Shenyang DongFeng-102 (Type 59)

Typ:  frontový stíhací letoun uzpůsobený pro činnost pouze za dobrých meteorologických podmínek a ve dne (bezlicenční vývojový derivát sovětského letounu typu Mikojan-Gurjevič MiG-19S Farmer D)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany a doprovodné úkoly; sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu MiG-19S (Farmer D):

- nová konstrukce přední části trupu v oblasti před pilotní kabinou – příď trupu tohoto modelu vykazuje větší délkou a větším průměrem (profil přídě trupu tohoto modelu se shoduje s profilem přídě přepadového MiGu-19P)

- instalace štíhlého kuželovitého dielektrického krytu na náběžné hraně vertikální dělící přepážky příďového kruhového vstupu vzduchu (tento kryt byl vyhrazen pro anténu radiolokačního dálkoměru typu SRD-1M Radal-M)

- instalace „pevné“ PVD na náběžné hraně křídla, poblíž pravého koncového oblouku alá MiG-19P (naproti tomu PVD modelu MiG-19S byla řešena jako sklápěcí a její instalace se nacházela pod přídí trupu)

- instalace vnitřního páru křídelních závěsníků, které jsou vyhrazeny pro bloky s neřízenými raketami, přímo pod náběžnou hranou křídla (naproti tomu vnitřní pár zbraňových závěsníků modelu MiG-19S se nacházel až za šachtami hlavního podvozku)

- menší počet (o jeden pár) nevelkých kapsovitých lapačů chladícího vzduchu na bocích zadní části trupu, v oblasti pod vodorovnou ocasní plochou

Historie:  Protože se podzvukové stíhací letouny řady MiG-15/-15bis (Fagot) a J-5 (licenční MiG-17F Fresco C) čínského PLAAF americkým nadzvukovým stíhacím letounům řady F-100 Super Sabre, které se začaly od druhé poloviny 50. let objevovat na pacifických základnách USAF, nemohly zdaleka rovnat, v září roku 1957 Čínská vláda vyslala do SSSR delegaci, aby vyzískala výrobní licenci pro nadzvukový stíhací letoun typu MiG-19 (Farmer). Číňanům se přitom tehdy podařilo postupně vyjednat převod výrobních technologií hned pro tři základní verze tohoto prvního nadzvukového stíhacího letounu na světě, pro přepadový kanóny vyzbrojený MiG-19P (Farmer B), pro přepadový PLŘS vyzbrojený MiG-19PM (Farmer E) a pro denní frontový MiG-19S (Farmer D). Veškeré dohodnuté podmínky produkce přepadového kanóny vyzbrojeného MiGu-19P (Farmer B) a jeho pohonné jednotky v podobě proudového motoru typu RD-9B na linkách čínských výrobních závodů byly zaneseny do smlouvy podepsané dne 15. října 1957. Transfer výrobních technologií pro přepadový PLŘS vyzbrojený MiG-19PM (Farmer E) a denní frontový MiG-19S (Farmer D) se stal až předmětem dodatkových smluv. Krátce poté, co byly zahájeny práce na zavádění přepadového MiGu-19P (Farmer B) do výrobního programu závodu č.112 ze Shenyangu, se ale priority PLAAF poněkud změnily. V červenci roku 1958 se totiž rozpoutal konflikt s ostrovním Taiwanem o pobřežní provincie Fujian a Zhejiang a ostrovní okres Jinmen. PLAAF přitom protivzdušnou obranu těchto oblastí tehdy zajišťovalo za pomoci přepadových radarem vybavených MiGů-17PF (Fresco D). Tyto podzvukové stroje se ale ukázaly být pro zmíněný účel jako ne zrovna ideální. To samé přitom platilo i pro nadzvukové MiGy-19P (Farmer B), neboť před těmito podzvukovými stroji neměly ve vzdušném boji za denních podmínek mnoho předností. Jejich zbraňový systém byl totiž vystavěn na střeleckém radiolokátoru, který vykazoval prakticky identickými parametry jako střelecký radiolokátor podzvukových MiGů-17PF (Fresco D). Kromě toho tyto stroje vykazovaly ještě větší hmotností a ještě většími nároky na pilotáž. PLAAF proto okamžitě začalo tlačit na dodávky denních frontových MiGů-19S (Farmer D). Pro tento model ale Číňané tehdy ještě neměli vyjednané licenční oprávnění. V květnu roku 1958 proto padlo rozhodnutí, aby byl frontový MiG-19S (Farmer D) zaveden do výrobního programu závodu č.112 ze Shenyangu bez sovětské odborné asistence. Zvládnutí sériové výroby frontového MiGu-19S (Farmer D) se totiž Číňanům zdálo být relativně snadnou záležitostí, protože se od přepadového MiGu-19P (Farmer B), který byl právě tehdy zaváděn do výrobního programu toho samého podniku, odlišoval prakticky jen konstrukcí přídě trupu. Zatímco na přídi trupu přepadového MiGu-19P (Farmer B) se nacházela instalace krytů antén střeleckého radiolokátoru, do kratší a méně robustní přídě trupu frontového MiGu-19S (Farmer D) byl vestavěn třetí kanón. Představy Číňanů byly přitom takové, že dle výkresových dokumentací frontového MiGu-19S (Farmer D), které mezitím dorazily ze SSSR, zhotoví novou příďovou sekci trupu a tu pak jednoduše „naroubují“ na zcela nezměněný drak přepadového MiGu-19P (Farmer B). Pro kompletaci MiGů-19S (Farmer D) na lince shenyangského závodu č.112 měly navíc sloužit výrobní přípravky a výrobní zařízení zhotovené domácím průmyslem. Nic z toho ale nebylo tak jednoduché, jak se zdálo. Veškeré práce na toto téma navíc nemálo komplikovaly malé zkušenosti čínského leteckého průmyslu a v neposlední řadě též nedostupnost pevnostních výpočtů. Tyto údaje totiž Číňané tehdy měli k dispozici pouze k přepadovému MiGu-19P (Farmer B). První prototyp čínského MiGu-19S (Farmer D) brány shenyangského závodu č.112 opustil v únoru roku 1959 a do oblak se poprvé vydal dne 30. září toho samého roku. Od svého sovětského vzoru se ale tento stroj v mnohém odlišoval. V první řadě příď trupu čínského MiGu-19S (Farmer D), který vešel ve známost jako DongFeng-102 (nebo též jako Type 59), měla identický tvar jako příď trupu přepadového MiGu-19P (Farmer B). Z vertikální dělící přepážky příďového kruhového vstupu vzduchu tohoto stroje navíc „vyčníval“ kuželovitý dielektrický kryt. Ten byl přitom vyhrazen pro radiolokační dálkoměr typu SRD-1M Radal-M (Scan Fix). S jeho instalací se ale počítalo až v další vývojové fázi. Protože frontový DongFeng-102 přebíral od přepadového MiGu-19P (Farmer B) v nezměněné podobě i křídlo, na náběžné hraně křídla tohoto stroje, poblíž pravého koncového oblouku, se nacházela instalace PVD. Zkoušky prvního prototypu DongFengu-102 se podařilo završit dnem 6. prosince (dle jiných zdrojů dnem 1. prosince) toho samého roku. Postup veškerých prací na programu DongFeng-102 ale neblaze poznamenala politika tzv. „Velkého skoku“ tehdejšího čínského vůdce Mao Ce-Tunga, jejíž poněkud nereálným cílem se stalo učinit z ČLR za pouhých 15 let jednu z největších světových ekonomických velmocí. Protože toho mělo být docíleno razantním zvyšováním produkce, čínský letecký průmysl byl tehdy tlačen k výkonům, na které nestačil. Nic dobrého přitom nepřineslo ani až nezdravě přehnané sebevědomí Číňanů vzešlé z úspěchů v předchozích leteckých programech. Důsledkem přeceňování vlastních schopností a značného tlaku na výrobní výkony ze strany tehdejšího Čínského vedení se stalo porušování veškerých zásad projektování a v neposlední řadě též až trestuhodné odbývání zkoušek, výzkumu a kontroly výrobní kvality. Následkem toho drak frontového DongFengu-102 vykazoval proti projektu nejen větší hmotností, ale i nižší pevností. Při destruktivních statických zkouškách totiž vydržel zatížení odpovídající pouhým 86-ti % požadované hodnoty. Kritiku přitom sklidila též obtížnost pilotáže. Kromě toho se tento model z hlediska letových výkonů a letových charakteristik nemohl svému sovětskému protějšku v podobě letounu typu MiG-19S (Farmer D) zdaleka rovnat. Z tohoto důvodu se produkce frontového DongFengu-102 nakonec zastavila na pouhých 33-ti (dle jiných zdrojů 36-ti) exemplářích. Tento fatální debakl ale pro frontový MiG-19S (Farmer D) v ČLR zdaleka neznamenal úplný konec. Vzhledem k tomu, že vývoj nové generace domácích nadzvukových stíhačů v podobě letounů typu DongFeng-104, DongFeng-107 a DongFeng-113 skončil, díky zcela nedostatečným zkušenostem mladého čínského leteckého průmyslu, absolutním fiaskem, byl totiž sheyangský závod č.112 krátce nato, dne 21. prosince 1960, pověřen znovuzavedením tohoto stroje do svého výrobního programu. V celkovém pořadí druhý čínský derivát frontového MiGu-19S (Farmer D) přitom vešel ve známost pod označením J-6 a ve výrobním programu závodu č.112 ze Shenyangu se nacházel v letech 1964 až 1984. Zatímco neúspěšný typ DongFeng-102 byl ve skutečnosti přepadovým MiGem-19P (Farmer B) s instalací třetího kanónu v přídi trupu na místo střeleckého radiolokátoru, v případě typu J-6, který se dočkal série o 3 677-ti exemplářích, již šlo o mírně vylepšenou přímou kopii frontového MiGu-19S (Farmer D).

Verze:  -

Vyrobeno:  33 (36 ?) exemplářů

Uživatelé:  pouze ČLR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Liming WP-6 (licenční kopie sovětského typu RD-9B) s max. tahem po 3 250 kp s přídavným spalováním

Radar:        žádný

Výzbroj:     tři 30 mm kanóny typu „Type 30-1“ (kopie sovětského typu NR-30), vestavěné po jednom do obou kořenů křídla a do břicha přídě trupu (vpravo od šachty příďového podvozku), dva raketové bloky, přepravované na vnitřním páru podkřídlových závěsníků, a dvě 760 l přídavné palivové nádrže, další dva raketové bloky nebo dvě 250 kg neřízené pumy, přepravované na vnějším páru podkřídlových závěsníků

Poslední úpravy provedeny dne:  25.11.2013