Shenyang J-11B/BH (‘Flanker L variant 1’)

Typ: pokročilá modifikace těžkého stíhacího letounu typu J-11A (Flanker)

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany, doprovodné úkoly a ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci neřízené munice

Odlišnosti od letounu J-11A (Flanker):

- instalace motorů typu WS-10A Taihang domácí výroby, které jsou opatřeny tryskami s menší délkou a jednodušší konstrukcí, na místo ruských motorů typu Al-31F

- modifikovaná vnitřní konstrukce draku. Některé konstrukční celky draku tohoto modelu jsou zhotoveny z kompozitních materiálů. To přitom sebou přineslo pokles hmotnosti téměř o 700 kg (dle jiných zdrojů o více než 400 kg). Tento zásah do konstrukce draku se ale neobešel bez vestavby balastní zátěže do přídě trupu (kuli zachování polohy těžiště). Drak tohoto modelu má navíc vyšší strukturní pevnost. To zase sebou přineslo vzrůst technické životnosti na 10 000 h.

- instalace radiolokátoru typu „Type 1493“ čínské výroby, který má větší detekční dosah a je schopen navádět PLŘS na větší počet cílů současně, uvnitř špice trupu na místo radiolokátoru typu N001VE (mod Slot Back 2) ruské výroby. Dielektrický kryt antény zmíněného radiolokátoru navíc není řešen jako výklopný (směrem nahoru) ale jako snímatelný.

- instalace elektro-optického čidla neznámého typu čínské výroby před pilotní kabinou na místo elektro-optického čidla typu OLS-27 ruské výroby. Elektro-optické čidlo tohoto modelu údajně vychází z ruského typu OLS-27.

- instalace vystřelovací sedačky typu HTY-8 čínské výroby (kopie ruského typu K-36D) na místo ruské vystřelovací sedačky typu K-36D

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny. Součástí přístrojového vybavení pilotní kabiny tohoto modelu se stal nový (širokoúhlý) průhledový displej (HUD), který údajně nese označení WTK-1, a pět barevných multifunkčních displejů (MFD)

- instalace analogového elektro-impulsního systému řízení (FBW) čínské výroby na místo FBW ruské výroby

- instalace zabezpečeného datalinku. Zmíněné zařízení je čínským protějškem západního datalinku typu Link 16 a využívá datovou sběrnici typu ARINC429.

- instalace nového navigačního vybavení

- instalace nového spojovacího vybavení

- instalace nového palubního zdroje elektrické energie

- instalace nového hydraulického systému

- instalace nového kyslíkového systému. Jeho součástí přitom je palubní generátor kyslíku čínské výroby.

- instalace nového palivového systému

- instalace nových podvozkových brzd

- instalace nového identifikačního systému „vlastní-cizí“

- instalace nového obranného komplexu. Součástí obranného komplexu tohoto modelu se stal pevně vestavěný aktivní RL rušič čínské výroby. Naproti tomu předchozí model využívá aktivní RL rušič typu L203IE/L204 Gardenija-1FUE ruské výroby, jehož součástí jsou dva podvěsné kontejnery, které se připevňují ke koncům křídla (na místo odpalovacích lišt pro krátkodosahové PLŘS). Úplnou novinkou se pak stal výstražný UV protiraketový systém. Zmíněný systém přitom využívá jeden pár senzorů, který se nachází na bocích ocasního „žihadla“. Později byly navíc do obranného systému tohoto modelu začleněny podvěsné aktivní RL rušiče typu KL700B a KG800. Kontejnery se zmíněnými rušiči se přitom umisťují na pravý vnitřní křídelní zbraňový závěsník.

- instalace čtyř párů formačních světel, po jednom na bocích přední části trupu, přímo za příďovým krytem antény radiolokátoru, za pilotní kabinou, přímo nad výrovými přechody, na vnějších bocích přední části motorových gondol a na vnějších bocích SOP

- instalace odpalovacích lišt typu PF8 krátkodosahových PLŘS s pasivním IČ navedením typu PL-8 (CH-AA-4) čínské výroby na koncích křídla na místo odpalovacích lišt PLŘS typu R-73E (RS-AA-11A Archer) ruské výroby. Odpalovací lišty typu PF8 mají přitom větší délku a výšku. Důvodem toho je skutečnost, že střela typu PL-8 (CH-AA-4) má křídla s větším rozpětím.

- modifikovaný zbraňový systém. Součástí zbraňového systému tohoto modelu se staly výhradně zbraně čínské konstrukce, včetně PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-8 (CH-AA-4), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-12 (CH-AA-7 Adze) a PLŘS středního dosahu s aktivním/pasivním RL navedením typu PL-15 (CH-AA-10 Abbadon). Naproti tomu zbraňový arsenál předchozího modelu se sestává výhradně z munice ruské výroby.

- instalace antény radiokompasu typu WL-9 na hřbetu trupu. Instalaci zmíněného zařízení obdržely pouze některé exempláře tohoto modelu.

Historie:  Přestože letoun typu J-11 (Flanker B), který není ničím jiným, než od roku 1998 závodem společnosti SAC (Shenyang Aircraft Corporation) ze Shenyangu na základě licence vyráběnou přímou kopií letounu typu Su-27SK (Flanker B) ruské konstrukce, znamenal pro PLAAF významný kvalitativní skok, zmíněný stroj zcela nesplňoval požadavky čínských vzdušných sil, a to i ve vylepšené verzi J-11A (Flanker). Avionika těchto letounů již tehdy zkrátka nebyla zrovna nejnovější. Výroba letounu typu J-11 (Flanker B) a J-11A (Flanker) byla navíc plně závislá na dodávkách ze zahraničí, stejně jako jejich provoz, což nemálo podkopávalo obranyschopnost ČLR. Rusko totiž čínskému průmyslu neposkytlo výrobní licenci pro všechny klíčové komponenty letounu typu Su-27SK (Flanker B), včetně motorů, radaru, avioniky a výzbroje. Důvodem toho byly obavy z produkce letounů typu J-11 (Flanker B) nad rámec licenční smlouvy a v neposlední řadě též z možného exportu těchto strojů do zahraničí, což by vzhledem k nízkým cenám čínských výrobků mohlo nemálo poškodit ruský letecký průmysl. Tato skutečnost navíc vylučovala, aby Číňané letouny typu J-11 (Flanker B) a J-11A (Flanker) dále zdokonalovali vlastními silami bez ruské asistence. Aby toho nebylo málo, tak Rusové byli i proti integraci výzbroje čínské výroby do zbraňového systému letounů typu J-11 (Flanker B). Číňané navíc požadovali, aby byl ryze stíhací letoun typu J-11 (Flanker B) přetransformován ve skutečný víceúčelový bojový stroj. Na to měli Rusové odpovědět letounem typu Su-27SKM, který ale údajně představy PLAAF nesplňoval a proto byl odmítnut. Dle jiných zdrojů byla za odmítavým postojem k letounu typu Su-27SKM ze strany Číňanů vysoká cena. Nakonec se proto čínský průmysl pustil do prací na projektu modifikace letounu typu J-11 (Flanker B) s motory, avionikou a výzbrojí domácí výroby. Kdy byl vývoj zmíněného modelu, který vešel ve známost jako J-11B (Flanker L variant 1), zahájen, není bohužel známo. Dle některých zdrojů se ale práce na tomto stroji rozeběhly na konci roku 2002. Letoun typu J-11B (Flanker L variant 1) se stal z 90-ti % čínským výrobkem a již od počátku počítal s motory typu WS-10 Taihang z dílny institutu č.606 ze Shenyangu, známého též jako SARI (Shenyang Aeroengine Research Institute). Motor typu WS-10 vychází z dvouproudového motoru typu CFM56-2 z dílny americko-francouzského konsorcia CFM International a údajně využívá některá řešení ruského motoru typu Al-31F. Přitom se mimo jiné má jednat o systém řízení a postup údržby. Vývoj zmíněného motoru byl zahájen ve druhé polovině 80. let. První zkušební exempláře motoru typu WS-10 byly ale údajně postaveny až v roce 2001. Zmíněný motor přitom nejprve prošel zkouškami na vzdušné zkušebně typu Il-76LL, která vznikla konverzí pátého exempláře vzdušného telemetrického měřícího stanoviště typu „976“ (Mainstay C) sovětské výroby. Poté byly na vzdušnou zkušebnu motoru typu WS-10, která vešla ve známost jako J-11WS, upraveny dva letouny typu J-11 (Flanker B) z nulté výrobní série. První z těchto strojů se přitom do oblak údajně napoprvé vydal dne 6. června 2001 (dle jiných zdrojů dne 30. června 2002). Pro sériovou výrobu byl motor typu WS-10 certifikován, pod označením WS-10A, v roce 2006. Radiolokátor letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) nese označení „Type 1493“ (dle některých zdrojů též KLJ-4) a podle všeho je dílem institutu č.14, známém též jako NRIET (Nanjing Research Institute of Electronics Technology). Z několika málo dostupných snímků zmíněného zařízení je patrné, že se jedná o impulsní dopplerovský radiolokátor s mechanicky natáčenou štěrbinovou anténou. Radiolokátor typu „Type 1493“ má údajně dosah 150 až 170 km a najednou je údajně schopen sledovat 6 až 8 vzdušných cílů a na 4 z nich navádět PLŘS. Zmíněný radiolokátor tedy radiolokátory letounů typu J-11 (Flanker B) a J-11A (Flanker) překonává dosahem. Kromě toho je schopen navádět PLŘS na větší počet vzdušných cílů současně. Zatímco radar typu V001E (Slot Back 2) má vyhledávací dosah 70 km a PLŘS může navádět jen na jeden cíl, dosah radiolokátoru typu V001VE (Slot Back 2) činí 90 až 110 km, přičemž PLŘS je schopen navádět pouze na dva cíle současně. Na druhou stranu oba zmíněné radiolokátory ruské výroby dokážou současně sledovat až 10 vzdušných cílů, tedy více, než je údajně schopen radiolokátor typu „Type 1493“. Zmíněný radiolokátor v neposlední řadě spolupracuje s naváděcím systémem PLŘS čínské výroby. Radiolokátor typu „Type 1493“ přitom nejprve prošel zkouškami na speciálně upraveném čtyřmotorovém turbovrtulovém transportním letounu typu Y-8C (Cub) s černým trupovým číslem „079“, který zastává roli vzdušné zkušebny radiolokátorů. Kdy se zkoušky zmíněného radiolokátoru na tomto speciálu rozeběhly, není bohužel známo. Každopádně první fotografie letounu Y-8C (černá 079) s příďovým dielektrickým krytem antény radiolokátoru letounu J-11B (Flanker L variant 1) na špici trupu se na internetu objevily na počátku roku 2004. Čínské výroby je ale též pasivní elektro-optické čidlo letounu typu J-11B (Flanker L variant 1). Označení zmíněného zařízení není známo, má se však jednat o mírně upravenou verzi ruského typu OLS-27. Přístrojové vybavení kokpitu letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) je zcela nové a je podstatně modernější než u letounů typu J-11 (Flanker B) a J-11A (Flanker). Jeho součástí se totiž stal širokoúhlý HUD a pět MFD. Změn proti předchozím verzím letounu typu J-11 (Flanker) doznaly v podstatě všechny palubní systémy, včetně avioniky. U letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) byly totiž všechny komponenty palubních systémů a avioniky ruské výroby nahrazeny jejich domácími analogy. Přitom se jedná buďto o nové výrobky s pokročilejší konstrukcí nebo o bezlicenční kopie ruských výrobků. Změn proti typu J-11A (Flanker) u letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) v neposlední řadě doznala též vnitřní konstrukce draku. V konstrukci draku tohoto stroje totiž našly ve větší míře uplatnění kompozitní materiály. Díky tomu má drak letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) v porovnání s drakem letounu typu J-11A (Flanker) nižší hmotnost. Kromě toho má vyšší pevnost a delší životnost. I přes všechny výše uvedené úpravy ale letoun typu J-11B (Flanker L variant 1) nadále je, stejně jako letouny typu J-11 (Flanker B) a J-11A (Flanker), ryze stíhacím strojem s velmi omezenými schopnostmi boje s pozemními cíli. K útokům na pozemní cíle totiž tento stroj může nadále používat pouze neřízené rakety a neřízené pumy. První prototyp letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) (rudá 523) se do oblak napoprvé vydal v červnu roku 2004. Zmíněný měsíc bývá ale některými zdroji uváděn též jako první let vzdušné zkušebny typu J-11WS v konfiguraci se dvěma motory typu WS-10. Dle jiných zdrojů byl prototyp J-11B (rudá 523) zalétán již v prosinci roku 2003. Následně se do zkušebního programu letounu typu J-11B (Flanker L variant 1), který probíhal u institutu CFTE (China Flight Test Estabilishment) z Yanliangu, zapojily ještě další tři prototypy (rudá 524, 525 a 526). Kromě toho byl postaven ještě jeden neletový exemplář, který byl vyhrazen pro statické zkoušky. Všechny čtyři prototypy letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) se od sebe mírně odlišovaly. Za účelem urychlení zkoušek byl totiž každý z nich vyhrazen pro testování jen části palubních systémů. První dva prototypy letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) údajně poháněly importované motory typu Al-31F. Motory typu WS-10A byl podle všeho jako první opatřen až prototyp třetí (rudá 525). Instalaci radiolokátoru a tzv. „skleněného kokpitu“ měl mít zase jako první prototyp J-11B (rudá 526). Posledně uvedený stroj tedy sloužil k testování zbraňového systému. Prototyp J-11B (rudá 524) navíc v rámci zkoušek vykonal několik vzletů z pozemní zkušební startovací rampy, která má podobu makety paluby letadlové lodě CV-16 (Type 001) Liaoning (Kuznetsov class). Posláním zmíněných zkoušek bylo přitom prvotní ověření způsobilosti letounů řady J-11 (Flanker) pro činnost z palub letadlových lodí opatřených tzv. „skokanským můstkem“ v rámci programu palubního bojového letounu typu J-15 (Flanker K). Zatímco první tři prototypy letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) po většinu své kariéry létaly v žluté základné barvě, prototyp J-11B (rudá 526) byl opatřen standardním šedým kamuflážním nátěrem PLAAF. O průběhu letových zkoušek prototypů letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) je k dispozici jen velmi málo informací. Každopádně celý program J-11B (Flanker L variant 1) se neobešel bez problémů. S problémy se přitom potýkal vývoj motoru typu WS-10A a údajně též vývoj systému řízení. Oficiálně byl letoun typu J-11B (Flanker L variant 1) odtajněn v květnu roku 2007. První dva sériové stroje (černá 10121 a 10123) byly identifikovány v prosinci toho samého roku. Z toho lze vyvodit, že se produkce tohoto stroje mohla rozeběhnout někdy v závěru roku 2006. Letoun typu J-11B (Flanker L variant 1) přitom ve výrobním programu závodu společnosti SAC zcela nahradil letoun typu J-11A (Flanker). Všechny letouny první výrobní série měly být PLAAF dodány s motory typu WS-10A. Protože byla ale spolehlivost zmíněných motorů absolutně nevyhovující, krátce poté, co byly tyto stroje předány PLAAF, byly kompletně uzemněny. Některé z nich měly být dokonce navráceny výrobci. Další pak neměly být ani převzaty. Krátce nato byla navíc celá produkce letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) pozastavena. V prostorách závodu společnosti SAC se přitom tehdy nacházel blíže nespecifikovaný počet nedodaných nebo rozestavěných letounů tohoto typu. Součastně byly všechny dokončené letouny typu J-11B (Flanker L variant 1) opatřeny ruskými motory typu Al-31F. Vzhledem k tomu, že Rusové byli proti prodeji dalších motorů typu Al-31F do ČLR, zdrojem zmíněných motorů pro tyto stroje se staly letouny typu J-11A (Flanker). Výrobce motorů typu WS-10A se totiž již od počátku potýkal s nepřekonatelnými problémy s výrobou lopatek jejich turbíny, které jsou zhotoveny z monokrystalické slitiny niklu, stejně jako s kontrolou kvality celého výrobního procesu. Díky tomu měly první sériové motory typu WS-10A mizernou výrobní kvalitou, špatnou spolehlivost a velmi malou životnost. Jejich technická životnost přitom údajně činila pouhých 30 h, zatímco ruské motory typu Al-31F mají životnost 400 h. Kromě toho zmíněné motory nepodávaly požadovaný tah. Aby toho nebylo málo, tak počet defektních součástek, které bylo nutné vyřadit už ve výrobě, byl neúnosně vysoký. Problémy s výrobní kvalitou motorů typu WS-10A se nicméně údajně podařilo vyřešit do konce roku 2009. To dokládá skutečnost, že letouny typu J-11B (Flanker L variant 1) druhé výrobní série, které byly poprvé identifikovány v prosinci roku 2009, poháněly motory tohoto typu již od počátku. Motory typu WS-10A přitom později zpětně obdržely též letouny první výrobní série. Letouny typu J-11B (Flanker L variant 1) první výrobní série byly přitom s motory typu WS-10A poprvé spatřeny na počátku roku 2022. Letoun typu J-11B (Flanker L variant 1) byl vyroben v sedmi výrobních sériích. Poslední exempláře tohoto stroje přitom brány závodu společnosti SAC opustily v roce 2018. Poté výrobní program zmíněného podniku plně přešel na jednomístný palubní víceúčelový bojový letoun typu J-15 (Flanker K) a dvoumístný „pozemní“ víceúčelový bojový letoun typu J-16 (Flanker N). Celková produkce letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) je odhadována na 150 až 160 strojů. Část z nich bylo přitom dokončeno ve verzi J-11BH (Flanker L variant 1), která je vyhrazena pro PLANAF. V průběhu výroby byl letoun typu J-11B (Flanker L variant 1) neustále zdokonalován. Letouny tohoto typu z posledních dvou výrobních sérií, šesté a sedmé, tak obdržely modifikované motory typu WS-10A, které mají zvýšený tah a digitální systém řízení (FADEC). V červnu roku 2016 bylo oznámeno, že byly letouny typu J-11B (Flanker L variant 1) vybaveny novým datalinkem čínské výroby, který je podobný americkému datalinku Link 16 používanému letouny NATO. Změnami ale prošla též podvěsná výzbroj. K vzdušnému boji tyto stroje zpočátku používaly PLŘS krátkého dosahu typu PL-8B (CH-AA-4B) a PLŘS středního dosahu typu PL-12 (CH-AA-7 Adze). Zatímco střely typu PL-12 (CH-AA-7 Adze) se umisťují na závěsníky, které se nacházejí mezi a pod motorovými gondolami, a na vnitřní podkřídlové závěsníky, k přepravě střel typu PL-8B (CH-AA-4B) slouží vnější podkřídlové a koncové křídelní závěsníky. Později se součástí zbraňového systému letounů typu J-11B (Flanker L variant 1) stala též pokročilejší PLŘS středního dosahu s aktivním/pasivním RL navedením typu PL-15 (CH-AA-10 Abbadon). Na jednom z křídelních zbraňových závěsníků tohoto stroje byla přitom zmíněná střela poprvé spatřena v roce 2012. Letoun typu J-11B (Flanker L variant 1) ale není schopen potenciál této výkonné zbraně využít naplno. Důvodem toho je skutečnost, že je dosah střely typu PL-15 (CH-AA-10 Abbadon) větší než dosah radiolokátoru tohoto stroje V lednu roku 2017 byl navíc letoun typu J-11B (Flanker L variant 1) poprvé zpozorován s dalekodosahovou PLŘS, která údajně nese označení PL-17, na jednom z křídelních zbraňových závěsníků. V jaké fázi se vývoj této zbraně nyní nachází, není bohužel známo. Každopádně do výzbroje PLAAF zmíněná střela nebyla ještě zařazena. „Upgrade“ v neposlední řadě prošel též obranný systém. Ze snímku, který pochází z listopadu roku 2017, je totiž patrné, že se součástí vybavení letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) stal podvěsný aktivní RL rušič typu KL700B. V prosinci roku 2019 byl zase tento stroj poprvé spatřen s výkonnějším podvěsným aktivním RL rušičem typu KG800, který má větší rozměry, pod křídlem. Posledně uvedené podvěsné zařízení je přitom používáno zejména námořními letouny. Letouny typu J-11B (Flanker L variant 1) první výrobní série někdy v letech 2007 až 2008 u 1. regimentu 1. divize s domovskou základnou Ashan doplnily stávající flotilu letounů typu J-11 (Flanker B). Určitý počet těchto strojů byl ale s největší pravděpodobností předán též taktickému výcvikovému středisku (TTC) z Dingxinu. Letouny typu J-11B (Flanker L variant 1) druhé výrobní série zase u 89. regimentu 30. divize s domovskou základnou Pulandian od počátku roku 2010 postupně nahradily letouny typu J-7E (Fishcan D). Od prosince toho samého roku začal letouny typu J-11B (Flanker L variant 1) přebírat též 57. regiment 19. divize s domovskou základnou Lianyungang Baitabu, který byl krátce nato, v roce 2012, přetransformován v 95. regiment 32. divize. Posledně uvedený regiment se přitom stal provozovatelem nejen letounu druhé, ale též letounů třetí výrobní série. Na počátku roku 2011 započalo přezbrojování 111. regimentu 37. divize s domovskou základnou Korla, který byl v roce 2012 přetransformován na 111. brigádu, z letounů typu J-7E (Fishcan D) na letouny typu J-11B (Flanker L variant 1) třetí a čtvrté výrobní série. Prakticky ve stejnou dobu, na konci roku 2010 nebo na počátku roku 2011, obdrželo své první letouny typu J-11B (Flanker L variant 1), ve verzi J-11BH (Flanker L variant 1), PLANAF. Konkrétně se jednalo o letouny třetí výrobní série. Prvním provozovatelem těchto strojů se stal 22. regiment 8. námořní divize s domovskou základnou Jialaishi. U zmíněného útvaru přitom tyto stroje nahradily, spolu s dvoumístnými letouny typu J-11BSH (Flanker L variant 2), poslední sloužící letouny typu J-6 (Farmer). Později 22. regiment obdržel též letouny typu J-11BH (Flanker L variant 1) páté série. Letouny typu J-11BH (Flanker L variant 1) se následně staly součástí letadlového parku ještě další dvou útvarů. Prvním z nich byl 25. regiment 9. námořní divize s domovskou základnou Ledong. Zmíněný regiment se konkrétně stal provozovatelem letounů třetí a páté výrobní série. Ty zde nahradily letouny typu J-8BH/DH (Finback C). První letouny typu J-11BH (Flanker L variant 1) přitom 25. regiment převzal na konci roku 2012 nebo na počátku roku 2013. V roce 2014 byly první letouny typu J-11BH (Flanker L variant 1) dodány též 24. regimentu 8. námořní divize s domovskou základnou Jialaishi. Zmíněný regiment se konkrétně stal provozovatelem letounů páté série. Ty zde přitom nahradily poslední exempláře letounu typu J-7EH (Fishcan D). Všechny tři výše uvedené námořní útvary jsou součástí Jižního operačního velitelství. Od roku 2016 letouny typu J-11BH (Flanker L variant 1) ze stavu zmíněných námořních útvarů operují též z předsunutých základen, které se nacházejí ve sporných oblastech Jihočínského moře. Dodávky letounů typu J-11BH (Flanker L variant 1) k bojovým útvarům PLAAF byly opět obnoveny až v roce 2016. Tehdy přitom první tyto stroje páté série převzal 19. regiment 7. divize s domovskou základnou Zhangjiakou. Zmíněný útvar předtím provozoval letouny typu J-11A (Flanker) a v roce 2017 byl přetransformován v 19. brigádu. O následujících dodávkách letounů typu J-11B (Flanker L variant 1) k bojovým útvarům PLAAF je bohužel pomálu informací. Letouny typu J-11B (Flanker L variant 1) šesté série, které začaly brány závodu společnosti SAC opouštět někdy v roce 2016, byly dodávány vesměs útvarům, které již tyto stroje provozovaly. U nich přitom rozšířily stávající flotilu letounů typu J-11B (Flanker L variant 1), popř. nahradily předchozí ztráty. Jediným známým útvarem, který předtím neprovozoval žádný z letounů řady J-11 (Flanker) a stal se provozovatelem letounů šesté série, je 109. brigáda s domovskou základnou Changji. U zmíněného útvaru přitom letouny typu J-11B (Flanker L variant 1) šesté série nahradily letouny typu J-8F/H (Finback C) a JJ-7A (Fishcan). Dodávky letounů poslední, sedmé, výrobní série se rozeběhly v polovině roku 2017. Předtím ale výrobní tempo letounů typu J-11B (Flanker L variant 1) znatelně zpomalilo, načež se produkce tohoto stroje na nějakou dobu zcela zastavila. Mezi provozovatele letounů sedmé série lze řadit 1. brigádu s domovskou základnou Anshan a 89. brigádu s domovskou základnou Pulandian. Mezitím, zřejmě v letech 2010 až 2011 a 2014 až 2015, byly letouny typu J-11B (Flanker L variant 1) zařazeny též do stavu tří brigád TTC z Dingxinu. Konkrétně se přitom jedná o 171. brigádu, 175. brigádu a 177. brigádu. V polovině roku 2022 se letouny typu J-11B (Flanker L variant 1) nacházely, spolu s dvoumístnými letouny typu J-11BS (Flanker L variant 2), hned u 12-ti útvarů. Konkrétně se jednalo o 1. a 89. brigádu PLAAF Severního operačního velitelství, 95. brigádu PLAAF Východního operačního velitelství, 19. brigádu PLAAF Centrálního operačního velitelství, 109. a 111. brigádu PLAAF Západního operačního velitelství, tři brigády PLANAF, které náleží pod Jižní operační velitelství, a tři brigády TTC z Dingxinu. Letouny typu J-11B (Flanker L variant 1) tedy působí u všech operačních velitelstvích a tvoří páteř stíhacích útvarů PLAAF. O jejich řadové službě je toho ale známo jen velmi málo. Každopádně s plným nákladem PLŘS v podvěsu, tedy s šesti PLŘS typu PL-12 (CH-AA-7 Adze) a čtyřmi PLŘS typu PL-8B (CH-AA-4B), jsou tyto stroje viděny jen velmi zřídka. Nejčastěji jsou letouny typu J-11B (Flanker L variant 1) pozorovány pouze s krátkodosahovými PLŘS typu PL-8B (CH-AA-4B) nebo cvičnými registry (ACMI) typu KXD-PL8 v podvěsu. Později byly tyto stroje viděny též s neřízenou protizemní municí v podvěsu. Konkrétně se jedná o raketové bloky a neřízené pumy typu „Type 250“. Neřízené pumy byly ale v podvěsu letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) pozorovány jen velmi zřídka. Od února roku 2020 jsou letouny typu J-11B (Flanker L variant 1) a J-11BS (Flanker L variant 2) velmi aktivně používány k doprovodu středně těžkých bombardovacích letounů typu H-6K (Badger) při hlídkových letech nad vodami Pacifiku a Jihočínského moře. Letouny typu J-11B (Flanker L variant 1) se pravidelně účastní různých mezinárodních cvičení. Přitom se mimo jiné jedná o čínsko-pákistánská cvičení Shaheen. Do zmíněného cvičení se přitom zapojují nejen letouny typu J-11B (Flanker L variant 1) a J-11BS (Flanker L variant 2) ze stavu PLAAF, ale i námořní letouny typu J-11BH (Flanker L variant 1). Čínské letouny typu J-11B (Flanker L variant 1) jsou v neposlední řadě pravidelnými účastníky rusko-čínských cvičení Aviadarts. Kromě toho se tyto stroje účastní velkých cvičení PLAAF, jakým je např. Golden Helmet, Blue Shield, Golden Dart či Red Sword.

Verze:

J-11B – modifikace letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) pro PLAAF. První ze čtyř prototypů tohoto modelu se do oblak napoprvé vydal v červnu roku 2004. Součástí výzbroje PLAAF se letoun typu J-11B (Flanker L variant 1) stal v roce 2007 nebo 2008.

J-11BH – modifikace letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) pro PLANAF. Od letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) se tento model odlišuje zejména lepší antikorozní ochranou. Důvodem zmíněného opatření je vysoká vlhkost a salinita prostředí, ve kterém jsou tyto stroje provozovány (oblasti moří a pobřežní oblasti). Od letounů typu J-11B (Flanker L variant 1) lze námořní letouny typu J-11BH (Flanker L variant 1) snadno rozpoznat díky odlišné kamufláži. Zatímco letouny typu J-11BH (Flanker L variant 1) mají světle šedý „kabát“, kamufláž letounů typu J-11B (Flanker L variant 1) se sestává ze dvou odstínů šedé (tmavě šedá na horních plochách a světle šedá na dolních plochách). Součástí výzbroje PLANAF se letoun typu J-11BH (Flanker L variant 1) stal na konci roku 2010 nebo na počátku roku 2011.

J-11B (vzdušná zkušebna) – speciální modifikace letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) zastávající roli vzdušné zkušebny radiolokátoru víceúčelového bojového letounu typu J-16 (Flanker N), který využívá anténu s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA). Jediný exemplář tohoto speciálu vznikl v roce 2014 konverzí sériového J-11B (Flanker L variant 1) a vyznačoval se instalací testovaného radiolokátoru pod standardním příďovým dielektrickým krytem a PVD na hřbetu špice trupu. Naproti tomu PVD standardního modelu J-11B (Flanker L variant 1) „vyčnívá“ přímo ze špice příďového dielektrického krytu antény radiolokátoru.

Vyrobeno:  nejméně čtyři letové prototypy, jeden neletový exemplář pro statické zkoušky a cca 150 až 160 sériových strojů

Uživatelé:  ČLR (PLAAF a PLANAF)

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      dva dvouproudové motory typu Liming WS-10A Taihang s max. tahem po cca 13 500 až 13 800 kp s přídavným spalováním. Pohon letounů tohoto typu první výrobní série zpočátku dočasně obstarávaly ruské dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním.

Radar:       střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu „Type 1493“, instalovaný uvnitř špice trupu. Zmíněný radiolokátor slouží k vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Jeho max. vyhledávací dosah přitom údajně činí 150 až 170 km. Najednou je radiolokátor typu „Type 1493“ údajně schopen sledovat 6 až 8 vzdušných cílů a na 4 z nich navádět PLŘS.

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém neznámého typu (derivát ruského typu OLS-27). Zmíněný systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem a slouží k vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace kopulovité hlavice tohoto zařízení se přitom nachází přímo před překrytem pilotní kabiny..

                 - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém, výstražný UV protiraketový systém (jeden pár senzorů nacházející se na bocích ocasního „žihadla“), aktivní RL rušič a 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla). Později se součástí obranného komplexu tohoto stroje stal též podvěsný aktivní RL rušič typu KL700B a ještě později též podvěsný aktivní RL rušič typu KG800. Kontejnery se zmíněnými rušiči se přitom umisťují na pravý vnitřní křídelní zbraňový závěsník.

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj, přepravovaná na deseti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, čtyřech pod křídlem a dvou na koncích křídla - ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-8 (CH-AA-4), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-12 (CH-AA-7 Adze), raketové bloky s neřízenými raketami ráže 80 mm a 122 mm a neřízené pumy do hmotnosti 250 kg

Poslední úpravy provedeny dne: 11.3.2023