Chengdu J-10S/AS/ASH/SY Vigorous Dragon (‘Firebird’)

Typ:  dvoumístná cvičně-bojová modifikace víceúčelového bojového letounu typu J-10 (Firebird A)

Určení:  přeškolování pilotů u bojových útvarů, vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany, doprovodné úkoly a útoky na pozemní a hladinové cíle za pomoci přesně naváděné munice

Odlišnosti od letounu J-10 (Firebird A):

- instalace dvoumístné tandemově uspořádané pilotní kabiny se sedadlem žáka vpředu a mírně vyvýšeným sedadlem instruktora vzadu v mírně prodloužené přídi trupu na místo kabiny jednomístné (zmíněná kabina je opatřena dvoudílným průzračným překrytem sestávajícím se z pevného čelního štítku a protáhlé směrem dozadu výklopné zadní části)

- instalace plně zdvojeného řízení

- instalace mohutné protáhlé hřebenovité nástavbou přímo mezi překrytem pilotní kabiny a kořenem náběžné hrany svislé ocasní plochy (uvnitř zmíněné nástavby se nachází instalace palubních systémů, které se v důsledku vestavby zadního kokpitu nevešly do útrob trupu)

Historie:  Projektové práce na dvoumístné modifikaci jednomístného víceúčelového bojového letounu typu J-10 (Firebird) se zdvojeným řízením, která vešla ve známost pod označením J-10S (Firebird), se rozeběhly již v roce 2000, tedy ještě za chodu zkoušek prototypů tohoto prvního bojového letounu 4. generace čínské konstrukce. Zatímco dvoumístné verze všech předchozích stíhacích letounů čínské výroby v podobě modelu JJ-5, JJ-6 (Farmer F) a JJ-7 byly určeny výhradně pro výcvik pilotů, typ J-10S (Firebird) může kromě výcviku pilotů vykonávat též veškeré úkoly svého jednomístného protějšku v plném rozsahu. Jde tedy o plnohodnotný dvoumístný víceúčelový bojový letoun. Cvičně-bojový J-10S (Firebird) se přitom od bojového J-10 (Firebird) odlišuje pouze zástavbou dvoumístné tandemově uspořádané pilotní kabiny do mírně prodloužené přídě trupu. Vestavba druhého kokpitu si ale vyžádala přesunout některé palubní systémy z útrob trupu do vystouplé nástavby táhnoucí se od překrytu pilotní kabiny až ke kořeni náběžné hrany SOP. První prototyp letounu J-10S Firebird (rudá 01) brány závodu z Chengdu opustil na počátku roku 2003. Pozemními a rolovacími zkouškami tento stroj prošel ještě v průběhu toho samého roku. Do oblak se první prototyp letounu typu J-10S Firebird (rudá 01) poprvé vydal dne 28. prosince téhož roku, tehdy krátce po ukončení zkušebního programu základního jednomístného bojového modelu J-10 (Firebird). Tehdy byl ještě tento stroj opatřen žlutou základovou barvou. Kompletaci druhého letového prototypu letounu J-10S Firebird (rudá 03), který byl zároveň třetím prototypem tohoto stroje v celkovém pořadí, se podařilo dokončit na počátku roku 2004. Naproti tomu druhý dokončený prototyp letounu typu J-10S (Firebird) byl vyhrazen pro statické zkoušky. Krátce nato oba letové prototypy tohoto stroje obdržely nová trupová čísla, a to 1021 a 1023. Zkušební program letounu J-10S (Firebird) byl stejně jako v případě jednomístného modelu J-10 (Firebird) rozdělen do dvou etap. Jeho součástí se tedy staly též operační zkoušky a výcvikové lety. Zkoušky letounu typu J-10S (Firebird) se zřejmě podařilo završit ještě do konce roku 2005. Konstrukční certifikát byl totiž tomuto modelu vystaven již na počátku roku 2006. Součástí výrobního programu závodu z Chengdu a inventáře PLAAF se přitom letoun typu J-10S (Firebird) stal ještě ten samý rok. Později, v roce 2011, byl tento stroj zařazen též do výzbroje PLANAF. Letouny typu J-10S (Firebird) vyhrazené pro PLANAF vycházejí z mírně vylepšeného modelu J-10AS (Firebird) a jsou opatřeny lepší antikorozní ochranou. To se přitom promítlo do nového označení J-10ASH (Firebird). Mezitím, v květnu roku 2009, převzal tři speciálně upravené letouny typu J-10S (Firebird) též oficiální akrobatický tým PLAAF „1. srpen“. Akrobatická verze letounu typu J-10S (Firebird) přitom nese označení J-10SY a vyznačuje se absencí zbraňového systému.

Verze:

J-10S (Block 1) – základní modifikace letounu typu J-10S vyhrazená pro PLANAF. Tento model se stal dvoumístným protějškem jednomístného bojového letounu typu J-10. První ze tří prototypů letounu typu J-10S se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 28. prosince 2003. Do dnešních dnů přitom brány závodu z Chengdu opustilo nejméně 50 sériových J-10S.

J-10AS (Block 2) – mírně vylepšená modifikace letounu J-10S. Letoun typu J-10AS se stal dvoumístným protějškem jednomístného bojového letounu typu J-10A. První exemplář tohoto modelu se přitom od vzletové dráhy poprvé odlepil v roce 2007 nebo 2008.

J-10SY – neozbrojená akrobatické modifikace letounu typu J-10S. Dvoumístný akrobatický speciál typu J-10SY vznikl, spolu s jednomístným speciálem typu J-10AY, jako nástupce letounů typu J-7GB ze stavu oficiálního akrobatického týmu PLAAF „1. srpen“. Od bojového J-10S lze přitom tento model snadno rozpoznat zejména díky absenci kanónu. Zmíněný akrobatický tým letouny typu J-10AY a J-10SY provozuje od května roku 2009. Akrobatický speciál typu J-10SY vznikl v počtu tří exemplářů. První z nich se přitom od vzletové dráhy poprvé odlepil v roce 2009.

J-10ASH – modifikace letounu typu J-10AS vyhrazená pro PLANAF. Letoun typu J-10ASH se stal dvoumístným protějškem jednomístného bojového letounu typu J-10AH. Od typu J-10AS se tento model odlišuje zejména lepší antikorozní ochranou. Toto opatření si přitom vyžádala zavést vysoká vlhkost a salinita prostředí, ve kterém je provozován (oblasti moří a pobřežní oblasti). PLANAF své první exempláře letounu typu J-10ASH převzalo v roce 2011. Do dnešních dnů brány závodu z Chengdu opustily nejméně čtyři tyto stroje. První z nich se přitom od vzletové dráhy poprvé odlepil v roce 2011.

Vyrobeno:  50+ exemplářů modelu J-10S, ? exemplářů modelu J-10AS, 3 exempláře modelu J-10SY a 4+ exempláře modelu J-10ASH

Uživatelé:  pouze ČLR

 

J-10S

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden dvouproudový motor typu Ljulka Al-31FN ruské výroby s max. tahem 12 500 kp s přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový dopplerovský radiolokátor se štěrbinovou anténou typu KLJ-3 („Type 1 473“) s vyhledávacím dosahem 100 až 120 km a zaměřovacím dosahem 80 až 90 km, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho jej lze používat též pro mapování terénu. Radar typu KLJ-3 je schopen najednou sledovat 4 až 6 vzdušných cílů (včetně vzdušných cílů nacházejících se na pozadí země) a na 2 z nich navádět PLŘS.

Výzbroj:     jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu „Type 23-3“ (kopie sovětského typu GŠ-23L), instalovaný na břichu trupu, vlevo od šachty příďového podvozku, a podvěsná výzbroj, přepravovaná na šesti podkřídlových a pěti podtrupových pylonech (jeden centrální + dva tandemově uspořádané páry postranních pylonů) - PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-8, PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu PL-11, PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-12, protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu YJ-91, laserem naváděné pumy typu LT-2, klouzavé pumy s GPS navedením typu LS-6, neřízené pumy do hmotnosti 500 kg a raketové bloky s neřízenými raketami ráže 90 mm

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 9,75 m 
Délka:   ?
Výška: 5,43 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Dolet:    ?

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2013