Shenyang J-8A / J-8I (‘Finback A’)

Typ:  pokročilá modifikace denního přepadového stíhacího letounu typu J-8 (Finback A) omezeně uzpůsobená pro činnost za ztížených meteorologických podmínek

Určení:  primárně obrana území státu, zejména důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů, před vzdušným napadením; sekundárně útoky na pozemní cíle neřízenou municí

Odlišnosti od letounu J-8 (Finback A):

- instalace střeleckého radiolokátoru typu SR-4 („Type 204“) uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu na místo radiolokačního dálkoměru typu „Type 222“ (kopie sovětského typu SRD-5MK)

- instalace modifikovaného avionického vybavení (změnami přitom prošlo též uspořádání přístrojů na přístrojové desce uvnitř kokpitu)

- instalace dvou dvouhlavňových 23 mm kanónů typu „Type 23-3“ (kopie sovětského typu GŠ-23L) na místo shodného počtu jednohlavňových 30 mm kanónů typu „Type 30-1“ (kopie sovětského typu NR-30)

- instalace dvoudílného průzračného překrytu pilotní kabiny sestávajícího se z třídílného pevného čelního štítku a výklopné (směrem dozadu) zadní části alá J-7B (J-7II) na místo jednodílného výklopného (směrem dopředu) alá J-7 (MiG-21F-13)

- instalace vystřelovací sedačky typu HTY-2 (Type II) čínské konstrukce uvnitř pilotní kabiny (na místo sovětské vystřelovací sedačky typu „SK“) – tato vystřelovací sedačka zajišťuje bezpečné nouzové opuštění pilotní kabiny v menších výškách a při nižších rychlostech (od 250-ti km/h, resp. od 130-ti km/h v případě pozdější sériové verze, do 850-ti km/h) a navíc (díky větším rozměrům záhlavníku) lépe chrání hlavu pilota před střetem s překrytem pilotní kabiny

- instalace modifikované svislé ocasní plochy (SOP) s potahem  náběžné hrany zhotoveným z dielektrického materiálu (potah náběžné hrany SOP předchozího modelu byl zhotoven z kovu)

- instalace modifikovaných kýlovek s plechovým potahem zaoblené příďové části a dielektrickým potahem hranaté záďové části (v případě předchozího modelu tomu bylo naopak)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-5

Historie:  Protože se nepodařilo zavčas dokončit vývoj střeleckého radaru typu SR-4 („Type 204“), PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu PL-4 (derivát americké střely typu AIM-7D Sparrow) a 30 mm čtyřhlavňového rotačního kanónu typu „Type 30-II“, což byl jeden z mnoha důsledků tzv. „Velké kulturní revoluce“ (1966 až 1976), dvoumotorový přepadový stíhač typu J-8 (Finback A) se nakonec musel spokojit s méně pokročilým zbraňovým systémem lehčího jednomotorového denního stíhače typu J-7 (licenční MiG-21F-13 Fishbed E). Ten se přitom sestával z radiolokačního dálkoměru typu „Type 222“ (kopie sovětského typu SRD-5MK), dvou jednohlavňových 30 mm kanónů typu „Type 30-1“ (kopie sovětského typu NR-30) a dvou PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-2 (CAA-1). Díky tomu byl ale letoun typu J-8 (Finback A) schopen vést boj pouze se vzdušnými cíly nacházejícími se ve visuálním kontaktu. A nejen to. Před typem J-7 měl přednost v postatě pouze ve schopnosti přepravy dvojnásobného počtu PLŘS typu PL-2 (CAA-1). Z tohoto důvodu se v roce 1976, tedy krátce po skončení kulturní revoluce, rozeběhly práce na pokročilé modifikaci tohoto stroje uzpůsobené pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci. Zmíněná modifikace letounu J-8 (Finback A) přitom vešla ve známost pod označením J-8I (Finback A). Později se ale pro tento model začalo používat označení J-8A (Finback A). Základem zbraňového systému modelu J-8A (J-8I) Finback A se stal již zmíněný radiolokátor typu SR-4 („Type 204“), a to i přesto, že nesplnil požadavky technického zadání. Protože měl tento typ radaru spolupracovat s naváděcím systémem PLŘS typu PL-4, která vycházela z americké střely typu AIM-7D Sparrow, s největší pravděpodobností byl vystavěn na západních technologiích. Z technického hlediska ale šlo o velmi primitivní zařízení schopné vyhledávat pouze vzdušné cíle nacházející se ve visuálním kontaktu za denních podmínek. Kromě toho radar typu SR-4 („Type 204“) vykazoval mizernou spolehlivostí a v neposlední řadě též velmi krátkou životností. Projektové práce na téma J-8A (J-8I) Finback A se podařilo završit v únoru roku 1978. První prototyp tohoto stroje brány závodu ze Shenyangu opustil v květnu roku 1980. Kariéra prvního prototypu letounu J-8A (J-8I) Finback A ale nebyla dlouhá. Dne 25. června 1980, při první rolovací zkoušce, totiž zcela podlehl požáru, který se postupně rozšířil od motoru na celý drak. Původcem zmíněného požáru se přitom stala prasklina na trubce hydraulického systému. Skrz tuto prasklinu totiž po nějakých 20-ti minutách chodu na motor náhle vystříkla hydraulická kapalina a ten se pak vznítil. Protože se podařilo zjistit, že za zmíněnou prasklinu mohlo hydraulické čerpadlo typu YB-20B, neboť jeho chod při určitých rychlostech vyvolával oscilace mající negativní vliv na konstrukci potrubí, následně bylo zaměněno nově navrženým čerpadlem typu ZB-34. Současně byly zavedeny menší změny do celého hydraulického systému. To vše ale zkušební program pozastavilo na celý rok. Druhý prototyp letounu J-8A (J-8I) Finback A se proto nakonec do oblak poprvé vydal až dne 24. dubna 1982. Zpočátku tento stroj létal bez radaru. Jeho instalaci obdržel až v září téhož roku. Krátce nato, v říjnu roku 1982, se realizací svého prvního letu do zkušebního programu zapojil též prototyp třetí. Na zkušebním programu letounu J-8A (J-8I) Finback A, který byl zaměřen zejména na prověření výkonnosti radaru typu SR-4 („Type 204“), se podílely celkem čtyři prototypy. Zatímco statické zkoušky se podařilo završit v červenci roku 1983, letové zkoušky probíhaly až do listopadu roku 1985. Pro sériovou výrobu byl letoun typu J-8A (J-8I) Finback A certifikován dne 27. července téhož roku, tedy po osmi letech od zahájení vývoje. Protože bojovou efektivitu tohoto stroje znatelně omezovaly nízké výkony radaru typu SR-4 („Type 204“), již v roce 1987 byl ve výrobním programu závodu ze Shenyangu zcela nahrazen odvozeným typem J-8II (Finback B).

Verze:  -

Vyrobeno:  několik desítek exemplářů

Uživatelé:  pouze ČLR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Liyang WP-7A (modifikace sovětského typu R-11F-300) s max. tahem 6 100 kp s přídavným spalováním

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu SR-4 („Type 204“), instalovaný uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu

Vybavení:   - zaměřovací: střelecký optický zaměřovač typu SM-8 (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

Výzbroj:     dva dvouhlavňové 23 mm kanón typu „Type 23-3“ (kopie sovětského typu GŠ-23L), instalované po stranách břicha přední části trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 500 kg, přepravovaná na jednom podtrupovém a čtyřech podkřídlových závěsnících – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-2 (CAA-1) (max. 4 ks) a PL-5 (max. 4 ks), bloky s neřízenými raketami ráže 57 mm a 90 mm, neřízené pumy do hmotnosti 1 000 kg, 800 l PTB (max. 3 ks) a 1 400 l PTB (max. 1 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 10.12.2013