Shenyang J-8D / J-8IIB (‘Finback B mod.’)

Typ:  pokročilá modifikace těžkého přepadového stíhacího letounu typu J-8B (J-8IIA) Finback B

Určení:  primárně obrana území státu, zejména důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů, před vzdušným napadením; sekundárně útoky na pozemní cíle neřízenou municí

Odlišnosti od letounu J-8B (Finback B):

- instalace pevného snímatelného trubicovitého nástavce pro doplňování paliva za letu, který je kompatibilní s tankovacím systémem vzdušného tankeru typu H-6U/H-6DU (HU-6/HU-6D), na přídi trupu, vpravo od překrytu pilotní kabiny

Historie:  Původně PLAAF a PLANAF zastávalo ryze defenzivní roli. V 80. letech se ale poslání těchto dvou ozbrojených složek ČLR změnilo na ofenzivně-defenzivní. Důvodem zmíněné změny strategie se přitom staly čínské zájmy v oblastech Jihočínského moře a ostrovního Taiwanu. Tato skutečnost ale sebou přinesla nemalé problémy se zajištěním stíhacího doprovodu útočných a bombardovacích letounů, které měly v těchto odlehlých končinách operovat. Všechny tehdejší stíhací letouny PLAAF a PLANAF totiž disponovaly velmi omezeným doletem, neboť byly navrženy jako prostředek obrany kontinentální Číny před případným vzdušným napadením. Krátce nato proto padlo rozhodnutí, aby byl nejmodernější a nejvýkonnější stíhač, který se tehdy nacházel ve výzbroji PLAAF a PLANAF, v podobě dvoumotorového letounu typu J-8B (J-8IIA) (Finback B) opatřen nástavcem pro doplňování paliva za letu a současně zakoupen nevelký počet specializovaných vzdušných tankerů. Požadovaná modifikace letounu typu J-8B (J-8IIA) (Finback B mod.) vešla ve známost pod označením J-8D (J-8IIB) (Finback B mod.) a obdržela instalaci pevného snímatelného trubicovitého nástavce pro doplňování paliva za letu na přídi trupu, vpravo od překrytu pilotní kabiny. Ten byl přitom kompatibilní s tankovacím systémem vzdušného tankeru typu H-6U/H-6DU (HU-6/HU-6D), který vycházel z podzvukového středně těžkého bombardéru typu H-6 (kopie sovětského typu Tu-16 Badger A). Tento nepříliš efektivní tankovací speciál ale představoval pouhé nouzové řešení za plánovaný nákup moderních tankovacích letounů západní konstrukce. Tyto plány totiž zcela pohřbilo zbrojní embargo vůči ČLR ze strany západních zemí, které představovalo přímou reakci na krvavé potlačení lidového povstání na Tiananmenském náměstí, k němuž došlo v červnu roku 1989. Jinak se letoun typu J-8D (J-8IIB) (Finback B mod.) od svého předchůdce v podobě letounu typu J-8B (J-8IIA) (Finback B) prakticky nijak nelišil. Instalace tankovacího nástavce tohoto modelu byla navíc provedena tak, aby co nejméně zasahovala do konstrukce draku. Díky tomu bylo údajně možné všechny letouny typu J-8B (J-8IIA) (Finback B) relativně snadno „upgradovat“ na model J-8D (J-8IIB) (Finback B mod.). První prototyp tohoto modelu se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 21. listopadu 1990. První úspěšné přečerpání paliva od vzdušného tankeru typu H-6 (HU-6) se údajně podařilo uskutečnit v roce 1993. Protože proud vzduchu obtékající instalaci pevného nástavce pro doplňování paliva za letu vyvozoval při vysokých rychlostech značný hluk a vibrace, později musela konstrukce tohoto zařízení projít úpravami. Do výzbroje PLAAF a PLANAF byl letoun typu J-8D (J-8IIB) (Finback B mod.) zařazen v roce 1996, a to jako historicky vůbec první stíhač čínské výroby s instalací tankovacího nástavce. Protože se doplňování paliva za letu ukázalo být pro většinu řadových pilotů PLAAF a PLANAF poněkud tvrdým oříškem, v prvních letech služby nebylo možné využívat schopnosti tohoto modelu v plném rozsahu. Zpočátku totiž tento nebezpečný manévr zvládala doslova jen hrstka pilotů. Jedním doplněním paliva za letu bylo přitom možné prodloužit bojový rádius letounu J-8D (J-8IIB) (Finback B mod.) z 800-ti km na celých 1 200 km. Produkce tohoto modelu se zastavila v roce 2000 (nebo na počátku roku 2001). Později byly některé letouny typu J-8D (J-8IIB) (Finback B mod.) uzpůsobeny pro vedení radiotechnického průzkumu (SIGINT). Takto modifikované J-8D (J-8IIB) (Finback B mod.) přitom létají s jedním kontejnerem se SIGINT stanicí typu BM/KZ900 na centrálním trupovém pylonu. Součástí jejich podvěsného vybavení se navíc staly kontejnery s aktivním rušičem individuální ochrany typu BM/KG300G. Další letouny typu J-8D (J-8IIB) (Finback B mod.) byly zase v rámci modernizačního programu dopracovány do standardu J-8H (Finback C) nebo J-8F (Finback C). Takto modifikované J-8D (J-8IIB) (Finback B mod.) jsou přitom známy jako J-8DH nebo J-8DF.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  pouze ČLR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Liyang WP-13AII (modifikace sovětského typu R-13-300) s max. tahem po 6 720 kp s přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu JL-8A („Type 208B“) s vyhledávacím dosahem 70 km, instalovaný uvnitř špice trupu

Vybavení:   - obranné: obranný systém typu RKL-800A sestávající se z výstražného RL systému typu KJ-8602A (nebo KJ-8602B), aktivního RL rušiče typu KG-8601, ELINT stanice typu KZ-8608 a výmetnic klamných IČ/RL cílů typu GT-1

Výzbroj:     jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu „Type 23-3“ (kopie sovětského typu GŠ-23L) se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 500 kg, přepravovaná na jednom podtrupovém a šesti podkřídlových závěsnících – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-2 (CAA-1) (max. 6 ks), PL-5 (max. 6 ks) a PL-8 (CH-AA-4) (max. 6 ks), bloky s neřízenými raketami ráže 57 mm a 90 mm, neřízené pumy do hmotnosti 500 kg, 800 l PTB (max. 3 ks) a 1 400 l PTB (max. 1 ks)

* dle jiných zdrojů 22 000 m

Poslední úpravy provedeny dne: 15.12.2013