně jeden prototyp modelu J-15A a nejméně jeden prototyp modelu J-15D (?)

Nosič:  cvičná letadlová loď Liaoning. Jediné plavidlo tohoto typu vzniklo konverzí nedokončené sovětské letadlové lodě Varjag a na vodu bylo spuštěno dne 10. srpna 2011. Z jeho paluby může údajně operovat okolo 26-ti letounů a 24-ti vrtulníků.

Uživatelé:  ČLR (PLANAF)

 

J-15

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním nebo dva dvouproudové motory typu Liming WS-10H čínské výroby s max. tahem po 12 800 kp s přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový radiolokátor neznámého typu, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento stroj je s největší pravděpodobností opatřen derivátem radiolokátoru typu „Type 1493“. 

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém neznámého typu. Instalace kopulovité hlavice tohoto zařízení se nachází před překrytem pilotní kabiny, mírně vpravo od podélné osy trupu.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém, výstražný UV protiraketový systém (jeho senzory se nacházejí po stranách ocasního „žihadla“) a výmetnice klamných IČ/RL cílů

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 6 500 kg, přepravovaná na dvanácti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, šesti pod křídlem a dvou na koncích křídla - ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-8 a PL-10, PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-12 a PL-15, protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu YJ-83K, protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu YJ-91 (kopie ruského typu Ch-31P), protizemní ŘS s aktivním RL navedením typu KD-88, řízené pumy s laserovým navedením typu LT-2, řízené pumy se satelitním  navedením typu LS-6, raketové bloky, neřízené pumy a tankovací kontejner typu UPAZ-1A Sachalin* (max. 1 ks) ruské výroby

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: ?
Délka:   ?
Výška: ?
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: M=2,17
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

* toto zařízení se umisťuje na přední centrální trupový závěsník a ukrývá naviják s 27,5 m pružnou tankovací hadicí, která je opatřena záchytným „košem“, čerpadlo se standardní rychlostí čerpání 1 000 l/min, generátor elektrické energie a dvojici náporových turbín. Zatímco ta první pohání naviják a využívá uzavíratelný lapač vzduchu nacházející se na levoboku, ta druhá pohání generátor elektrické energie, který napájí palivové čerpadlo, a využívá lapač umístěný pod pohyblivou špicí. Na zádi zmíněného kontejneru se nachází instalace signalizačních světel, která informují pilota letounu „příjemce“ o stavu doplňování.

 

Poslední úpravy provedeny dne: 23.12.2016