Chengdu J-7MG / J-7PG (‘Fishcan’)

Typ:  exportní modifikace denního frontového stíhacího letounu typu J-7E (J-7IV) uzpůsobená pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany
a útoky na pozemní cíle

Odlišnosti modelu J-7PG od letounu J-7E:

- instalace modifikovaného překrytu pilotní kabiny se zaobleným jednodílným čelním štítkem (na místo hranatého třídílného)

- instalace druhého 30 mm kanónu typu „Type 30-1“ se zásobou 60 nábojů na levoboku trupu, přímo pod kořenem náběžné hrany křídla (ten druhý je zase vestavěn do pravoboku trupu)

- instalace střeleckého radiolokátoru typu Grifo-7MG italské výroby na místo radiolokačního dálkoměru typu „Type 226“ Skyranger uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu

- instalace nového avionického vybavení

- instalace vystřelovací sedačky typu Martin-Baker Mk.10L britské výroby, která vykazuje charakteristikami 0-0, na místo čínské vystřelovací sedačky typu HTY-6/A uvnitř pilotní kabiny

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu AIM-9L Sidewinder americké výroby

Historie:  Zatímco v 80. letech exportní letouny řady F-7B a F-7M Airguard, které vycházely z denního frontového stíhače typu J-7B (mírně vylepšená kopie sovětského MiGu-21F-13 Fishbed E), představovaly pro čínský průmysl významný exportní artikl, v 90. letech již začaly přicházet o svůj exportní potenciál. Na tuto skutečnost přitom společnost CAC (Chengdu Aircraft Corporation) z Chengdu zareagovala modelem F-7MG. Základem tohoto nástupce letounů řady F-7B a F-7M Airguard se přitom stal tehdy nejmodernější model z řady J-7, známý jako J-7E (J-7IV). Tento nástupce letounu typu J-7B (J-7II) vznikl jako alternativa za neúspěšný model J-7C (bezlicenční kopie sovětského MiGu-21MF Fishbed J) a díky instalaci nového křídla, silnějšího motoru a pokročilejšího avionického vybavení tohoto svého vývojového předchůdce znatelně překonával jak z hlediska letových výkonů (o 43%) tak i z hlediska bojové efektivity (o 84 %). Bojovou efektivitu letounu typu J-7E bylo ale i přesto možné považovat za velmi omezenou. Díky absenci radiolokátoru totiž mohl sloužit, stejně jako jeho výše uvedený předchůdce, pouze pro boj se vzdušnými cíly, které se nacházely ve visuálním kontaktu. Exportní F-7MG proto obdržel instalaci radiolokátoru typu Super Skyranger britské značky Marconi na místo radiolokačního dálkoměru typu „Type 226“ Skyranger uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu. Zmíněný radiolokátor přitom disponoval vyhledávacím dosahem 15 km a byl schopen sledovat až osm vzdušných cílů zároveň, včetně vzdušných cílů nacházejících se na pozadí země, a na jeden z nich navádět PLŘS. Díky tomu všemu má model F-7MG před svým předchůdcem v podobě letounu typu F-7M Airguard znatelně navrch v manévrovacích schopnostech (o 43%) a v efektivitě při vzdušném boji (o 83,9 %) i při útocích na pozemní cíle (o 24 %). Kromě toho disponuje výrazně kratším rozjezdem při vzletu (o 30%) a dojezdem při přistání (o 28,6 %). Pro potřeby programu letových zkoušek vznikly nejméně tři prototypy (CAC 0142 až 0144). Protože první dva z nich (CAC 0142 a 0143) zastávaly pouze roli vzdušné zkušebny nové avioniky, byly opatřeny „starým“ křídlem z modelu F-7M Airguard. „Nové“ křídlo se zalomenou náběžnou hranou z letounu J-7E obdržel až prototyp třetí (CAC 0144). Později byl však „novým“ křídlem opatřen i prototyp první (CAC 0142). Třetí prototyp (CAC 0144) zase později obdržel instalaci druhého kanónu na levoboku trupu, který letoun typu J-7E postrádal, a modifikovaného překrytu pilotní kabiny se zaobleným jednodílným čelním štítkem (na místo hranatého třídílného). Posledně uvedená úprava přitom představovala přímou reakci na omezený výhled z pilotní kabiny modelu J-7E. Tato skutečnost totiž nemálo komplikovala navádění PLŘS za pomoci přilbového zaměřovače. Široké veřejnosti byl exportní model F-7MG poprvé prezentován v roce 1996 na Airshow China, která se konala v Zhuhai. Zájem ze strany zákazníků na sebe nenechal dlouho čekat. Již v roce 1997 si totiž hned 48 těchto strojů objednalo Pákistánské vojenské letectvo (PAF). Specifické požadavky ze strany zmíněného zákazníka přitom daly za vznik modelu F-7PG, který se od posledního prototypu letounu typu F-7MG odlišoval zejména instalací silnějšího střeleckého radiolokátoru typu Grifo-7MG italské výroby. Zatímco produkce letounů řady J-7, které jsou vyhrazeny pro PLAAF a PLANAF, byla definitivně ukončena již v roce 2002, exportní letouny řady F-7MG se díky značnému zájmu ze strany zahraničních zákazníků ve výrobním programu závodu z Chengdu udržely až do května roku 2013. K tomu přitom nemalou mírou přispěly též problémy s vývojem pohonné jednotky letounu FC-1 (JF-17 Thunder), který vznikl jako nástupce letounů řady F-7. K exportním úspěchům letounů řady F-7MG rovněž nemalou mírou napomohla obchodní politika společnosti CAC. Tato společnost se totiž snažila nabídnout produkt šitý přímo „na míru“ požadavkům konkrétního zákazníka. Letouny řady F-7MG vyvezené do různých zemí světa se proto od sebe více či méně odlišovaly. Toto se přitom týká zejména jejich palubního vybavení.

Verze:

F-7MG – prototypová modifikace letounu typu F-7PG s instalací slabšího radiolokátoru typu Super Skyranger britské značky Marconi s vyhledávacím dosahem 15 km uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu. Zmíněný radar je přitom schopen sledovat až osm vzdušných cílů zároveň, včetně vzdušných cílů nacházejících se na pozadí země, a na jeden z nich navádět PLŘS.

F-7PG – první sériově vyráběná modifikace letounu typu F-7MG. Letoun typu F-7PG vzešel ze zadání Pákistánského vojenského letectva (PAF). Od prototypu F-7MG (v  provedení s křídlem s lomenou náběžnou hranou z letounu typu J-7E, modifikovaným překrytem pilotní kabiny se zaobleným jednodílným čelním štítkem a dvěma 30 mm kanóny po stranách trupu) se přitom odlišuje zejména instalací silnějšího střeleckého radiolokátoru typu Grifo-7MG italské výroby, který vykazuje vyhledávacím dosahem 55 km a zaměřovacím dosahem 37 km, uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu (na místo britského typu Super Skyranger). Součástí zbraňového systému tohoto modelu se navíc staly PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu AIM-9L Sidewinder americké výroby. Tento model vznikl jako nástupce nadzvukových letounů typu F-6C (modifikace sovětského MiGu-19S Farmer D) ze stavu PAF. Vzdušní síly Pákistánu si přitom v červenci roku 1997 objednaly hned 46 sériových F-7PG. Tomu pak následovala objednávka na dalších 11 těchto strojů. První z nich Pákistánci převzali v červnu roku 2001.

F-7NM – provedení letounu typu F-7PG pro vzdušné síly Namibie. Zbraňový systém letounu F-7NM je vystavěn, stejně jako v případě modelu F-7PG, na italském radiolokátoru typu Grifo-7MG. Zmíněný zákazník si v srpnu roku 2005 objednal celkem 12 těchto strojů. Jejich předání bylo přitom uskutečněno v průběhu roku 2006.

F-7BG – provedení letounu typu F-7PG pro vzdušné síly Bangladéše. Zbraňový systém letounu F-7BG je vystavěn, stejně jako v případě modelu F-7PG, na italském radiolokátoru typu Grifo-7MG. Zmíněný zákazník si v roce 2005 objednal celkem 12 těchto strojů. Jejich předání bylo přitom uskutečněno v průběhu roku 2006.

F-7SG – provedení letounu typu F-7PG pro vzdušné síly Srí Lanky. Letoun typu F-7SG se vyznačuje instalací méně výkonného radiolokátoru typu KLJ-6E (SY-80) Falcon (kopie izraelského typu EL/M2001) čínské výroby, který disponuje vyhledávacím dosahem 30 km a zaměřovacím dosahem 26 km. Zmíněný zákazník si objednal celkem 6 těchto strojů. Jejich předání bylo přitom uskutečněno na přelomu let 2007 a 2008.

F-7NI – provedení letounu typu F-7PG pro vzdušné síly Nigérie. Zbraňový systém letounu F-7NI je vystavěn, stejně jako v případě modelu F-7PG, na italském radiolokátoru typu Grifo-7MG. Zmíněný zákazník si objednal celkem 12 těchto strojů. První z nich byl přitom dodán v prosinci roku 2009.

F-7TN – provedení letounu typu F-7PG pro vzdušné síly Tanzanie. Letoun typu F-7TN se vyznačuje instalací méně výkonného radaru typu KLJ-6E (SY-80) Falcon. Zmíněnému zákazníku bylo dodáno celkem 12 těchto strojů.

F-7BGI – pokročilá modifikace letounu typu F-7BG s tzv. „skleněným“ kokpitem, který je vystavěn na třech multifunkčních displejích (MFD), a řízením typu HOTAS. Letoun typu F-7BGI vzešel ze zadání vzdušných síl Bangladéše. Zmíněný zákazník si objednal celkem 16 těchto strojů. První 4 z nich byly přitom dodány v říjnu roku 2012.

Vyrobeno:  tři prototypy (F-7MG) a 127 sériových strojů (12 F-7BG, 16 F-7BGI, 12 F-7NI, 12 F-7NM, 57 F-7PG, 6 F-7SG a 12 F-7TN)

Uživatelé:  Pákistán (od června roku 2001 dodáno 57 ks modelu F-7PG), Namibie (v roce 2006 dodáno 12 ks modelu F-7NM), Nigérie (od prosince roku 2009 dodáno 12 ks modelu F-7NI), Bangladéš (v roce 2006 dodáno 12 ks modelu F-7BG, od října roku 2012 dodáno 16 ks modelu F-7BGI), Srí Lanka (na přelomu let 2007 a 2008 dodáno 6 ks modelu F-7SG) a Tanzánie (dodáno 12 ks modelu F-7TN)

F-7PG

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Liyang WP-13F (derivát sovětského typu R-13-300) s max. tahem 6 600 kp s přídavným spalováním

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu Grifo-7MG italské výroby, instalovaný uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu. Tento typ radiolokátoru disponuje vyhledávacím dosahem 55 km, zaměřovacím dosahem 37 km a schopností navádět PLŘS na jeden vzdušný cíl.

Výzbroj:     dva 30 mm kanóny typu „Type 30-1“ (kopie sovětského typu NR-30) se zásobou 60 nábojů, vestavěné do boků trupu v oblasti pod kořeny náběžné hrany křídla, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 800 kg, přepravovaná na čtyřech podkřídlových závěsnících (centrální podtrupový pylon je vyhrazen pro přídavnou palivovou nádrž) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-9 (max. 4 ks) čínské výroby a AIM-9L Sidewinder (max. 4 ks) americké výroby, raketové bloky, neřízené pumy do hmotnosti 500 kg (dvě 500 kg pumy, čtyři 250 kg pumy nebo deset 100 kg pum) a PTB (max. 3 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 7.12.2013